Jak nikdy nenudit během rozhovoru

Tom Hanks má jednu z nejzajímavějších osobností Hollywoodu. A jeho šarm nesouvisí tak moc s tím, co říká, ale spíše jak to říká. V tomto videu rozebereme čtyři zvyky, které Tomovu řeč dělají zajímavější, a jak už nikdy nebudete muset být během rozhovoru nudní, i když nevíte, o čem mluvit. První věc, kterou se lze od Toma naučit, souvisí s puštěním se do nových témat. Obvykle do nich jen tak neskočí. Místo toho nechá posluchače zajímat se. A dělá to díky pauze v příběhu.



Vlastně naznačuje, co můžete čekat, aniž by vám to přímo řekl. Zde je příklad. Řeknu ti, co se stalo. Co se stalo malému Tomíkovi Hanksovi. - Larryho bratrovi? - Larryho bratrovi. Řeknu ti to. Pěkně to podělal. A řeknu ti jak. Otázka „Počkat, jak to podělal?“ vám hned vytane na mysli. A to je pointa pauzy v příběhu. Abyste posluchači nadnesli zajímavou otázku, která je zaujme.



Je důležité, aby příběh, který vyprávíte, měl záhadu s osobním zájmem. Kdyby Tom řekl: „Neuvěříte, jaký byl můj běžný den“, nikdo by nevnímal. Takže se při rozhovorech držte velice pozitivních a negativních slov. Můžete být ještě důvtipnější a lidé vám budou naslouchat úplně stejně. Dále Tom dělá pauzu v příběhu, kdy naznačuje, že to bude neuvěřitelné nebo překvapivé. Můj bratr je entomolog a tohle je fakt. Ale ty také nahráváš.



Propána. Můžete použít tyto fráze ke zvýšení zájmu lidí o to, co máte na srdci. Ale Tom hlavně nebere pozornost publika jako samozřejmost, ale zasluhuje si ji. A pro začátek stačí jen tato fráze. Ale u tohoto ještě nekončí, protože můžete lidi nudit, když nebudete mluvit dostatečně rychle. Tom si tedy nadále získává pozornost publika pomocí techniky, která je naším druhým bodem. Dokonale napodobí jakéhokoliv člověka nebo věc, o které mluví.



Když vám vypráví příběh o Ronu Howardovi, tak změní přízvuk, obličej i gestikulaci. A když vypnete zvuk, tak během příběhu stále poznáte, kdy dělá Rona Howarda a kdy je sám sebou. „Tvůj dvojník ji miluje. Ty ji musíš milovat. Jasný? Tohle musíš udělat.“ A já na to: „Vyhodíš mě, když to nesvedu?“ A on: „Ne, ne.“ Většina lidí má při mluvení monotónní obličeje, stejně tak u gest a přízvuku. Tím pádem mohou být zajímaví jen tehdy, když to, co říkají, je zajímavé.



V tomto případě by mohli vinit svou neschopnost upoutat pozornost skupiny a tvrdit, že u nich nic nového není. To je ale jen půl pravdy. Ale vlastně na ničem, kromě slov, není nic zajímavého, zejména vizuálně. Takže se tímhle nezatěžujte. Když si osvojíte věci, o kterých mluvíte, nesejde na tom, jestli není vtip dokonalý nebo jestli se to protáhne. Pořád je fajn vás sledovat.



Koukněte na další příklady, jak to Tom dělá. Bavíme se a zčistajasna najednou slyšíte: „Akce!“ a vám se splaší kůň. Asi takhle. Na stranu. 50 odstínů šedi. Odstíny šedi. Mám takový problém, že často lidem plivu kávu do klína.



„Děláš si srandu?“ To bylo hodně s přízvukem. Snadný způsob osvojení je přinutit se příště při vyprávění k pantomimě. Když mluvíte o běhání, dělejte, že běžíte, a když o hraní na kytaru, tak vzdušná kytara zaujme. Budete překvapeni, jak rozhovor ožije a jak jednodušší je se zasmát. Z těchto ukázek si můžete myslet, že Tom vždy přehání a s výrazy nešetří, ale v další ukázce uvidíte něco zajímavého.



Tom má způsob rozhovoru, který je mnohem tišší a umírněný. Všude slyšíš: „Ahoj, jsem Julie.“ „Já jsem Simon. Ahoj.“ „Čím se živíš?“ „Jsem vévodkyně, a ty?“ „Řídím britskou tajnou službu. Jak se máš?“ Všichni si tam v podstatě tykají. - Potkal jsi ji? - Jistě. Tohle je ukázka dynamiky, tedy když v rozhovoru změníte velikost gest, hlasitost nebo tón.



Tyto změny se mohou měnit podle příběhu, aby odpovídaly různým emocím... A oni: „Tahiti je na kole skvělé, protože je tak rovné.“ Hloupost! Nevím, co to francouzské slovo znamená. Je to hloupost. ...nebo mohou být v jedné větě, když se jedno slovo liší od zbytku. Stalo se toto. Jsi tam a každý den jsou šílené zamilované lodě, skandály, resorty, fantastické. Na hře s dynamikou záleží, protože být fascinující není vždy o tom být velký a bouřlivý.



Lidé si všímají věcí, které se liší od normálu. A když začnete rozhovor, tak být hlasitý a živý je zajímavé, protože vás to odlišuje od většiny, ale když to budete dělat pořád, bude to už to samé a může to být přehnané a nudné. Takže změny od smutku ke štěstí používejte s mírou. Tím lidi zaujmete svým vtipem nebo příběhem bez ohledu na obsah toho, co říkáte.



Zde je další příklad. Rád vběhnu k tobě na plac. Vždycky dělám fórky a křičím na tebe. - To je fakt. - A pak tvoje ochranka... Tom Hanks je tady. A já zakřičím zase tvoje jméno. Jimmy Fallon! Co se týče vaší dynamiky, dobrým pravidlem je dostat se na vyšší úroveň, než si to situace žádá.



Tohle vás pozitivně oddělí od ostatních. Ale jakmile upoutáte pozornost lidí a skupina vás začne poslouchat, nebojte se zklidnit, když se to ve vyprávění hodí. Hodí se to, když hrajete tichou postavu nebo v rámci komedie měníte tón příběhu. Tak se ptám: „Vy tu pracujete?“ A oni: „Jeden den za druhým.“ Tak říkám: „Tisk ani prezident tu vůbec nejsou. Co tu děláte?“ A oni na to: „Pro případ jaderné války.“ Jakože se něco stane.



Čtvrtým bodem, který Tom předvádí skvěle, je začlenění několika členů skupiny. Lidé dávají pozor, když mají pocit, že to, co se říká, se říká jim. A díky prostému pozdravu si člověk může začít myslet, že se ho rozhovor týká. Představování více lidem při vstupu do místnosti je chytrý tah. Ale člověka můžete také mile oslovit nebo mu položit dotaz. I když může dojít o odklon od hlavního tématu rozhovoru, snahou zapojit do skupiny více lidí se stanete zajímavějšími, protože se více lidí cítí součástí rozhovoru.



Další možnost se nabízí, když mluvíte o jakémkoliv tématu. Můžete zmínit, jak to souvisí s různými členy skupiny. I když to přímo neovlivňuje jejich život, tak díky prostému uznání vašeho vztahu začnou dávat větší pozor. Každý rozhovor se nakonec stočí k Forrestu Gumpovi. U tebe to samé. Tebe se budou ptát pořád na svatého Johna. Ve větší skupině to tedy nejde použít na každou osobu.



Takže v tomto případě, kdy nejde zahrnout všechny, je oční kontakt při rozhovoru důležitý. Bylo to ve videu s Tomem Hollandem, ale opět platí pravidla tří vteřin, aby si mysleli, že s nimi mluvíte. Dívejte se na každého člověka v místnosti přibližně tři vteřiny. Když to bude méně, nevadí. I pohled může pomoct někoho zapojit. Úmyslně jsme řešili, jak být fascinující nezávisle na obsahu vašeho vyprávění.



Je to skvělá dovednost. I na tématu hovoru ale záleží. Pokud se chcete s lidmi sblížit tak, aby si vás pamatovali, potřebujete obojí. A pokud chcete podrobnější informace, doporučuji Charisma University. Překlad: Kara www.videacesky.cz