Možná znáte příběh o Jonášovi a velrybě a přišel vám vždycky trochu podezřelý. Nebo vás prostě jednou v noci, když jste nemohli usnout, napadlo, co by se asi stalo, kdyby vás spolkla velryba. Je to vůbec možné? Stalo se to někdy? A přežili byste? Na tyto otázky odpovídá video z kanálu What if – Co kdyby.
Něco číhá pod hladinou. Vidíte to? Takhle blízká setkání s velrybami se dějí mnohem častěji, než byste čekali. A lidé na těchto záběrech sice unikli vcelku bez úhony, ale nemůžeme popřít, že od osudu velrybího oběda je dělilo jen několik metrů. Co by se ale stalo, kdyby neměli takové štěstí? Mohl by člověk přežít, kdyby jej spolkla velryba? Stalo se to někdy?
Toto je pořad Co kdyby, dnes o spolknutí velrybou. Jestli jste ještě neviděli velrybu zblízka, je dost těžké pochopit, jak obrovské doopravdy jsou. Abychom si udělali obrázek, plejtvák obrovský je největším zvířetem světa. Jenom jeho jazyk váží stejně jako slon a do pusy by se mu vešlo 400–500 lidí najednou. Ale že by nás některý spolkl, toho se obávat nemusíme. Kvůli jejich anatomii je to v podstatě nemožné.
Spíše bychom se měli bát jejich menších příbuzných, vorvaňů. V roce 1891 se objevily zprávy, že jednoho muže spolkl vorvaň. Sice přežil a mohl o tom vyprávět, ale velmi ho to poznamenalo. Podle toho příběhu spolkla velryba Jamese Bartleyho, když napadla jeho loď. A vytáhli ho až další den, když posádka našla a zabila velrybu. Rychle ji vytáhli na palubu a rozřízli ji. Našli v ní Jamese Bartleyho sice v bezvědomí, ale rozhodně naživu.
Jeho obličej a ruce zbělely a byl slepý, to vše kvůli žaludečním šťávám velryby. Ale po čase se v tomto příběhu začaly objevovat trhliny, lidé začali zpochybňovat jeho pravdivost. Vždyť žaludeční šťávy by způsobily mnohem větší škody než jen zbělení kůže. Tak jsme si pozvali na pomoc vědu a podívali se na to pořádně. A rychle jsme zjistili, že kdyby vás spolkla velryba, zářivě bílá kůže by byla ta nejmenší starost. První starostí po spolknutí by bylo rozemletí na kousky.
Velryba má totiž úctyhodný chrup. Každý zub je asi 20 cm dlouhý, to je délka průměrného porcovacího nože. A velryby jich mívají 40–50. Řekněme, že budete mít štěstí a všem se vyhnete. Pak začne vaše cesta hltanem. Nejenže tam bude tma a sliz, také by se vám špatně dýchalo, je tam málo kyslíku a čím dál víc metanu. Zatímco by vás svaly v jícnu tlačily dolů, pocítili byste také, jak vám kyselina chlorovodíková rozežírá kůži. Asi si říkáte, že jsme sotva na začátku a ten příběh už docela smrdí.
Nemýlíte se, ale proč toho nechat už teď? Dále byste skončili v prvním ze čtyř žaludků, tom největším. Asi byste tam chvíli zůstali, ale pozitivní je, že možná něco uvidíte, rozsvítí se tam totiž bioluminescentní chobotnice, které vorvaň spolkne po vás. Vorvani je milují. Tu světelnou show si užijte, pak už to půjde z jednoho žaludku do druhého a jejich šťávy rozloží skoro celé vaše tělo. Nakonec z vás zbude pár kostí, které velryba bez cirátů vyloučí.
Takže můžeme celkem s jistotou říct, že není možné, aby vás spolkla velryba a vy o tom mohli podat svědectví. Je nám líto, Jamesi, na konci 19. století jsi lidi možná oklamal, ale nás nedoběhneš. Ačkoliv jsou obrovské a můžou nám připadat děsivé, velryby ve skutečnosti nemají zájem polykat lidi. A kdyby mohly mluvit, asi by nám to vysvětlily. Ale to je téma na jinou epizodu pořadu Co kdyby.
jesterkaPublikováno: 6 let
