Co když se minulost nikdy nestala?Vsauce

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Pes, který hrál Tota v Čaroději ze země Oz, byl v titulcích pod jménem Toto. Ve skutečnosti její jméno bylo Terry. Když Terry zemřela v roce 1945, pohřbil ji její majitel a cvičitel Carl Spitz na svém ranči v Los Angeles. V roce 1958 byla postavena Venturská dálnice přímo na Terryině hrobě. Její ostatky už nikdy nebyly nalezeny.

O 53 let později byl na její počest umístěn památník na hřbitov Hollywood Forever. Protože tam ale není pohřbená, není to vlastně její hrob. Je to její kenotaf, prázdný hrob. Vzpomněl jsem si na Totův kenotaf, když jsem viděl Filopapův kenotaf na Pahorku múz v Athénách.

Nedávno jsem totiž byl v Řecku na sjezdu YouTuberů. Tvůrce "All Seeing Eye" šel se mnou a viděli jsme Akropoli, Lví bránu, která je o tisíc let starší než Akropolis, nejstarší dochovaný analogový počítač, spoustu krásných koček, dokonce jsem si udělal selfie na místě, kde stávaly Delfy. Když jsem viděl všechny ty památky a jejich stáří, napadlo mě, jak se asi bude vzpomínat na nás.

Co si budou archeologové budoucnosti myslet o ruinách současné civilizace, až ji za tisíce let objeví? Podaří se jim správně si poskládat obrázek o nás z toho, co najdou? Bude se něco vědět konkrétně o vás? Jak vlastně víme, že se minulost stala? Tím nemyslím, jak o ní víme, ale jestli se vůbec stala. No vážně. Můžete dokázat, že vesmír nebyl stvořen minulý čtvrtek?

Že všechno, každý člověk, každá vaše vzpomínka nebo fotka nezačali existovat minulý týden, nebo před pěti minutami? Minulý čtvrtkismus je víra v to, že byl vesmír stvořen minulý čtvrtek. Nemá žádné stoupence ani rituály, ale vyvrátit ho je nemožné. Ne proto, že by vesmír opravdu byl stvořen minulý čtvrtek, ale protože minulý čtvrtkismus je nevyvratitelný. Nemůžete dokázat, že to tak není.

Každý důkaz, který vás napadne, může být vysvětlen jako součást všeho, co bylo stvořeno minulý čtvrtek. Spousta lidí se domnívá, že aby byla teorie považována za vědeckou, musí být možné ji vyvrátit, podrobit ji zkoušce. Proto minulý čtvrtkismus spadá pod oblast filosofie. Kde máme naštěstí břitvy. Pravidla, která nám umožňují oholit nepravděpodobná vysvětlení.

Nejznámější je Occamova břitva. Když máte na výběr několik vysvětlení, vyberte si to, které vyžaduje nejméně předpokladů. Occamova břitva může oholit minulý čtvrtkismus, protože méně předpokladů vyžaduje tvrzení, které říká, že tento tholos byl postaven v době bronzové a já ho později navštívil, než že hrobka, moje vzpomínky a tohle video, které mě v ní zachycuje, se náhodou z ničeho nic najednou objevily minulý čtvrtek.

Jedna z mých nejoblíbenějších filosofických břitev toho osekává tolik, že už se jí ani neříká břitva. Říká se jí "Newtonův planoucí laserový meč". Říká, že pokud něco nemůže být ověřeno pokusem, pak se tím ani nemá cenu zabývat. Posuňme se teď do minulosti. Co nám Newtonův planoucí laserový meč říká o minulosti?

Minulost totiž neexistuje stejným způsobem jako gravitace, světlo, nebo protony. Nemůžeme na ní dělat pokusy, shromažďovat kontrolní skupiny, experimentovat s ní. Minulost je jednoduše to, čím byla. Jednoho dne budeme minulostí my. Ať už se pokoušíme jakkoliv zaznamenávat naše příběhy, naše já, bez stroje času toho o nás archeologové budoucnosti nebudou vědět tolik. To je ale docela zajímavé.

Lidé toho v budoucnosti budou vědět mnohem víc o medicíně, exoplanetách, fyzice, ale je něco, o čem toho nejspíš budou vědět mnohem méně než my. Dnešek. Budou vaše pra-pra-pra-pravnoučata znát vaše jméno? Budou mimozemšťané, kteří navštíví Zemi miliony let poté, co ji lidé opustí nebo vyhynou, chápat, že Animorfové jsou jen fikce, ne dějiny našeho druhu?

Jste předurčeni stát se tím, kdo si budoucnost myslí, že jste byli. Jestli budete mít štěstí. Vandalové, oheň, přírodní katastrofy, dobyvatelé, zloději, Všechny tyto věci ničí informace. I když se pokoušíme zachytit dnešek pro budoucí historiky sebevíc, v náš neprospěch hraje něco, čeho se nedokážeme vyvarovat. Lhostejnost. Ira Glass to demonstroval, když položil posluchačům jednoduchou otázku.

Vyjmenujte deset lidí z 15. století. Víme o více než deseti lidech, ale většině z nás na nich nezáleží. Za 500 let budou v rádiu vtipkovat úplně stejně, akorát to bude o nás. Nicméně je tu něco, co po sobě zanecháváme, něco nezvratitelného, nezměnitelného a svým způsobem nezapomenutelného. Pro úsporu energie vypněte po použití. Nebo to třeba nechte běžet.

Energie bude stále stejná, nehledě na to, co uděláte. I když necháte rozsvíceno celý rok, nebude ve vesmíru méně, ani více energie. Zhasnutím uspoříme akorát zdroje, ze kterých energii získáváme a kterou světla využívají. Když ale sečtete veškerou energii v systému před rozsvícením a po něm, bude stále stejná. Energie dělá ještě něco.

Pokud jí v tom nezabráníme, bude se energie rozprostírat. Rozptýlí se. Tomu se říká druhý termodynamický zákon. Podle toho náš vesmír funguje. Kvůli tomu se samovolné procesy dějí samovolně. Energie se rozptyluje. I když nějaký proces soustřeďuje energii na jednom místě, třeba když se tvoří krystal nebo vyrůstá život, druhý zákon není porušen, protože tyto procesy nejsou nezávislé na okolním světě.

Nejsou 100% účinné. Překážky můžou bránit rozptylu energie dlouhou dobu, druhý zákon neříká, kdy se energie rozptýlí, ale že když jí k tomu dáme příležitost, tak ji využije. Balónky se vyfouknou, předměty spadnou, zahřáté věci vychladnou, vůně se dostanou přes celou místnost až k vašemu nosu, i za úplného bezvětří.

Jak moc nebo jak široce se energie rozprostře je vyjádřeno entropií. Entropie je často označována jako neuspořádanost, chaos. Entropie je ale velmi odlišná od makroskopického nepořádku. Tenhle balíček karet je s tématikou řeckých filosofů. Celý balíček je také seřazen podle barvy a velikosti. Když ho vezmu a zamíchám, zruším uspořádanost, ale nezvýším tím entropii balíčku, protože energie tohoto balíčku je stejná jako předtím.

Entropie v okolí se ale zvýšila. Abych mohl balíček zamíchat, moje tělo musí vykonat práci. Musí použít energii z mých buněk, přeměnit ji na kinetickou energii, pohyb, a tepelnou energii v mém těle a třením karet a další energie jde na zvuk. Zvuk šustění karet.

V tom je tedy váš pravý odkaz. Vaše spoluúčast na rostoucí entropii vesmíru. Nic nemůže zvrátit přírůst entropie, který jste ve svém životě vytvořili. Dějiny na vás možná zapomenou, nebo si špatně vyloží vaše úspěchy a vaše úsilí. To, co po sobě zanecháte, může být změněno, ale vesmír nikdy nezapomene na entropii, kterou jste do něj přidali.

To je zákon. Druhý termodynamický zákon. Mnoho vědců se domnívá, že nakonec energie, teplo, bude rovnoměrně rozprostřené v celém vesmíru. Všude bude stejná teplota. A od toho momentu se už nic nebude moct stát. Aby se něco dělo, musí se entropie zvýšit a energie rozprostřít, měnit se.

To by mohl být konečný osud vesmíru. Termodynamická rovnováha. Tepelná smrt vesmíru. Podle toho, jak rychle se věci dějí, nastane tento konec vesmíru přibližně za googol let a vy tomu napomáháte tím, že vůbec existujete. Komickým důsledkem toho všeho je, že lidé, kteří nejsou moc aktivní, lidé, kteří jen polehávají, nejsou jenom líní.

Jsou svým způsobem ohleduplní. Lenost je možná hříchem, ale pro vesmír je to fontána mládí. Když toho děláme co nejméně, vědomě snižujeme svůj díl k nevyhnutelnému rozprostření energie. Tím pádem o malinkatý kousek oddalujeme tepelnou smrt vesmíru. Odpočinek prodlužuje život vesmíru.

Je to sice jen o téměř nulový čas, ale i to se počítá. Svou leností umožníte vesmíru trvat déle. Takže díky za flákání. Díky, že jste v klidu. A jako vždycky... Díky za sledování. Překlad: Zarwan www.videacesky.cz