Co když se minulost nikdy nestala?

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Pes, který hrál Tota
v Čaroději ze země Oz, byl v titulcích pod jménem Toto. Ve skutečnosti
její jméno bylo Terry. Když Terry zemřela v roce 1945, pohřbil ji její majitel a cvičitel
Carl Spitz na svém ranči v Los Angeles. V roce 1958 byla postavena
Venturská dálnice přímo na Terryině hrobě. Její ostatky už nikdy
nebyly nalezeny.

O 53 let později byl
na její počest umístěn památník na hřbitov Hollywood Forever. Protože tam ale není pohřbená, není to vlastně její hrob. Je to její kenotaf, prázdný hrob. Vzpomněl jsem si
na Totův kenotaf, když jsem viděl Filopapův kenotaf
na Pahorku múz v Athénách.

Nedávno jsem totiž byl
v Řecku na sjezdu YouTuberů. Tvůrce "All Seeing Eye" šel se mnou a viděli jsme Akropoli, Lví bránu,
která je o tisíc let starší než Akropolis, nejstarší dochovaný
analogový počítač, spoustu krásných koček, dokonce jsem si udělal selfie
na místě, kde stávaly Delfy. Když jsem viděl všechny
ty památky a jejich stáří, napadlo mě, jak se asi
bude vzpomínat na nás.

Co si budou archeologové budoucnosti
myslet o ruinách současné civilizace, až ji za tisíce let objeví? Podaří se jim správně si poskládat
obrázek o nás z toho, co najdou? Bude se něco vědět
konkrétně o vás? Jak vlastně víme,
že se minulost stala? Tím nemyslím, jak o ní víme,
ale jestli se vůbec stala. No vážně. Můžete dokázat, že vesmír
nebyl stvořen minulý čtvrtek?

Že všechno, každý člověk,
každá vaše vzpomínka nebo fotka nezačali existovat minulý týden,
nebo před pěti minutami? Minulý čtvrtkismus je víra v to,
že byl vesmír stvořen minulý čtvrtek. Nemá žádné stoupence ani rituály, ale vyvrátit ho je nemožné. Ne proto, že by vesmír
opravdu byl stvořen minulý čtvrtek, ale protože minulý čtvrtkismus
je nevyvratitelný. Nemůžete dokázat,
že to tak není.

Každý důkaz,
který vás napadne, může být vysvětlen
jako součást všeho, co bylo stvořeno minulý čtvrtek. Spousta lidí se domnívá,
že aby byla teorie považována za vědeckou, musí být možné ji vyvrátit,
podrobit ji zkoušce. Proto minulý čtvrtkismus
spadá pod oblast filosofie. Kde máme naštěstí břitvy. Pravidla, která nám umožňují
oholit nepravděpodobná vysvětlení.

Nejznámější je Occamova břitva. Když máte na výběr
několik vysvětlení, vyberte si to, které vyžaduje
nejméně předpokladů. Occamova břitva
může oholit minulý čtvrtkismus, protože méně předpokladů
vyžaduje tvrzení, které říká, že tento tholos
byl postaven v době bronzové a já ho později navštívil, než že hrobka, moje vzpomínky
a tohle video, které mě v ní zachycuje, se náhodou z ničeho nic
najednou objevily minulý čtvrtek.

Jedna z mých nejoblíbenějších
filosofických břitev toho osekává tolik, že už se jí ani neříká břitva. Říká se jí "Newtonův
planoucí laserový meč". Říká, že pokud něco
nemůže být ověřeno pokusem, pak se tím ani nemá cenu zabývat. Posuňme se teď do minulosti. Co nám Newtonův planoucí
laserový meč říká o minulosti?

Minulost totiž neexistuje stejným způsobem
jako gravitace, světlo, nebo protony. Nemůžeme na ní dělat pokusy, shromažďovat kontrolní skupiny,
experimentovat s ní. Minulost je jednoduše to, čím byla. Jednoho dne budeme minulostí my. Ať už se pokoušíme jakkoliv
zaznamenávat naše příběhy, naše já, bez stroje času toho o nás archeologové
budoucnosti nebudou vědět tolik. To je ale docela zajímavé.

Lidé toho v budoucnosti budou vědět mnohem
víc o medicíně, exoplanetách, fyzice, ale je něco, o čem toho nejspíš
budou vědět mnohem méně než my. Dnešek. Budou vaše pra-pra-pra-pravnoučata
znát vaše jméno? Budou mimozemšťané, kteří navštíví Zemi miliony let poté,
co ji lidé opustí nebo vyhynou, chápat, že Animorfové
jsou jen fikce, ne dějiny našeho druhu?

Jste předurčeni stát se tím,
kdo si budoucnost myslí, že jste byli. Jestli budete mít štěstí. Vandalové, oheň, přírodní katastrofy,
dobyvatelé, zloději, Všechny tyto věci ničí informace. I když se pokoušíme zachytit dnešek
pro budoucí historiky sebevíc, v náš neprospěch hraje něco,
čeho se nedokážeme vyvarovat. Lhostejnost. Ira Glass to demonstroval, když položil
posluchačům jednoduchou otázku.

Vyjmenujte deset lidí z 15. století. Víme o více než deseti lidech, ale většině z nás na nich nezáleží. Za 500 let budou v rádiu vtipkovat
úplně stejně, akorát to bude o nás. Nicméně je tu něco, co po sobě
zanecháváme, něco nezvratitelného, nezměnitelného a svým způsobem
nezapomenutelného. Pro úsporu energie
vypněte po použití. Nebo to třeba nechte běžet.

Energie bude stále stejná,
nehledě na to, co uděláte. I když necháte
rozsvíceno celý rok, nebude ve vesmíru méně,
ani více energie. Zhasnutím uspoříme akorát zdroje,
ze kterých energii získáváme a kterou světla využívají. Když ale sečtete veškerou energii
v systému před rozsvícením a po něm, bude stále stejná. Energie dělá ještě něco.

Pokud jí v tom nezabráníme,
bude se energie rozprostírat. Rozptýlí se. Tomu se říká
druhý termodynamický zákon. Podle toho náš vesmír funguje. Kvůli tomu se samovolné
procesy dějí samovolně. Energie se rozptyluje. I když nějaký proces
soustřeďuje energii na jednom místě, třeba když se tvoří krystal
nebo vyrůstá život, druhý zákon není porušen, protože tyto
procesy nejsou nezávislé na okolním světě.

Nejsou 100% účinné. Překážky můžou bránit
rozptylu energie dlouhou dobu, druhý zákon neříká,
kdy se energie rozptýlí, ale že když jí k tomu
dáme příležitost, tak ji využije. Balónky se vyfouknou, předměty spadnou, zahřáté věci vychladnou, vůně se dostanou
přes celou místnost až k vašemu nosu,
i za úplného bezvětří.

Jak moc nebo jak široce se energie
rozprostře je vyjádřeno entropií. Entropie je často označována
jako neuspořádanost, chaos. Entropie je ale velmi odlišná
od makroskopického nepořádku. Tenhle balíček karet je
s tématikou řeckých filosofů. Celý balíček je také seřazen
podle barvy a velikosti. Když ho vezmu a zamíchám,
zruším uspořádanost, ale nezvýším tím entropii balíčku, protože energie tohoto balíčku
je stejná jako předtím.

Entropie v okolí se ale zvýšila. Abych mohl balíček zamíchat,
moje tělo musí vykonat práci. Musí použít energii z mých buněk,
přeměnit ji na kinetickou energii, pohyb, a tepelnou energii
v mém těle a třením karet a další energie jde na zvuk. Zvuk šustění karet.

V tom je tedy váš pravý odkaz. Vaše spoluúčast
na rostoucí entropii vesmíru. Nic nemůže
zvrátit přírůst entropie, který jste ve svém životě vytvořili. Dějiny na vás možná zapomenou, nebo si špatně vyloží
vaše úspěchy a vaše úsilí. To, co po sobě zanecháte,
může být změněno, ale vesmír nikdy nezapomene
na entropii, kterou jste do něj přidali.

To je zákon. Druhý termodynamický zákon. Mnoho vědců se domnívá, že nakonec energie, teplo, bude
rovnoměrně rozprostřené v celém vesmíru. Všude bude stejná teplota. A od toho momentu
se už nic nebude moct stát. Aby se něco dělo, musí se entropie zvýšit
a energie rozprostřít, měnit se.

To by mohl být
konečný osud vesmíru. Termodynamická rovnováha. Tepelná smrt vesmíru. Podle toho,
jak rychle se věci dějí, nastane tento konec vesmíru
přibližně za googol let a vy tomu napomáháte tím,
že vůbec existujete. Komickým důsledkem toho všeho je,
že lidé, kteří nejsou moc aktivní, lidé, kteří jen polehávají, nejsou jenom líní.

Jsou svým způsobem ohleduplní. Lenost je možná hříchem, ale pro vesmír
je to fontána mládí. Když toho děláme co nejméně, vědomě snižujeme svůj díl
k nevyhnutelnému rozprostření energie. Tím pádem o malinkatý kousek
oddalujeme tepelnou smrt vesmíru. Odpočinek prodlužuje život vesmíru.

Je to sice jen o téměř nulový čas, ale i to se počítá. Svou leností umožníte
vesmíru trvat déle. Takže díky za flákání. Díky, že jste v klidu. A jako vždycky... Díky za sledování. Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz