Navštívíme někdy ostatní hvězdy?

Ahoj, tady Michael z Vsauce, nedávno jsem sledoval
Bravest Warriors na Cartoon Hangover, skvělý seriál vytvořený
Pendletonem Wardem, teenageři tam sviští po vesmíru,
navštěvují sluneční soustavy a planety. A tady je moje otázka. Kdy budeme dělat to samé? My lidi, v realném životě. Chci říct, dostali jsme člověka
na Měsíc, vysadili roboty na asteroidech a Marsu, dokonce i na Titanu, osmém měsíci Saturnu.

Meziplanetární cestování
je děsivě úžasné. Ale budeme někdy cestovat
mezihvězdně? Určitě budeme, že? Voyager 1 by měl dosáhnout
mezihvězdného prostoru letos nebo příští rok, nebo ten další. A to byl vypuštěn už v roce 1977.

Takže seriály jako Bravest Warrior
jsou nahlédnutím do budoucnosti, která se naplní ještě během našeho života. Správně? Pro tohle si musíme určit DONG. Něco, co můžete udělat teď, lidi. Digitální vesmír Haydenova planetária vám umožní prozkoumat
3D mapu Mléčné dráhy. V ní je asi 81 viditelných hvězd do vzdálenosti 20 světelných let
od našeho Slunce.

Nejblíž je Proxima Centauri,
která je vzdálená 4,3 světelných let. Doletět tam? Snadná věc. Spíš dost složitá věc. Protože světelný rok je neuvěřitelně
dlouhá vzdálenost. Je to vzdálenost, jakou urazí
světlo ve vakuu za celý rok. Za pouhou sekundu dokáže
světlo obletět celý rovník... sedmkrát.

Kulka může letět kolem 1 500 m/s. Voyager 1 letí rychlostí
17 000 m/s vzhledem ke Slunci. Taktéž vzhledem ke Slunci,
Země obíhá rychlostí 29 800 m/s. To je poměrně rychlé. Nejrychlejším vytvořeným předmětem
byla solární sonda Helios 2, jejíž maximální rychlost
byla 70 220 m/s. Působivé, že? I při této rychlosti,
nejvyšší, kterou kdy člověk dokázal vyvinout, by trvalo doletět
na Proximu Centauri 19 000 let.

Spolu s technologií se v budoucnosti
vylepší i rychlost, které dosáhneme. I se současnými vědomostmi by solární panel mohl poskytnout
zrychlení k dosažení rychlosti světla. Naše současné chápání fyziky
teoreticky dovoluje červí díry, které dokáží přenést kosmickou loď
z jednoho místa ve vesmíru na jiné rychleji než rychlostí světla. Kdo by mohl zapomenout
na Alcubierrův pohon, nápad, který funguje ve většině
modelů vesmíru, a navrhuje způsob,
jak dostat kosmickou loď do vzdáleného bodu rychleji
než rychlostí světla propady a expanzí vesmíru
namísto pohybem lodí.

Červí díry a Alcubierrův pohon jsou teorií, ale pokud by se jednoho dne staly
realitou, za jak dlouho by to asi bylo? Přijde na to. Zjistit, kdy přesně bychom měli
začít mezihvězdnou cestu, se nazývá výpočet čekání.

Pokud bychom vyrazili moc brzo, než by se raketa vypuštěná dnes
plná mražených embrií dostala na místo určení, předhonili by ji astronauti,
kteří odstartují o sto nebo tisíc let později, kdy bude technologie dost pokročilá
na to, aby předběhla tu současnou. Andrew Kennedy spočítal, že vzhledem k rychlosti vývoje
a rychlosti cestování, pokud bude Země v hospodářském růstu, nejdříve bychom mohli doletět na hvězdu
Barnard, která je vzdálená 6 světelných let, a to za 1 104 let ode dneška.

Což nebude během našeho života. Mohlo by to být i optimistické, protože předpokládáme, že bychom
vyřešili nejen problém rychlosti, ale také jak přežít léta
v mezihvězdné radiaci nebo jak se vyhnout srážkám s mezihvězdnou
hmotou ve vysoké rychlosti.

Také se předpokládá, že než
dosáhneme potřebné technologie k úspěšnému mezihvězdnému cestování, lidstvo nebude vyhlazeno
zkázonosnou přírodní katastrofou. Zní to nepravděpodobně, ale nemluvíme o blízké budoucnosti,
ale o době vzdálené tisíce let. Řekněme to takhle, i přes současné
pomalé vesmírné cestování je odhadováno, že během
následujících 5 - 50 milionů let bychom mohli prozkoumat
a zkolonizovat celou galaxii.

To je spousta času. Statisticky je pravděpodobné,
že během následujících 500 tisíc let Zemi zasáhne meteorit o průměru 1 km. Doufejme, že tou dobou
budeme schopni se ochránit. Díky všem těmto informacím je jasné, proč Společná konference
pohonu 2012 usoudila, že je nepravděpodobné, že by lidé kdy
prozkoumali vesmír mimo sluneční soustavu. Je poměrně depresivní, že scény,
jako je tato ze Shutterstocku, mají navždy zůstat pouze
v science fiction.

Počkat. Jak rychle se kamera
v tom klipu pohybuje? Jsme zvyklí vídat takové scény ve sci-fi, ale mlhovina bývá rozlehlá
světelné roky. Což znamená, že v tomto klipu
cestujeme minimálně rychlostí světla. Vážně by to vypadalo takhle? Stručně jsem o tom hovořil
ve svém videu o černých dírách. Pokud byste cestovali rychlostí světla, vesmír před vámi by nevypadal
jako obvykle.

Zaprvé, vaše zorné pole
by se rozšířilo, zdálo by se, že vesmír ustupuje,
zatímco zrychlujete. Současně by všechno viditelné světlo
zmodralo, až byste viděli jen tohle. Tohle jste možná taky viděli
na Vsauce, je to vesmírná radiace pozadí,
zmodralá až do viditelného odstínu. MIT Game Lab nabízí zadarmo
ke stažení hru, která vám umožní snížit rychlost
světla až na rychlost chůze.

Uvidíte všechny efekty,
o kterých jsem mluvil. Já bych chtěl vědět, jak by vypadala
cesta rychlostí světla ze Země na Měsíc. Takže jsem napsal Liamovi
z World of the Orange a New Music, abychom vytvořili simulaci,
jak by mohlo skutečně vypadat zrychlení na rychlost světla
a zpomalení během cesty ze Země na Měsíc. Užijte si to. Zda věříte nebo ne,
že se všechny faktory spojí a lidé budou jednoho dne
cestovat tak rychle nebo dosahovat mezihvězdných destinací, závisí na tom,
jestli jste optimista nebo pesimista.

To, čeho jsme zatím dosáhli,
je úžasné, zvážíme-li jak slabé,
křehké a zranitelné je lidské tělo ve vakuu vesmíru. Bad Astronomer and SciShow
o tom mají skvělé video. A teď se díky skvělému týmu
Bravest Warriors vydám do vesmíru. Ale ne ve Vsauce skafandru,
ne, ne, ne.

Vydám se tam nahý. No možné ne úplně nahý. Ještě trochu svalů.
Jo, takhle bych vážně vypadal. V momentě, kdy bych byl vystaven
vakuu vesmíru, by se moje tělo nevznítilo
ani nevybouchlo. Tělo je pěkně složený systém, ale moje části, které nejsou dobře
uložené, by mě opustily jako první. Vzduch z plic a trávicího systému
by rychle zmizel. Vláčné, měkké tkáně
by překotně ztratily vodu.

Ústa, rty i oči by mi vyschly a otekly, jak by se voda ze tkání tlačila
k povrchu, odkud by se vypařovala, a pokles tlaku by mi způsobil
zmrznutí úst a očí. Tělo by se mi nafouklo
na dvojnásobek velikosti, jak by se krevní plyny vypařovaly
z roztoku, čímž by chladily kůži. Cévy v očích by vybouchly,
oči by se mi plnily krví, která by se spolu s ostatními
tekutinami rychle odpařila, zmrazila a vysušila mi oči.

Během 15 sekund bych byl v bezvědomí,
protože by se mi neokysličoval mozek. To by byl konec soužení. Dalších 90 sekund bych byl
technicky pořád naživu, ale nebyl bych si toho vědom,
ani bych si to nepamatoval. Moje mrtvé tělo by zůstalo
nějakou dobu poměrně teplé, protože ve vakuu vesmíru není hmota,
která by odváděla nebo snižovala teplo. Místo toho bych teplo vyzařoval,
což je mnohem méně efektivní metoda. Trvalo by hodiny, než bych zchladl
na teplotu vesmíru, a tou dobou bych byl vysušený
kus nafouklého, natáhlého lidského sušeného masa.

Pokud bych byl vystaven plnému záření Slunce, nefiltrovaného atmosférou Země,
byl bych silně spálené sušené maso. V případě, že máte hlad,
řeknu vám nutriční fakta. 100 kg lidského masa by se ve vesmíru zredukovalo
na 60 kg mraženého sušeného masa. To, co by ze mě zbylo ke svačině,
by mělo hodnotu asi 115 tisíc kalorií.

Možná jsou lidé jediným
inteligentním životem ve vesmíru. Pokud ale věříte, že inteligentní život
mohl vzniknout i na jiných planetách, nabízí se zajímavá myšlenka - Fermiho paradox. Enrico Fermi spočítal, že vzhledem
k počtu planet v naší galaxii, musí být alespoň některé z nich obyvatelné. V mnoha případech o miliony let
dříve, než existoval život na Zemi. Pokud mezihvězdné cestování, cestování
mezi hvězdami a slunečními soustavami, je pro inteligentní život možné, proč nás ještě nenavštívili
mimozemšťané?

Možná už nás navštivili. Možná tu jsou
teď a my je jen nedokážeme vnímat. Nebo jsme nebyli objeveni, nebo jsme tu sami, nebo prostě nestojíme za návštěvu. Tak na co čekáte? Žijte život tak, aby za to cesta za vámi
trvající několik světelných let opravdu stála.

A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka
www.videacesky.cz