Dělí Japonsko od vítězství jediná bitva?

Kam je posíláš? Na Madagaskar? Jsou do této války vůbec zapojeni? Cože? Ne. A ty chceš, aby to tak zůstalo. Rozumím. Dobře, ahoj. 2. května 1942. Barma je branou do Indie a zásobovací trasou do Číny, takže je klíčovým strategickým bodem. Je také domovem mnoha přírodních zdrojů, včetně ropy a plynu, které mohou být během války užitečné. A tento týden Barma padá do rukou Japonců. Jsem Indy Neidell, tohle je druhá světová válka. Minulý týden Japonci vyslali většinu válečných lodí pátrat po spojeneckých jednotkách, které pomohly bombardovat Tokio. Nenašli je, ale vygenerovali spoustu rádiového provozu, který dále pomohl Spojencům prolomit jejich námořní kód. Německo zahájilo sérii náletů na turistická města v Británii a německým a italským bombardérům se také podařilo zničit celou zásilku letadel Spitfire, která měla pomoci obléhané Maltě. Ofenzíva v Sovětském svazu skončila a bitva o Barmu v podstatě skončila, když si spojenecké síly uvědomily, že musí zemi evakuovat, aby přežily. A tento týden Barma skutečně spadá pod japonskou kontrolu. 15. japonská armáda Šódžira Ídy dobyla 29. května Lašio, konečnou stanici barmské silnice a jedinou pozemní zásobovací trasu pro čínskou armádu Čankajška. 1. května dobyli Mandalay a zajistili tak konečnou stanici. A přesně v 23:50 30. dubna vydává velitel barmského sboru Bill Slim rozkaz vyhodit do povětří most Ava přes řeku Irrawaddy jižně od Mandalay poté, co ho překročí britský zadní voj a poslední opozdilci. Bitva o Barmu je u konce, ale dlouhý ústup zdaleka nekončí. Trasa vede údolím Chindwin a Slimovi muži se musí vypořádat nejen s poruchami vozů, kterým dochází benzín, nejen s obrovskými kolonami uprchlíků, ale také s neustálými leteckými útoky. A musí neustále bojovat v zadních vojích proti japonskému předvoji. Mají před sebou dlouhou cestu. Ale i když ztratili Barmu, Spojenci se snaží zjistit, kde by mohli bojovat s Japonci. Americký úřad pro námořní komunikaci se nyní výrazně zlepšuje ve čtení japonských námořních kódů, jak jsem mluvil minulý týden. Poté, co se admirálové King a Nimitz setkali v San Franciscu na schůzce, která začala koncem minulého týdne, si jsou vědomi rozsahu nadcházejících japonských útoků na Port Moresby a okolí. Rozhodně si však přejí zachovat tajemství svých zpravodajských zisků, protože na tom závisí možnost získat v Pacifiku iniciativu. King považuje Šalamounovy ostrovy za výchozí bod pro ofenzívu, takže odepřít je i Korálové moře Japoncům je pro něj nutností. Až do té míry, že chce nasadit celou tichomořskou flotilu. Ale vzhledem k tomu, že Ranger a Wasp jsou momentálně v Atlantiku a Středomoří, velká porážka by znamenala, že by po zbytek roku, dokud nebudou do služby uvedeny letadlové lodě třídy Essex, neměli v Pacifiku v podstatě nic, takže zde existuje skutečné riziko. Rozhodli se důvěřovat rozvědce. „Japonská flotila se 30. dubna překvapivě zavázala ke změně svého lokalizačního systému. Jejich pokusy o utajení nového systému však zcela selhaly, když Havaj zachytila zprávu 4. flotily obsahující staré i nové označení.“ Takže Hypo, centrum rozvědky na Havaji, zveřejňuje své vyhodnocení situace. V podstatě: Operace v Port Moresby, MO, nyní probíhá, zahrnuje jihovýchodní Novou Guineu, ale samotná Austrálie není cílem ani nyní, ani v rámci následných detekovaných operací. Také uvádějí síly, které Japonsko použije. Melbournské zpravodajské centrum nesouhlasí s několika detaily, ale je jasné, že operace nyní probíhá. Rozluštili zprávy, že operace začala, když se dvě letadlové lodě odklonily z Kido Butai a mířily domů ze základny Truk v Indickém oceánu. To dělají 28. dubna. Z Truku opět odjíždějí 1. května. Edwin Layton, šéf rozvědky Tichomořské flotily, uvedl, že vylodění v oblasti Nové Guineje a Šalamounových ostrovů začne zítra. Říká, že tam bude asi 20 000 mužů, letadlové lodě divize 5, Šókaku a Zuikaku, skupina křižníků a lehká letadlová loď, o které si myslí, že je to Rjúkaku. Plete se, je to Šóho. „Zdá se, že cílem nepřítele bylo rozšířit kontrolu ze základen na Nové Guineji v Law a Salamaua na Port Moresby na Papuánském poloostrově.“ Po postupu měl následovat přesun do Šalamounových ostrovů, aby ovládl přístup k Austrálii v Korálovém moři a poskytl leteckou základnu, ze které mohl být zahájen postup na jih k Nouméi v Nové Kaledonii a dále na Fidži s cílem pohrozit přerušením námořní cesty do Spojených států. Japonci se domnívají, že v oblasti by se mohla nacházet americká letadlová loď, ale to není pravda. Byly sestaveny síly ze tři spojeneckých úkolových uskupení: TF-17 pod velením kontradmirála Fletchera s letadlovou lodí Yorktown, TF-11 kontradmirála Fitch s letadlovou lodí Lexington a TF-44 kontradmirála Crace s americkými australskými křižníky. Úderná skupina 16 viceadmirála Halseyho s letadlovými loděmi Enterprise a Hornet opouští Pearl Harbor 30. dubna. Ale není jisté, že se do oblasti dostanou včas, aby mohly pomoci. Nimitz a King vnímají tyto ostrovy jako námořní dálnici, ale budou ji potřebovat pro útoky na Rabaul, hlavní japonskou leteckou základnu v této oblasti. A proti jižnímu perimetru Japonska, takže tam posílají vše, co mají. Od bitvy u Pearl Harboru se k tichomořské flotile připojilo 7 bitevních lodí, ale není zde dostatek předsunutých ani rychlých tankerů, které by je mohly použít, takže byly vyslány na pevninu USA a operační skupiny letadlových lodí se zde pokusí Japonce zastavit. Dnes je evakuována australská posádka v Tulagi, ostrově poblíž Guadalcanalu. Japonci chtějí dobýt Port Moresby. Jejich síly jsou pro tento a menší úkoly rozděleny do pěti skupin. Admirál Takeo Takagi má 2 letadlové lodě flotily, které celé operaci poskytují leteckou ochranu. Admirál Aritomo Goto má 4 těžké křižníky a lehkou letadlovou loď Šóho, která je na své první bojové misi poté, co byla před 6 měsíci uvedena do provozu. Původně byla postavena jako ponorkový tendr, ale loni byla přestavěna. Gotosova skupina má nejprve poskytnout podporu pro vylodění v Tulagi za účelem zřízení letecké základny a poté pomoci s celkovým provozem. Hlavní invazní síly pocházejí z Rabaulu a velení má admirál Šigejoši Inoue. Celá japonská akce probíhá podle velmi přísného harmonogramu, přičemž všechny akce musí být dokončeny do desátého, aby se letadlové lodě flotily mohly znovu připojit ke kombinované flotile pro ofenzívu Isoroku Jamamota na Midway začátkem června, takže nebyl čas na to ničit letiště v severní Austrálii a získat vzdušnou převahu nad Korálovým mořem. Admirál Inoue ve své poslední předpovědi, když se jeho sedm jednotek plavilo k provedení této složité série operací na obou stranách Korálového moře, uvedl, že je nepravděpodobné, že by se v oblasti nacházely silné nepřátelské síly. Přesto celá jeho strategie životně závisela na momentu překvapení. Jeho nepřítel si je však vědom jeho plánů. Svět nikdy předtím neviděl bitvu mezi letadlovými loděmi. Možná se tak stane už velmi brzy. V dalších obecných námořních zprávách ztratili Spojenci v dubnu 132 lodí s celkovým výtlakem 674 500 tun. Mnoho z těchto úspěchů pochází z amerického pobřeží, zejména u tankerů. V dubnu bylo v Pacifiku potopeno pouze sedm lodí a z celkového počtu bylo 150 000 tun potopeno v Indickém oceánu. A to převážně během nájezdu Kido Butai před několika týdny. V dubnu na Maltě ztratilo RAF 126 letadel na zemi a 20 ve vzduchu. Britské ponorky jsou nuceny opustit svou základnu v přístavu, který je stejně téměř uzavřen kvůli poškození a nedostatku minolovek. V důsledku toho německý severoafrický velitel Erwin Rommel ztrácí pouhé 1 % zásob, které mu byly dodány, a obdrží 150 tun. Situace Spojenců na Maltě je zoufalá. Ale vraťme se na chvilku k rozvědce. Začátkem minulého měsíce se Reinhard Gehlen ujal funkce šéfa německé rozvědky pro východní frontu. Za krátkou dobu dokázal zázraky. Využívá sovětské válečné zajatce, hledá ty ochotné s ním spolupracovat a posílá je zpět za sovětské linie jako jeho špiony. Pročesává sovětské vysílání a noviny a hledá útržky a fragmenty, jeho posádka hovoří s vojenskými atašé a je přesvědčen, že dojde k sovětskému útoku na německé pozice na jihu. Nevěří, že Rudá armáda je v pozici, kdy by se mohla vrátit k celkové ofenzívě, ale použije dílčí ofenzívy proti místům, kde považují německé linie za slabé. 1. května předkládá zprávu, že tyto útoky budou nejspíše proti skupině armád Střed, proti severnímu křídlu skupiny armád Jih a z izjumské oblasti, kde na základě pohybů armád SSSR usuzuje, že je pravděpodobná brzká ofenzíva Rudé armády na Charkov. Má naprostou pravdu. Semjon Timošenko má ve skutečnosti k dispozici 640 000 mužů, přes 900 letadel a 13 000 velkých děl, která se připravují k útoku. Plán je, aby 6. armáda zaútočila na Charkov z jihu, síly v izjumské oblasti by útočily směrem na Krasnograd, který by 6. armádu chránil z tohoto směru, a severní obranný útok by probíhal z oblasti Volčanska. Jižní fronta Rodiona Malinovského měla zajistit jižní křídlo izjumské oblasti. Celé to má začít 12. května. A tady je pár poznámek na závěr týdne. 27. dubna se koná kanadské hlasování o branné povinnosti. Projde. Francouzští Kanaďané jsou hlavními, i když ne jedinými odpůrci. Ve stejný den je pro německé ministerstvo letectví dokončen finální 33stránkový návrh Amerikabomberu. Jedná se o koncept strategického bombardéru dlouhého doletu, který by mohl zaútočit na USA, konkrétně na New York, z pevninské Evropy. Aby letadlo uskutečnilo zpáteční let, muselo by uletět bez doplňování paliva více než 11 000 km. Ze stávajících německých letadel to dokáže možná pouze Messerschmidt ME 261, který se dosud nedostal do výroby, ačkoli zpráva zmiňuje možnost využití Azorů jako tranzitního letiště. 28. dubna vyplouvá britský námořní svaz z Durbanu směrem k Madagaskaru. Některé pomalejší lodě již odpluly. Víte, poté, co Kidó Butai před několika týdny vytlačil britskou Východní flotilu od Cejlonu a z Bengálského zálivu, panují nyní obavy, že by Japonci mohli využít Madagaskar jako operační základnu. Ostrov je totiž pod kontrolou Vichistické Francie. Britové chtějí tuto situaci změnit. 29. dubna se Hitler v Salcburku setkává s Mussolinim a hrabětem Cianem. Chce, aby na východní frontu vyčlenili více vojáků. Souhlasí s vysláním dalších sedmi divizí, kromě těch dvou, které již přislíbili. Následně budou zformovány do 8. italské armády. A týden se chýlí ke konci. Barma padla do rukou Japonců, kteří se nyní zaměřili na Port Moresby. Spojenci se jim však postaví, neboť díky zpravodajským informacím, znají plány jejich velení. Chcete slyšet naprosto geniální citát od Johna Keegana, který shrnuje situaci Japonska na začátku května 1942? Samozřejmě, dobře. Jejich strategický horizont byl nyní celé západní Tichomoří a sahal hluboko do Číny i jihovýchodní Asie. Do jejich sféry vlivu byla vtažena historická evropská impéria na východě Barma, Malajsie, Východní Indie, Filipíny a fakticky i Francouzská Indočína. K čínským územím, k nimž si v letech 1895–1931 zajistili práva na okupaci, Formose, Koreji a Mandžusku, připojili od roku 1937 rozsáhlá území dobytá v samotné Číně. Všechna oceánská souostroví na sever od rovníku patřila jim a začali pronikat i do těch na jihu. Mezi západním pobřežím USA a britskými dominii Austrálií a Novým Zélandem se rozkládal převážně velký prázdný oceán, v němž bylo jen pár ostrovů moc odlehlých či malých na to, aby mohly posloužit jako základna pro protiúder. Z okraje jižní oblasti bylo japonské loďstvo a námořní letectvo připraveno zasadit úder hluboko v Indickém oceánu, směrem k britským Andamanským a Nikobarským ostrovům, k Cejlonu a možná dokonce až k pobřeží východní Afriky. Především jejich skvělé obojživelné či spíše trojživelné loďstvo zůstalo nedotčeno. Ani jedna z jejich 11 bitevních lodí, 10 letadlových lodí či 18 těžkých a 20 lehkých křižníků nebyla v dosavadním průběhu války ani vážně poškozena, zatímco americké tichomořské a asijské loďstvo přišly o všechny bitevní lodě, značný počet křižníků a torpédoborců i o možnost jejich dalšího využití, britské a nizozemské síly na Dálném východě byly zničeny a Královské australské námořnictvo bylo nuceno stáhnout se do přístavů. Jediné, co Spojencům zbývalo k vyvážení ohromujícího japonského triumfu a jejich drtivé strategické převahy, byla námořní základna na Havaji s odlehlým předsunutým stanovištěm na ostrově Midway a hrstka letadlových lodí americké Tichomořské flotily. Není divu, že počátkem května 1942 zpychli i takoví skeptici, jako byl Jamamoto. Zdálo se totiž, že od konečného vítězství, vyhlídky, o níž dlouho tvrdil, že se pohybuje na samé hranici možného, je dělí už jen jediná bitva. Zdá se, že vývoj v letectví prostě neustále pokračuje, ale vpřed se posouvá už celá desetiletí. V meziválečném období zaznamenalo civilní letectví obrovský pokrok. Pokud se o tom chcete dozvědět více, můžete se podívat na epizodu pořadu Mezi dvěma válkami věnovanou tomuto tématu. Přímo zde. Člen armády týdne je Sanchy Takamura. Bez podpory naší komunity bychom to vše, včetně vlastního vývoje, nezvládli. Přidejte se k nám na Patreonu nebo TG.tv, abychom se mohli neustále zlepšovat. Nezapomeňte odebírat. Uvidíme se příště. Překlad: PredsedaT www.videacesky.cz