Spojenecké tajné služby prolamují japonské kódy!

Kolik letadel jsi jim poslal? To je skvělé! Teď se můžou bránit, že? Cože? Že byla všechna zničena? Ale nedorazila tam náhodou teprve před dvěma dny? Aha... To není dobré. Dobře. 25. dubna 1942. Pokud máte zpravodajskou jednotku a podařilo se vám prolomit hlavní kód nepřítele a máte hrubou představu o tom, jak funguje, co s takovou informací dělat a jak ji nejlépe využít? Hromady a hromady nepřátelského rádiového provozu. Jsem Indy Neidell, tohle je 2. světová válka. Minulý týden pokračoval japonský postup přes Barmu a velitel barmského sboru William Slim nařídil zničení ropných zařízení, aby se zabránilo jejich pádu do japonských rukou. Japonsko však mělo nepříjemnosti, protože Tokio bylo bombardováno americkými bombardéry B-25 během Doolittlova náletu. To mělo spoustu rychlých následků, i když samotné bombardování způsobilo jen velmi malé škody. Jednak to způsobilo, že Japonské císařské námořnictvo na začátku týdne vyslalo prakticky všechny lodě kombinované flotily, aby zkusily zastihnout skupinu admirála Bulla Halseyho, lodě, které vypustily útočné letouny. Ti snadno uniknou pryč, ale tato akce má některé nezamýšlené důsledky. Zde je krátký příběh z minulosti. Japonsko mělo minulý měsíc plán na zahájení obojživelného útoku s cílem dobýt Port Moresby nazvaný operace MO. Měla mít leteckou podporu pouze pozemních bombardérů z Rabaulu a hydroplánů z nových základen, ale americký nálet 10. března upozornil admirála Šigajošiho Inoujeho na nepřátelské letecké síly v oblasti, a ten tak chtěl misi odložit, dokud nebude moci přivést podporu japonských letadlových lodí, aby si zajistil vzdušnou převahu. Velitel kombinované flotily Isoroku Jamamoto mu dovolil odložit to na květen. Během čekání na podporu letadlových si Inoue udělal čas vy na vybudování obranného perimetru od Šalamounových ostrovů až po Filipíny. No… Třiadvacátého vydává Inouye jižním námořním silám rozkaz číslo 13 k obnovení operací proti Port Moresby. Během prvních dvou květnových týdnů bude mít ve své čtvrté flotile letadlové lodě Šókaku a Zuikaku a lehkou letadlovou loď Šóho. Mnoho komunikace pro tuto operaci a další plány pro druhou fázi japonských ofenzív proti místům, jako je Fidži a Samoa, však zachycují spojenecké výzvědné služby. Pacifické rádiové zpravodajské centrum v Melbourne a stanice Hypo v Pearl Harboru na Havaji nyní zachycují velké množství japonského rádiového provozu. V únoru si uvědomili, že změna z japonské šifry Baker 7 na Baker 8 spočívá jen v metodě klíčování. Úspěšné proniknutí nové šifry v únoru 1942 znamenalo, že veškerá práce vykonaná od doby před Pearl Harborem na obnově kódů a na šifře Baker 8 mohla být aplikována na zachycené JN 25 zprávy, dokud se šifra znovu nezměnila. Americké námořnictvo využilo průlomu zvýšením počtu klíčových pracovníků pracujících na odhalování šifry Baker 8 a kódu JN 25 a do měsíce získalo schopnost číst všechny zachycené zprávy odeslané v tomto šifrovaném kódu. Do poloviny dubna byly japonské zprávy zachyceny, dešifrovány, přeloženy, znovu zašifrovány a šířeny stanicí Hypo do 6 hodin od jejich původního odeslání. Tento týden Hypo zachytilo ​dvě zprávy, které odhalily, že úderné síly MO zahrnují divizi křižníků, divizi letadlových lodí a možná i ponorky. Vědí, že útok je namířen proti Port Moresby, ale nemají odpověď na otázku kdy. Ale tento týden jim pomůže celé japonské námořnictvo, které hledá Halseyho pracovní skupinu. Vidí, jak všechny ty lodě generují hromady a hromady rádiového provozu, a to se přidává k dalším hromadám, které se shromažďují, aby se pokusili zjistit nadcházející kroky Japonska. Spojenci nyní nazývají hlavní japonský námořní operační kód JN 25. Zrovna jsme o něm mluvili. Liší se od diplomatických kódů, které již byly prolomeny dříve. Je to standardní šifra složená ze dvou kódových knih. Jedna obsahuje 45 000 náhodně vybraných pětimístných skupin čísel, z nichž každá je přiřazena k operačnímu slovu nebo frázi jazyka Kana, fonetické verze japonštiny. Pak je skupina přidána k podobným po sobě jdoucím skupinám z Knihy 2 a poté, co je zpráva odeslána, nejprve odešlou klíč, který udává stránku, sloupec a řádek v druhé knize, která dekóduje zprávu a kterou lze poté přeložit pomocí první knihy. Tři dny hledání jsou pro analytiky obrovským bonusem. Znají totiž účel této probíhající operace, najít údernou jednotku. A protože kolem této operace generuje provoz tolik lodí, dokážou si pro svou částečně dokončenou Knihu 1 vypočítat spoustu a spoustu operačních pětimístných skupin. Japonské námořnictvo plánovalo změnit kód 1. dubna z bezpečnostních důvodů, ale usoudilo, že je příliš obtížné jej prolomit a tak to odložili na 1. května. Dnes se američtí admirálové Chester Nimitz a Ernest King setkali v San Franciscu, aby okamžitě projednali strategii Pacifik založenou na zpravodajských informacích. Ta schůzka potrvá pár dní a brzy uvidíme, co rozhodnou. Tento týden je ale ve Středomoří v akci americká letadlová loď. Je to Wasp, tedy Vosa, doprovázená proslulými britskými bitevními křižníky, dvěma křižníky a šesti torpédoborci, a přiváží na Maltu 47 letadel Spitfire. To je operace Kalendář, ale z 46, které dorazí, jich 30 prakticky okamžitě zničí bombardéry Osy. Luftwaffe jejich příjezd předvídala a zbytek byl zničen do 48 hodin. Generálporučík sir William Dobbie, generální guvernér a vrchní velitel Malty, píše Winstonu Churchillovi: „Je zřejmé, že se může stát to nejhorší, pokud nebudeme schopni doplnit naše životně důležité potřeby, zejména mouku a munici, a to velmi brzy.“ Churchill si myslí, že Dobbie měl zajistit řádnou ochranu pro tento konvoj a pro dříve potopený lodní konvoj. Dobbieho jen za pár týdnů nahradí Lordem Gortem. Luftwaffe tento týden také bombarduje samotnou Británii. Německé nálety Baedeker začaly. Tyto útoky dostaly své jméno podle německých turistických průvodců. Údajně podle komentáře německého ministerstva zahraničí: „Vybombardujeme každou budovu v Británii označenou třemi hvězdami v Baedekerově průvodci.“ Jde o Hitleru odvetu za nedávnou bombardovací kampaň RAF, která byla zaměřena na obytné oblasti v Německu a zničila velkou část Lübecku a Rostocku. Exeter je prvním zasaženým třiadvacátého i čtyřiadvacátého. V blízké budoucnosti budou zasaženy Bath, Norwich, York a Hull. Během prvních pěti dnů kampaně bylo zabito 938 civilistů, ale ztráty Luftwaffe byly příliš vysoké, zejména vzhledem k způsobeným škodám, aby mohly pokračovat déle. A to zejména s ohledem na jejich potřebu ve Středomoří a Sovětském svazu. Britové a jejich spojenci tento týden bojují na zemi proti Japoncům v Barmě. Will Slim nechá 1. barmskou divizi pokusit se vymanit z pasti japonské 19. divize, zatímco čínská 38. divize zaútočí na nepřítele ze severu. Spolu s částmi 7. obrněné brigády útočí a kryjí ústup 1. barmské. Mezitím je čínská 55. divize prakticky zničena japonskou 56. divizí a Japonci dobývají most u Loikawu. Tím zůstává cesta do Lashia nechráněná. Lashio je konečná stanice Barmské silnice. Harold Alexander, Slimův nadřízený a vrchní velitel britských sil v Barmě, má dilema ohledně ústupu. Má následovat 66. čínskou armádu na sever do Číny, kde není zaručeno zásobování? Nebo má překročit hory do severní Indie? Vybral si Indii. Takže Slim musí předběhnout Japonce a postoupit proti proudu řeky Čjintwin, aby dostal svých 13 000 vojáků přes Chin Hills do Indie. Čínský velitel, Američan Joe Stilwell, ustoupí na sever směrem k Myitkyině, přičemž tři divize budou stále pod jeho kontrolou. Takže všechny spojenecké vojenské síly se vzdávají Barmy a utíkají. Japonsko skvěle využilo své ústřední strategické pozice v Indočíně, na Formose, v Karolíně a Mariánských i Marshallových ostrovech k útokům na východě, jihu a západě proti rozptýleným koloniálním majetkům svých zvolených nepřátel a jejich rozděleným silám a k jejich úplnému přemožení jednoho po druhém. 22. dubna, když Alexandr přijal porážku a vydal se přes hory do Indie, v této jižní oblasti stále odolávala Japoncům pouze jedna spojenecká pevnost. Byla to americká opora na Filipínách. Jistě, ale nejsou jediní, kdo se brání mocnostem Osy, jak by vám mohli potvrdit Sověti. Sověti v zimních měsících podnikali jednu ofenzivu za druhou s cílem zničit německou skupinu armád Střed. To se v březnu trochu utišilo, když teplejší počasí přineslo bahno, i když jsme byli svědky rozptýlené akce podél celé linie. Za poslední den rževsko-vjazmské ofenzívy se považuje 20. duben 1942, kdy Stavka nařizuje silám frontů přejít k obraně na jejich současných liniích. Během operace sovětská vojska zcela osvobodila moskevskou a tulskou oblast a část kalininské oblasti, ale jejího hlavního cíle, zničení skupiny armád Střed, nebylo dosaženo. Ale způsobili třetinu milionu německých obětí, i když za cenu tři čtvrtě milionu vlastních. Ale 100 000 Němců, kteří jsou 2,5 měsíce uvězněni v Demjanské kapse, v poslední době dosáhlo určitého pokroku a snaží se odtud dostat ven. Mezi Demjanskem a Starajou Russou existuje jen povrchní spojení, které také brání Sovětům v Ramuševském koridoru, jež Němci nedávno rozšířili. Tento týden se jim konečně podařilo prolomit obléhání, i když stále vážně potřebují pomoc. Na sovětské straně je 23. dubna k velkému překvapení velitele Kirilla Mereckova rozpuštěna Volchovská fronta. Je převelen na pozici zástupce Georgije Žukova pro velení západní fronty a povede 33. armádu, kde nahradí Michaila Jefremova, který, jak jsme viděli, minulý týden zemřel. Stalo se to, že generál Michail Chozin, velitel Leningradské fronty, přesvědčil Josifa Stalina, že s Volchovskou frontou pod svým velením by mohl prolomit obléhání Leningradu. Mereckov prosí Stalina, že to bude jistě konec izolované druhé úderné armády Andreje Vlasova, jakmile země celá rozmrzne a armáda uvízne v bažinách, takže by měla být alespoň stažena zpět k Čudovské Leningradské cestě nebo železniční trati. Tuto radu Stalin a Malenkov ignorovali. Vlasovovi muži byli nakonec odsouzeni k hladovění v bažinách. A na této smutné zprávě pro vlasovce tento týden zakončím. Týden ukončení ofenzívy v Sovětském svazu, kdy se jedna strana vzdala v Barmě, bomby dopadaly na Británii a Maltu a japonské lodě generovaly tuny rádiového provozu, kterým se spojenecká rozvědka mohla věnovat. Pokud by spojenecké rozvědky dokázaly zjistit, kdy přesně Japonci plánují útok směrem k Port Moresby, musely by podle těchto informací jednat, aby útok zastavily, což není tak snadné. Pearl Harbor zanechal Spojené státy bez bitevních lodí a pouze s několika letadlovými loděmi, schopnými prozatím bojovat v Pacifiku proti 10 japonským letadlovým lodím, 6 flotilám, 4 lehkým a 11 bitevním lodím. Je to největší flotila letadlových lodí na světě a pyšní se největším námořním letectvem na světě s více než 500 letadly. Ty jsou samozřejmě podporovány desítkami křižníků, torpédoborců a ponorek. Před osmnáctým dubnem proběhla mezi generálním štábem japonského námořnictva a spojenou flotilou debata o směřování války v Tichomoří. Štáb chtěl postoupit do jižních oblastí a zřídit nové základny, ohrozit Austrálii a přerušit komunikaci směrem k moři mezi Austrálií a USA. Spojená flotila chtěla zásadní vítězství nad zbytkem americké tichomořské flotily a pak si s ní dělat, co budou chtít, ale aby toho vítězství dosáhla, chtěla přilákat těch pár letadlových lodí útokem na ostrov Midway, o kterém si byla jistá, že o něj Amerika bude chtít bojovat. Jak jsem řekl, tato debata byla před tímto týdnem. Ale Doolittleův nálet, byť malý, věci změnil. Halseyho pracovní skupina dosáhla pozice, kdy mohla vypustit letadla, která zasáhla Tokio mezerou o velikosti Midway v japonském obranném perimetru. V tuto chvíli neexistuje jediný japonský námořní důstojník, který by si myslel, že myšlenka, že tato mezera zůstane otevřená, je přijatelná. Dovolit bombardování Tokia rovná se dovolit bombardování císaře, že? A to by tak trochu naznačovalo nedostatek zájmu o jeho blaho, takže nyní všichni podporují Jamamotův plán na útok na ostrov Midway. Jistě, nejdříve budou pokračovat v plánu s Port Moresby, ale jakmile letadlové lodě, které k tomu slouží, dokončí svou práci, zamíří do centrálního Pacifiku na Midway. Spojenci už vědí o první části a druhou část, a dokonce i všechny detaily o datech, by mohli zjistit z dekódování a zpravodajských informací. Neměnění kódů mohlo být příznakem toho, že Japonci trpí nemocí vítězství, ale na druhou stranu jejich sebevědomí může být docela dobře oprávněné. Spojenci, tedy Američané, nemají dostatečné námořní síly, aby se postavili čelem soustředěné síle japonské kombinované flotily. Nemají. Takže i kdyby se dozvěděli všechny podrobnosti, co proboha budou dělat? Slyšel jsem někoho říkat „sběratelské předměty“? Máš štěstí, příteli, protože teď v kasárnách TG máme celou řadu sběratelských předmětů. Trička, hrnky, plakáty a tak dále. Mrkněte na to, je tam odkaz a vsadím se, že se tu každou chvíli něco objeví. Náš člen TG armády týdne je Francois Provencher. Super jméno. Jen díky TG Armádě je možný veškerý náš obsah. Připoj se k armádě na patreon.com nebo tg.tv a získáte toho více a více. Nezapomeňte odebírat, uvidíme se příště. Překlad: PredsedaT www.videacesky.cz