Němečtí spojenci na východní frontěDruhá světová válka

No a co Japonci? Aha, tak jo. A Italové? A Finové a Rumuni? Jo. A Maďaři a Slováci. Japonci by se ale hodili. Jo.

5. září 1941. Začalo to napadením Polska, ale evropské ohnisko druhé světové války záhy pohltilo celý kontinent, Středomoří, většinu severní Afriky, Blízký východ a bojovalo se v Atlantském oceánu, zatímco válka ve východní Asii zasahovala stále větší části Číny, přelila se do Indočíny a nyní ohrožuje celý Pacifik. A to k napadení Polska došlo teprve před dvěma lety.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden Britové a Sověti napadli Írán, aby ochránili ropná pole. Během německé invaze do SSSR padl Tallinn a Leningrad byl čím dál izolovanější, došlo ke katastrofální námořní evakuaci a ještě katastrofálnějšímu odpálení přehrady a v Německu přestali zabíjet duševně a fyzicky choré, považované za nežádoucí.

Avšak nacistické Německo považuje za nežádoucí hodně lidí. Během léta bylo ve Vilniusu zabito přes 20 000 židů a tento týden 31. srpna dochází k tzv. velké provokaci. Tamní orgány nařídily dvěma Litevcům vloupat se do židovského bytu a z okna pořídit několik fotografií německých vojáků před kinem. V odplatě za tento židovský zločin byli shromážděni všichni židé ve městě, převezeni do místního vězení a následně do čtvrti Ponary.

Mezi 1. a 2. zářím jich tam bylo zavražděno 5–10 000. Zítra bude vytvořeno vilniuské ghetto – ve skutečnosti dvě ghetta, malé a velké, která protíná volně přístupný koridor – do kterého bude přesunuto 20 000 lidí. Toho dne zemře dalších 3 700 židů. A německá armáda postoupila na severu od Vilniusu už celkem daleko. 1.

září jsou jejich děla na dostřel Leningradu a blíží se k městu také z jižní strany Ladožského jezera. 5. září Německo okupuje estonskou pevninu. Toho dne Hothova 3. tanková skupina, která nakládala Sovětům na pravém křídle SA Sever, je poslána zpět ke SA Střed, takže SA Sever pro útok na Leningrad zbyla jen Hoepnerova 4. tanková skupina. I Rudá armáda podniká tento týden nějaké útoky. Pro začátek pokračuje ve svých útocích západní front.

1. září zahajují 16., 19. a 20. armáda společný útok severovýchodně od Smolensku na linii Duchovščina–Jarcevo. Útok probíhá po celý týden, ale končí s jen malými zisky. Avšak konečně začíná velký sovětský útok proti německému jelňskému výběžku, kterého se účastní 8 střeleckých divizí, 2 tankové divize a motorizovaná divize podporované dělostřelectvem a raketomety. Jednotky Žukovova záložního frontu útočí na výběžek z jihu i ze severu, ale hlavně je úplně poprvé útok koordinován s útoky v Duchovščině a s útoky brjanského frontu proti Roslavli.

Jen 30. srpna postoupili Sověti na Klugeho jižním křídle 10 kilometrů. 2. září se po těžkých bojích velitel SA Střed Fedor von Bock rozhodne opustit výběžek, o který bojoval šest týdnů. Němcům na začátku tohoto týdne hrozí obklíčení a na konci týdne 5. září se sovětská 19. střelecká divize probila do Jelni. Více o tom řeknu příští týden. Zmínil jsem brjanský front.

Tomu Stavka nařídila zastavit Guderianovy tanky uhánějící ze severu zapojit se do bojů o Kyjev. „Tento zbrklý útok proti Guderianovu ráznému postupu na jih nevyhnutelně vyústil v nekoordinované boje a v Jeremenkovu opovrženíhodnou porážku. Přesto Stavka trvala na tom, aby útoky pokračovaly.“ Jeremenko má zaútočit se všemi jednotkami, obklíčit Guderianovy tanky a poté se přesunout a zabránit postupu na Moskvu a udržovat spojení se severozápadním frontem.

Jeho kolegové mu údajně říkají sovětský Guderian, ale tohle je herkulovská úloha. Útok naplánoval na 2. září. Má být veden ze dvou směrů. 50. a 3. armáda mají zaútočit s podporou záložního frontu na Roslavl. Jeho mobilní jednotky, 108. tanková a 4. jízdní divize a 141. tanková brigáda, se mají probít 3.

armádou k Počepu směrem k Novgorodu Severskému. Mezitím se 13. a 21. armáda vrhnou na Semenovku a poté obklíčí a zničí hlavní Guderianovo uskupení mezi Starodubem, Počepem a Novgorodem Severským. Vzdálenost mezi dvěma uskupeními je necelých 150 kilometrů. Plán vyžaduje rozsáhlou reorganizaci a naráží na zásobovací problémy. Přesto 2. září zahajují dvě uskupení útok na Guderiana. Němci však Jeremenkovo uskupení bez problému smetli z cesty a do konce dne zmrzačili 4.

jízdní divizi, zatímco skoro obklíčili 108. tankovou divizi. Dalšího dne obsadil Guderian předmostí přes řeku Děsnu a ohrozil tak Kirponosův týl. Německá 17. armáda také dobyla předmostí, už 31. srpna u Kremenčuku, a spolu s 6. armádou a Kleistovými tanky se po zbytek týdne opakovaně snaží Dněpr překročit. Německo samozřejmě nebojuje samo.

Má spojence, takže se na ně pojďme podívat. Japonsko na Sověty nezaútočí, i když v to Němci doufali, a mnoho japonských vrchních velitelů si myslí, že rychlé německé vítězství nad Sovětským svazem je nereálné. Josef Stalin má v Japonsku dobrou špionážní síť a díky lidem jako Richard Sorge nebo Ozaki Hotsumi dostává mnoho zpráv o japonských záměrech, takže začíná přesouvat mnoho vojáků a vybavení z Dálného východu do Evropy.

Japonsko alespoň čekalo, jak se začátek Barbarossy vyvine, než se rozhodlo. Naproti tomu se Benito Mussolini do tažení zapojil ihned i přes své závazky v severní Africe, Řecku a na Balkáně. CSIR, italský expediční sbor v Rusku, však nepřesáhne 62 000 mužů. Přijedou na konci srpna a polní maršál Wilhelm Keitel, náčelník velení wehrmachtu, je přesto, že to mají být ti nejlepší italští vojáci, nazve „nesmírným zklamáním“ a „polovojáky neschopnými postavit se Rudé armádě.“ I když bylo Japonsko s Itálií nejprominentnějšími spojenci Německa, jsou nyní v důležitosti nahrazeni Finskem a Rumunskem na levém a pravém křídle německé invaze.

Finsko má početnou armádu čítající 475 000 mužů a ztracené území obsadilo vcelku rychle, avšak za cenu těžkých ztrát a Finsko nemá moc rezervistů, takže velitel Carl Gustav Mannerheim pozastavuje útočné operace a přechází do obrany s úmyslem udržet dosavadní zisky.

Německé vrchní velení žádá Finy o další útoky, ale „Mannerheim informoval Keitela, že nebyly součástí předválečné dohody a nehledě na to převyšují jeho vojenské možnosti. Německo tedy před koncem léta prakticky ztratilo nejcennějšího spojence na východní frontě.“ Rumunsko propůjčilo invazi 325 000 mužů ve 3.

a 4. armádě ve SA Antonescu, ale rumunská armáda má velké potíže. Vybavení je mnohdy zastaralé a důstojníci mají mizerný výcvik. Rumunsko taky nemá příliš rozvinutý průmysl a stupeň motorizace je celkem žalostný. Útoky, které na začátku invaze dobyly severní Bukovinu a Besarábii, probíhaly s německou podporou, avšak přetížení Němci žádali o samostatnou rumunskou akci proti Oděse, na kterou rumunská 4.

armáda, kterou SA Jih obešla, útočila skoro měsíc. Přes opakované útoky a dobytí Kubanky, čímž ohrozili samotný přístav v Oděse, utrpěli Rumuni těžké ztráty a stále byli před hlavní obrannou linií. To možná proto, jak upozorňuje německé vrchní velení, že Rumuni používají taktiku z první světové války – ničím nepodporovaná pěchota podniká frontální útoky na sovětské zákopy. Vyčerpaní Rumuni nyní útoky zastavují, dokud nedorazí posily.

Co se týče dalších Hitlerových spojenců… Slováci nasadili 41 000 mužů, ale 22. července u Lipovce okusili sílu organizovaných sovětských uskupení a byli zdecimováni. Nejsou dobře vycvičení ani vybavení a budou se starat hlavně o týlové zabezpečení. Je zde také 45 000 Horthyho maďarských vojáků, avšak skoro polovina bude chránit týl, mobilní sbor čítá 24 000 mužů. Tito vojáci si vedli dobře i ve srovnání s Kleistovou tankovou skupinou, s níž bojovali, ale nyní se po těžkých ztrátách chtějí maďarští velitelé stáhnout, protože vidí, že to nebude krátká válka, a na dlouhou nemají dostatek záloh.

Horthy o to požádal Hitlera, ale ten stažení zamítl. Hitler má i jiné obavy, například o základní logistiku. „Během plánování úvodní fáze Barbarossy se počítalo s předpokladem, že v úvodu tažení bude ukořistěno mnoho sovětských vagónů a lokomotiv, které podpoří postup do Sovětského svazu.

Avšak jakmile polevil počáteční šok a zmatek, začali Sověti rychle odvážet vlaky a ničit ty, se kterými odjet nestihli. Byli v tom tak dobří, že do konce srpna 1941 Němci ukořistili jen 1 000 lokomotiv, z nichž jen polovina byla jízdyschopná. Toto kritické selhání mělo pro tažení dva vážné následky. Armáda se skoro ihned stala závislou na rozšiřování úzkého rozchodu tratí, bez kterého se dále na východ nedokázala pohnout.

Plánování změny rozchodu nepočítalo s následky, jakou měla politika spálené země na železnice a nádraží, ani s rozsahem destrukce způsobené luftwaffe a frontovými jednotkami. Změna rozchodu tedy zaostávala za plánem a byla provedena s důrazem na funkčnost, ne kvalitu. Za druhé: Německá neschopnost ukořistit sovětské vlaky znamenala, že tento deficit musely vyplnit už tak přetížené německé vlaky.“ Logisticky si Němci vedou lépe na moři.

V srpnu během bitvy o Atlantik potopily německé ponorky 23 lodí a 80 300 tun nákladu za cenu tří vlastních plavidel. Avšak 1. září zformovali Američané uskupení pro hlídkování Dánského průlivu. Nyní čítá 2 těžké křižníky a 4 torpédoborce, ale lodí přibude. Americké námořnictvo má nyní od vlády svolení eskortovat lodě z jakékoliv země, pokud je součástí konvoje americká obchodní loď.

4. září se americký torpédoborec Greer stal první americkou válečnou lodí napadenou německou ponorkou. Vyvázl bez poškození. „Greera do akce dovedlo hlášení britského letadla a velitel ponorky si jej pravděpodobně spletl s britskou lodí. Roosevelt však událost americké veřejnosti prezentoval jako ukázkový příklad německé agrese.“ Rovněž tento týden na moři 30.

srpna vyjíždí na cestu první loď Shetlandského autobusu. To je tajná organizace zformovaná SOE, britskou námořní rozvědkou a norskou vojenskou rozvědkou, která bude udržovat kontakt s norským odbojem a přepravovat lidi a vybavení mezi Shetlandy a Norskem. A tím jsme na konci týdne. Okupace estonské pevniny na severu, sovětské útoky ve středu, německé útoky na jihu a rumunské útoky v Oděse.

Dva roky. Tak dlouho moderuji tento kanál a válka se neustále rozrůstá. Martin Gilbert o konci druhého roku války napsal: „Od německé invaze do Polska uplynuly dva roky. Na východě uplynulo 70 dní od německé invaze do SSSR.

Vítězná německá válečná mašinérie zničila kohokoliv chtěla: polské intelektuály, sovětské válečné zajatce, jugoslávské partyzány, francouzské odbojáře, všichni pocítili její plnou sílu. Židé, žijící v mnoha zemích, byli vytříděni k mučení, vraždění a využívání. Od 1. září musí všichni zbývající němečtí židé, včetně 76 000 židů v Berlíně, nosit na oblečení žlutou Davidovu hvězdu.“ Šťastné výročí.

Před dvěma dny jsem na kanálu Sabaton History mluvil s Pärem, baskytaristou Sabatonu, o jejich písni Konečné řešení. Můžete se podívat přímo zde. Členem TimeGhost armády týdne je Logan Holmberg. TimeGhost armáda financuje naši veškerou práci, a pokud ji chcete podpořit, narukujte na timeghost.tv a patreon.com.

Nezapomeňte kliknout na zvoneček, odebírat a uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka Dr. Ink pro www.videacesky.cz