Hlavní města pod útokem, MacArthur na útěkuDruhá světová válka

Moment, císař řekl, že jedí ovoce moc rychle? Ovoce? Kdo? Jasně že Japonci, ale… Jste si jistí, že řekl přesně tohle? Dobře. Tak jo. Je 13. března 1942. Není to ani měsíc, co Singapur, Gibraltar východu, padl do rukou Japonců a tento týden kradou další velkou metu. Tento týden získávají Rangún.

Překlad: hAnko www.videacesky.cz Já jsem Indy Neidell a toto je druhá světová válka. Minule proběhly pobřežní nálety ve Francii, na ostrově Marcus a kobercový nálet v Austrálii. Pokračovala japonská invaze v Barmě a přistání napříč Jávou v jejich tažení na obsazení Nizozemské východní Indie. Tento týden 12. 3. Holanďané oficiálně Východní Indii vzdali do japonských rukou v Bandungu na Jávě a zhruba 100 000 Spojenců bylo zajato.

„Proti Japoncům ve Východní Indii v podstatě nikdo nic nemá, Holanďané, na rozdíl od Francouzů, nedokázali přizpůsobit koloniální vládu kulturní a intelektuální rovině místní vzdělané populace. Vzdělaní mladí Indonésané, jak se rádi nazývali, přijali kladně japonský příslib společné prosperity, protože jim přinesli osvobození od holandské poroby…“ Japonci tento týden míří na víc cílů.

Už 8. 3. přistáli na Nové Guineji a začal postup na Port Moresby a Austrálii. „K tomuto datu Japonci získali další cíle svého původního plánu. Přistáli na východním pobřeží Nové Guineje a útokem ze základen na ostrovech Mariana a Caroline se přesunuli na Severní Šalamouny a důležitěji na souostroví Bismarck, kde je nejlepší přístav a nejdůležitější základna v oblasti: Rabaul. Tato řada snadno získaných vítězství Japoncům dala jižní a JV body plánované obranné oblasti a skvělé postavení k útoku na Austrálii za cenu velmi malých ztrát na jejich straně.“ A nejen to, Japonci tento týden dobyli Rangún, barmské hlavní město.

Britský generál Harold Alexander odtud odešel ráno 7. 3., že? Míří severně, kde se cesta rozdvojuje, asi 35 km od města. Na východ jde do Pegu, na západ do Promu. Japonci zablokovali západní cestu. Z minula víme, že poslali 33.

divizi severně kolem Rangúnu, zatímco 55. šla do Pegu. Což znamená, že spojenecké vrchní velení, 17. indická divize a 7. obrněná brigáda jsou odříznuté, ale Japonci to nevědí a Alexandrovy jednotky jsou v přesile nad japonskými obránci blokády. To zas ale neví Alexander. Malé skupiny útočící na blokádu byly odraženy, ale té noci rozkáže 63. brigádě s podporou 7. obrněné, aby zaútočily 8.

3. zrána. Pokud se útok nezdaří, muži se rozdělí na skupiny po dvanácti a pokusí se prchnout na sever. Říkal jsem, že Japonci si neuvědomují své výhodné postavení, jsou vyčerpaní z pochodu a docházejí jim zásoby, takže se v noci stáhnou a 63. ráno najde blokádu opuštěnou. Takže Alexanderova armáda unikne a japonská 33. vchází do Rangúnu a po desáté hodině je u domu guvernéra, kam násilím vnikne na druhý den. Ale už během února více než polovina obyvatel město opustila. Spojenci nyní budou muset znovu získávat svou městskou základnu.

Rangún je v Barmě také jediným větším přístavem, takže spojenecké zásoby do Barmy nyní budou muset po souši z Indie. AVG, létající tygři, pod velením Claira Chennaulta, se přemístili do Magwe, malého britského letiště 500 km od Rangúnu. Během posledních měsíců se jim vedlo dobře, pravidelně sestřelovali větší počty nepřátel, ale jejich řady mezitím také řídnou. V tuto chvíli se AVG a RAF mezi sebou dělí jen o hrstku letounů.

V severní části Barmy má Čankajšek 5. a 6. vlasteneckou armádu. 11. 3. se jejich velení ujme americký generál Joe Stilwell. Velikostně se podobají evropským armádním oddílům. Nacházejí se poblíž států Mandalaj a Šan. Jak víme, Archie Wavell, velitel Britské Indie, odmítl Čankajškovu nabídku posil do Barmy a to, co tam nyní Čan má, není dost na obranu neokupované části země. Australské divize, odkloněné do Barmy z Blízkého východu, musely na nátlak své vlády zpátky domů.

Australané věří, a to opodstatněně, že obrana domoviny je prioritou. Stilwell se stal americkým velitelem regionu minulý měsíc. „Vinegar Joe“ strávil nějaký čas v Číně, trochu zná řeč a je docela efektivní. Na druhou stranu má dost předsudků proti hodně lidem a o Čanovi nemá valné mínění. Jako nejvlivnější Američan však je Čanovým velitelem štábu, velí americkým silám v Číně, Barmě a Indii, je americkým vyslancem ve spojeneckých válečných zasedáních a dohlíží na materiál v čínském pronájmu.

Je si jist, že vojáci z 5. a 6. pod jeho velením budou fungovat, ale „že bitvami zocelení čínští důstojníci nepokleknou před cizincem, který do boje nikdy nevedl jednotku větší, než je četa, Stilwellovým nadřízeným jaksi nedošlo.“ Stilwell se s Čanem několikrát sešel a měli tento týden několik konferencí. Jenže to nešlo dobře. Souhlasí sice se znovudobytím Rangúnu, ale neshodnou se, jak na to.

9. březen byl pro Japonce datem ukončení první operační fáze jejich ofenzivy. Nyní také datem dobytí Rangúnu. Císař Hirohito říká strážci tajné pečeti: „Ovoce vítězství k našim ústům padá příliš rychle.“ To proto, že musejí vyřešit spoustu problémů souvisejících s rychlým dobytím velkých území. „Vojenská vláda Tokia první operační fázi plánovala velmi málo, v podstatě měli časový rozvrh pouze na dobytí jihovýchodní Asie.

Nyní, když uspěli, rychlost a velikost jejich vítězství s sebou nese sebeuspokojení a nadměrnou sebedůvěru japonských vůdců.“ Japonsko nyní v podstatě má impérium bohaté na jídlo a suroviny; s hromadou nafty pro průmysl, většinu gumy, která je na zemi k mání, 3/4 cínu a velký kus rýžových polí. Co se ale týče problémů, jedním z nich je, jak novou říši zabezpečit a usmířit se s USA, což byl od začátku jejich plán.

Vytvořit impérium, se kterým se nikdo do křížku nepustí, a získat tak možnost vyjednávat se Státy. Ale co je nejdůležitější: jak nejen rozdělit, ale napřed zpacifikovat nové oblasti, aby tam mohli těžit důležité materiály a být ještě silnější. Japonsko nemá, díkybohu či bohužel, koloniální zkušenosti a státní správu evropských velmocí, které nahrazují.

Proto své statky hodlají zabezpečit pomocí císařské armády. Nemůžu říct, jak tohle dopadne, ale v Mančurii a Číně si tak proti sobě poštvali místní, což není žádné překvapení vzhledem k samotné definici stanného práva. Není to tak dávno, co jsme viděli zacházení s Číňany v Singapuru, kde byli mnozí uvězněni či rovnou zavražděni jen kvůli národnosti. Viděli jsme znásilnění a vraždy jeptišek po pádu Hongkongu.

No, Japonsko má nyní na starosti hodně velkou oblast a brzy uvidíme, jak to půjde. Ve filipínském tažení aktuálně trochu narazili, protože už dva měsíce obléhají filipínské a americké jednotky na Bataanu. Posádka a uprchlíci mají třetinové příděly. Přesto 11. 3. odjíždí americký velitel Douglas MacArthur a místní velení předává na rozkaz Washingtonu Jonathanu Wainwrightovi. I když ne úplně, ale o tom příště.

Měl odjet ponorkou, ale nakonec z Corregidoru s doprovodem odjíždí torpédovými čluny. Na konci týdne, 13. 3., dorazí na Mindanao. A odtamtud má letět do Austrálie. MacArthur je teď americkým vojenským hrdinou a poté, co padla ABDA, prezident Roosevelt a velitel armádního štábu George Marshall potřebují, aby velel všem spojeneckým armádám na bitevním poli. Austrálie se totiž více obrací na Státy, protože s Londýnem jim to před pár týdny začalo skřípat.

Churchill přijal požadavek australského premiéra Johna Curtina, aby australské síly zůstaly jen v severní Africe na obranu Suezu, pokud více amerických jednotek dorazí na podporu Austrálie přes Pacifik, což půjde jedině pokud velitelem bude Američan. Rozhodnutí padlo už před dvěma týdny, když MacArthur dostal rozkaz odjet do Melbourne a velet americkým jednotkám. Australanům se to však neřeklo, protože MacArthurův únik byl riskantní.

12. 3. americké jednotky přistávají v Nouméi v Nové Kaledonii, aby na ostrově vybudovaly základnu pro posádku. Poprvé zde jdou do služby takzvaní Seabees. Jsou to námořní stavební prapory a jejich kód jsou písmena C a B z názvu. Jejich první projekt byla výstavba skladu paliva na Bora Bora minulý měsíc, ale jejich celkovou misí je postavit cokoli kdykoli za jakýchkoli podmínek. Jsou náhradou civilních stavebních společností v bojových zónách.

Civilní pracovníci bránící se útoku mohou být považováni za guerillu a dle mezinárodního práva být popraveni, což se stalo v prosinci na ostrově Wake. Seabees mají podnikat stejnou výstavbu, ale být cvičeni americkým námořnictvem a pod jeho dozorem. Dále se admirál Harold Stark stává velitelem evropských námořních operací. Ernest King, vrchní velitel amerického námořnictva, převezme po Starkovi od 26. 3. velení námořních operací. Ve Středomoří přichází novinky ohledně maltské a severoafrické situace.

8. 3. píše Churchill veliteli blízkovýchodního bitevního pole Claudu Auchinlekovi a žádá ho ohledně severní Afriky o audienci v Londýně. Auchinlek odmítá, protože nemůže bojiště jen tak opustit a navíc už premiér zná jeho stanovisko, jak víme z minulého týdne. Desátého naštvaný Churchill píše znovu, že vláda nehodlá dopustit pád Malty bez severoafrické pomocné ofenzivy, která se musí uskutečnit, aby mohl v květnu nebo červnu na Maltu projet konvoj. „Tento telegram dal Auchinlekovi možnost rezignovat nebo i přes nesouhlas poslechnout.

Nakonec naznačil, že se přání vlády podřídí, ale že úspěch operace není jistý a nebude rychlá ani okázalá. Zároveň premiéra požádal o potvrzení, že hlavním úkolem 8. armády je pořád zničit nepřítele na Kyrenaice, nikoliv odklon na pomoc Maltě. Mírně uklidněný Churchill toto potvrzuje…“ A tím končí další týden války. Týden japonských postupů na dalších místech, pád Rangúnu, MacArthurova cesta do Austrálie, císař Hirohito s pochybami, jak zvládne nová teritoria.

Už jsem zmínil zvěrstva, která jsme viděli, a možná přemýšlíte, co se honí hlavou těm, kdo je páchají, protože nepocházíme ze stejných podmínek. John Costello o tom píše ve „Válce v Pacifiku“ a já dnes skončím jeho parafrázováním. Japonský nedostatek respektu k životům zajatců se nelidsky zhoršil v případě zajatců vojenských.

Proč? Japonci jsou cvičeni v bušidó, samurajském válečném kodexu, aby se za svého císaře bili do posledního dechu. To přinese čest jejich rodině. Kodex dokonce praví: „Pamatujte, že pokud vás zajmou, neznectíte pouze sebe, ale vaši rodiče a rodina nebudou nikdy více kráčet se vztyčenou hlavou. Poslední kulku nechte pro sebe.“ Proto pro některé Japonce bylo zajetí horší než smrt. A proto jsou z nich fanatičtí válečníci, kteří raději zemřou, než by se vzdali.

Za těchto podmínek je jim západní etika na míle vzdálená a vojenští zajatci jsou podlidé, odsouzení k pohrdání a otrockému zacházení.“ Dobře, to bychom měli, ale na druhou stranu jsme viděli znásilnění jeptišek, ubodání, stínání a upálení lékařů, což vojenští zajatci nejsou. Ani Costello, ani kdokoliv jiný mi zatím neukázal část kodexu, kde se píše o zapálení civilních doktorů.