Japonsko drtí Spojence v největší námořní bitvě za posledních několik desetiletíDruhá světová válka

Cože? Na mapě to vypadá jako obranná linie, ale není? A co to teda je? Příkop uprostřed džungle? Teda, a co s tím budete dělat? Aha. Prohrajete. Je 27. února 1942. Japonci i Spojenci mají v jižních mořích docela početná námořnictva, která se tento týden střetnou. A to pořádně. Překlad: hAnko www.videacesky.cz Já jsem Indy Neidell a toto je druhá světová válka.

Pád Singapuru do japonských rukou byl minulý týden velká novina a Spojenci také zjistili, že Japonci jim zajali 80 000 lidí a dalších 50 000 zabili během malajské kampaně s vlastními ztrátami pod 10 000. Pokračuje japonská invaze na Nizozemskou východní Indii a na Darwin spadly bomby v náletu ne nepodobnému Pearl Harboru v prosinci. A nyní pokračujeme. 23.

2. americký prezident Roosevelt vydal prohlášení. Respektive to řekl v rádiu. „My Američané jsme byli nuceni vzdát se území, ale získáme ho zpět. My a Spojené národy jsme odhodláni zničit militarismus Japonska a Německa. Sílíme každým dnem. Brzy to budeme my, nikoliv nepřítel, kdo přejde do útoku. A my, nikoliv oni, vyhrajeme konečnou bitvu. A my, ne oni, zařídíme mír.“ Ačkoliv o den dříve nařídil generálu Douglasi MacArthurovi evakuovat Filipíny a stáhnout se do Austrálie.

MacArthur chtěl se svými jednotkami bojovat až do konce – byli pod útokem přes dva měsíce – ale díky tisku je z něj teď hrdina a Roosevelt si nemůže dovolit ho politicky obětovat. MacArthur nechce odejít a navrhuje vzdát se velení a narukovat jako dobrovolník. Je pěkně tvrdohlavý, protože složil slib, a zůstane v tunelech Malinta až do konce měsíce, ačkoliv Bílému domu se nedá vzdorovat věčně.

Tento týden jdou Američané do útoku. 23. 2. šest bombardérů zasáhne Rabaul. Je to druhý americký nálet na japonské území. Na druhý den letadlová loď Enterprise a komando 16 ostřelují základny na ostrově Wake. Celkově to ale po pádu Singapuru pro Spojence vypadá bledě. Japonci dosáhli Sumatry a Bali a postupují v Barmě. Na obranu javánského 800km pobřeží zůstala jedna holandská divize.

Velitel ABDA Archie Wavell posílá do Británie zhodnocení: „Ztráta Jávy, ačkoliv je to velká rána, nás zásadně neohrozí. Odesláním posil na Jávu bychom naopak oslabili obranu Barmy s Austrálií.“ Po pádu Singapuru australský premiér John Curtin stahuje zpět lodě s australskou 1. divizí z Indického oceánu. Winston Churchill se je snaží odklonit do Rangúnu se vzkazem: „Barmu už nic na světě nezachrání.“ Curtin odmítá se slovy: „Cítíme povinnost zachránit Austrálii nejen pro ni samotnou, ale i pro její zachování jako základny pro další vývoj války s Japonskem.“ Což má asi pravdu, vzhledem k bombardování v minulém týdnu, ale co přesně se děje na Barmě?

John Smyth tam velí spojenecké 17. indické divizi. Chtěl vytvořit obrannou linii podél řeky Sittang, ale Wavell mu nařídil jít k thajské hranici, zpomalit Japonce a získat čas na posílení Rangúnu.

Což dopadlo katastrofálně, protože jediná divize samozřejmě neubrání celou jižní Barmu před japonskou 15. armádou. V čele barmské obrany je generál Thomas Hutton, který trval na tom, aby Smyth zůstal u řeky Bilin, která na mapě vypadá jako obranná linie, ale je to jen příkop v džungli. Minulý týden se v bitvě u Bilinu obě strany poprvé vážně střetly a Japonci vyhráli. Takže Smyth konečně získal povolení stáhnout se k Sittangu, jenže tam musí překonat pro jeho jednotky úzký železniční most.

Také cestou tam, 21. 2., jsou omylem zasažení RAF i AVG ‒ létajícími tygry ‒ což způsobí nejen ztráty, ale i velké zdržení. Zapadne jim náklaďák, celá kolona se na hodiny zastaví a s úsvitem je pořád většina 22. divize na východním břehu. Aby toho nebylo málo, Japonci vyběhnou z džungle a rozdělí je, i když si Spojenci most udrží až do setmění. Noel Hugh-Jones, který velí jednotkám na západě, má přísný rozkaz nenechat most Japoncům.

Velitel jeho ženistů nemyslí, že by ho mohli odpálit ve dne, protože Japonci z východního břehu uvidí odpalovací zařízení a zahájí střelbu. Hugh-Jones si tedy může vybrat mezi odpálením mostu a ztrátou půlky lidí, nebo neodpálením mostu a zajištěním volného průchodu do Rangúnu pro Japonce. 23. 2. v 4:15 žádá Smythe o povolení k odpálení, které dostane. Most vybuchuje v 5:30. Bitvě u sittangského mostu sám Smyth říká Sittangská pohroma.

Přesto spousta vojáků uteče, protože Japonci se nezdržují uklízecími akcemi. Chtějí co nejrychleji do Rangúnu, takže hledají další přechod, i když mnoho vojáků ze 17. divize jim plave přímo před očima. Po sčítání 24. 2. však zbývá jen 3 484 z 8 000 mužů, které tři brigády 17. indické měly. Japonský generál Iida bohužel nemůže této situace využít. Jeho jednotky jsou vyčerpané, dosáhly logistických limitů a hledání jiného přechodu na sever zabere hodně času.

Britové tak získávají odklad, i když pouze nakrátko. 21. 2. také dorazí 7. obrněná brigáda, kterou známe z bojů v severní Africe. Jsou zkušení a také jsou první britskou jednotkou v Barmě, která je zocelená bitvami, má dobrou střelnou sílu a mobilitu, i na cestách. Poznámka k japonským akcím tohoto týdne: Minulý týden se vylodili na Timuru, v části patřící Portugalsku. To vzbudilo obavy v německém vrchním velení, že by japonské akce mohly vést neutrální Portugalsko k nabídnutí Azorů Spojencům, což by byla katastrofa pro atlantské ponorky.

Ale ačkoliv proběhlo několik dlouhých diplomatických jednání, nic zásadního se nestalo. A nic se neděje ani u australských jednotek v portugalském Timuru. No, většinou australských se zhruba 150 Holanďany. Vyhnuli se Japoncům, i když jejich hlavní jednotka se vzdala. Ale spousta jiných věcí se Japoncům nevyhne, a to především na moři.

27. 2. USS Langley, první letadlová loď, kterou Státy měly, i když se už změnila v rampu hydroplánů, je napadena japonskými bombardéry a po těžkých zásazích záměrně potopena, aby jim nepadla do rukou. A to je jen střípek z námořních akcí toho dne. Protože zároveň začíná bitva v Javánském moři, největší námořní bitva od bitvy o Jutland roku 1916. Mezinárodní skvadra křižníků a torpédoborců holandského admirála Karla Doormana má zastavit japonský útočný konvoj vypravený k Jávě.

Jeho lehký křižník DeRuyter je v čele, britský těžký křižník Exeter a americký Houston za ním, lehký australský křižník Perth a holandský Java v týlu. Tři britské torpédoborce na pravoboku, 2 holandské a 4 americké v přístavu. Nemají pozorovací letadla. V 15:30 japonská podpůrná skupina, lehký křižník a 8 torpédoborců jsou na britském pravém křídle. Doorman netuší, že jsou tam dvě další nepřátelské jednotky: Japonci mají celkem 2 těžké křižníky, dva lehké a 14 torpédoborců a k tomu pozorovací letadla s přehledem.

Bitva začíná před 16. hodinou. Tři japonské eskadry naberou souběžný kurz, kde jsou užitečná jen osmipalcová děla. Doorman k nim se snaží přiblížit, ale když to zkusí, Japonci vyšlou torpéda. Proti čtyřiadvacetipalcovým torpédům nemají Spojenci žádnou obranu. Zasažený Exeter vzplane a vybočuje z řady, ale protože má předávat rozkazy z velitelské lodi ostatním, řada ho následuje a DeRuyter je sám.

Po chvíli vybuchne holandský torpédoborec. Doorman se snaží formaci seskupit, ztratí britský torpédoborec a poškodí japonský. Padla noc a Japonci zmizeli. Doorman pátrá po japonských transportech, ale viceadmirál Takeo Takagi je mu v patách. V noci parašutisté shodí světlice, aby měli o Spojencích přehled. Britský torpédoborec narazí na minu a potopí se, 4 americké torpédoborce žádají o návrat do Surabaje k doplnění paliva. Spojencům zůstává jediný doprovod ‒ zbývající holandský torpédoborec ‒ a o ten přijdou taky, protože se vydává zachraňovat posádku vybuchlého torpédoborce.

Takagi opět zahájí palbu ve 23:00 a jeho podpůrná skupina manévruje na bok. Jeho lodi mají výhodu osmipalcových děl, nočního boje a torpéd. Jak se v temnotě zkracuje vzdálenost, DeRuyter a Javu torpéda zasáhnou. Doormanův poslední rozkaz před potopením zní, aby zbylé křižníky odpluly bez zachraňování přeživších. Houston a Perth se dostanou k palivu v Batávii, Exeter se dobelhá na Surabaju k americkým torpédoborcům.

S dalším setměním 28. 2. čili zítra se spojenecké lodi pokusí uniknout. Houston a Perth bohužel vplují přímo do japonské útočné flotily, a i když mezi 50 transportéry napáchají menší škody, japonská flotila je rozmetá. Holandský torpédoborec proklouzne, ale spatří a potopí ho dva japonské. Osud Exeteru je zpečetěn 1. března, když uniká po spatření japonskými letadly. Dva věrné doprovodné torpédoborce, britský a americký, ho následují. Tři z amerických torpédoborců uniknou přes Balijský průliv.

Toto není jen konec flotily ABDA, která byla totálně zničena, ale také konec spojeného námořního velení a celé ABDA. „Všechny větší jednotky, na které ABDA spoléhala, že odrazí Japonce z jižního Pacifiku a australských břehů, právě zanikly.“ Takže už 25. 2., dva měsíce po svém vzniku, velení ABDA ‒ australské, britské, nizozemské a americké ‒ končí. Wavell je zpět ve velení indického bitevního pole.

Tento týden se toho na moři ale děje víc. Minulý týden začala operace Neuland. Německé a italské ponorky operují v Karibiku, aby přerušily dodávky britského paliva a amerického hliníku. Karibik je důležitý kvůli Panamskému průlivu, venezuelským naftovým polím a rafinérie v holandském Curaçao jsou největší na světě. Zde se ukazuje dobrá spolupráce mezi ponorkovými flotilami Osy, protože během 10 dnů potopily hromadu lodí různých národů. Obchodní doprava se zde téměř zastaví.

Během pěti týdnů od zahájení operace Italové s Němci potopí 45 nákladních lodí, většina z nich jsou tankery, se ztrátou jednoho muže, s jedním zraněným a jednou poškozenou ponorkou. Němci také stále bojují na suchu v Sovětském svazu. 26. 2. rozkaz Stavky pro Rudou armádu zakazuje zpomalení či zastavení tažení na Ljuban a Chudovo pro 2. útočnou a 59. armádu. Vlastně nařizuje, aby ljubansko-chudovská železnice byla dobyta 1.

března. V den vydání rozkazu se druhé útočné podaří prorazit německou linii u Krasnaje Gorky, ale díra se rychle zaplní. Co se týče 100 000 Němců obklíčených v Demjanské kapse, 25. 2. Stalin vyjadřuje nespokojenost s faktem, že ještě nebyli přemoženi, a nařizuje zneškodnění do 4 až 5 dnů. Což se asi nestane. Na Krymu 23. 2. přelétá luftwaffe nad linií Rudé armády a shazuje letáky s informací, že ví o plánovaném útoku 27. 2. A ten útok také proběhne.

Nikdo nebyl schopen přesvědčit Stalinova náměstka Lva Mechilise, aby datum změnil. 51. vyrazí do útoku, německé dělostřelectvo odpoví a ofenziva se zastavuje. A nyní pár poznámek na zastavení tohoto týdne. 22. 2. letecký maršál Arthur Harris získává velení bombardérů RAF. 25. 2. začíná internace japonských Američanů na západním pobřeží USA. 27. 2. začíná operace Biting. Více o ní se dozvíte na našem Instagramu a ostatní řešíme ve Válce proti lidskosti, která vychází dvakrát měsíčně. Tak se běžte mrknout, odkazy v popisku.

Týden končí s velkým japonským pevninským úspěchem v Barmě a dalším v Javánském moři, který může být nazván spojeneckým selháním. Obrovským. Přišli o celou flotilu. Prostě je potopená. Nepřítelem srovnatelné velikosti. Ale nadřazeným ve zbraních, což začíná být běžnou praxí ve všech japonských útocích na tomto obrovském bitevním poli. Ale teď už to není jen o zkušenostech a zbraních, Japonci jsou zkrátka vládci jižních moří. A ještě víc na jih od těch moří leží Austrálie.

John Curtin má právo na obavy.