Německá armáda obklíčena: Naperte si nácka!Druhá světová válka

Haló? Čau, Manueli, jak to jde? Cože chceš? Chceš být neutrální… Nezávislý a neutrální… Jakpak to? Protože pak všechny armády nechají tvůj lid na pokoji? Kámo, v jaké válce si myslíš, že jsi? Jo, jo, ještě si cinknem… Je 13. února 1942. Dejme tomu, že jste Němci a máte lodi u francouzského pobřeží, kde nejsou v bezpečí, a chcete je dostat domů.

Co uděláte? Třeba to risknete a pošlete je rovnou skrz Lamanšský průliv. Překlad: hAnko www.videacesky.cz Já jsem Indy Neidell a tohle je druhá světová válka. Minulý týden sovětské útoky nezlomily Němce v Rževu a Vjazmě. V severní Africe Rommel útoky zastavil, když zjistil, že nedostane zásoby. Americké námořnictvo začalo s útoky Marshalls‒Gilberts proti Japoncům a ti postupují v Barmě, obsadili Amboinu, ale na Filipínách zatím beze změny.

Aby premiér Hideki Tódžo zlomil místní odpor, slibuje Filipínám samostatnost v rámci japonské Velké východoasijské sféry vzájemné prosperity. Filipínský prezident Manuel Quezon, obklíčený v tunelu Malinta s tuberkulózou, vzkazuje Američanům, že jejich neschopnost poslat posily „odsoudila Filipíny téměř k vyhlazení“. 8.

2. žádá prezidenta Roosevelta o okamžitou nezávislost, aby ostrovy mohly být neutrální a všechny armády se z nich stáhly. Velitel filipínských jednotek Douglas MacArthur píše 9. 2. Washingtonu: „Musíte rozhodnout, zda zpožděnou misi rozhodne vyhovění Quezonovi, nebo mé pokračující bojové úsilí.“ Roosevelt odpovídá: „Empaticky odmítám možnost souhlasu vlády s politickým aspektem žádosti prezidenta Quezona…“ Náčelník armádního štábu George Marshall řekne MacArthurovi, že nechce slyšet řeči o kapitulaci, dokud je stále možné vzdorovat.

Quezon je evakuován do Austrálie, odkud povede exilovou vládu, a japonské obléhání Bataanu pokračuje. Japonci nyní také vzali útokem Singapur. Ačkoliv zde mají navrch ve vzduchu i na moři, moc se jim nedaří zabránit přivážení posil a evakuaci občanů. Ale i když je v Singapuru kolem 100 000 spojeneckých vojáků, většina z nich je pochybné kvality. Dvacet z 21 indických praporů je vyčerpáno týdny tuhých bojů a 17 z nich je v podstatě polepeno ze zbytků původních jednotek.

Ze tří britských praporů ve 3. indické jednotce je jeden. Právě dorazila 18. britská divize, která však 2 roky cvičila boj v poli, nikoli obléhání a ostrovní válku. Většina australské 8. divize je v pořádku, ale ačkoliv dostala 2 000 nových mužů, mnozí z nich nikdy nevystřelili z pušky, tak málo tréninku mají. Na svou obranu velitel Arthur Percival nepotřebuje radu velitele ABDA Archieho Wavella, aby čerstvé jednotky ‒ britskou 18.

‒ poslal na SZ ostrova k nejužší části průlivu Johor. Přidá je ke svému hlavnímu dělostřelectvu na SV. Australany Gordona Bennetta a 44. brigádu pošle na SZ a zbytek jednotek rozptýlí na obranu pláží kolem ostrova. Výzvědné jednotky hlásily 150 000 Japonců s 300 tanky, to je však dvakrát víc, než skutečně mají. Japonci naopak své protivníky podcení a Britové mají dělostřeleckou výhodu 226 ku 168, a i když jste možná slyšeli opak, většina děl nemíří jen na moře, mohou střílet i k Johoru.

Bohužel však nemají vysoce výbušné střely, které se hodí na pěchotu, ale protitankové. Japonský velitel Tomojuki Jamašita má také potíže se střelivem, proto plánuje rychlý a tvrdý útok, aby získal kapitulaci k 11. 2. Také plánuje přistání na SZ výběžku ostrova. 8. 2. ve 22:30 se první vlna jeho útoku vydává přes úžinu. Obránci odvádějí pěknou práci vzhledem k jejich počtům a postavení, ale záblesky hlavní brzy odhalí mezery v obranné linii.

Nedlouho poté Japonci vtrhnou do zad australských pozic a tvrdě bojující jednotky se musí stáhnout, aby nebyly zmasakrovány. Obránci mohli zasáhnout většinu útočníků před jejich přistáním, ale rozkaz na rozsvícení světlometů směrem k lodím dělostřelci nikdy nedostali. Do úsvitu 9. 2. Japonci proudí širokými mezerami v linii. Do rána dostali na ostrov před 12 000 mužů. Týlní admirál Ernest Spooner, velitel námořní základny, chce zahájit protiútok přivoláním posil ze všech bodů, ale Percival si myslí, že Japonci mají víc mužů než ve skutečnosti, a řekne ne.

Té noci se japonská strážní divize snaží dostat na ostrov od přístupové cesty zatopené Johorem. Celá rota je zdecimována benzínovými pastmi ženistů, ale stažením spojenecké brigády na levém křídle se jejich prohra mění ve vítězství. Winston Churchill 10. 2. píše: „Nesmíme pomyslet na ušetření jednotek nebo obyvatel… Velitelé a vrchní důstojníci musí padnout se svými muži.

Jde o čest Impéria a britské armády.“ Toho dne jsou na ostrově všechny tři japonské divize a kolem půlnoci obsadí zásobníky vody. Obránci mají tedy omezenou zásobu. Jamašita ovšem už zjistil, že proti němu stojí přesila, a chce vyhrát rychle, i kdyby měl pro vítězství blafovat. „Japonská situace za rozbřesku 12. 2. byla vážná, ne-li zoufalá. 25. armáda stála proti přesile, s nedostatkem zbraní, roztříštěná a téměř bez munice. Méně důležitý generál by si zoufal, ne tak Jamašita.

Naopak Percival byl morálně na dně, neschopen řídit či vyvolat odpor.“ Přesto se stále nevzdává. Koncem týdne se scházejí jeho nadřízení. Bennet a Lewis Heath, velitelé indických pluků, míní, že odpor je marný. Percival říká: „Musím myslet na svou čest, a co si o nás pomyslí příští generace, pokud se vzdáme tak velké armády a cenné pevnosti.“ Dle Percivalových pamětí Heath odpověděl: „O svou čest se nestarej. Tu jsi ztratil už dávno tam na severu.“ Té noci Spooner rozkazuje zbývajícím lodím odplout.

Zhruba 44 lodí se 3 000 pasažéry, včetně Spoonera, vyráží. Pokud myslíte, že je Japonci nechali jen tak odjet, pak se mýlíte, protože japonská letadla je nenechají a vody i ostrovy od Singapuru po Sumatru a Jávu jsou brzy plné těl, vraků, nafty a přeživších různých hodností. O tom více příští týden. Singapur není jediný ostrov pod útokem Osy, který je důležitý.

Máme tu i Maltu. „Osud spojeneckých armád v severní Africe i na Blízkém východě se váže k Maltě.“ A je to očividné, čím silnější Rommel, tím hůř pro Spojence. Jeho severoafrická ofenziva v lednu a začátkem tohoto měsíce, která zatlačila Brity zpět na Kyrenaiku, je pohromou i pro Maltu, protože „úspěch konvojů spočíval na letištích v Libyi držených Brity, ze kterých by byla možná vzdušná ochrana, a přichází v době, kdy je problém se zásobováním Malty čím dál naléhavější.“ V lednu britská admiralita dostala varování, že bez posílení letounů i lodí budou zásobovací konvoje na Maltu nebezpečné až nemožné, čímž dojde ke ztrátě ostrova.

V prosinci a lednu na ostrov proběhlo 432 italských a německých útoků. Konečně tento týden vyjíždí konvoj, protože dochází letecký benzín a další zásoby. Tři obchodní lodě vyráží 12. 2., ale letouny Osy z Libye je bombardují tak těžce, že se musí obrátit zpět do Alexandrie. Zásoby se nedostanou skrz. Ovšem se zásobováním bojují i Němci, a to v Sovětském svazu. Sověti obklíčili přes 100 000 Němců v demjanské kapse a to je velká věc.

Vnější obklíčení jde od jezera Ilmeň východně od Staraje Rusi na jih k Belebelce. Němci jsou v pasti na východě. Mezi Belebelkou a Cholmem je mezera asi 40 km, hlídaná partyzány a rudoarmějskými lyžníky. Mezi vnějším a vnitřním obklíčením je asi 30 km. Menší kapsa Němců je obklíčena u Cholmu, demjanská má dvě letiště, v Demjansku a Peski, takže Němci mají alespoň letecký zásobovací most. V Cholmu jim zásoby shazují, protože jejich počet je nižší.

Tyto letecké manévry budou snazší koncem týdne, kdy teploty konečně stoupnou razantněji než v minulých dvou měsících. Mezitím velitel západního bojiště Georgij Žukov bojuje s krizí v Rževu. Německý tankový generál Model odstřihl části sovětské 29. a 39. armády od komunikace a rozdělil je tak, že 39. je nyní z půlky obklíčená. V reakci na to Stavka nařizuje Kalininskému a Západnímu frontu, aby využily vše, co mají, a vyhladily Němce ve rževsko-vjazemsko-juchnovském regionu, aby 5.

března Sověti dosáhli dněpersko-jelnické linie a Západní front osvobodil Brjansk. Kalininský front Ivana Koněva dostává 7 střeleckých divizí, 4 letecké regimenty a strážní střeleckou jednotku, zatímco Západní front 60 000 vojáků, tři střelecké divize, strážní střeleckou jednotku, 200 tanků, 400 letadel a 2 brigády parašutistů. To je změna, co? Žukov proto plánuje, že tři armády z Kalininského frontu zaberou oblast Olenino, tři ze Západního frontu Juchnov a dvě nové armády z levého křídla vyrazí do Brjansku, aby se přiblížily Vjazmě a Rževu, zneškodnily demjanskou a rževskou kapsu a zničily německou skupinu Střed.

A během celého tohoto dění pošle všechny své parašutisty ‒ tři brigády a prapor ‒ západně od Juchnova, aby nepříteli vtrhli do zad. Také mají velké plány s Krymem. Pokud jej osvobodí, pak sovětské bombardéry budou opět nedaleko rumunských ropných polí, které zásobují Německo. Krymský front byl ustaven 28. 1. pod Dmitrym Kozlovem a jeho rozkazy jsou ofenziva a útok vstříc Karasubazaru západně od Feodosie, odtud prolomení do týlu německé 11.

armády blokující Sevastopol. Rudá flotila zaútočí na Sudak jihozápadně od Feodosie, zatímco podpoří operace 44. armády z Ak-Monai. Posily přijíždějí, mimo jiné několik nových tanků T-34. Stalin je tak soustředěný na úspěch této mise, že posílá na dozorování náměstka obrany Lva Mechilise. Z loňského června si můžete pamatovat citaci Johna Ericksona o Mechilisovi: „Spojil monumentální neschopnost s divokou nenávistí důstojnických jednotek.“ Monumentální.

Míří tedy do Kerče a nařídí generálnímu inspektorovi obrněných sil, ať jede s ním a převezme dohled nad tanky. Útok měl proběhnout 13. 2., ale posunul se na 27. 2. Na severu 2. útočná armáda prošla mezerou a míří do Ljubaně. 52. a 59. armáda mají mezeru rozšířit a bránit komunikaci se 2. útočnou za každou cenu. Němci se soustředí na zajetí 2.

útočné. Uběhlo několik týdnů bojů a komunikace je zajištěna, dokonce i proti německému dělostřelectvu, ale víc toho sovětské jednotky nezvládnou. Stalin z toho nemá radost. Stejně tak britské vrchní velení z toho, co se dělo kolem domácích ostrovů. 11. 2. dojde k přeplutí průlivu německými bitevními křižníky Scharnhorst, Gneisenau a křižníkem Prinz Eugen odvážným manévrem z Brestu do severních německých přístavů. Velké útoky na ně se nekonají, ale lodi jsou poškozeny minami.

Scharnhorst celkem vážně. Je to jako facka britským námořním silám a britská veřejnost je pobouřena, že se to stalo tak snadno, ale ve finále je to pro Brity strategická výhoda. Lépe se brání útokům z německých či norských základen než z těch francouzských. A teď pár poznámek na konec týdne. 9. 2. francouzský parník Normandie zachvátí požár v newyorském přístavu, kde stál od svého zajetí Státy. Požár zavinila svářečka, ale existuje i řada konspiračních teorií.

Po půlnoci se loď naplní vodou a potopí na dno řeky Hudson. 8. 2. Fritz Todt, německý ministr zbraní a munice, zemře při havárii letadla. Jak si můžete pamatovat, už jsme ho viděli, když organizoval inženýrské práce především nucenými pracemi. „Německý válečný průmysl byl neefektivní, než přišel Todt a byly zavedeny smysluplné priority. Ve srovnání s Británií a SSSR nebylo Německo pro válku dobře mobilizováno. Německá populace nemusela omezit životní standard ve srovnání s mírovými časy.

To se ale pomalu mění pod Todtovým vedením a po prvních porážkách v SSSR.“ Nahradí ho Albert Speer. Poznámka na okraj ‒ zapomněl jsem říct, že Charles Huntziger spadl s letadlem 11. listopadu. Pardon. Mnozí z vás si ho pamatují z boje o Francii. A tak týden končí, se Singapurem v přímém ohrožení, Maltou v takovém středním ohrožení, obklíčenými Němci v SSSR v ohrožení a německou plavbou skrz Lamanšský průliv.

Drsný týden pro britské velení. Singapur může padnout každou chvílí, Malta bez zásobování taktéž a Rommel může kdykoliv zaútočit a to by byl průšvih pro Suez, a jak by pak Britové udrželi spojení s Indií nebo Austrálií nebo palivem bez týdny dlouhých námořních výprav? Z minulého týdne víme, že Britové už nepřečtou německé námořní kódy a ponorkami se to v Atlantiku jen hemží, a aby toho nebylo málo, když si pomyslí, hele, aspoň v Rusku to Němcům nejde, tak jim Němci prosviští přímo před nosem jejich průlivem.

Jako by se nechumelilo! No aspoň to nemůže být horší… Počkat… Může. Může to být horší. O hodně horší.