Japonci na Austrálii, Britové na Francii!Druhá světová válka

Moment, ztratili jste kolik mužů jak rychle? A kolik je jich obklíčených? A určitě vyhráváte? Protože to zní jako docela dost. No, tak jo, jo. Je 6. března 1942. Během války se na všech stranách vyvíjela nová technika. Nové tanky, ponorky, zbraně, cokoliv pro výhodu proti nepříteli. Tento týden se objevuje další novinka, ale tentokrát je to elektronika.

Překlad: hAnko www.videacesky.cz Já jsem Indy Neidell a toto je druhá světová válka. Minulý týden začala válka v Jávském moři a Japonci během pár dní potopili skoro celou spojeneckou flotilu. Také postupovali v Nizozemské východní Indii a Barmě. A pochod skrz Barmu tento týden pokračuje. 2. 3. Japonci s použitím síly překročili řeku Sittang. Velitel spojenecké Indie Archie Wavell se schází s čínským vůdcem Čankajškem a slibuje, že udrží hlavní město Rangún.

Čankajšek se pokusí co nejdřív dostat svou 5. armádu do Taunngoo, aby se Wavellovy jednotky mohly stáhnout k Rangúnu. 5. 3. do Rangúnu přijíždí generál Harold Alexander a nařídí protiútok. V roce 1940 vedl 1. britskou divizi u Dunkerku. Alexander má Rangún udržet, ale ne za cenu zničení své armády. Pokud bude muset, udrží jen severní Barmu, aby tam mohli postavit silnici z Indie. Japonské jednotky generála Iidy měly týden na zotavenou a na připravení logistiky pro postup na Rangún.

Plánem je získat jej pochodem, nikoliv bojem. Myslím to tak, že jeho 55. divize zaútočí skrz Pegu, což přiláká pozornost Britů, zatímco 33. divize je oběhne a dosáhne Rangúnu ze severu. Takže Alexander tam přijíždí 5. 3. a posílá svou 48. indickou brigádu s podporou 7. obrněné a 63. brigády zastavit nepřítele v Pegu. Ke konci týdne zjistí, že byl obejit a musí Rangún opustit.

A nejen to, Japonci mu odřízli ústupovou cestu, o čemž ale zatím neví. Co se týče Indie samotné, 28. února vůdce indických nacionalistů Subhas Chandra Bose vysílá ze svobodného rádia v Berlíně o indické touze po nezávislosti, a tudíž navázání spolupráce s Německem. Německý ministr propagandy Josef Goebbels píše do deníku: „V Londýně Boseho apel vyvolal bezmezný hněv, naštěstí jeho pobyt zatím není znám.“ A co se vlastně v Indii děje?

Samozřejmě když Japonci míří do Rangúnu, je na subkontinent upřeno mnoho očí. Gerhard Weinberg píše své postřehy ve skvělé knize „A World at Arms“: „Přiklonění indických národů na stranu Spojenců zabránila britská politika vyhýbáním či odkládáním ústupků k indickým nacionalistickým touhám, především v oblasti obrany. Dá se s jistotou říct, že hlavním zádrhelem byl britský premiér.

Churchill se původně rozhádal s konzervativci ohledně ústupků, které strana chtěla indické samovládě udělat, a on veškerým změnám v této záležitosti bránil.“ Ale na druhou stranu: „Možné přiklonění indického veřejného mínění na stranu Osy zabránil spor národního hnutí a nejednoznačnost politiky Osy.“ Protože ať už k Britům cítili cokoliv, indická Strana kongresu, nebo spíše její muslimské vedení, netoužila po tom, aby Německo nebo Japonsko nahradily Brity jako vládci.

Nemají právě dobrou reputaci. Co se samotné Osy týče, Němci, Italové a Japonci jednají o tom, jakou, a zda vůbec nějakou, politiku ohledně Indie vyhlásit a zda se přiklonit na stranu Boseho, nebo se spojit s Gándhím nebo Nehrem, kteří Stranu kongresu vedou. Během jara o tom ještě uslyšíme. Co se ale rozvíjí teď, jsou další japonské útoky.

2. 3. japonské jednotky přistávají v Mindanau s námořními bombardéry. 5. 3. japonské jednotky opouští Rabaul a míří na Novou Guineu. A hned 1. 3. začíná vylodění k velké invazi na Jávě. Hlavní západní konvoj v Bantamském zálivu, menší u Soebangu, východní na Kraganu. Jde o jednotky, které před přistáním byly v bitvě u Sounds Strait a v Jávském moři, které jsme probrali minule. Japonci jsou nyní vládci Jávského moře.

Hlavní západní oddíl je japonská 2. divize a posílá své jednotky do Buitenzorgu odříznout ústupovou cestu z hlavního města Batávie do Bandungu, zatímco hlavní oddíl jde přímo do Batávie. První detašovaný oddíl svede bitvu u Leuwiliangu s australskou pěchotou s podporou britských tanků a amerického dělostřelectva od 3. do 5. 3. Spojenci chtějí jejich postup zadržet, aby se Holanďané mohli stáhnout, což se jim z Batávie i Buitenzorgu od 4. 3. podaří. Japonci obsadí Batávii 5.

3. a Buitenzorg 6. 3. na konci týdne. Menší západní oddíl obsadí kalidjatské letiště hned 1. 3., což oslabí holandskou obranu. Východní oddíl má zajistit ropná pole v Cepu a postoupit k Surabaje, což se jim i přes tuhý odpor daří. Dále na jihu Japonci 3. 3. spustí nálet na Broome v Austrálii. Tudy projíždí mnoho uprchlíků z Nizozemské východní Indie a během posledních týdnů se z něj stala důležitá spojenecká základna, když Japonci nedalekou Indii obsadili.

Nešlo o bombardování, ale kobercový nálet, 9 letouny Zero na základnu hydroplánů, které převážely vojáky a uprchlíky z Jávy. Oficiálně si nálet vyžádal 88 obětí a 23, nebo i víc, zničených letadel, včetně americké létající pevnosti B-17 a 15 zakotvených hydroplánů. Spojenci tento týden také zahájili nálet na ostrově Marcus. Je to pokračování útoku na ostrov Wake, vypravený z letadlové lodi Enterprise, celkem 31 bombardérů a 6 stíhaček.

Bylo zničeno několik budov a vzplanuly požáry, ale na ostrově není tolik důležitých budov, jak bylo předpokládáno. Ale nejen v Pacifiku probíhají náletové akce. V operaci Biting britské jednotky útočí na německý radar v Brunevalu a berou s sebou vybavení k prozkoumání. Minule jsem to krátce zmínil, ale můžete mrknout na náš Instagram, kde jdeme den po dni. V bitvě o Atlantik v průběhu února Spojenci ztratí 154 lodí o výtlaku 679 600 tun.

Což je mnohem víc než v lednu. 54 z lodí je potopeno v Pacifiku. Němci a Italové rozjeli ponorkovou kampaň na východním pobřeží Států a v Karibiku, jak jsme viděli. Navíc už 1. února Němci použili novou šifru Triton pro rádiokomunikaci mezi ponorkami. A Britové ji ještě nerozlouskli. Vylepšili ale rádiové vyhledávání a fotografický průzkum a pořád můžou číst většinu německých námořních kódů, takže můžou jejich operace odhadovat, ale odhad je jen odhad.

Další posun pro Brity, i když ne na moři, ale ve vzduchu, je spuštění navigačního systému GEE. Během bitvy o Británii roku 1940 jsem zmínil německé navigační systémy na navádění bombardérů, hlavně v noci. Britský systém GEE můžu uvést citací z „The Oxford Companion to World War Two“: „Je snadné vynést na světlo selhání německých naváděcích systémů. Ale nemělo by se zapomínat, že první dva a půl roku války byli technicky napřed před všemi ostatními národy.

Význam těchto německých systémů ještě vynikne, když uvážíme, jak špatně velení bombardérů RAF fungovalo bez nich. Pokud přesnost německých nočních náletů ve VB byla průměrná, pak RAF v Německu byla mizerná.“ „Butt Report“ z loňského léta leteckým průzkumem odhalil, že z 6 103 letounů vyslaných během června a července pouze 4 065 z nich zaútočilo a z nich pouze 1 ze 3 skutečně shodil bomby do vzdálenosti 8 km od plánovaného dopadu.

V Porúří to byl jen jeden z deseti. Premiér Winston Churchill oponoval: „Je hrozné pomyslet, že tři čtvrtiny z našich bomb jsou ztraceny; pokud by se to podařilo zařídit půl na půl, zdvojili bychom svou útočnou sílu.“ Tato zpráva podnítila práci na vývoji elektronických navigačních systémů a GEE byl první z nich uvedený do provozu. Používá tři pozemní vysílače, které vysílají pulzy v daném pořadí.

Přijímače v letounech a navigátoři změří čas příjmu pulzů a vypočtou pozici na mapě. Němci však mají své vysílače v okupované Francii, takže ty britské jsou mnohem dál od svých německých cílů a výsledky jsou nepřesné, ale posun je to velký. Další britské letecké novinky: 6. 3. letadlová loď Eagle přiváží 18 Spitfirů a 7 Blenheimů na Maltu. Jsou to první Spitfiry sloužící v zámoří. Ve Středomoří a na severoafrickém bojišti všeobecně 26.

a 27. 2. britský velitel Claude Auchinlek dostal z Londýna telegramy. Jeden o jejich tankové přesile v severní Africe s dotazem na jeho postoj k útoku a druhý s oznámením, že pro přežití Malty je nutný postup na západní Kyrenaiku. „Auchinlek odpověděl, že i při nejlepší vůli by ofenziva před 1. červnem nesla riziko porážky, a dokonce zanechala Egypt otevřený pro nepřátele.“ Tuším, že další telegramy budou následovat.

Jakýkoliv útok by byl veden proti Erwinu Rommelovi, jehož nedávná ofenziva vyhnala Spojence ze západní Kyrenaiky a více ohrozila pozici Malty, ale jakákoliv akce, britská či německá, je hudbou budoucnosti. Co se týče aktuální německé kampaně v SSSR, německý velitel štábu Franz Halder odhaduje 1. března, že celkové ztráty v Sovětském svazu jsou 1 a půl milionu. Fedor von Bock toho dne hlásí Adolfu Hitlerovi, že Sověti mají nejen dost rezerv bránit se Němcům v jarní ofenzivě, ale také k vytvoření nových armád kolem Moskvy.

Halder nesouhlasí. Německo má aktuálně zhruba 100 000 mužů obklíčeno Rudou armádou v demjanské kapse, na kterou myslí všichni. Stalin její uzavření rozkázal už minulý týden, ale to se lehko řekne. Nyní Stavka navrhuje místo uzavření její rozdělení podél celé 350km hranice a také konečný výpad na Staraju Rusu.

A tím se dostáváme na konec týdne. S evakuovanými spojeneckými městy Rangúnem a Batávií, nálety v Atlantiku, Pacifiku a Austrálii a novou technologií pro Brity. Další dvě hlavní města padla do rukou Osy, také ropa z Východní Indie, aby poháněla japonské stroje, barmská cesta už nemůže zásobovat a podporovat čínské nacionalisty v jejich boji proti Japonsku.

Březen pro Spojence nevypadá vůbec dobře, ale mnohem hůř jsou na tom národy pod kontrolou Osy. To není jen můj názor, nebo že bych si vybíral stranu, ale je to bohužel brutálně dokazováno týden po týdnu. A vsadím se, že ještě další dlouhé týdny to tak bude.