Hitler vyhlašuje válku USA a Židům

Že dnes ráno přepadli naše v Pearlu? Ale po nás nepůjdou.
No tak, nejsme hloupí… Je 12. prosince 1941. Tento týden dojde k události,
která pořádně zamíchá karty. Tento týden Německo
vyhlásí válku Spojeným státům. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz Já jsem Indy Neidell
a toto je druhá světová válka. Předtím, než začnu…

Ano, je mi jasné, že jde o stejný týden, kdy Japonsko napadne
pacifickou flotilu kotvící v Pearl Harboru. Budu dnes mluvit i o tom i o dalších útocích v jihovýchodní
Asii a celém Pacifiku, ale nijak do detailu. Protože před pěti dny jsme vydali deset půlhodinových –
což dělá celkem 5 hodin – podrobných epizod mapujících
Pearl Harbor a ostatní útoky.

Takže se běžte mrknout. Minulý týden Rudá armáda zastavila
německý postup k Moskvě těsně u bran. Vyčerpaní a zbití Němci
města nedokázali dosáhnout. Sověti pak do konce týdne začali protiútok
po celé 800 km dlouhé frontě. V severní Africe má velitel Osy
Erwin Rommel trošku potíže, když se operace Crusader
obrací ve prospěch Spojenců, a manévry japonských jednotek
v Jihočínském moři znamenají, že chtějí
někoho napadnout.

Ale koho? Malajsko, Thajsko, Nizozemskou
východní Indii, Filipíny… Koho? Ukáže se, že odpověď zní: všechny! Šestého v sobotu,
chvíli po poledni washingtonského času, v námořním
kryptografickém oddělení Dorothy Edgersová přeloží zachycenou
japonskou diplomatickou depeši – jejich kódování prolomil projekt Magic,
o kterém už jsme mluvili. Ve zprávě z 2. prosince
generál-konzula Kita v Honolulu Tokio žádá o pravidelná hlášení manévrů v Pearl Harboru, vyloďování,
nakládky a kotevní plány.

Zpráva ji znepokojí, a přeloží proto další zachycené části,
ve kterých je zhruba to samé. Ve tři odpoledne je přináší Alvinu Kramerovi,
veliteli překladatelského oddělení. Ten si je zběžně projde a řekne,
že se k nim vrátí v pondělí osmého. Tehdy už to ale bude zbytečné. Protože hned druhý den, v neděli 7. prosince,
kdy na východě je už osmého, Japonsko zaútočí na Pearl Harbor,
napadne Thajsko a Britské Malajsko, zahájí vzdušné útoky
na Hongkong, Guam a Filipíny, Šanghaj, Singapur a ostrov Wake.

Válka se Spojenými státy
a Britskou říší začala. Šest letadlových lodí se 400 letadly,
s bitevními loděmi a torpédoborci po boku útočí na Pearl Harbor ve dvou vlnách. Spojené státy mají v přístavu 8 bitevních lodí
a všechny budou poškozeny. Arizona vybuchuje, Oklahoma se převrhne, West Virginia a California se potápějí,
Nevada najíždí na mělčinu.

Pouze dvě z ráno ještě bojeschopných lodí zůstávají ve službě;
Pennsylvania je v suchém doku. Japonsko se s 10 bitevními a 6 letadlovými
loděmi stává vládcem Pacifiku. Zásoby paliva a vybavení základny
však nedošly úhony, protože japonský admirál Nagumo
nepovolil třetí vlnu útoku. Američané tedy mají funkční
alespoň infrastrukturu přístavu. Je zasaženo či potopeno mnoho menších
plavidel a sestřeleno přes 200 letadel za cenou pouhých 29 japonských
letounů a 5 miniponorek.

Byl to zkrátka preemptivní úder k vyřazení jediné námořní základny,
která by mohla japonským útokům zabránit. Komplexní plán útoku
daleko daleko na východ počítá s postupem 4 divizí
japonské 25. armády do Malajska vstříc Singapuru
po vylodění v Thajsku, 2 divizí 15. armády do Barmy z Thajska a 2,5 divizí 14. armády na Filipíny. Útoky začnou téměř současně,
některé ještě před Pearl Harborem.

Japonsko obsadí Gilbertovy ostrovy.
Začíná bitva o Hongkong. Začíná malajská kampaň
a bitva o Prachuap Khiri Khan. Japonské jednotky přemohou americké posádky
v Šanghaji a Tchien-ťinu. Jediná věc, kterou jsme ve videích
o Pearl Harboru moc neprobrali, je dnešní situace na Filipínách.
Ty stále patří Spojeným státům. Když v deset ráno končí útoky na Havaji,
na Filipínách je osmý prosinec, 4 ráno. Místní velitel Douglas MacArthur
se dozví o napadení Pearl Harboru a také, že Filipíny mohou být další cíl.

Generál Lewis Brereton,
velící letectvu Dálného východu, chce vyslat své B-17 na japonskou
Formosu, nynější Tchaj-wan. Útok mu zamítne MacArthurův
velitel štábu Richard Sutherland s odůvodněním,
že nevědí, co je tam může čekat. V 6:12 dostávají hlášení, že japonské palubní
letouny bombardují americkou loď v Davau, což více než ospravedlňuje
preemptivní útok na Formosu, ale MacArthur rozkaz stále nevydává. Filipínský prezident Manuel Quezon
později MacArthura viní z toho, že útoku na Filipíny nevěřil.

MacArthur tvrdí,
že o útoku nepochyboval, ale nikdy neobdržel Breretonovu žádost,
ačkoliv záznamy dokazují opak. Ať už to bylo jakkoliv,
shrne nám to John Costello: „Není pochyb,
že MacArthurovo ranní selhání přispělo ke katastrofě,
která přemohla jeho velitelství. Filipíny by možná Breretonovým preemptivním
útokem zachráněny nebyly, ale japonské bombardéry,
uzemněné počasím, by pro americké B-17 byly snadný cíl…“ Ano, všech 400 japonských letadel
nemohlo vzlétnout kvůli mlze, ačkoliv podle plánu už měla být
nad letišti v Luzonu.

Jejich admirál si byl jist,
že odveta za Pearl Harbor na jeho letadla udeří každou chvíli. Ale nestalo se tak. V 7:15 Brereton opakuje svou žádost po varování z Washingtonu, ať proboha
nemá letadla na zemi jako v Pearl Harboru!

Když radar zachytí nepřátelská letadla,
svolá co největší jednotku, načež se prokáže falešný poplach. A Sutherland stále nepotvrdil
útok na Formosu. V devět ráno se podaří start
32 japonským bombardérům, které napadnou letiště v severním Luzonu. Chvíli na to se zvedne i dalších 192 letounů. Na Filipíny je to 350 kilometrů. V poledne jdou američtí piloti na oběd
a všechna letadla zůstanou na zemi…

Ve 13:37 japonské nálety přežije
jen 17 „létajících pevností“ B-17. Tři čtvrtiny všech bojových
letounů jsou zničeny. „Během půl hodiny
Japonsko získalo vzdušnou nadvládu potřebnou k zajištění
úspěšné invaze na Filipíny.“ Brereton během chvíle obdrží telefonáty,
jak tohle sakra mohl dovolit! 10. prosince se 80 japonských
středních bombardérů vrací z Formosy a 35 vyslaných P-40
nedokáže zastavit ani je, natož další úspěšné vlny, které připraví
o život 500 lidí, zničí loděnici Cavite a celou rezervní zásobu
torpéd Asijské flotily.

Ponorky byly poslední nadějí
na zastavení filipínské invaze. Japonci se brzy vylodí na ostrově Bataan
severně od Luzonu a začnou stavět letiště. MacArthur má k dispozici 130 tisíc mužů,
z toho 20 tisíc Američanů. Bohužel tyto jednotky nejsou vycvičené
ani zkušené jako Japonci. Doposud byl jeho plán při útoku takový, že svými letadly naruší japonská přistání a pak se stáhne na Bataanský poloostrov,
kde počká na Pacifickou flotilu.

Ani jedna část plánu nyní nejde provést. Více než polovina letectva Dálného východu
byla zničena v prvním útoku, o zbytek se postaralo
několik následujících dnů a z Pacifické flotily nezbyl nikdo,
kdo by mohl přijít na pomoc. Když se o půlnoci v Německu
dozví o útoku na Pearl Harbor, Hitler řekne: „Teď už válku
nemůžeme prohrát. Máme spojence,
který nebyl poražen 3000 let.“ Osmého v 16:10 americký prezident
Roosevelt vyhlašuje válku Japonsku.

Necelé dvě hodiny poté,
co totéž provedla britská Dolní sněmovna. Další země následují,
nebo už to také mají za sebou. Kanada byla první,
jakmile začal útok na Hongkong. Kanadské jednotky tam totiž leží posádkou. Roosevelt 8. také pronese svůj
slavný proslov „Den hanby“, ale nepožádá Kongres
o vyhlášení války Německu a Itálii. Spojené státy a Německo
stále udržují diplomatické vztahy. Přesně tak.

Hitler se 9. v Berlíně dozví,
že Roosevelt nechce válčit na dvou oceánech. Skoro ve všech světových veleních
vládne mezi 8. a 9. nejistota. Britský premiér Churchill
chce ihned vyrazit do Washingtonu. Ministr zahraničí Anthony Eden
je proti a Roosevelt také. Nechce přijmout jeho návštěvu,
dokud Státy nejsou s Německem ve válce. Čeká, zda se k tomu rozhoupe sám Hitler, protože nechce v Kongresu rozdmýchat
debatu o tom, který oceán má přednost. I německé velení je rozpolcené.

Další tažení na Moskvu je v nedohlednu a začínat si se Státy
se nezdá jako dobrý nápad. I když si začalo Japonsko, Německo naštěstí není k ničemu
vázáno Paktem tří. A Japonsko si začalo hodně věcí. Devátého jim oficiálně vyhlásila válku Čína –
Německu a Itálii taktéž – čtyři a půl roku poté, co k nim Japonci vtrhli.
Čankajšek se dosud zdráhal, protože americké zákony o neutralitě
by jim odřízly zásoby.

Japonsko okupuje Bangkok, vyloďuje se v Tarawě a na ostrově Makin
v Gilbertových ostrovech. Desátého potápějí britský bitevní křižník
Repulse a bitevní loď Prince of Wales v Jihočínském moři útokem
84 letounů s torpédy. Skóre: 840 utonulých mužů,
4 sestřelená letadla. Tyto dvě lodi Svazu Z,
nebo Zet, pokud jste Britové… …měly sledovat a ničit
japonské transporty vojsk, ale samotné byly terčem obrovského
vzdušného a námořního pátrání.

Byla to velká věc. Dvě hlavní lodi Královského námořnictva
potopeny v jeden den – jedna z nich úplně nová. Sir Alan Brooke, nedávno jmenovaný
náčelník britského generálního štábu, k tomu řekl:
„Východně od Afriky až po Ameriku, přes Indický oceán až po Pacifik,
přišli jsme o kontrolu na moři.“ Jedenáctého konečně Německo s Itálií
vyhlašují válku Spojeným státům. Státy tuto laskavost oplácejí. Toho dne americké jednotky odrazí
japonské vylodění na ostrově Wake.

Potopí dva torpédoborce,
zahyne 5 350 mužů. Jsou sestřeleny 3 japonské bombardéry;
Japonsko napadne Barmu a na konci týdne se vyloďuje
na filipínských ostrovech. Indie vyhlašuje válku Japonsku.
Rumunsko vyhlašuje válku Státům a Británii. Bitva o Pacifik bude trvat
další řádku měsíců… ale bitva o Moskvu končí. Hitler konečně uznal nutnost ústupu
z neudržitelných linií před branami města. 8.

prosince vydává Rozkaz 39 nařizující německým jednotkám v SSSR
okamžitě přejít do obrany. Také dává jasně najevo,
že v zóně ústupu musí zničit všechny budovy a vesnice. Náčelník wehrmachtu Wilhelm
Keitel píše skupině Sever: „V zájmu válečných operací
nesmí být projeveno slitování nad situací obyvatel.“ Ačkoliv už vlastně v obraně byli
od sovětského protiútoku z minulého týdne. Kalininská, Západní a Jihozápadní fronta
mají nové tanky a čerstvé posily.

Plán útoků spočívá v proražení
obrněných křídel skupiny Střed, jejich odříznutí a zničení.
Toto je dítko velitele Žukova. Osmého jsou Němci
mimo dostřel na Moskvu, zatímco Rudá armáda získává
Krasnaju Poljanu, Krijukovo a Kamenku. Jedenáctého je Guderian nucen
stáhnout se do Stalinogorsku. Protiútok je vskutku impozantní. K jedenáctému Sověti získali zpět 400 měst a vesnic,
a to během pěti dnů.

Churchill říká v Dolní sněmovně:
„Na Hitlerově nacistickém tažení v Rusku se za méně než 6 měsíců boje ukazuje, že udělal jeden z největších
přehmatů v historii.“ Jsou tací, co tvrdí,
že vyhlášení války Státům bude další. Němci se stahují za frontu
Ržhev–Medyn–Orel–Kursk. Bitva o Moskvu skončila. Dalším povzbuzením pro Sověty je,
že charkovská továrna na tanky vyrábí prvních 25 kusů T-34.


Na Uralu. Tam se totiž továrna z Charkova
přesunula před necelými 10 týdny. Na severu východní fronty
Sověti osvobodili Tichvin a donutili Němce k rychlému ústupu. Ovšem příděly v nedalekém Leningradu,
obléhaném od září, jsou na hranici hladomoru
a zásobování vázne. Tento měsíc zde zemře kolem 50 000 lidí. Další obléhání
je u konce v severní Africe. Sedmého, tváří v tvář
převaze Spojenců na zemi a nadvládě ve vzduchu, se velitel Osy Erwin Rommel
stahuje zpět do Gazaly.

Desátého, po 8 měsících
obléhání Rommelovými jednotkami, je Tobruk volný. Můžete hádat, jaký dopad to má
na britskou morálku, a zároveň se otevírají letiště
v Tobruku, El Ademu a Sídí Rezegh pro pouštní letectvo, které může krýt
armádu daleko za El Ademem i zásobovací lodě do Tobruku.

O den dříve shodou náhod
obě strany přeskupily velení. Rommel se stal polním velitelem
všech jednotek Osy na bojišti a na straně Spojenců 13. jednotka
odpovídá za operace na Kyrenaice. XXX. sbor, bez 7. obrněné divize,
bude udržovat hranice. Protože Alfred Godwin-Austen
má vrchní velitelství v Tobruku a protože nechtějí dopřát Ose odpočinek,
získá kontrolu nad 13. jednotkou. Jedenáctého se k němu připojí
4. obrněná brigáda a 4. indická divize a XXX.

sbor vyrazí zpět do Egypta. Tato reorganizace
ukončuje obléhání Tobruku a značí konec
třetí fáze operace Crusader. A nyní poznámky na závěr týdne. Šestého se americký vládní podvýbor S-1
schází ve Washingtonu. Jeho úkolem na příštích 6 měsíců je zjistit, zda ve Státech může být
vyrobena jaderná bomba, a pokud ano, tak kdy a za kolik. Toho dne vyhlašuje Británie válku Finsku.

Sedmého Hitler vydává výnos
„Nacht und Nebel“, Noc a mlha, určený německým tajným službám.
Tím jim povolil zatknout každého, koho považují za hrozbu Německu, bez nutnosti sdělit důvod jejich zadržení. Lidé zatčení gestapem
nyní mizí beze stopy a jejich rodinám zbývá dilema,
zda se snažit pátrat po důvodu, když jim může hrozit v podstatě totéž. Osmého seržant Harold Cole,
britský dezertér z Dunkerku, pomůže Němcům prolomit
jednu z nejtajnějších spojeneckých cest, kterou piloti a váleční zajatci
prchají z Francie do neutrálního Španělska.

Výsledkem je zatčení a smrt 50 lidí,
kteří střeženou cestu udržovali. Po vyhlášení války Státům
a výnosu Nacht und Nebel se Hitler 12. prosince schází
s velením Nacistické strany, kde nařídí začátek programu na vyhlazení Židů v Evropě
od západu na východ. Podrobně ve Spartakově epizodě
Válka proti lidskosti ze začátku prosince.

A tak se dostáváme na konec
zlomového týdne války. Němci jsou v defenzivě
a stahují se z Ruska, Tobruk je volný a Rommel
ustupuje v severní Africe, Japonci napadli hromadu míst
v jihovýchodní Asii a Pacifiku a úspěšně zatáhli
Spojené státy do války. Pravdou je, že Hitler
válku Státům vyhlašovat nemusel. Zatím pro něj nebyly přímou hrozbou. A taky byl na Japonce trochu naštvaný, protože odmítli
napadnout Sověty z východu, aby mu pomohli s jeho kampaní,
a, až do tohoto týdne, nepodnikli žádné kroky proti Singapuru,
i když je o to žádal.

Roosevelt se do války s Německem a válčení na dvou oceánech
taky moc nežene, ale Hitler se rozhodl
a kostky jsou vrženy. Američané před Hitlerem
musí stihnout fůru věcí, především se pomstít a udržet Filipíny, ale události tohoto týdne na Dálném východě
válku drasticky změnily.

No, drasticky změnily svět. Netuším, kdo nakonec zvítězí nebo komu připadne jaká oblast, ale jeden důsledek
japonských útoků je jistý: zemřou miliony,
možná i desítky milionů lidí. To je až děsivě jasné.