Němci jsou krůček od MoskvyDruhá světová válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 52
100 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:49
Počet zobrazení:3 149

V severní Africe pokračuje britská ofenzíva, Němci postupují blíž a blíž k Moskvě, Sověti zásobují Leningrad a Japonci přepravují vojáky kolem Filipín. 

A jestli toho chcete o druhé světové válce vědět více, prozkoumejte web Druhá světová a sledujte facebookovou stránku Druhá světová válka.

Přepis titulků

Lhůta? Jaká lhůta? Co se stane, až vyprší? Co tím myslíš, že jsi už řekl příliš? Strašný. 28. listopadu 1941. V červnu Německo napadlo Sovětský svaz. Adolf Hitler to považoval za magnum opus, ale navzdory legendárním úspěchům nešla invaze podle plánu.

Sověti stále vzdorují. To se tento týden může změnit. Tento týden jsou Němci na dohled kremelských věžiček. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden Němci obnovili svůj útok na Moskvu a navzdory silnému sovětskému odporu a zhoršujícímu se počasí postoupili vpřed. Spojenci zahájili vlastní ofenzívu – operaci Crusader – v severní Africe, kde tento týden pokračují tuhé boje.

Spojenecké 4. a 22. brigády, pronásledující Rommelovy tanky, dojely k Sidi Resegh až 22. listopadu. Tou dobou zredukoval nepřítel 7. obrněnou na pouhých 10 tanků, po čemž se stáhla na jih. Nově příchozí dostávají naloženo od německých protitankových děl. Avšak britský velitel Alan Cunnigham obdržel zprávy, že Rommel ustupuje, takže Cunningham nařídil celému XXX.

sboru Rommela pronásledovat. Na hranici ponechal jen 4. indickou divizi. Neví, že XXX. sbor má nyní jen 44 akceschopných Crusaderů a 4. a 22. obrněné brigády mají celkem 54 tanků. Káhira dokonce odvysílala do celého světa, že Rommel ustupuje, a americké noviny napíší, že Němci přišli o polovinu tanků. Boje 22.

a 23. listopadu kolem Sidi Resegh a tamního letiště jsou intenzivní, krvavé a zmatečné a seříznou počet tanků Osy pod 100. Rommelův Afrikakorps nazve 23. listopad Totensonntag – Nedělí mrtvých – protože utrpěl těžké ztráty. Avšak „zkouška mužů ve válce je krutá a pronikavá. A to, co rozlišuje skvělého generála od dobrého, je neustálé hledání oponentovy slabiny.“ Rommel řekne zajatému britskému důstojníkovi: „Co je vám platné, že máte dvakrát více tanků, když je rozdělíte a dovolíte mi je zničit postupně?

Poslali jste na mě postupně tři brigády.“ 24. listopadu v 10:00 poslal Rommel nečekaně všechny své tanky, všech 90, pryč z bojiště uhánět na východ k egyptské hranici. Cílem je zničit zásobovací trasy 8. armády a převálcovat pěchotu. Noc předtím si Cunningham po ztrátě 300 tanků myslí, že prohrál tankovou bitvu, která byla pro úspěch Crusaderu klíčová, a myslí si, že ústup na výchozí pozice je jeho jedinou možností.

Dokonce pro to vydal předběžné rozkazy. Jeho štábní důstojníci, kteří si myslí, že bitvu jde stále vyhrát, kontaktují velitelství a požádají o zásah velitele válčiště Clauda Auchinlecka. Auchinleck té noci přijel a uvědomil si, že Rommel si na rozdíl od Britů nemůže takové ztráty dovolit a ústupem by se připravili o iniciativu, takže odmítá zbytek britských tanků stáhnout a ráno poslal Cunninghamovi rozkaz: „V útocích na nepřítele budete pokračovat, i kdybyste měl přijít o všechny tanky.“ „Riziko odeslání záloh do nerozhodnuté bitvy, která se pro nepřítele vyvíjela dobře, bylo veliké, ale Auchinleck nařídil v ofenzívě pokračovat.

Jak se ukázalo, jeho rozhodnutí v boji pokračovat nezachránilo jen bitvu, ale mnohem více. Bylo to jedno z nedůležitějších rozhodnutí nejen pouštního tažení, ale celé války.“ Jeho rozhodnutí je stejně odvážné jako Rommelův náhlý postup k Egyptu.

Rommel úspěšně zaútočil na týl 8. armády a skoro dorazil k důležitým spojeneckým skladům zásob, ale jeho uskupení byla nejdříve zmrzačena dělostřelci v Sidi Omar a poté jim došlo palivo. Takže 26. listopadu Rommel ustoupil do Bardie. Ale Freyberg a Novozélanďané neúnavně postupují na Tobruk, jak Auchinleck přikázal, a Rommel se musí k Tobruku vrátit, aby ochránil obležení.

Ráno 27. listopadu poslal 21. tankovou divizi na západ. 15. tanková ji bude následovat po rozbřesku. Než na to zapomenu, tak 26. listopadu nahradil generálmajor Niel Ritchie Cunninghama coby armádního velitele, kterého Auchinleck odvolal. 27. listopadu se novozélandská pěchota spojila s pěšáky, kteří se u Ed Dudy probili z Tobruku.

Obsadili Sidi Resegh a Belhamed, čímž ohrozili zásobovací trasy Osy. Dalšího dne se Němci snažili vrazit klín mezi Novozélanďany a vojska z Tobruku a znovudobýt trojúhelník, ale jak to dopadne uvidíme až příští týden. Tento týden se toho stalo hodně ve Středomoří, což s Rommelem v severní Africe úzce souvisí. Německé lodi Maritza a Procida byly poslány do Benghází s palivem, které luftwaffe nutně potřebuje. Zpráva o jejich plavbě je poslána přes tajný šifrovací stroj Enigma.

Zpráva je v Bletchley dešifrována a do dne jsou obě lodě potopeny. Ale Hitler nařídil ponorkám, aby zabránily Britům v potápění Rommelových zásob. 25. listopadu jedna potopí britskou bitevní loď Barham a 27. listopadu další potopí australskou šalupu Parramatta. Ale pokud jsou zisky a ztráty v Africe a Středomoří matoucí, jsou ještě více matoucí, a mnohem důležitější, v Sovětském svaze. Německá Straussova 9.

armáda je v defenzívě po dobytí předmostí severně od Volhy severně od Moskvy. Takže Reinhardtovy tanky mohou postoupit na východ na Klin. Hoepnerovy tanky postupovaly minulý týden jen pomalu, ale na jeho konci postoupily 20 km, když projely mezi sovětskou 30. a 16. armádou. 24. listopadu Reinhardt dobyl Klin a Hoepner dobyl Solněčnogorsk. Žukovovo pravé křídlo je ve velkém nebezpečí. Předsunuté německé jednotky brzy překročily Moskevský průplav v Dimitrově a Jachromě.

Když padla vesnice Peški a Sověti se stáhli ke Krjukovu, dostal generál Rokossovsky rozkaz: „Krjukovo je konečný bod ústupu. Dál ustoupit nesmíte. Není kam dál ustoupit.“ Průplav je teď poslední velkou překážkou před obklíčením Moskvy ze severu. Ráno 28. listopadu na konci týdne jsou Reinhardtovy tanky ani ne 35 km od Kremlu a důstojníci v dalekohledech vidí jeho věžičky.

Co se týče Guderianova postupu za Moskvu z jihu… 25. listopadu jsou Sověti zatlačeni k Pianici jen pár km od Kaširy, kde je most přes řeku Oku. Venev padl, a pokud padne Kašira, bude cesta na Moskvu otevřená. Jízdní sbor generálmajora Belovova zamířil do Kaširy a jeho rozkazy obdržené na poště, kterou přeměnil ve velitelství, telefonní rozkazy od Žukova zní: „Zachraňte situaci za každou cenu.“ Do 15:00 26.

listopadu si myslí, že jej Němci mohou porazit, ale nakonec uvízli v Pianici. Belov je v přímém kontaktu se Žukovem i Stalinem. Na 9:00 27. listopadu plánuje protiútok. Do té doby je posílen plukem kaťuší, tankovou brigádou a dvěma tankovými prapory, střeleckou divizí a domobranou.

Protiútok Němce úspěšně zatlačil zpět a na konci týdne zvedl tlak na Tulu. A ani dále na jihu nejdou věci podle německého plánu. Zadržují sovětskou 37. armádu, ale 56. a 9. armáda se do nich zakousla z východu a jihu. Německé jižní křídlo tvoří řeka Don, ale Sověti zaútočili přímo přes ni přes kilometr ledu. 24. listopadu začínají kvůli sovětským protiútokům Němci evakuovat Rostov. To z iniciativy velitele SA Jih Gerda von Rundstedta, čímž porušil Hitlerův výslovný rozkaz.

28. listopadu Rudá armáda znovuobsadila Rostov na Donu. Toto je první velká německá porážka na východní frontě, 161 dní po začátku invaze. Na konci týdne rudoarmějci čistí město. Na severu se Sovětskému svazu dařilo o něco lépe. Leningrad byl v obležení od září a hlad se stal velkým problémem. Denně umírají stovky lidí.

Ale od 22. listopadu se městu částečně ulevilo. Toho dne opustilo Kobonu 60 náklaďáků a po stopě vyrazilo přes zmrzlou vodu Ladožského jezera se 33 tunami mouky. Jeden náklaďák a jeho řidič se propadli ledem. Během týdne bylo učiněno šest cest a dovezeno přes 800 tun mouky. Probořilo se dalších 40 náklaďáků a Němci cestu na jezeře odstřelují. Dalších 350 náklaďáků bylo ponecháno v závějích, ale dalších 2 500 náklaďáků jezdí tento týden sem a tam a poskytují městu malou naději.

Většina světa byla překvapená, když Německo napadlo Sovětský svaz. A teď jsou tu lidé, kteří se snaží vojenským překvapením vyhnout. 24. listopadu varuje americké vojenské oddělení všechny americké velitele v Pacifiku před možností překvapivého japonského útoku do kteréhokoliv směru, včetně útoku na americká území Filipíny a Guam. Dalšího dne řekl americký náčelník námořních operací Harold Stark Husbandu Kimmelovi, veliteli americké pacifické flotily, že by prezident Roosevelt a ministr zahraničí Hull nebyli překvapení, kdyby Japonci znenadání někde zaútočili.

A japonské výsadkové lodě jsou toho dne spatřeny u Formosy cestou k Britskému Malajsku. Stark si myslí, že by bylo trapné, kdyby napadli Filipíny, ale podle něj pravděpodobně míří k barmské cestě, hlavní zásobovací trase pro Čankajška a čínskou nacionalistickou armádu, což by pomohlo Japonsku v jeho čtyřleté válce proti Číně.

Kimmel hovořil s Walterem Shortem, velitelem obrany na Havaji, o posílení ostrovů Wake a Midway. K tomu by mělo dojít s příletem dalších B-17 na Filipíny na začátku prosince, které budou chránit stíhačky, a aby to nevypadalo, že na Filipíny posílají bezpočet letadel. Což ale dělají. Američané prolomili japonskou diplomatickou šifru, ale ne námořní šifru, takže vědí, že japonská lhůta vyprší 29.

listopadu. Původně 25. listopadu, ale neví, pro co ta lhůta je. Poté se „věci automaticky uvedou do pohybu“. Ale jaké věci? S někým přeruší styky? Odhodlají se k válce? Ale proti komu? A kde? 25. listopadu havajského času kókú kantai, největší flotila letadlovek na světě, a 27 dalších lodí vyplouvají ze severního Japonska směrem na Pearl Harbor na Havaji.

V Japonsku už je 26. listopadu. 26. listopadu ve Washingtonu předá Hull japonskému vyslanci Namurovi takzvaný Hullův dopis. Stojí v něm hodně věcí, takže si ho přečtěte, a je odpovědí na dva japonské návrhy z tohoto měsíce. Jednoznačně říká, že Japonsko musí stáhnout všechna vojska z Číny a Indočíny, pokud chtějí zvednout embargo a rozmrazit svá aktiva v USA. Někteří to nazývají ultimátem, ale není to ultimátum.

Není zde žádná lhůta, která by mohla vypršet, a neříká, že se stane něco, pokud Japonci neuposlechnou. Řekněme si to na rovinu. V dopise nestojí nic, co by Hull už několikrát neřekl v posledních dvou měsících. V září řekl bývalému japonskému premiérovi Konoemu, že žádné jednání nebude, dokud nestáhne vojska z Indočíny. Konoe se k tomu snažil přesvědčit ministra armády Hidekiho Tódžóa, ale Tódžó se chtěl vydat cestou války.

Tódžó je nyní premiér a nic se nezměnilo. 27. listopadu píše válečné oddělení generálu Arthurovi na Filipínách: „Možnost nepřátelského útoku každým okamžikem. Pokud se válce nedá vyhnout, je v zájmu Spojených států, aby Japonsko zaútočilo jako první.“ Toho dne varoval Stark velitele asijských a pacifických flotil o válečném stavu. A tady jsou poznámky na konec týdne.

22. listopadu v jižním Atlantiku je německý pomocný křižník Atlantis potopen britským křižníkem Devonshirem. Atlantis byla nejúspěšnějším německým pomocným křižníkem války, potopila přes 140 000 tun spojeneckého nákladu. 25. listopadu značí 5. výročí Paktu proti kominterně, který je nyní prodloužen. Opět ho podepsali stávající členové – Německo, Japonsko, Itálie, Maďarsko, Španělsko a japonský loutkový režim v Mandžukuu.

Už 22. listopadu se k paktu připojila Wang Jingweiova čínská vláda. A Bulharsko, Dánsko, Chorvatsko, Rumunsko, Slovensko a Finsko se připojily 25. listopadu. Jeden ze signatářů, Rumunsko, dokončuje etnické čistky Židů. Desítky tisíc jich uvěznilo v otřesných podmínkách v Podněstří, což je nyní víceméně vězeňský stát. Podrobněji to probíráme v listopadové epizodě Války proti lidskosti.

A na konci týdne 28. listopadu, i když východoafrické tažení prakticky skončilo před mnoha měsíci, se generál Guglielmo Nasi a jeho 22 000 Italů vzdali v Gondaru a Mussoliniho východoafrické impérium přestalo existovat. A tento týden je také finito. Němci jsou čím dál blíž Moskvě, ale postup je těžší a těžší. Zbývá jim na dobytí Moskvy síla? Spojenci i Osa učinili v severní Africe odvážná rozhodnutí, ale ani jedna strana nemá vítězství jisté.

A všichni se cítí nejistě ohledně Japonska. Přepravu vojáků v Jihočínském moři se Japoncům utajit nepodařilo, takže je vcelku jasné, že na někoho zaútočí. Budou ale mířit na ropu? Nebo na cín a gumu? To jsou totiž rozdílné cíle. Nebo na barmskou cestu? Není lehké uhádnout, kam zaútočí. Japonská válka v Číně zuří už více než čtyři roky a je v patové situaci, takže možná chtějí ropu z Nizozemské východní Indie.

To by je přivedlo do války s Británií, ale Británie má teď ruce celkem svázané, takže by jim to mohlo vyjít. Ale to by museli přepravit všechny vojáky kolem Filipín a bombardérů B-17, které tam Američané mají. Amerika je sice neutrální, ale vy byste to riziko podstoupili? Japonsko snad nechce být současně ve válce s Čínou, Británií a Amerikou.

To by bylo šílené. To by bylo šílené. Hullův dopis představuje americkou frustraci z uvázlých vyjednávání. Pokud toho chcete o Cordellu Hullovi vědět více, o této tváři americké diplomacie posledních měsíců, podívejte se na tuto speciální biografickou epizodu přímo zde. Členem TimeGhost armády týdne je Przemek Dys. Díky lidem, jako je Przemek Dys, což doufám, že vyslovuji správně…

Vzpomněl jsem si na Přemyšl z Velké války… Díky němu a lidem jemu podobným můžeme natáčet tyto chronologické epizody. Takže narukujte do armády na timeghost.tv a patreon.com. Nezapomeňte nás odebírat, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka Dr. Ink pro www.videacesky.cz

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Slovensko a vlajka dnešního Ruska :D jsem to netušil a fakt v roce 1941 mělo slovensko jako státní vlajku nynější vlajku ruska

31

Odpovědět

mali sme ju uz dlhsie pocas 2. svetovej sme sa k nej len vratili...dovod preco sme po rozdeleni v 93 zacali pouzivat aj dvojkriz bolo z velkej casti prave to, ze Rusko zacalo v 91 opatovne pouzivat staru carsku trikoloru

povodne sme ich chceli proste rozkopat a donutit ich vzdat sa jej ale, nakoniec sme si povedali nech si ju nechaju lebo dvojkriz na trojvrsi paradne nasiera madarov a to sa vzdy hodi

221