Britové chystají operaci CrusaderDruhá světová válka

Odpálili skladiště? Takže Osa je v Londýně? Není, ale myslí si to? Co? 14. listopadu 1941. Pro námořnictvo většinou není dobrý nápad zaútočit na jiné námořnictvo, které je silnější a početnější, ale pokud se dokážete trefit v noci, a oni ne, jdete si pro jasné vítězství. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Minulý týden se spřádaly velké plány v Japonsku, Africe a německém vrchním velení. Všechny pro nové velké ofenzívy. Tento týden se toho stalo hodně na moři. 9. listopadu se bojuje o Duisburgský konvoj. Britské lodě z uskupení K potopily 7 obchodních lodí a italský torpédoborec.

Útočníky jsou lehké křižníky Penelope a Aurora a torpédoborce Lively a Lance. Těch 7 potopených obchodních lodí vlastně tvořilo celý obchodní konvoj. Chránily je 2 italské těžké křižníky a 10 torpédoborců, takže útočníci byli v početní i palebné nevýhodě. Pro Italy je to obrovská porážka. Britové míří pomocí radaru, neboť k útoku došlo v noci, a Italové nemají jak reagovat.

Ve tmě nemají čím zaměřovat. Ale taky nenařídili lodím se rozprostřít, aby alespoň některé měly šanci uniknout. Konvoj si totiž myslí, že je na něj útočeno ze vzduchu, což bývalo běžnější, a v tom případě nebylo rozptýlení tolik platné. Další den německý velitel v severní Africe Rommel sdělil Berlínu, že konvoje do Libye byly pozastaveny a obdržel jen 8 093 mužů ze 60 000, co mělo do Benghází přijet.

Tento konvoj vezl palivo pro Rommela a náklaďáky, ale jejich náklad, datum odjezdu a trasa byla Britům předem známa, protože prolomili italské námořní kódy. Rovněž ve Středomoří 12. listopadu přeletělo 34 Hurikánů z Ark Royal a Argusu na Maltu. Jak se ukáže, pro Ark Royal je to konec. Následující den je torpédována ponorkou U-81 a 14.

listopadu se potopila. Tento týden se samozřejmě ve velkém bojuje také na souši. Georgij Žukov nařídil sovětské 49. a 50. armádě zaútočit na Guderianovy tanky u Tuly. Boje v oblasti začaly 8. listopadu u Uslovaji, přičemž 3. armáda útočila z jihu. Sovětům se nepřítele porazit nepodařilo, avšak opět Guderiana pozdrželi. A toto zpoždění za zpožděním ho začíná vážně znepokojovat.

11. listopadu začínají boje severně od Tuly a po zbytek týdne, a dva dny v příštím týdnu, zastavili Sověti Němce kousek od cesty z Tuly do Moskvy. Což zmařilo německou snahu oblast obklíčit. 13. listopadu se náčelník štábu německé armády Franz Halder, jeho štábní důstojníci a náčelníci štábů třech armád setkali v Orše, aby prodiskutovali své možnosti. Minulý týden 7.

listopadu Halder představil svůj grandiózní plán. Toto setkání jej přesvědčí o opaku. Že armáda je příliš slabá a v tomto roce zvládne obklíčit jen Moskvu a Leningrad. Avšak Adolf Hitler osobně nařídil skupině armád Střed dobýt Moskvu. Chce obnovit ofenzívu s příchodem zimy, kdy zmrzlá zem nahradí bláto a mot. jednotky se budou schopny pohnout. Ale tato zima je tou další „nejmrazivější zimou století“, což se říká o každé zimní bitvě. A už 12.

a 13. listopadu je –15°C a –20°C. Přesto má ofenzíva, o které jsem mluvil před dvěma týdny, začít už příští týden. „Stalin a další členové Stavky čelili nepříjemné hrozbě, že jakmile první mrazy obnoví mobilitu, budou útočníci schopni dobýt nebo alespoň obklíčit Leningrad, Moskvu, Stalingrad a Rostov. I kdyby sovětský režim přežil takovou ránu politicky, ztráta mužů, komunikačních uzlů a továren může znamenat vojenský konec.

To platilo zvláště v době, kdy evakuované továrny byly teprve skládány na Uralu. Proto se Stalin rozhodl koncentrovat hlavní úsilí na obranu Moskvy.“ Stavka očekává, že nepřítel zaútočí od Volokolamsku a Serpukova. Takže 5., 16., 33., 43., 49. a 50. armády ze Žukovova Západního frontu jsou rozmístěny od severu od Volokolamsku na jih k Tule. Severně od nich na jejich pravém křídle jsou 22., 29., 30.

a 31. armády Koněvova Tverského frontu. Jižně od Západního frontu zabrání 3. a 13. armáda Jihozápadního frontu útoku na Moskvu z tohoto směru. Posílit západní frontu bylo posláno mnoho rezervistů odevšud. Ze Sibiře, Dálného východu, střední Asie, odevšud. A Stavka nařídila zformovat 9 záložních armád s 59 střeleckými divizemi, 13 jízdními divizemi, 75 střeleckými brigádami a 20 tankovými brigádami.

Dnes 14. listopadu, na konci týdne, nařídil Stalin Žukovovi zahájit několik preemptivních útoků, aby zhatil německé přípravy na ofenzívu. Žukovovi se do toho moc nechce. Podle něj je už pozdě na to, aby fungovaly. Avšak přesto dnes začaly. Jak dopadnou, uvidíme za týden. Co se týče jižního válčiště, tak 9. listopadu navrhl Timošenko Stavce zaútočit na Němce poblíž Rostovu.

Stalin i armádní náčelník štábu Boris Šapošnikov obecně souhlasí, ale nesouhlasí s přesunutím jednotek k posílení jižní fronty. Timošenkův plán tedy počítá s reorganizací Jihozápadního frontu. Hlavní útočnou silou proti Ewaldu Kleistovi bude 37. armáda s podporou 18. a 9. armády. Útok má začít 17. listopadu. Na severu Němci 8. listopadu konečně dobyli Tichvin. Dobytí této oblasti přeťalo poslední cestu k Ladožskému jezeru, přes které byl zásobován obležený Leningrad.

Napadl však sníh a teplota spadla k –40°C, takže se Němci prozatím zastavili. Situace Rudé armády na severu je však velice špatná. Poznámka: 9. listopadu si Osa připisuje úspěch v Londýně, kde dva norští němečtí agenti Jack a OK vyhodili do vzduchu skladiště ministerstva jídla.

Nebo to není úspěch Osy? Protože tito dva muži jsou Britům známí jako Mutt a Jeff a posledních sedm měsíců pracovali jako dvojití britští agenti. Británie je plná překvapení a snad jí jedno takové velké překvapení vyjde v Africe. Spojenecká ofenzíva – operace Crusader – má začít už za pár dní. Obecným plánem Alana Cunninghama je, že XXX.

sbor, který má většinu tanků, zamíří na severozápad mezi Sidi Omar a Fort Madalena, kde poblíž Tobruku porazí nepřítele v bitvě a poté zvedne obležení. XIII. sbor zaměstná nepřítele na hranici a vyčistí cestu od Bardie k Tobruku. Přesněji má XXX. sbor postoupit k Gabr Saleh a poté počkat, kam zamíří Rommelův protiútok. Jestli k Tobruku, nebo Bardii.

Cunningham si je dost jistý, že útok vyláká Rommelovy tanky, ale jeho další rozhodnutí budou založena na Rommelově odezvě. Cunningham se bude přesouvat s velitelstvím XXX. sboru, aby mohl činit rychlá rozhodnutí. Pokud opravdu zničí tanky Osy, pokusí se Spojenci dobýt hřebeny Ed Dudu a Sidi Resegh. A hned za nimi leží hlavní zásobovací trasa pro nepřítele východně od Tobruku. 1.

jihoafrická divize bude chránit západní a jižní křídlo XXX. sboru. 4. indická divize bude krýt mezeru, která vznikne postupem XXX. sboru, a jakmile Rommel vyšle své síly, novozélandská divize vyrazí ze Sidi Omar do jeho týlu. Rommelovy jednotky v týlu před sebou budou mít těžkou volbu. Nechat se odříznout, nebo ustoupit a nechat se pronásledovat Godwin-Austenovým XIII. pěchotním sborem. Dojde k diverzním útokům jižně od Benghází, které budou vypadat, že tam dojde k velkému útoku.

A pouštní uskupení bude sledovat cestu až u El Agheily a hlásit pohyb nepřátel. Všechno to ale má malý háček. Velitel válčiště Claude Auchinlek má všechny Crusadery ve XXX. sboru, aby měl v tankové bitvě co možná největší palebnou sílu. Cunningham i Austen se obávají, že Rommel může XXX. sbor úplně ignorovat a namísto něj zaútočit s tanky na pěchotu.

Pěchota má jen 40mm protitanková děla, která nejsou zrovna účinná. Takže Godwin-Austen požádal o 4. obrněnou brigádu. S tím Auchinlek nesouhlasí, avšak učiní Willoughbyho Norrieho, velícího XXX. sboru, odpovědného za ochranu levého křídla XIII. pěchotního sboru. S tím Norrie nesouhlasí, protože teď nemůže koncentrovat své tanky proti nepřátelským tankům, ale také proto, že postup k Gabr Saleh nemusí nepřítele vylákat, a pokud nevyláká, mohl by postoupit do oblasti Sidi Resegh, kde nepřítel bude muset bojovat s jeho tanky, aby ochránil zásobovací trasu.

Cunningham si však stojí za svým. Celá tato operace je, jak si dovedete představit, logistická noční můra. Zásobovat armádu pochodující 300 km od nejbližší železnice do největší pouště na světě, kde nejsou cesty ani voda. Dostatek vody je samozřejmě největším problémem.

Protože západně od Matruh žádná není a není ji čím přivézt, stavěli odtamtud potrubí. 13. listopadu je potrubí dokončeno k Mishefě. Ale denní příděl pro každého muže je stále jen 0,4 litrů. Takže vody je opravdu málo. Ve vzduchu má RAF 550 letadel a Osa 342. RAF může pomoci i pár desítek letadel z Malty. Osa má dalších 750 letadel ve středomořské oblasti, ale ta jsou aktuálně k ničemu, protože se Osa potýká s nedostatkem leteckého paliva kvůli britským útokům na zásobovací konvoje.

Arthur Cunningham, velitel pouštního letectva, začíná od 13. listopadu krýt rozmisťování Cunninghamovy armády. Prozatím je úspěšný a útok by měl být naprostým překvapením. „Do poloviny listopadu, kdy se Rommel připravoval na pátý pokus dobýt Tobruk, se v jeho nevědomosti početně silnější britská armáda připravovala k mohutnému útoku na jeho pozice v Kyrenejce.

Rommel očekával, že se jej nějaké útoky pokusí od Tobruku rozptýlit, ale číhajícího nebezpečí si byl tak nevědomý, že jen 4 dny před začátkem Crusaderu odjel na konferenci do Říma.“ Konference se koná dnes. Crusader začíná 18. listopadu. Což je příští týden. A my jsme na konci tohoto týdne, kdy Britové ovládají Středomoří a Němci doufají v ovládnutí Moskvy.

Zmínil jsem, že Franz Halder tento týden mluví trochu jinak. To kvůli zdánlivě nekonečným sovětským útokům. I když většinou končí sovětským nezdarem. Jejich obecný vliv na Haldera se zdá být celkem zdrcující. K velkému operačnímu vítězství, na které se Němci chystají, Halder píše: „Skupina armád má rozkazy pro vzdálené i blízké cíle. Dosažení i těch blízkých se Fedoru von Bockovi zdá nejisté kvůli stavu jeho vojska.

Jako prozatímní cíl mu přiřadil Moskevskou řeku, Moskvu a Volžský průplav. Von Bock oponuje: I pokud tohoto cíle dosáhneme, budeme muset ihned začít další útok, protože husté sněžení se blíží každým dnem. Může nás přemoci zimní počasí a můžeme přijít o pohyblivost. Doba spektakulárních operačních kousků pominula.“ Asi ví, o čem mluví. Mnoho z vás odebírá i náš kanál TimeGhost History, kde jsme po celý rok vydávali seriál Mezi dvěma válkami.

Pokud to ještě nevíte, tak točíme druhou sérii, která pokrývá meziválečné období čtvrtletně, ale na rozdíl od zaměření na válku a politiku se soustředíme více na kulturu, technologii, literaturu, sporty, astronomii, prostě osobnější a kulturnější aspekty té doby. Můžete se podívat přímo zde. Členem TimeGhost armády týdne je Harrison Brown. TimeGhost armáda financuje náš veškerý obsah, zde na Druhé světové i na TimeGhost History.

Takže narukujte do armády na timeghost.tv a patreon.com. Přihlaste se k odběru, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka Dr. Ink pro www.videacesky.cz