Pearl Harbor pomstěn!Druhá světová válka

Co? Je pomstěn! Jupí! Hurá! Dobrá práce! Kolik lodí? Moment, co? Žádná? Ale pár letadel, takže to vyjde nastejno? To tedy nevím… Je 6. února 1942. Tento týden v Singapuru vidíme totéž, co během celé války. Kdykoliv fronta dosáhne nového města, země nebo části světa, civilisté si nepřiznávají dopad toho, že jsou ve válce.

„Nás se to netýká.“ No, v Singapuru zjistí, že se jich to týká až moc. Překlad: hAnko www.videacesky.cz Já jsem Indy Neidell a toto je druhá světová válka. Minulý týden měl pro Američany malé vítězství, ale na Filipínách stále ustupují. Britské a malajské jednotky se stahují do Singapuru, Sověti jsou na mrtvém bodě. Benghází v severní Africe připadlo Ose a Japonci začínají útok v Barmě, na Šalamounských ostrovech a Amboině.

A tento týden pokračují. 31. 1. zabírají Moulamein v Barmě a blíží se k Rangúnu. 3. 2. bombardují Port Moresby a o den později je Amboina dobyta. Martin Gilbert píše, že 809 Australanů se vzdalo, 426 z nich ubodali bajonety k smrti. Další den je 30 australských a holandských vězňů sťato nebo ubodáno v Rabaulu. Do 31.

1. se zbytky australských jednotek v Malajsku stáhly na Singapur, kde s Brity, Indy, Kanaďany a Malajci čekali na japonský útok. Singapur je britský Gibraltar Dálného východu, ale jeho zranitelnost samozřejmě dělá vrásky Archiemu Wavellovi, veliteli ABDA, od jejího vzniku před šesti týdny. „I v době míru by koordinace pozemních, námořních a leteckých sil čtyř národů byla enormní, ale Wavell a jeho štáb mají pouhé dny na ustanovení velení v podstatě pod nepřátelskou palbou. Jejich snaha byla mařena národní rivalitou, velikostí oblasti, kterou byli povoláni bránit, stejně jako rychlostí japonského postupu.

Dalším hendikepem byl rozkaz ABDA, aby tam, kde je to možné, jednotky operovaly jako národní entity, což celkovou sílu roztříštilo, a navíc neměly se společnými operacemi žádné předchozí zkušenosti. Spojené jednotky neměly důležité společné kódování právě v čase, kdy se měly proti Japoncům spojit.“ Denní rozkaz generála Arthura Percivala pro 31.

1., kdy poslední vojáci překračují přístupovou cestu, zní: „Naším úkolem je udržet pevnost, dokud nepřijde pomoc, a ona jistě přijde.“ Britské jednotky čelí po zbytek týdne častým náletům, zatímco horečně staví zábrany, které byly před válkou zanedbány. Ovšem Japonci mají na dění krásný výhled. Z paláce sultána Johoru, který ustupující Britové nezničili, generál Tomojuki Jamašita se štábem vše sledují dalekohledy.

Nemají tak problém zacílit děla pro nadcházející útok a také v džungli skryjí 300 skládacích útočných člunů. Percival nařídí 85 000 mužům, aby kopali a připravili, co půjde, ale zdá se, že udělá stejnou chybu jako Douglas MacArthur při první obraně Filipín, když všechny jednotky rozprostře u pobřeží. Guvernér sir Shenton Thomas oznamuje, že Singapur bude epické vítězství, protože je přesvědčen, že na obranu mají dostatek mužů i zásob. Je tu ovšem problém s civilisty, kterým se nelíbí kopání zákopů na golfovém hřišti, a trvají na psaných rozkazech od vyššího velení, což je plýtvání času, ale ke konci týdne si při bombardování konečně připustí reálné nebezpečí.

Především když je 5. 2. v průplavu potopen parník Asijská císařovna. Během války byl využíván pro transporty vojáků. 4. 2. jsou japonské výzvy ke kapitulaci Singapuru zamítnuty, a tak jsou na konci týdne Japonci připraveni k úderu. Spojenci se také stáhli do pevnosti na Filipínách, jak jsme viděli. Na Bataanském poloostrově pokračuje bitva „Battle of the Pockets“.

Americko-filipínské protiútoky jsou silné a kruté. 377 Japonců z 20. regimentu i s velitelem uniknou, ale kromě tří zraněných zajatců je zbytek pobit. Americké námořnictvo od 1. 2. pokračuje s nálety Marshalls–Gilberts. Pět hodin dnes zrána admirál William Halsey vysílá útoky z letadlové lodi Enterprise vstříc Kwajaleinu, Taroe a Wotje na Marshallových ostrovech, zatímco křižníky a torpédoborce bombardují Tarou a Wotje.

Potopí 3 malé válečné lodi, poškodí několik dalších a lehký křižník a k tomu 15 letadel. Enterprise ztratí 5 střemhlavých bombardérů a stíhačku. Dále na jihu letadlová loď Yorktown posílá letouny k Makinu, Mili a Jaluitu. Zničí 3 japonské letouny, ale ztratí 4 torpédové bombardéry a 3 střemhlavé bombardéry. Počasí brání adm. Fletcherovi dosáhnout větších úspěchů, ale americký tisk hlásí, že pacifická flotila útočí a titulky hlásají: „Pearl Harbor pomstěn!“ Tak byly Marshallovy a Gilbertovy ostrovy vyřazeny z boje.

Doufáme, že bude více takových útoků. Prozatím se musíme spokojit s obranou ve válce na Dálném východě. Ale nepochybujte, že se spojenecká námořní síla vrátí k útokům v Pacifiku! Toto byl pouze začátek! Ačkoliv to byl jen částečný úspěch, pořád byl větší, než zažil adm. Thomas Hart se svou mezinárodní flotilou ABDA. „Japonci postupují k Jávě a Sumatře a čtyři spojenecké námořní síly se spojily v jedinou eskadronu 8 křižníků a 20 torpédoborců.

Je to malá jednotka proti japonské bitevní lodi, křižníku a letadlové lodi, které mají chránit jejich útok na Nizozemskou východní Indii.“ 1. 2. japonské nálety vyženou Hartovu jednotku do Cilacapu na javánském jižním pobřeží. 4. 2. velitel flotily týlní admirál Karel Doorman vplouvá do Makasarského průlivu, aby přerušil útočný konvoj, ale jsou zasaženi 60 japonskými středními bombardéry a nuceni se stáhnout s několika poškozenými křižníky. Tento týden utrpí i spojenecká výzvědná služba. 1.

2., když velitelství německých ponorek změní své kódování Enigma. Tak končí britská výhoda čtení zpráv o pohybu ponorek v Atlantiku a Středomoří. A jejich vlastní kódy se severoatlantickým zásobováním jsou prolomeny Němci. Tak se kyvadlo výzvědné války zhouplo v neprospěch Britů. V samotných námořních operacích v lednu měli Němci 91 ponorek, dalších 158 v zácviku nebo testování, 64 v Atlantiku, 23 ve Středomoří a 4 v Arktickém moři. Spojenci ztratili v lednu 106 lodí o výtlaku 419 900 tun. Navíc s jednotkami luftwaffe ve Středomoří mohou Němci a Italové bombardovat tak hustě, že Britům zabrání v sabotážích zásobování Osy v severní Africe.

Spousta věcí tedy projde skrz a samotní Britové mají problém zásobovat Maltu. Erwin Rommel zvažoval další útoky na oslabené Brity během posledních 14 dnů, ale když 4. 2. dostává zprávu, že mu chvíli nepřijdou žádné zásoby, počká si v Jebelu, protože ví, že potrvá nejméně 5 až 6 týdnů, než budou nepřátelé schopni zaútočit.

Spojenci se vrátili za svou linii v Gazale. Rommel získal pěkné taktické vítězství. Bez větších ztrát za dva týdny zatlačil 8. armádu o 550 km, získal nebo zničil 70 tanků a uštědřil ztrátu 1 390 mužů. „Nedávné ztráty britských sil způsobily údiv. Problém je však nasnadě. Britové nejen přečerpali své administrativní zdroje, ale vyslali své síly způsobem, který přímo lákal k útoku v době, kdy 8. armáda neměla dost sil na možný úspěch. A Auchinlek stejně jako Wavell podcenil schopnost obnovy nepřátelských sil.“ Velitel 8.

armády Neil Ritchie znemožnil návrat Alfreda Godwin Austena do čela 13. sboru. Ritchie neuposlechl jeho radu a sám ustavil 4. indickou divizi členy sboru. Godwin Austen byl zbaven velení 2. 2. Co naplat, že měl nakonec o sledu událostí pravdu. A než to začnete psát, ano, Ritchie měl právo schvalovat podřízené, ale kde změna velení v případě Clauda Auchinleka v listopadu byla na základě rady od zkušenějších mužů a analýzy událostí na bitevním poli, nezkušený Ritchie obešel mnohem zkušenějšího Godwina Austena, nebral rady v potaz a konal na základě zbožného přání, namísto analýzy situace.

Ať to bylo jakkoliv, situace na obou stranách se uklidňuje. A to samé se děje na části východní fronty. Lednová krize pro skupinu Střed se s příchodem února uvolňuje. Sovětské útoky na jihu se drží za Sukiniči, Němci stále drží Vjazmu, Ržev, Cholm a Velikije Luki.

A přesto Stalin a Stavka udržují optimismus ohledně pádu skupiny Střed. Dokonce 1. 2. Stalin obnovuje západní bitevní pole pod velením Georgije Žukova. Má koordinovat postup Západního a Kalininského frontu, získat Vjazmu, obklíčit a zajmout Němce v Rževu a Syčovce, a tak zničit hlavní síly skupiny Střed. Je to rozsáhlý úkol, především v Rževu, a než se dostanou do Vjazmy, musí porazit hromady Němců, ale Žukov přece jen chystá útok na Němce se vším, co má k dispozici.

Rozkazuje útok na Vjazmu 4. 2., když je 11. kavalérie od ní 10 km západně podél minskomoskevské dálnice. 1. strážní kavalérie Pavla Belova a 33. armáda Michajla Jefremova postupují z jihu a jihovýchodu, ale Němci je odříznou z týlu. Dostávají pomoc a zásoby od partyzánů a parašutistů, takže chtějí spojit síly, ale k velkému překvapení vrchní velení Západního frontu řekne ne. Další dny bojů ve Vjazmě jsou bez výsledku a německá palba z děl je smrtící, především v noci, kdy bombardéry shazují na jasně osvětlené cíle bomby a světlice.

Belov se spojí s velkými skupinami partyzánů a 4. úderná armáda Andreje Jeremenka kontaktuje další partyzány. Mnoho z nich je nyní ozbrojeno a oplátkou dodávají útočným armádám zásoby. Belov dokonce získá povolení doplnit své jednotky partyzány; mnozí jsou bývalí vojáci Rudé armády. Během měsíce naverbuje do své kavalérie 2 500 mužů. Německá zpráva z 1. 2. píše: „Protože nemáme žádnou postupující linii, přechody mezi sovětskými stranami jsou možné a takových průchodů je hojně využíváno.

Infiltrovali se další partyzáni. Ruští parašutisté zde přebírají velení.“ Druhé leningradské partyzánské brigádě dokonce shodí knihtisk, aby si tiskla vlastní noviny, Národní mstitel. Partyzánské hnutí se dokonce rozmáhá i v okupované Jugoslávii. 5. 2. Britové začínají operaci Disclaim, vysadí parašutisty u Sarajeva, aby se spojili s četniky Drama Michajloviče. Bohužel jsou všichni 4 muži zajati Chorvaty a předáni Němcům.

Operace Hydra začíná 4. 2., když se dva britští agenti a bývalý důstojník jugoslávského letectva vylodí v Černé Hoře, aby kontaktovali partyzány, které vede Josip Broz Tito. Skočím do budoucnosti… Po 22. dubnu o nich už nikdo neslyšel. A nyní pár poznámek na závěr týdne. Do 31. 1. více než 200 000 lidí zemřelo hlady nebo zimou během 5 měsíců obléhání. Stále jim zbývá naděje v podobě přechodu Ladožského jezera.

Díky malým úspěchům Sovětů v minulých týdnech je možná kratší cesta, která trvá zhruba dvě hodiny. V následujících 3 měsících je do bezpečí převedeno více než půl milionu lidí. 1. 2. americký automobilový průmysl přechází na rok na výrobu materiálu pro válečné účely. Ve stejný den se Vidkun Quisling stane premiérem okupovaného Norska. 6. 2. se poprvé schází spojenečtí vrchní velitelé štábů. Karl Jäger, velitel gestapa v Litvě, podrobně hlásí do Berlína, že jeho jednotky za posledních 7 měsíců zabily 138 272 Židů, 1 064 ruských komunistů, 56 sovětských partyzánů, 44 Poláků, 28 sovětských politických vězňů, 5 Romů a jednoho Arménce.

A tím se dostáváme na konec týdne. Týdne obav o budoucnost Singapuru, japonských úspěchů v celé oblasti, námořního úspěchu USA, akcí na liniích Sovětského svazu i za nimi. Umíte si to představit? „Proč jste nám rozkopal golfové hřiště, mladíku?“ „Chystá se japonský útok, madam.“ „Proč by nám útočili na hřiště?

Hrají vůbec v Japonsku golf?“ „To nevím, madam, ale tady si ho hned tak někdo nezahraje.“ Ozývá se zvuk blížících se japonských středních bombardérů. Dáma to pochopí. A dříve či později i ostatní, protože v moderní válce neexistují přihlížející. A než to napíšete do komentářů, nevím, proč tam kopal americký voják. Prostě to ze mě tak vypadlo.