Největší britská porážka ‒ Singapur padl!Druhá světová válka

Počkej, počkej, bombardují kde? A kdo tomu velí? Fušida? Ten z Pearl Harboru? Fíha. Je 20. února 1942. Byl popisován jako britský Gibraltar na východě, všemocná námořní pevnost spojující Indii s Austrálií, ale ať byl čímkoliv, od tohoto týdne je v japonských rukou. Tento týden Singapur padl.

Překlad: hAnko www.videacesky.cz Já jsem Indy Neidell a toto je druhá světová válka. Minulý týden Němci drze propluli s loděmi Lamanšským průlivem, jiní Němci byli obklíčeni v Sovětském svaze a další Němci ztěžovali život na Maltě. Ale největší zprávou byla japonská invaze na ostrov Singapur, která nyní pokračuje. Ráno 15. 2. se britský velitel Arthur Percival schází se svými důstojníky. Zásob jídla, vody a střeliva mají zhruba na jeden den.

Shodnou se, že další protiútok není možný. V 17:15 se japonský generál Tomojuki Jamašita sejde s Percivalem v továrně Ford na západě města. Jamašita žádá kapitulaci. Percival chce ponechat 1 000 ozbrojených mužů na udržení pořádku, ale Jamašita to považuje za hru o čas a žádá jasnou odpověď v angličtině: Vzdávají se, nebo ne? Kapitulace Singapuru je podepsána krátce po šesté hodině.

V průběhu malajské kampaně Japonci ztratili méně než 10 000 mužů. Britské jednotky kolem 138 000 ‒ 80 000 z nich jsou zajatci. Počet padlých, nikoli vězňů, může být navýšen započítáním dobrovolníků. Poměr zraněných k padlým je méně než 2:1 a možná i méně než 1,5:1. Zatímco v Evropě je 4 nebo možná 5:1. Vidíme tedy brutální průběh bojů a nepříjemné vyhlídky zraněných. Japonci měli nadvládu ve vzduchu a jako jediní disponovali tanky. Byli také lépe cvičeni a vedeni.

Délku kampaně odhadli na 100 dní; trvala pouhých 70. Toto je největší porážka v celé britské vojenské historii. Tedy alespoň podle premiéra Winstona Churchilla. Oficiální vyšetřování malajské kampaně a pádu Singapuru ale neproběhlo. Je to dáno nejen tím, že porážky v této válce pro Brity nejsou ničím výjimečným a také je to na opačné straně světa od Londýna. A s Rommelovým postupem v severní Africe před dvěma týdny to ani pro britské občany není hlavní priorita.

Určitě ne tolik, jako byl blitzkrieg nebo jak minulý týden Němci prosvištěli průlivem. Pro Japonce to je ovšem jinak. Singapur pro ně bylo slavné město a ne tak daleko od jejich ostrovů. Jamašita za toto obrovské vítězství získal přezdívku Malajský tygr. 17. 2. byli evropští zajatci odvedeni do kasáren a 55 000 indických vězňů bylo drženo odděleně. Japonci se je budou snažit přesvědčit ke vstupu do INA, Indické národní armády, která by teoreticky měla spoluprací s Japonci vést k osamostatnění Indie.

Uvidíme, jak to dopadne. Co se týče místních… Hromadné popravy zabránily rabování a veřejné popravy stětím udržely pořádek. Ale Jamašita věří, že Číňané jsou nepřáteli Japonska, proto nařídí prohledat město a najít podvratné Číňany. Co přesně nařídil, aby se s nimi stalo, a kolik z toho, co se jim stalo, věděl, není úplně jasné.

Ale Japonci zahájili „suk čing“ ‒ očištění vyhlazením. Od 18. 2. byli shromážděni a prověřeni všichni čínští muži. Státní úředníci, učitelé, komunisté, všichni s tetováním Triád nebo ti, kdo mluvili chajnanským dialektem, pro Japonce automaticky komunisté, zmizeli. Hotovo. Jak přesně byli vyhlazeni, není jasné, protože jich moc nepřežilo. A dělo se to na celém malajském poloostrově. Moderní historici odhadují na 50 000 vyhlazených v Singapuru a 20 000 na dalších místech.

Nebylo by však fér hodit celý singapurský debakl na Percivala. „Nejprve si musíme ujasnit, že žádný britský armádní velitel nebyl tak hluboce zklamán královským námořnictvem i letectvem. Jeho nadřízení ho také donutili bránit Singapur jako námořní základnu a rozptýlit jednotky na obranu letišť bez adekvátní letecké podpory.“ Každopádně byl drsně poražen nepřítelem, kterého převyšoval počtem mužů i vybavení, lepší logistikou, ale nebyl schopen zacílit své zdroje na důležité body.

I jeho podřízení kompletně zvrtali své mise. Snažili se většinu viny hodit na indické a australské jednotky, ale to je blbost. Kruci, podle některých zápisků byla polovina Japonců na ostrově pobita právě Australany. Jeden smutný, ale pravdivý fakt je, že po porážce Francouzů a Holanďanů Němci roku 1940 neměla Británie nadějné vyhlídky na zastavení japonských akcí v asijské části Impéria.

Roli také sehrál výcvik, zkušenosti a velení Japonců, které byly rozhodně lepší než u všech obránců, a také fakt, že se dokázali přizpůsobit terénu. Britové byli odkázaní na silnice. Japonci využili bicyklů a koní, aby je objeli cestou na jih. Ale co kromě prestiže vlastně Britové ztratili? Zdá se, že to byla mnohem větší ztráta pro někoho jiného, a to Čínu. Čankajškovi a jeho Národní armádě zůstalo jediné spojení se Spojenci ‒ Barmská cesta, jejíž obrana spočívá v tom, že Japonci budou zastaveni dřív, než Malajsko a Barmu obsadí.

Pokud se bude cesta muset uzavřít, Čína má velký problém. Co mohlo všechno změnit, ale nestalo se, souvisí s přístrojem „Purple“. Purple je jeden z tajných japonských kódů, který Spojenci prolomili. Britové postavili obdobu stroje Purple, která byla od prosince v Singapuru, ale není známo, co se s ní stalo. Možná byla zničena nebo japonské jednotky nepoznaly, o co jde.

Ale pokud by ji Japonci získali, kdyby věděli, že Spojenci mají nejen jejich kódy, ale i vlastní dešifrovací stroj, co by to pro celou bezpečnost Osy znamenalo? Britové už prolomili několik kódů Enigma se 100% úspěšností, protože když si někdo myslí, že jeho kód je dokonalý, přibývá nedbalostí. Nalezení stroje Purple postaveného Spojenci by tomu učinil přítrž. „Náznaky podobné katastrofy nevidíme jen v asijsko-pacifické oblasti. Důležitým náhledem do Hitlerova strategického myšlení byla pro Spojence depeše japonského ambasadora v Berlíně…

Celkové vylepšení bezpečnosti komunikačních metod Osy by zastavilo nebo přinejmenším omezilo spojenecké úspěchy v tomto odvětví… Dalším nepříjemným pozůstatkem této pohromy by byla neochota amerických lamačů kódu spolupracovat s britskými protějšky.“ To jsou samozřejmě dohady, ale co se opravdu děje, je vstup Japonců na Sumatru. Tento rovníkový ostrov má délku 1 600 km a hlavní město Palembang je na jihu.

Ropná pole severně od města produkují 40 % ropy pro Nizozemskou východní Indii, která pak míří do dvou nedalekých rafinérií, a nafta je velký důvod pro japonský vstup do války. Spojenci úspěšně sabotovali rafinérie na Borneu a Celebesu, takže útočníci musejí získat místní zásoby. Blízko Palembangu jsou dvě letiště, odkud Spojenci operují od chvíle, kdy v Singapuru začalo být horko. Mají tam zhruba 85 letadel a k tomu pár set britských a místních mužů k obraně.

14. 2. 150 japonských letadel včetně transportních s 240 parašutisty a bombardéry na shození zásob přilétají k ostrovu. Po chaotických bojích přistávají a jednu rafinérii obsadí. Druhá je téměř zničena. V druhé půlce týdne vzlétá další várka japonských letounů. Bombardovat Darwin v Austrálii. 19. 2. ráno před 10. hodinou letadlové lodi Akagi, Kaga, Hirjú a Sorjú s podporou bitevních lodí pošlou na Darwin 188 letadel.

O pět víc než v první vlně Pearl Harboru v prosinci, opět pod velením Micua Fušidy. Tento útok má podpořit přistání na Bali a Timuru. Polovina města je evakuována, ale v přístavu je zhruba 50 lodí. Tato vlna a druhá kolem poledne potopí sedm obchodních lodí, americký torpédoborec s 91 členy posádky, dvě menší námořní lodi a zničí 17 bojových letounů. Poškodí téměř polovinu všech lodí, zničí celou infrastrukturu přístavu a zabije na 250 lidí.

Tento první letecký útok na Austrálii spolu s pádem Singapuru vypadá jako předzvěst invaze, a tak mnoho lidí z Darwinu prchá. Zbytek města zachvátí panika a rabování. Přistání na Bali začíná kolem druhé hodiny odpoledne. Útočná námořní skupina ABDA Karla Doormnana má japonské lodi napadnout ve 3 vlnách, ale 4 torpédoborce bránící transporty si s nimi hravě poradí. Hned v noci 19. 2. se ze 14 lodí a 3 torpédoborců vyloďuje 4 600 mužů na holandské i portugalské straně Timuru.

Portugalsko je však neutrální, proto se po interních diskuzích Japonsko rozhodne nabídnout stažení z jejich území po porážce Spojenců, aby si Portugalsko neutralitu zachovalo, k čemuž nejspíš nedojde. Během války už jsme viděli, co se stane neutrálním nebo přemožených národům, a děje se to i na individuální rovině. 14. 2. je Japonci bombardován a potopen SS Vyner Brooke během evakuace obyvatel Singapuru, včetně sester a zraněného servisního personálu.

Lodě s uprchlíky přistanou na ostrově Banka a téměř stovka přeživších se sejde na pláži Ranji. Vrchní sestry pošlou civilní ženy s dětmi do města Muntok, zatímco lodní důstojník se jde vzdát okupujícím Japoncům. Vrátí se s dvaceti japonskými vojáky, kteří napřed odvedou a postřílí muže schopné chůze. Pak se vrátí a znásilní některé ženy, pak všem ženám nařídí vstoupit do moře a postřílí je taky.

Pak ubodají bajonety zraněné muže na nosítkách. Jihoafrická sestra Vivian Bullwinkel střelbu přežije a leží ve vodě, dokud Japonci neodejdou. Najde britského vojína Patricka Kingsleyho zraněného bajonetem a Stokera Lloyda, který přežil střelbu na muže. Aby přežili, nezbývá než se opět vzdát do japonských rukou. Kingsley i přesto zemře, ale Bullwinkelová a Stoker budou vězni. V ten den bylo zmasakrováno 22 sester a 60 servisních pracovníků.

Na nebi však nejsou tento týden jen japonské transporty. 17. 2. vzlétá 20 letounů se členy 14. parašutistické brigády. 19 letadel se vrátí, když nenajdou zónu seskoku, a jedno letadlo výsadek shodí špatně. Partyzáni totiž zapálili signální ohně, ale Němci také, aby je zmátli. I přesto na konci týdne seskočilo 6 988 parašutistů, aby pomohli ukončit bitvu o Juchnov a spojili 1.

strážní kavalérii Pavla Belova se 33. armádou Michajla Jefremova za německou linií. 17. 2. Walter Model úspěšně obklíčí sovětskou 29. armádu západně od Rževa. 39. armáda je chce ze západu osvobodit, ale výsledkem je všeobecný masakr. Přítomnost Němců nelze eliminovat. A nyní poznámky ke konci týdne. 14. 2. dostává velení bombardérů RAF směrnici o plošném bombardování. Útoky mají „nyní směřovat na morálku civilního obyvatelstva, především na dělníky průmyslu“.

Cílem nyní budou hořlavé obytné části Německa místo továren, aby zničili domy namísto výrobních prostředků. 19. 2. Maurine Gamelin, Paul Reynaud a Leon Blum, bývalý francouzský velitel štábu a dva bývalí premiéři, stanou před soudem ve Francii, obvinění z francouzské porážky. Snaží se vinu hodit na celé vojenské zřízení a soud není nikdy dokončen. Ten samý den prezident Franklin Roosevelt podepisuje výkonný rozkaz 9066 na vytvoření vojenských zón.

Mohou tak zadržet japonské, německé a italské Američany, pokud by se v některých částech Států musely vojenské zóny vyhlásit. Vojenští velitelé by pak rozhodli, kdo bude ze zón vyloučen a uvězněn. Tím se dostáváme na konec týdne, kdy padl Singapur a Sumatra, Bali a Timur byly napadeny. Týden, kdy Japonci bombardují Austrálii a zmasakrují bezbranné zajatce. K tomu prvnímu, není to přesné opakování Pearlu, protože Austrálie s Japonskem už jsou ve válce, ale na rozdíl od Pearlu dojde ke zničení především civilních cílů.

A k tomu druhému… Víte, jak se říká, že v lásce a válce je vše dovoleno? Tak to není pravda. Některé věci by dovoleny být neměly. Ani ve válce.