Jak německý Messerschmitt ušetřil americký bombardér

Psal se 20. prosinec 1943 a v mrazivém vzduchu nad Německem podporučík Charles "Charlie" Brown bojoval ve snaze udržet kurz svého poškozeného bombardéru. Brown měl zraněné rameno. Zadní střelec, seržant Hugh "Ecky" Eckenrode, byl mrtvý a řada dalších členů posádky zraněná, někteří vážně. Jejich letoun B-17 Ye Olde Pub byl dvakrát zasažen Flakem na své cestě k výrobně Focke-Wulfů ve městě Brémy. To donutilo posádku vypnout jeden z motorů a další přiškrtit.



Kvůli tomu zůstali pozadu za leteckou formací 379. bombardovací skupiny. Letky německých stíhačů se blížily jako žraloci, kteří ucítili krev. Bombardér napadlo až 15 letounů a celá zadní sekce byla rozstřílená na kusy. Čumák byl pryč, systémy elektriky, hydrauliky a kyslíku byly poškozeny. Rádio nefungovalo a vnitřnosti letounu vlály v proudu vzduchu od trhlin v trupu. B-17 jsou odolní ptáčci a tento nějakým způsobem stále letěl, navzdory poškození. Brown na okamžik omdlel kvůli bolesti, ztrátě krve a nedostatku kyslíku.



A bombardér začal klesat k zemi. Brown se probral a uvědomil si, že B-17 je pouze pár set stop nad zemí. Dokázal získat zpět kontrolu a zamířil na západ, k bezpečné Anglii, vzdálené 250 mil. Brown se s B-17 nedokázal dostat nad výšku 1000 stop a částečně si uvědomoval, že se přiblížil k perimetru německého letiště. Brzy poté si všiml, že vedle něj letěl německý Messerschmitt BF-109 ve formaci. Bylo to tak blízko, že Brown viděl pilota, který gestikuloval směrem k zemi, značil Brownovi přistání.



Většina střelců byla zraněná, fungovalo pouze několik zbraní a žádná nemohla sestřelit nepřátelský letoun. Brown se mohl jen podívat na německého pilota a kroutit hlavou. Po krátkou dobu letěl Messerschmitt vedle bombardéru. Poté se přemístil výše a dozadu. Brown očekával střelbu, která by pro Ye Olde Pub znamenala konec. Ale nic se nestalo.



V úžasu si uvědomil, že německý stíhač letěl jako eskorta B-17. Když překročili pobřežní linii a letěli nad Severním mořem, stíhač držel pozici. Až když byli dostatečně daleko od pobřeží, stíhač se opět přiblížil vedle bombardéru. Brown se na něj otočil a německý pilot jeho pohled opětoval. Zvedl ruku a zasalutoval, poté změnil směr zpět na východ. Brown dokázal s Ye Olde Pub přistát. Ne na domovské základně v Cambridgeshire, ale na základně 448.



bombardovací skupiny poblíž Norfolku ve východní Anglii. On i zbytek posádky kromě zadního střelce přežili. Na poradě Brown vyprávěl svůj příběh o eskortě německým stíhačem. Bylo rozhodnuto, že to zůstane v tajnosti. Zmínka o čestném německém pilotovi, odmítajícím sestřelit poškozený americký bombardér, nebyla v souladu s tím, co chtělo USAAF publikovat. Charlie Brown přežil válku, doma šel na univerzitu a roku 1949 se vrátil k letectvu.



Sloužil do roku 1965, do výslužby odešel jako plukovník. Až o řadu let později, roku 1986 na setkání vysloužilých bojových pilotů s názvem "Setkání orlů" poprvé promluvil o tom, co se stalo. Reakce byly silné, i když někteří celý incident zpochybňovali. I sám Brown začal pochybovat. Jeho vzpomínky na onen den roku 1943 byly nejasné v důsledku zranění, vyčerpání a bojového stresu. Mohl si vše pamatovat chybně?



Brown se rozhodl vyhledat dotyčného německého pilota. Už jen kvůli prokázání toho, že si nic nevymýšlel. Trvalo to 4 roky, ale v roce 1990 obdržel Brown dopis od muže jménem Stigler, který žil v Kanadě. Stigler vysvětlil, že byl pilotem německé stíhačky, která eskortovala Ye Olde Pub. 20. prosince 1943 byl Franz Stigler pilotem veteránem s 27 sestřely. Toho dne letěl proti americkým bombardérům ve svém Messerschmittu Bf 109 G-6 a zrovna doplňoval palivo, když poblíž přelétla Ye Olde Pub.



Vzlétl se záměrem sestřelit americký bombardér, nicméně s přiblížením k letounu rozpoznal, jak vážně byl zasažen. Později řekl, že nikdy neviděl více poškozené letadlo stále schopné letu. Stiglerův velitel řekl svým pilotům, aby nikdy nestříleli po nepříteli na padáku. I když posádka Ye Olde Pub nevyskočila, jednoznačně nebyla dále schopna boje. A Stigler se rozhodl, že nebude útočit.



Místo toho letěl po straně a gesty Brownovi značil přistání. Jednoduše si neuměl představit, že se poškozené letadlo dostane zpět do Anglie. Když Brown odmítl, učinil Stigler výjimečné rozhodnutí. Namísto sestřelení letěl s B-17 v těsné formaci s nadějí, že tím odvrátí palbu pobřežních baterií Flak. Letěl s bombardérem až nad Severní moře mimo německý vzdušný prostor a pak ho nechal pokračovat k Anglii.



O tom, co se stalo, Sitgler nikomu neřekl. Ušetření amerického bombardéru by zřejmě vedlo k trestu, možná i popravě. Ale často přemýšlel, zda se bombardér dokázal vrátit. Ve válce Stigler nadále lítal se stíhači. V roce 1953 emigroval do Kanady, kde začal úspěšně podnikat. Když se v roce 1990 dozvěděl o Charlie Brownovi, potvrdil celý jeho příběh. Franz Stigler a Charlie Brown byli ohromeni zjištěním, že od sebe žili něco přes 300 km po většinu doby od konce války.



Stigler se usadil v kanadském Vancouveru, a Brown žil ve washingtonském Seattlu. V pozdějších letech zůstali oba muži blízkými přáteli, často se setkávali a rozmlouvali s ostatními letci o svých zážitcích. Překlad: L1ght www.videacesky.cz