Klam přeživšíchVeritasium

Vítejte ve čtvrti Bukčon v Soulu, v Jižní Korei. Je tu k vidění tradiční korejská architektura a její úchvatné střechy. Když se na ně díváte, je přirozené si říct, že dnes už se takové nedělají. V dávných časech se stavělo daleko kvalitněji. Ale nabízí se otázka, zda je to pravda. Nevidíme všechny domy, které tehdy existovaly, ale jen jejich podmnožinu.

Skupinu, která přežila až dodnes. Takže můžete usoudit, že tyto domy jsou ty nejlépe postavené a udržované, takže vám nedávají přesný obraz tehdejšího stavění. Stejný dojem máme ze spousty věcí. Říká se tomu klam přeživších. Jde o situace, kde se díváme na necelistvý vzorek.

Nejznámější příklad je z druhé světové války. Když Britové ztráceli nad okupovaným územím mnoho bombardérů, byli tak často sestřelováni, že s tím chtěli něco udělat. Chtěli na letouny přidat pancíř. Ale nemohli ho zesílit na celém letadle, protože to by pak bylo mnohem těžší. A to by mu bránilo v dosažení cílů.

Mohli tedy zesílit obrnění jen na určitých částech letadla, kde je to nejdůležitější. Takže zkoumali všechna letadla, která se vrátila, a zaznamenávali, kde byla zasažená. A pak obrnili ta místa, která byla nejvíce zasahovaná. A to by mělo zachránit více letadel. Samozřejmě je to příšerný nápad, protože zkoumali jen přeživší.

Ty, které se vrátily. Přitom musíte chránit ty, které se k vám nevrátily. Ale jak můžete vědět, kde byly zasažené ty letouny, které už nikdy neuvidíte? Odpovědí je, že předpokládáte, že jsou zasaženy náhodně, a tak ty, které se vrací, dostaly zásah do nedůležitých míst. Zásah, který nezpůsobil havárii. Takže obrnit potřebují ta nezasažená místa.

Bez klamu přeživších je to neintuitivní, ale když si uvědomíte, že hledíte na podmnožinu přeživších, je jasné, že musíte bránit místa, která jsou u letounů, které se vrátily, nezasažená. Protože to jsou nejdůležitější místa letadel. Další studie z roku 1987 sledovala kočky spadlé z vysokých budov v New Yorku. Asi je to celkem běžné, jsou tam vysoké budovy, hodně koček, dokonce jich bylo tolik, že z toho vědci postavili statistickou analýzu na základě vážnosti zranění a výšky, ze které kočky spadly.

Zjistili to, co byste čekali. Čím větší výška, tím horší zranění. Spadnout z šestého patra je horší než ze třetího. To dává smysl. Ale od sedmého patra je to podivné, počet zranění začal klesat.

Takže ve výsledku je pro kočku lepší spadnout z dvacátého patra než třeba z šestého patra. To zdánlivě smysl nedává. Ale je tu hypotéza, že kočkám trvá asi pět nebo šest pater, než dosáhnou maximální pádové rychlosti. To je rychlost, kde už nezrychlují, protože odpor vzduchu je stejný jako jejich tíha. A z větší výšky už nezrychlují, takže se mohou uvolnit.

Takže při pádu z 10. nebo 15. patra stráví víc času v maximální pádové rychlosti, a jak říká tato teorie, lépe přistanou a zraní se méně, než když spadnou z menší výšky a při nárazu do země pořád akcelerují. Tato teorie by mohla být alespoň zčásti pravdivá, ale klam přeživších tu možná také hraje roli.

Pokud kočka spadne z 20. patra a bude z ní jen drť masa, nikdy se nedostane k veterináři, kde se zaznamenává statistika. Takže tu znovu máme jasný klam, protože pouze kočky, které z velké výšky pád přežily, se dostanou do statistik. Ale klam přeživších není jen statistická hříčka. Myslím si, že má vliv na životy nás všech.

Například se hodně píše o lidech jako Steve Jobs nebo Bill Gates, nebo o zakladateli firmy Dell, kteří odešli z vysoké školy. Říká se teď, že je to něco, co by mladí, chytří lidé měli udělat, měli by odejít ze školy, protože při následování své vášně dokážete všechno, nepotřebujete vzdělání. To je hlavní vzkaz těchto úspěšných lidí. Ale samozřejmě to vynechává všechny, kteří odešli ze školy a nebyli úspěšní. Když se podíváte na všechny ty lidi, zjistíte, že lidé s vyšším vzděláním jsou úspěšnější a více vydělávají.

Mají úspěšnější životy a daleko méně dluhů. Když se podíváme jen na vítěze a hledáme společné znaky, často je z toho problém. Jeden chlap napsal knihu Z dobrého skvělé, ve které určil 11 společností, které na burze už 40 let rostly. Už 40 let rostly více než ostatní firmy. Po publikaci jeho knihy lidé sledovali ty firmy dál.

A šest z těchto jedenácti v dalších 10 letech rostlo méně než zbytek trhu. Smyslem toho všeho je, že sledovat, kdo byl úspěšný až do tohoto momentu, možná neukazuje to, že by musel být v něčem lepší, ale možná ukazuje jen na štěstí. To nejhorší na klamu přeživších mi došlo, když jsem debatoval o spravedlnosti života. Žijeme opravdu v meritokracii, kde ti nejschopnější a nejpracovitější jsou nejúspěšnějšími?

Můj kamarád mi říkal, že si to myslí. Že k němu svět byl spravedlivý. A pak mi došlo, že to je zase klam přeživších. Jen kvůli tomu, že jste uspěli, vám život připadá fér. A pokud byste stejně tvrdě pracovali a nedošli k úspěchu, pak by vám svět připadal méně spravedlivý. Ale samozřejmě ti, kteří jsou úspěšní, mohou svůj příběh vyprávět. Že jejich úspěch je výsledkem jejich práce, jejich vynalézavosti a jejich vytrvalosti.

A možná tomu tak do určité míry je. Ale také je to do určité míry o štěstí. A další, kteří pracovali stejně a neměli štěstí, skončili na opačné straně úspěchu. Pravidla ale samozřejmě dělají ti úspěšní. Mají všechny zdroje, všechen vliv. A co řeknou o lidech, kteří úspěšní nejsou? Řeknou, že jde jen o štěstí?

Nebo spíš řeknou, že úspěch závisí jen na pilné práci? To je možná nejhorší výsledek klamu přeživších. Že přeživší stanovují pravidla. Překlad: Šaman Bobo www.videačesky.cz