TraumaEpic NPC Man
56
Není nad trošku toho sdíleného traumátka.
Přepis titulků
Tak jo. To dáš, Gregu. Jsi zajímavý a máš co říct. A to, co říkáš, stojí za pozornost. Buď sebevědomý a poslouchej dobrodruhy celým svým srdcem. Seš fakt charismatickej, Gregu! Zdravím, dobrodruhu. Je libo úkol? Jasně.
Díky. Vím, že máš napilno, tak přejdu k věci. - Mé ovečky jsou na tom zle. Zima byla… - Dál. Nevadí, bylo to dost rozvláčné. Takže dál, máš hodně napilno. - Kdybys ses mohl vydat… - Dál. - Potřebuju, abys… - Dál. - Moje rodina… - Dál. - Moc bych…
- Boha jeho, dál. Přijímám. Do prdele. Ty mamrde. Ne, Gregu, ne. Tvé slova a myšlenky jsou tvým domovem. Zdravím, pane, jak se máte? Máte to tu ale krásné městečko. Je takové poklidné, ale zároveň rušné. Vidím, že nabízíte úkoly. O jeden bych poprosil, s’il vous plaît.
Potěšte mě svým příběhem. Jistě, kde jen začít? Možná na samotném počátku? Jasně. Ty jo, tak jo. - Zdravím. - Zdravím. Potřebuji tvoji pomoc. Mé ovečky jsou na tom zle. Zima byla chladná, krutá a náročná. Potřebuju najít lék. Moje ovečky jsou nemocné. Ach, chudinky!
Moc nemocné. A smutné. Moc smutné. Kdyby ses mohl vydat do lesa a nasbírat byliny, kterými je vyléčím, budu ti navždy zavázán. Moje rodina mi v tomhle městě vybudovala domov. A pokud o ty ovce kvůli zimě přijdu, už se z toho finančně nezotavím. Jako odměnu mohu nabídnout trochu zlata, ale především můj vděk a respekt.
Inu, pokorně přijímám. Ty jo, díky, dobrodruhu. - Většina dobrodruhů ten dialog přeskočí. - Nechápu proč. - Jde o srdceryvný příběh. - Díky, taky si to myslím. - Občas mám pocit, že mě ostatní neslyší. - Jistě. Ale něco za něco. Teď se i já podělím o svůj tragický osud. Aha, tak jo.
Třeba když mě matka zanechala na schodech starého kostela. Poté co můj otec prohrál náš dům ve hře na schovávanou. Zatímco se schovával, nemohl zaplatit nájemné, takže nás s matkou vyhodili na ulici. - No teda. - Podle matky nás otec opustil. Ale já znám pravdu. Vím, že tam někde je. Možná za velkým kamenem nebo polorozpadlým kmenem. - Čeká, až ho najdu.
- Dál? Proto chodím po lesích a hledám jej. - Čekám, až otce najdu a odvedu ho domů. - Dál. - I když domov je divný koncept. - Dál. Mým domovem se stalo sklepení kostela, kde jsem byl přikován. - Dál. Dál! - Budu vám o tom vyprávět. V tom sklepení jsem se stal tím, kým jsem. - A získal tam věrné přátele a pomocníky. - Dál! - Třeba rodinku milých myšek.
- Dál! Sdílel jsem s nimi svůj sýr a ony pak ožíraly má pouta. - Dál. - To byla zábavná hra. - Dál! - Ale pak se otevřela jáma. - Dál. - A já unikl do stok. - Rychle dál. - Měsíc jsem nespatřil slunce. - Dál. Dál. Dál. - Než jsem uprchl, byl jsem ve sračkách. - Jednou jsem taky spadl do latríny. - Dál. Dál. Dál! Dál.
Dál. Dál! Asi jsem se dnes poučil. A tak jsem byl po kolena v hovínkách… Překlad: Xardass www.videacesky.cz Gregu, mají fialová hovínka s růžovými tečkami. - A přesto jsou silně aromatická. - Dál. - Dál! - Buď se mnou, Gregu.
Díky. Vím, že máš napilno, tak přejdu k věci. - Mé ovečky jsou na tom zle. Zima byla… - Dál. Nevadí, bylo to dost rozvláčné. Takže dál, máš hodně napilno. - Kdybys ses mohl vydat… - Dál. - Potřebuju, abys… - Dál. - Moje rodina… - Dál. - Moc bych…
- Boha jeho, dál. Přijímám. Do prdele. Ty mamrde. Ne, Gregu, ne. Tvé slova a myšlenky jsou tvým domovem. Zdravím, pane, jak se máte? Máte to tu ale krásné městečko. Je takové poklidné, ale zároveň rušné. Vidím, že nabízíte úkoly. O jeden bych poprosil, s’il vous plaît.
Potěšte mě svým příběhem. Jistě, kde jen začít? Možná na samotném počátku? Jasně. Ty jo, tak jo. - Zdravím. - Zdravím. Potřebuji tvoji pomoc. Mé ovečky jsou na tom zle. Zima byla chladná, krutá a náročná. Potřebuju najít lék. Moje ovečky jsou nemocné. Ach, chudinky!
Moc nemocné. A smutné. Moc smutné. Kdyby ses mohl vydat do lesa a nasbírat byliny, kterými je vyléčím, budu ti navždy zavázán. Moje rodina mi v tomhle městě vybudovala domov. A pokud o ty ovce kvůli zimě přijdu, už se z toho finančně nezotavím. Jako odměnu mohu nabídnout trochu zlata, ale především můj vděk a respekt.
Inu, pokorně přijímám. Ty jo, díky, dobrodruhu. - Většina dobrodruhů ten dialog přeskočí. - Nechápu proč. - Jde o srdceryvný příběh. - Díky, taky si to myslím. - Občas mám pocit, že mě ostatní neslyší. - Jistě. Ale něco za něco. Teď se i já podělím o svůj tragický osud. Aha, tak jo.
Třeba když mě matka zanechala na schodech starého kostela. Poté co můj otec prohrál náš dům ve hře na schovávanou. Zatímco se schovával, nemohl zaplatit nájemné, takže nás s matkou vyhodili na ulici. - No teda. - Podle matky nás otec opustil. Ale já znám pravdu. Vím, že tam někde je. Možná za velkým kamenem nebo polorozpadlým kmenem. - Čeká, až ho najdu.
- Dál? Proto chodím po lesích a hledám jej. - Čekám, až otce najdu a odvedu ho domů. - Dál. - I když domov je divný koncept. - Dál. Mým domovem se stalo sklepení kostela, kde jsem byl přikován. - Dál. Dál! - Budu vám o tom vyprávět. V tom sklepení jsem se stal tím, kým jsem. - A získal tam věrné přátele a pomocníky. - Dál! - Třeba rodinku milých myšek.
- Dál! Sdílel jsem s nimi svůj sýr a ony pak ožíraly má pouta. - Dál. - To byla zábavná hra. - Dál! - Ale pak se otevřela jáma. - Dál. - A já unikl do stok. - Rychle dál. - Měsíc jsem nespatřil slunce. - Dál. Dál. Dál. - Než jsem uprchl, byl jsem ve sračkách. - Jednou jsem taky spadl do latríny. - Dál. Dál. Dál! Dál.
Dál. Dál! Asi jsem se dnes poučil. A tak jsem byl po kolena v hovínkách… Překlad: Xardass www.videacesky.cz Gregu, mají fialová hovínka s růžovými tečkami. - A přesto jsou silně aromatická. - Dál. - Dál! - Buď se mnou, Gregu.
Komentáře (0)