MMORPG

Když si chcete po dlouhém dni odpočinout, stačí zajít do krčmy, poprosit krčmáře a za chvilku je druhý den. Ale jak to funguje ve skutečnosti?

Některý hry nabízí dvě možnosti – hrát za Mirka Dušína, nebo za Palpatina. Ale nedá se říct, že by se jednalo o dvě rovnocenné možnosti.

Nostalgie je super věc. Někdy. Ale ne vždy. A co pro vás? Souhlasíte s Gregem?

Některé postavy, třeba paladinové, jsou jako stvoření pro to, stát se hrdinou. Pro některá jiná povolání už to ale neplatí.

Jedna z nejděsivějších věcí, které si můžete ve hře přečíst, je, že si někdo bude vaše činy pamatovat…

Není nad trošku toho sdíleného traumátka.

Vzpomínáte na houbičky?

Ve spoustě her jsou stráže nedotknutelné. Aspoň dokud nejste fakt hodně silní. Ale někdy ani to nepomůže.

Sázet se dá na ledasco. Ale co když se do sázení na osud hrdinů pustí samotné herní postavy?

Znáte to. Kdo chce moc, nemívá nic. A tady to platí dvojnásob.

Některé úkoly je potřeba plnit v danou část dne. Třeba kvůli realističnosti. Ale i tohle se dá snadno přehnat.

Znáte to, abyste splnili vše, co hra nabízí, musíte často sesbírat někdy až absurdní množství různých blbin. Ale někdy se to opravdu nehodí.

Ve spoustě her si můžete koupit lépe vypadající zbraně a zbroje. Ale nejsou jejich cenovky občas úplně mimo realitu?

Upravit něco ve hře už asi zkoušel každý druhý. V MMOčku bych s tím ale raději byl opatrný.

Někdy o vás achievementy prozradí víc, než byste chtěli…

Jak to vypadá, když i samotná postava ve hře ví, že její úkol stojí za starou belu?

Epic NPC Man se vrací! A rovnou jedeme na plný koule!

Všechno je jednou poprvé. A spousta věcí je jednou naposledy… Epic NPC Man se s námi loučí – minimálně do doby, než tým z Viva La Dirt League rozhodne vydat pokračování. Díky za přízeň! Já jsem si těch více než pět let s kluky z Viva La Dirt League moc užil a snad i vám občas vykouzlili úsměv na tváři nebo připomněli nějakou hezkou herní vzpomínku.

…ale pak mě střelili šípem do kolene. No, pořád lepší než skončit v tomhle městečku.

Tohle setkání upírů nevyšlo úplně podle představ…

Některá NPC jsou opravdu k ničemu…

Když na nějaký úkol potřebujete zabít stejnou postavu jako dalších 50 lidí – a ta postava se objevuje jednou za několik minut – tak je to dost opruz.

Všechny hry i úkoly v sobě mají určité ohraničené území, kde se můžete pohybovat. Vydat se mimo něj nebývá rozumné…

V běžných RPG můžete na úkoly brát jen omezený počet společníků. Koho potká štěstí tentokrát?

A jak to vypadá ve vašem táboře?

Někdy je potřeba zbavit se neschopného spoluhráče.

Ve spoustě RPG je možné najít si lásku. Někdy ale nemusíte vyloženě hledat…

Lupiči tady dlouho nebyli. Ale nepřeženou to tentokrát?

Pokecat se sousedem je občas fajn. Ale co když pořád dokola opakuje totéž?