Někdy je pravděpodobnost toho, že vám padne úkolový předmět, relativně malá. Což může být problém. Třeba když mi ve wowku nepadaly z divočáků střeva, bylo to dost podezřelé…
- Ten je můj!
- Ne, můj! - Tak co?
- Nic. Boha jeho, to je směšné. Děs. Každý skřet
má 20% šanci, že ten klíč bude mít. Jak se máme posunout dál,
když to padá takhle málo? - Díky bohu!
- Tohle je moje schovka! - Vlezeme se sem oba.
- Ticho, nebo nás prozradíš. Kdes byl?
Dlouho jsem tě neviděl. Jo, tady se schovávám už fakt dlouho. Ty se tady celou tu dobu schováváš?
Já už dneska stokrát umřel. Proč myslíš, že se tu schovávám? Kde je ten klíč? Ten klíč jsem neměl ani jednou.
Není to fér! A oni nás jen tak zabíjejí. - Co ty o tom víš?
- Pardon. Neustálé umírání bolí.
Jeden z nás se objeví s klíčem
a oni pak odejdou. - Jak jako?
- Někdo se objeví s klíčem. Oni si ho vezmou a odejdou. Jo, jasně. Jo. Máš pravdu. - Co se děje?
- Nic. Máš pravdu. Vezmou si klíč a odejdou. Ty pizdo!
Ty ten klíč máš, že jo? Jo. Je to tak. Objevil jsem se s ním,
proto jsem se sem šel schovat. A oni ho zatím hledají
a masakrují nás při tom. No jo, ale dřív nebo později
ho někdo z vás bude mít, oni si ho vezmou a pak vypadnou. V daný okamžik může ten klíč
mít jen jeden skřet! - Ty idiote!
- Co? Umíráme pořád dokola jenom kvůli tobě!
- Dělej! Dej to sem!
- Ne! Dělej! Tady je! Dobře, no tak fajn. Možná jsem byl trošičku sobec. Omlouvám se, že pořád dokola umíráte. Prosím. - Já ho nechci.
- Fakt? - Nechceš s ním jít tamhle?
- Nechci umřít. Přesně! Proto se tady schovávám. Do hajzlu. Tak počkáme, než odejdou? - Dobrý nápad.
- Fajn. Konečně jsem jim utekl. Kdy se konečně objeví ten klíč? - Přesně to říkáme.
- Dneska je to fakt děs. Fakt hrůza.