Přítelkyně je zpět a tentokrát se podívá na zoubek pokračování nekonečného seriálu jménem Assassin's Creed.
Poznámka: Alicevavri, překladatelka Normana, tento týden dopisuje bakalářku, ale nebojte, Norman se vrátí zase příští týden.
Assassin's Creed: Zaklínač 300
je nejnovější hra, co nedohrajeme. Přítel raději
koukne na horu a řekne: - Tam chci jít!
- Než aby hrál příběhové mise. V pohodlí domova
budeš žít otravný život. Tohle je první hra s otevřeným světem
od BotW, kde může na vše vylézt. Koukej na ty půlky.
A tamto je pytlík? Páni, obří penis
jsem ještě nikdy neviděl. Gratuluji, udělal sis to sám.
- Ale ne...
- Ano! Hlavní příběh má 40 hodin,
takže po každém rozptýlení... - Koukej na to péro. Sáhnu si.
- Říkala jsem si: - To je děs.
- Vidíš? Než nám řekli, co je to za hru,
stihli bychom zhlédnout tři filmy. Páni, hra začala až teď?
No ty bláho. Hraju to jenom šest hodin. Není to jen dlouhé, ale i obří. To řekla ona.
Neopovažuj se. Mapa je tak obří, že po 30 hodinách hraní
jsme neviděli ani půlku. Tohle není recenze
Assassin's Creed: Odyssey, ale recenze
Assassin's Creed: Momentíček. Konečně je to tu.
Toto video sponzoruje Skillshare. Na konci videa vám řekneme,
jak je to skvělá stránka. Prozkoumávání je to,
co mého přítele na hraní baví nejvíc. A díky Odyssey se cítil jako Magalhães,
co cestuje časem.
Všude si říkal: Je tohle jako fakt? A požádal mě, abych to vygooglila.
Většinou to byla pravda. Před 2000 lety to tak skutečně bylo. I profesoři řecké historie
chválili hru za její historickou přesnost. Od plánů města po politiku,
od oděvů až po... Část z toho byla
mytologie, ale co už. Tato hra ve vás vyvolá
zájem o antiku. Krása.
Sem chci. Koukání do telefonu
a vyhledání zajímavostí, například že antické sochy
byly barevné, bylo pro mě jako diváka
velmi zajímavé. Tohle je parádní věc! Ale na jednu otázku
jsem odpověď nenašla. Snažilo se vás
v antickém Řecku vše zabít? Vlezete někomu na zahrádku? Vypadni odsud!
Projedete se na lodičce? - Zle se kouknete na slípku?
- Zabiju tě! Jako fakt, tohle je
nejvíce nepřátelský svět, co znám. Ale taky je to k popukání. Nejlepší jsou superagresivní zvířata. Proč vytahuju meč...
Proboha, slípka! Tohle je Sparta! Jejich komediální načasování
mi přijde skoro až naprogramované.
Například když přítel dokončil
plánování útoku na vojenský tábor... Jsme připraveni. Překvápko, zm*de. Když vedl epický duel. Překvápko, zm*de. Ani ve městě nebyl v bezpečí. Panebože! Hoří! Překvápko, zm*de.
I jeho kůň byl krvežíznivý maniak. Poslali jsme ho
Athénami na autopilota a počítali, kolik srazí chodců. Za pouhé čtyři minuty! Není třeba říkat,
že koukat na tuhle hru je často vtipné. Ale ještě častěji ne. Protože svět žadoní o průzkum
a svádí přítele tisíci momentíčky, dlouho nemusíte pokročit v příběhu.
A já si pak nepamatuju, co se tam děje. Panebože. Jsem sukničkářka. Je těžké vzpomenout si
na desítky postav a dějových linek mezi hodinami hraní si na piráta,
bezdůvodného skákání z věcí... Skočím! - Ne!
- Udělej salto! Zmenšování zaměřovacího kroužku
a příšerných vražd. Viděla jsi to?
Zvedla mu zadek
do vzduchu a narvala mu to tam. - Mám to uložit?
- Jo. Otravné byly
hlavně nekonečné souboje. A nepomohlo, že stačí odběhnout
a doplní se vám zdraví, takže můžete pořád dokola odbíhat,
než nepřítele zabijete. Proč prostě nezhebneš? Vzdej to a zdechni. Ale příběh se extrémně zpomalil poté,
co našel Photo Mode. Jejda.
Cože? - Copak to tu máme?
- Ne! Měla by si vyprat spoďáry. Od té doby nikdy nevynechal
příležitost udělat super fotku. - Mám nápad.
- Zlato, tvůj kůň. Teď ti umřel a nejde oživit. - Chci vidět, jestli má řiť.
- Nemůžeš ho oživit? Hele, má řiť.
- Velká řiť.
- Tuhle fotku dám na lednici. A když jsme se
vrátili k hlavnímu příběhu, tak moc mě nudilo, že nevím,
o čem je řeč, že jsem nemohla být potichu. - Co to bylo?
- Zvuk splněného úkolu. Neposlouchal jsem. Když na mě mluví
tenhle bulvař, tak nevím, co říká. Ani nevím, kdo tenhle Barnabáš je. Já byla ztracená, protože on moc
prozkoumává, a on, protože moc mluvím. To dalo vzniku mnoha divným rozhodnutím,
například změně ze Sparťana na Athéňana.
- Obávám se, že jsem se pomodřil.
- Musí to jít říct i líp. A pak se půlku hry
vyhýbal věcem na athénské straně, protože nevěděl,
že je žoldák, co to hraje na obě strany. Cítím se jako idiot. Závěrem: Dokončili jsme
tuto hru? Ani omylem. Víme, o čem ta hra je?
Někdy a taky nikdy. Doporučujeme tuhle hru? Jasně! Pokud se chcete
procházet antickým Řeckem, zatímco na vás útočí rys,
je ta hra pro vás.
Pomáhal jsem ti! A to jsem neřekla, že můžete mluvit
se slavnými historickými postavami. Potkáte tu Gerarda Butlera,
Sókrata a Thrasymacha. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz