Celeste, Dead Cells a Hollow Knight

Rok 2018 byl pro sledování videoher
tím vůbec nejlepším rokem. HRY A VOLNÝ ČAS Grafika se zase
o krok přiblížila Pixarovkám, standardy vyprávění se přiblížily
filmům Quentina Tarantina. Můj zájem už jste měl.
Ale teď máte i mou pozornost. A drama ve hrách
se přiblížilo katastrofickým filmům. Ale mezitím,
co můj přítel dělal tohle: A tohle: - Uvolni se, udělám pro tebe maximum.


- Snad sahá na mýdlo! Jsem poznala další část hraní,
která je lepší než kdy dřív. Indie hry. Nezávislí vývojáři už roky vydávají
ty vůbec nejryzejší videoherní zážitky. A taky ty nejhorší. V téhle hře milujete koního muže. A v roce 2018 byly tři hry,
které můj přítel hrál, které se vyrovnaly tříáčkovým titulům. Celeste, Dead Cells a Hollow Knight
letos všechny vyšly na Nintendo Switchi a náš byt se díky nim
naplnil krásnými vizuály, hudbou vyvolávající husí kůži...

a zvuky, které dospělí muži dělají,
když se zlobí na hračku. Ale tohle není recenze
Celeste, Dead Cells a Hollow Knight, tohle je recenze toho, jaké je
žít s někým, kdo tyhle hry hraje. Když v lednu Celeste vyšla, přítel zrovna přestal sbírat
jisté měsíce v Mario Odyssey. Takže u sbírání těchto "jednoduše"
dosažitelných jahod skvěle relaxoval.

Rozdíl ovšem je,
že obtížnost skákaní přes švihadlo není součástí
Mariova vnitřního konfliktu. Mario není Corbin Bleu
z filmu od Disney Channel, Jdi do toho. - Co to má být?
- Ale nic. Ale v Celeste představuje
obtížnost hry příběh. Madeline ví,
jak těžké bude vylézt na horu. O to jde. Pochybnosti
o sobě samém až úzkosti, které přítel během hraní cítil, ho spojují s hlavní postavou tak,
jak jsem to ještě neviděla.

Madeline chce pokořit horu Celeste, stejně jako chtějí hráči
pokořit hru Celeste. Zážitek z překonávání
překážek ve videohře v kombinaci s příběhem
o překonávání překážek v sobě samém není jen geniální nápad, který hráče
v těžkých chvílích táhne kupředu, ale také je učí, aby šli kupředu,
když je těžký jejich život. Když vyprávíte příběh
o fyzické i emocionální vytrvalosti a po divácích chcete,
aby vytrvali, to je něco, čeho mohou dosáhnout
jen videohry.

A Celeste to zvládá skvěle. Cenu vyhrává Celeste. Pokud vám Celeste
pomohla smířit se... s dušením onemocněním,
je to vaše zásluha. Tato změna přišla z vašeho nitra. A zvládnete mnohem víc. Děkuji. Ale budete chtít Madeline pomoci zvládnout
deprese, když se budete jen koukat?

Jo, ale místo toho, abyste na horu chtěli
vylézt, budete z ní chtít skočit. Pardon, fanoušci Celeste, při sledování
téhle hry jsem byla hodně podrážděná. Bylo jasné, co musí udělat,
ale stejně mu to zabralo mnoho pokusů. Takže jsem řvala, co má dělat,
jako bych to uměla hrát, na což říkal: "Tak si to zkus!"
A já na to: "Ne, ne." A dál jsem naštvaně hladila kočku. Bylo super, jak nadšený a pyšný
na sebe byl, když dokončil některé úrovně. Ale než na tohle došlo, moje půlky byly
tak unavené, že jsem si šla lehnout.

Gameplay Celeste,
na který je náročné se koukat, zachraňuje inovativní příběh
a celková roztomilost. - Alane! Další indie hru, kterou byl
můj přítel posedlý, nezachránilo nic. Nemám ráda Dead Cells. Vím, že vyhrály cenu
za nejlepší akční hru roku 2018, viděla jsem klobouk tohohle týpka,
vypadá mile, ale nemám tu hru ráda. Jakákoliv hra, která po příteli chce,
aby po smrti začal od nuly, je na houby. Nuda.

Je mi fuk, že pomalu sílí, je mi fuk, jak dobře
se zbraně mohou doplňovat, chci se při sledování hry bavit! A tihle sopli už mě nudí. Většinou ani nevím, co se děje. Je tu plno nepřátel,
boj je bleskově rychlý a všechno pořád vybuchuje. Zabijete nepřítele?

Výbuch. Seberete předmět? Výbuch. Taco Bell? Výbuch.
To s tím nesouvisí, ale je to tak. Mnohokrát se můj přítel smál a říkal:
"Páni, viděla jsi to?" A já na to: "Oči jsem měla otevřené a zaměřené
na televizi, ale to, co jsem viděla, se dá popsat jen jako
průjem vánočních světýlek, takže ne." Vím, že jsem byla
ohledně těchto dvou her negativní, ale to proto, že když je nehrajete, je těžší ponořit se do 2D arkádovky než do něčeho filmového, co má namluvené
postavy a skvělý motion capture.

Proto si myslím, že poslední hra
na tomto seznamu je výjimečná. Hollow Knight. Každý snímek
animace je ručně kreslený. Je to možná nejunikátnější vizuál,
který jsem kdy ve hře viděla. Ocitáte se ve světě
jménem Hallownest, postapokalyptických ruinách
hmyzí civilizace. Už jen to, že z této nechutné noční můry
někdo vytvořil roztomilý sen, je úžasné. Ale ještě úžasnější je,
že celou tuto hru vytvořili tři lidé.

A je obrovská!
Každá lokace hluboko v Hallownestu má vlastní paletu barev,
architekturu, nepřátele, hudbu a má svou funkci
jak ve světě, tak v příběhu. Mé nejoblíbenější místo
je Město slz. Déšť v kombinaci s opuštěností
a tou hudbou ve mně vyvolává pláč. Tak proto se to tak jmenuje!
Nebo jsem akorát rozhozená. Bylo super, když navštívil
houseňáka, který ztratil miminka, koukejte, jakou má radost,
když je zachráníte!

Teď se mi fakt chce brečet!
Miluju je! Ale nejen kvůli vizuálu
jsem nemohla odtrhnout zrak. Ovládání i soubojový systém
jsou jednoduché a přehledné. Ne jako průjem světýlek. Vyžadují ovšem takovou přesnost, že se přítel postupně
hlavním hrdinou stal. Hra pro něj byla poměrně obtížná, dokud popáté nebo pošesté
nebojoval s těmihle kudlankami.

A pak se něco zlomilo
a on vypadal takhle: Pak se obtížnost zvyšovala
s naprosto skvělým načasováním. A když jsme si mysleli, že je moc silný,
řekli vývojáři: "Moment! Tady je Deepnest.
Zkuste se nepokadit." Často byl ztracený,
oslabený a vystrašený. Ale pak přišla klidnější pasáž
a my uslyšeli tohle: To si vždy můžete oddechnout,
protože tenhle týpek vám dá mapu a pobaví vás.

A koukejte na tu kočku,
co má za ženu! Páni, dobře ty, buclatý kartografe. Myslím, že Hollow Knight
bude naše první hra, u které si nebudu mít
na co stěžovat. Je prostě tak roztomilý! To je moc! Koukejte, jak pobíhá v té své kápi.
A ručičky i nožičky má schované. A ta tvářička! Co jsem se o indie hrách naučila?

Myslím, že když malé týmy
společně věnují své omezené zdroje a neomezený talent
do projektů, které milují, tak díky tomu my milujeme je. Když vidíte, co vydá hrstka nadšených
vývojářů, většinou za mnohem nižší cenu, říkáte si, co se to sakra děje
v některých tříáčkových studiích. Je zjevné, že videoherní průmysl
rád rychle vydělá úplně stejně
jako ten hudební nebo Hollywood, ale většinou tím trpí kvalita.

Jako hovno ve větru. V indie hrách, podobně jako v indie
skupinách či filmech, naleznete nadšence. Umělce, kteří mají vizi, přemýšlí
neobvykle a chtějí si něco dokázat. V indie filmu asi neuvidíte
žádné skvostné efekty a v indie hře
asi nebude 60 různých hlasů, ale je na tom vidět,
že aby si vás všimli, potřebujete inovativní
přístup a kreativitu. Když společnost
investuje miliony do reklamy a ví, kolik kopií
a mikrotransakcí prodají, nutí je něco udělat dobrou hru?

Příští týden vyjde
recenze The Last of Us. Víme, jak moc to chcete. Co takhle kouknout, jak to hrajeme
na Twitchi? To totiž uděláme. Sledujte @girlfriendreviews
a pusťte si nás dnes večer, bude to náš první stream,
tak se nesmějte, když něco nevyjde. Na viděnou tam.


A šťastný nový rok!