Celeste, Dead Cells a Hollow KnightGirlfriend Reviews

Rok 2018 byl pro sledování videoher tím vůbec nejlepším rokem. HRY A VOLNÝ ČAS Grafika se zase o krok přiblížila Pixarovkám, standardy vyprávění se přiblížily filmům Quentina Tarantina. Můj zájem už jste měl. Ale teď máte i mou pozornost. A drama ve hrách se přiblížilo katastrofickým filmům. Ale mezitím, co můj přítel dělal tohle: A tohle: - Uvolni se, udělám pro tebe maximum.

- Snad sahá na mýdlo! Jsem poznala další část hraní, která je lepší než kdy dřív. Indie hry. Nezávislí vývojáři už roky vydávají ty vůbec nejryzejší videoherní zážitky. A taky ty nejhorší. V téhle hře milujete koního muže. A v roce 2018 byly tři hry, které můj přítel hrál, které se vyrovnaly tříáčkovým titulům. Celeste, Dead Cells a Hollow Knight letos všechny vyšly na Nintendo Switchi a náš byt se díky nim naplnil krásnými vizuály, hudbou vyvolávající husí kůži...

a zvuky, které dospělí muži dělají, když se zlobí na hračku. Ale tohle není recenze Celeste, Dead Cells a Hollow Knight, tohle je recenze toho, jaké je žít s někým, kdo tyhle hry hraje. Když v lednu Celeste vyšla, přítel zrovna přestal sbírat jisté měsíce v Mario Odyssey. Takže u sbírání těchto "jednoduše" dosažitelných jahod skvěle relaxoval.

Rozdíl ovšem je, že obtížnost skákaní přes švihadlo není součástí Mariova vnitřního konfliktu. Mario není Corbin Bleu z filmu od Disney Channel, Jdi do toho. - Co to má být? - Ale nic. Ale v Celeste představuje obtížnost hry příběh. Madeline ví, jak těžké bude vylézt na horu. O to jde. Pochybnosti o sobě samém až úzkosti, které přítel během hraní cítil, ho spojují s hlavní postavou tak, jak jsem to ještě neviděla.

Madeline chce pokořit horu Celeste, stejně jako chtějí hráči pokořit hru Celeste. Zážitek z překonávání překážek ve videohře v kombinaci s příběhem o překonávání překážek v sobě samém není jen geniální nápad, který hráče v těžkých chvílích táhne kupředu, ale také je učí, aby šli kupředu, když je těžký jejich život. Když vyprávíte příběh o fyzické i emocionální vytrvalosti a po divácích chcete, aby vytrvali, to je něco, čeho mohou dosáhnout jen videohry.

A Celeste to zvládá skvěle. Cenu vyhrává Celeste. Pokud vám Celeste pomohla smířit se... s dušením onemocněním, je to vaše zásluha. Tato změna přišla z vašeho nitra. A zvládnete mnohem víc. Děkuji. Ale budete chtít Madeline pomoci zvládnout deprese, když se budete jen koukat?

Jo, ale místo toho, abyste na horu chtěli vylézt, budete z ní chtít skočit. Pardon, fanoušci Celeste, při sledování téhle hry jsem byla hodně podrážděná. Bylo jasné, co musí udělat, ale stejně mu to zabralo mnoho pokusů. Takže jsem řvala, co má dělat, jako bych to uměla hrát, na což říkal: "Tak si to zkus!" A já na to: "Ne, ne." A dál jsem naštvaně hladila kočku. Bylo super, jak nadšený a pyšný na sebe byl, když dokončil některé úrovně. Ale než na tohle došlo, moje půlky byly tak unavené, že jsem si šla lehnout.

Gameplay Celeste, na který je náročné se koukat, zachraňuje inovativní příběh a celková roztomilost. - Alane! Další indie hru, kterou byl můj přítel posedlý, nezachránilo nic. Nemám ráda Dead Cells. Vím, že vyhrály cenu za nejlepší akční hru roku 2018, viděla jsem klobouk tohohle týpka, vypadá mile, ale nemám tu hru ráda. Jakákoliv hra, která po příteli chce, aby po smrti začal od nuly, je na houby. Nuda.

Je mi fuk, že pomalu sílí, je mi fuk, jak dobře se zbraně mohou doplňovat, chci se při sledování hry bavit! A tihle sopli už mě nudí. Většinou ani nevím, co se děje. Je tu plno nepřátel, boj je bleskově rychlý a všechno pořád vybuchuje. Zabijete nepřítele?

Výbuch. Seberete předmět? Výbuch. Taco Bell? Výbuch. To s tím nesouvisí, ale je to tak. Mnohokrát se můj přítel smál a říkal: "Páni, viděla jsi to?" A já na to: "Oči jsem měla otevřené a zaměřené na televizi, ale to, co jsem viděla, se dá popsat jen jako průjem vánočních světýlek, takže ne." Vím, že jsem byla ohledně těchto dvou her negativní, ale to proto, že když je nehrajete, je těžší ponořit se do 2D arkádovky než do něčeho filmového, co má namluvené postavy a skvělý motion capture.

Proto si myslím, že poslední hra na tomto seznamu je výjimečná. Hollow Knight. Každý snímek animace je ručně kreslený. Je to možná nejunikátnější vizuál, který jsem kdy ve hře viděla. Ocitáte se ve světě jménem Hallownest, postapokalyptických ruinách hmyzí civilizace. Už jen to, že z této nechutné noční můry někdo vytvořil roztomilý sen, je úžasné. Ale ještě úžasnější je, že celou tuto hru vytvořili tři lidé.

A je obrovská! Každá lokace hluboko v Hallownestu má vlastní paletu barev, architekturu, nepřátele, hudbu a má svou funkci jak ve světě, tak v příběhu. Mé nejoblíbenější místo je Město slz. Déšť v kombinaci s opuštěností a tou hudbou ve mně vyvolává pláč. Tak proto se to tak jmenuje! Nebo jsem akorát rozhozená. Bylo super, když navštívil houseňáka, který ztratil miminka, koukejte, jakou má radost, když je zachráníte!

Teď se mi fakt chce brečet! Miluju je! Ale nejen kvůli vizuálu jsem nemohla odtrhnout zrak. Ovládání i soubojový systém jsou jednoduché a přehledné. Ne jako průjem světýlek. Vyžadují ovšem takovou přesnost, že se přítel postupně hlavním hrdinou stal. Hra pro něj byla poměrně obtížná, dokud popáté nebo pošesté nebojoval s těmihle kudlankami.

A pak se něco zlomilo a on vypadal takhle: Pak se obtížnost zvyšovala s naprosto skvělým načasováním. A když jsme si mysleli, že je moc silný, řekli vývojáři: "Moment! Tady je Deepnest. Zkuste se nepokadit." Často byl ztracený, oslabený a vystrašený. Ale pak přišla klidnější pasáž a my uslyšeli tohle: To si vždy můžete oddechnout, protože tenhle týpek vám dá mapu a pobaví vás.

A koukejte na tu kočku, co má za ženu! Páni, dobře ty, buclatý kartografe. Myslím, že Hollow Knight bude naše první hra, u které si nebudu mít na co stěžovat. Je prostě tak roztomilý! To je moc! Koukejte, jak pobíhá v té své kápi. A ručičky i nožičky má schované. A ta tvářička! Co jsem se o indie hrách naučila?

Myslím, že když malé týmy společně věnují své omezené zdroje a neomezený talent do projektů, které milují, tak díky tomu my milujeme je. Když vidíte, co vydá hrstka nadšených vývojářů, většinou za mnohem nižší cenu, říkáte si, co se to sakra děje v některých tříáčkových studiích. Je zjevné, že videoherní průmysl rád rychle vydělá úplně stejně jako ten hudební nebo Hollywood, ale většinou tím trpí kvalita.

Jako hovno ve větru. V indie hrách, podobně jako v indie skupinách či filmech, naleznete nadšence. Umělce, kteří mají vizi, přemýšlí neobvykle a chtějí si něco dokázat. V indie filmu asi neuvidíte žádné skvostné efekty a v indie hře asi nebude 60 různých hlasů, ale je na tom vidět, že aby si vás všimli, potřebujete inovativní přístup a kreativitu. Když společnost investuje miliony do reklamy a ví, kolik kopií a mikrotransakcí prodají, nutí je něco udělat dobrou hru?

Příští týden vyjde recenze The Last of Us. Víme, jak moc to chcete. Co takhle kouknout, jak to hrajeme na Twitchi? To totiž uděláme. Sledujte @girlfriendreviews a pusťte si nás dnes večer, bude to náš první stream, tak se nesmějte, když něco nevyjde. Na viděnou tam.

A šťastný nový rok!