Batman: Arkham Asylum

Chtěli jsme tento týden udělat recenzi
Metro Exodus. Podle přítele je to super. Na tohle jsem čekal
dlouhé měsíce a konečně je to tu! Jo! Slyšíte ten klakson? Panebože! To je nádhera! To je ale něco. Ale já jsem si dala
popcornové krevety a usnula. Po probuzení se mě zeptal,
jestli chci koukat na Batmana, a já na to: Kéž bych mohla říci,
že můj zájem o vás je čistě profesionální.

Nejsem zrovna fanda superhrdinů,
kromě Strážců galaxie a Jeffa Goldbluma. Ale na Batmanovi
je něco neodolatelného. Asi je to proto, že není super,
je to jen hrdina. Většina superhrdinů má kliku,
získá sílu a pak pomáhá lidem, protože: S velkou silou
přichází velká zodpovědnost. Ale Batman nám připomíná,
že velká zodpovědnost přichází s lidstvím. Jediná síla,
která ho motivuje, je soucit. S přáteli i s nepřáteli.

Jasně, má batarangy, Batclaw
a zadek, který je řádně pevný, ale často vše zachrání
díky svému velkému srdci. Chtěl jsi mě přesvědčit,
abych napravila, co jsem změnila. Než zemřu. - Ano.
- Zůstaneš se mnou? Když se mě přítel zeptal,
jestli má hrát Arkham hry, kde hrají Kevin Conroy a Mark Hamill
z animovaného seriálu, řekla jsem: JÁ
Počkat!

Moment! MŮJ PŘÍTEL Tohle není recenze
Metro Exodus, pardon, tohle je recenze, jaké je žít s někým,
kdo hraje Batman: Arkham Asylum. Když mi přítel řekl,
že série Arkham je nejen jednou z nejlepších
adaptací maskovaného křižáka, ale že to jsou
jedny z nejlepších her, byla jsem si jistá,
že je předpojatý. Takže jsem si při instalaci
našla recenze a...

Ale ne! Máte tu pocit, že jste Batman. Kdykoliv má přítel díky nějaké hře
pocit, že je nějaká jiná postava, musím žít s imitací této postavy. Během Red Dead mluvil jako kovboj
a hladil mě jako koně. Hodná holka. Během Zaklínače říkával:
"Vítr kvílí," načež si prdl. A pokaždé, když se za něco
omluvím, tak pořád ještě říká: Neomlouvej se.

Zlepši se. Takže jsem čekala, že budu
několik dní randit s Christianem Balem. Kam ty drogy mířily? Ale Arkham Asylum
má podobný efekt jako Shazam. Cítí se jako malý kluk,
který se najednou stal Batmanem. - To děláš ty?
- Jasně, jsem přece Batman. I když hru
ze série Arkham hrál už podesáté, co pět minut
mi připomínal, že je Batman. Sleduj, jsem Batman.

Jsem Batman.
Jsem Batman! - Ale taky na Batmana hodně řval.
- No tak, Batmane! A nevím, jestli mluvil
sám se sebou ve třetí osobě, nebo za to, že to podělal,
vinil postavu, kterou ovládal. - Dobře ho mlátíš.
- Utíkej! Nikdy jsem přítele neviděla
tak zklamaného ze sebe sama, než když Banea porazil až napopáté. Nejsem Batman.


Jsem jen kretén v gumových spoďárech. Pro mě bylo na té hře nejlepší,
když jsem viděla, jak konečně porazil Poison Ivy,
což je mrcha. Možná to byl jeho nejnáročnější
souboj vůbec. A na konci jsem si říkala: - Seš Batman!
- Jo, jsem Batman! V tomhle případě
recenzenty za tuhle hlášku neviním. Vůbec poprvé neironicky řeknu, že díky téhle hře
se opravdu cítíte jako Batman. Oslíkovi to ale neříkejte.

Nejvíc se tak cítíte
ve stealth pasážích, protože přítele nutí dělat to,
co umí Batman nejlépe – mít plán. Nepřátelé se zbraněmi by ho hned zabili,
kdyby se spoléhal na netopýří balet. Analýza prostředí,
psychologické hry s lumpy a kreativní použití
vybavení bylo nutné. Vývojáři si uvědomili, že Batmanovy
hlavní zbraně jsou intelekt a strach. Vypadám jako polda? A to, že tyto abstraktní a nehmotné
věci byli schopni naprogramovat do hry, je důvod, proč mají
lidi pocit, že jsou Batman.

Hele, kouká na mě! Debil.
Jsem Batman! Tyto sekce ale hru také změní
na simulátor letištní kontroly. Kdybych si měla tipnout,
kdo nakonec zabije Batmana, řekla bych rakovina očí. Když mluvíme o detektivním módu,
další věc, co se vývojářům povedla, je to, že je to skvělý detektiv.

Víte přece, co znamená DC.
Detective Comics. Ani filmům
se tohle nedaří vystihnout. V Nolanově trilogii
je to spíš nejlepší mariňák, ve filmech od Snydera nejlepší vrah, v Burtonových filmech
je to nejlepší nákrčník a ve Schumacherových filmech
je to nejlepší krasobruslař. V Arkham Asylum
musíte provádět vyšetřování hledáním otisků prstů
a dalších vodítek, která vás chytře zavedou
do další oblasti hry.

Je super, že všude kolem
poletuje opilecký dech toho týpka. Každý obláček je jedno říhnutí. Přestože vypadá skvěle
a je docela zábavný, tak jediná část hry,
která není batmanovská, jsou souboje. Je tu prostor pro kreativitu a bylo uspokojivé sledovat,
jak se přítel dostal do zenového stavu, ale pro diváka her
je to velmi repetitivní.

A moje zažrání do hry
tyhle arkádové rvačky naprosto rušily. I když se mi líbí, že bez ohledu na to,
jak příšerně Batman někoho zpráská, se na obrazovce píše, že jsou
v bezvědomí, protože Batman nezabíjí. Tenhle týpek že není mrtvý? Spadl 10 metrů betonovou střechou
a je rozdrcený v troskách. Že jen spinká? Podle mě se Alfred snaží
ochránit Batmanovy city a říká si: "Jémine, pan Bruce
už zase vraždí lidi."

Musím to předělat. Nechci si moc stěžovat na grafiku, protože to podle mě
vyšlo už před pár lety... 2009?! Grafika je v pohodě. Občas na to přítel zíral celé hodiny. Příběh už ale trochu zestárl. To, že je Batman zavřený
v Arkhamu s partou svalovců, je dobrý základ pro akční hru.

Je to super. Ale není tu
tolik emocionálního dopadu, jakého je
interaktivní vyprávění schopné. Kevin Conroy je fantastický, ale Batman a jeho komplexní
zlomená duše tu moc nevynikne. Jeho kostým
projde větší proměnou než on. Etická dilemata,
rozpoznání dobra a zla a to, že žijete s následky svých činů,
jsou batmanovské motivy. A videohry jsou jediné médium, které
to umožňuje divákům zažít z první ruky.

Přála bych si, aby hra hráče zatáhla
do Batmanových rozhodnutí a emocí stejně dobře jako do jeho
schopností boje se zločinem. Vlastně bych chtěla tohle
plus tohle, trošku tohohle, hodně tohohle, tohle, tohle,
tohle by taky bylo prima a proboha – tohle taky!
Pak bych té hře dala 10/10. Zatím je to 7/10.
Příliš mnoho Batmana, málo Batmana. Tak jo, omlouvám se,
že jsem usnula u Metro Exodus. Popcornové krevety jsou síla.

O víkendu se pokusím
dohrát svou druhou hru, Half-Life 2. V popisku je odkaz
na náš Twitch kanál. Tam natáčíme většinu záběrů pro videa
a setkáváme se s fanoušky. A občas hrajeme Mario Kart nebo Smash.
Tak se za námi přijďte kouknout. Dík, pa.