Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3 je nejoblíbenější
karetní hra mého přítele. Na rozdíl od jiných karetních her, jako je Hearthstone,
Slay the Spire... Ty ne! To si budu pamatovat. Zaklínač 3 má na rozdíl od nich
v sobě akční RPG. Můžete tu prozkoumávat krásný,
tajemný a děsivý otevřený svět plný příšer, skrytých pokladů a těch
vůbec nejkomplexnějších postav a voleb. Dávám ti jméno...

Dea. Zdá se mi to,
nebo to bylo to nejošklivější dítě... Vaše postava je legendární žoldák,
který pomocí lektvarů, kouzel a salt zachraňuje vesnice
od hrozivých příšer. Ale téhle nudy už má dost
a chce hrát Magic: The Gathering. Prý rád hraješ karty. Gerbil z Riverdale chodí od města
k městu v honbě za nepolapitelnými... dialogovými možnostmi hraní karet. Zajímají mě jen
dobré karty, žádný šmejd.

Vyzývá na souboj kohokoliv,
bez ohledu na naléhavost jejich úkolu. Najdi mé milované
a řeknu ti víc o té, kterou hledáš. Hraješ Gwint? Nalezne Garlic z Cafeterie
nejmocnější kartu hry, tedy sám sebe, nebo se mu poník
zasekne na střeše? To zjistíte v Girlfriend Reviews. Nebude to recenze Zaklínače 3, ale recenze toho,
jaké je to žít s někým, kdo hraje Gwint.

Nevěděla jsem, co to Zaklínač je, dokud to nezjistil můj přítel
a nedonutil mě se na to kouknout. Nemám mu to za zlé. Tahle hra je zcela přelomová
a jedna z nejlepších her všech dob. Váš přítel by si ji měl určitě zahrát.
Ale já se kvůli ní chci zabít. Je to třetí díl ze série
na motivy mnoha románů, takže jsem měla pocit, že jsem v Návratu
krále, aniž bych viděla první dva filmy. Toto místo si nepamatuji.

Měla jsem obrovskou
spoustu otázek. Proč je to kocour?
A kdo stříhá vlasy tohohle týpka? Ale přítel většinou řekl, že by
trvalo dlouho to vysvětlit, a já na to: Nech si svá tajemství. I když jsem se v celku ztrácela,
aktuální příběh jsem stíhala. Hledáme Yennefer,
která je úžasná a občas úplně nahá, a hledáme gryfa,
což bude epické, jasně. Ale tohle je problém
diváků Zaklínače 3.

Tyhle věci jsme aspoň
10 hodin vůbec nedělali. Tak dlouho nám zabralo
celé The Last of Us, u kterého jsem navíc
co půl hodiny brečela. Místo sledování
expertně připraveného příběhu si přítel řekl:
"Momentíček. Tahle hnusná stařena ztratila pánev." V Bělosadu je šest vedlejších úkolů. A to je teprve první oblast hry.

Než jsme konečně porazili gryfa
a byli zase v ručníku, měla jsem dost. A když mě nalákal zpět
zápletkou s Ciri, poslední dědičkou
starobylé elfí linie s mocí ovládat čas a prostor,
řekl přítel: "Momentíček. Tenhle hnusák
chce hrát pokémoní karty." Dal bych si partičku karet. Asi si umíte představit mou reakci
při pohledu na mapu Velenu. K hlavnímu úkolu
ve Velenu se dá dostat nejrychleji takto.

A tudy šel můj přítel. "Momentíček. Momentíček.
Momentíček. Momentíček." Nechápejte mě špatně, některá rozptýlení
jsou nejlepšími vedlejšími úkoly vůbec. Některé z nich jsou delší
a lépe napsané než celé jiné hry. Problém pro diváka je ale v tom, že je těžké se v tom všem vyznat,
protože Zaklínač 3 říká: "Prej máš rád vedlejší úkoly! Máme vedlejší úkoly ve vedlejších
úkolech, abys mohl úkolovat."

Tenhle týpek má nejlepší
vedlejší linku, co jsem viděla. Složitá záhada
ztracené ženy a dítěte. Řekni mu, že jsem naživu
a nikdy se nevrátím. Varování před závislostí
a nedbalostí. Morálně nejasná tragédie
jako od Shakespeara. Pamatuj si mě tak... Ne! I uprostřed
toho všeho přítel řekl: "Momentíček.


Nechceš si radši zahrát Gwint?" Chci. A navíc většinou vyhraju. A já na to: Tohle je děs. Neustálý přesun mezi hlavní dějovou
linkou a malými rozptýleními připomínal popojíždění v zácpě. A když se konečně
vrátil k hlavnímu úkolu, musela jsem si vzpomenout
na týden starý seznam jmen a lokací.

Mluví někdy vaši přátelé
o teoriích ze světa Hry o trůny a vy sice máte hroznou paměť,
ale děláte, že víte, o čem je řeč? Mám to stejně
s dialogy Zaklínače 3. I když jsem unavená vedlejšími úkoly... Tady, tvá pánev. a v testu bych propadla, můžu o Zaklínači 3
říct spoustu skvělých věcí. Jeho svět je nádherný, je tu tolik věcí,
co stojí za screenshot.

Hlavně západy slunce
působí realisticky. Bolestně vám připomínají,
že všechna krása pomine, i když je vlastně půlnoc,
pár dní jste nebyli venku a čekáte donášku jídla. Nejvíc mě bavilo,
když jsme s přítelem prozkoumávali svět
vedeni jen vlastní zvědavostí. Jsou tu hory, močály,
jeskyně, lesy, potopené lodi
a nebezpečí číhá všude.

Příšery v téhle hře jsou skvělé.
Občas jsem se chtěla koukat do bestiáře, abych se o nich mohla dozvědět více,
každá má důvod, proč existuje. A na jejich zabíjení se skvěle dívá. Souboje v této hře jsou šílené. Hudba a zvuky jsou skvělé,
ale občas repetitivní. Pokaždé když něco uděláte,
objeví se ženské a začnou: Jsou to stejné ženské, co v soubojích
hlasitě jódlují a znervózňují mě. Dobře, klídek, je to jen
pár utopenců, to bude dobrý.

Ani nevím, kolikrát jsem slyšela
Gandalfa z Libye opakovat hlášky. Co teď, ty špíno? Díky této hře vždycky, když je venku
zataženo, přítel řekne: Kvílí vítr. Závěrem, nikomu nemusím říkat,
že je Zaklínač nejlepší. Ale pokud se na přítele
budete při hraní koukat, hrajte na nízkou obtížnost, zaměřte se
na hlavní úkoly a vyhněte se Gwintu. Přítel strávil více času
Gwintem než hrou samotnou.

Vždycky řekl:
"Ještě jednu partičku." A o dvě hodiny a pytlík slunečnicových
semínek později: "Ještě jednu partičku." Nemůžeme uvěřit, že jsme s 10 videi
na skoro čtvrt milionu odběratelů. Snažíme se vydat aspoň jednu
kvalitní recenzi týdně a doufáme, že se kouknete na náš
Twitch, kde natáčíme záběry. Chcete vidět to nejlepší
z našeho Twitche i tady? Dejte nám vědět,
co bychom podle vás měli nahrávat. Díky, pa.