The Legend of Zelda: Breath of the Wild

Celý rok mě přítel varoval,
že až vyjde Breath of the Wild, bude potřebovat 50 až 1000 hodin
na to, aby to dohrál. MŮJ PŘÍTEL A JÁ Páni, nemám mu to za zlé. Měla to být nejlepší hra všech dob,
ale já byla skeptická, protože podle něj? Zaklínač 3? Nejlepší.
Bioshock? Nejlepší. Super Mario Bros. 3? Nejlepší. - Kouzelná flétna!

Použij ji.
- Ne, je to Warp Whistle. Bylo pro něj snadné
označit tolik her za nejlepší, protože to bylo
těžké rozhodnutí. Ale teď už ne. The Legend of Zelda: Breath of the Wild
je nejoblíbenější hra mého přítele. A ještě víc. Je stejně starý jako Zelda, vyrůstali
spolu, jako náctiletí byli protivní, po škole nevěděli,
co se sebou dělat. Při nácviku to fungovalo.
Vypněte si bezdrátová zařízení. Tohle není recenze Breath of the Wild,
ale toho, jaké je to žít s někým, jehož nejstarší kamarád je videohra.

Očekávala jsem klasiku: Najdi dungeon,
pak předmět, poraz bosse a opakuj, protože to Zelda
dělá už od roku 1991. Ale jako v pohodě. Ale jen co Link vyleze ze solárka,
víte, že na vás čeká příjemné překvapení. První záběr Hyrule je ve stylu: - Vše, čeho se světlo dotkne,
je naším královstvím. - Páni. A to je jen zlomek světa.


Pro porovnání, zde je Breath of the Wild, tady Twilight Princess
a tady spoďáry tvý mámy. Během několika hodin
získá Link vše potřebné k tomu, aby prozkoumal celý svět.
A to včetně inovativních předmětů. Lidé stále nacházejí šílené způsoby,
jak pomocí nich řešit rébusy. A pokud jste tenhle týpek,
umíte celou hru přeskočit. Link umí pomocí Stasis manipulovat
s časem a kinetickou energií. Stát se Magnetem pomocí Magnesis. Lidstvo se vždy
bálo toho, čemu nerozumí.

A po 30 letech umí konečně
při skákání používat kolena. Breath of the Wild odlišuje
od dalších her s otevřeným světem to, že Link umí na vše vylézt.
Neexistují zde žádná omezení. A můj přítel
se ve hře poprvé cítil takto: Už mě nikdo neomezuje... V téhle hře pořád jen prší! Když jsem koukala, jak někam vylezl,
v úžasu se rozhlížel a pak skočil směrem k západu slunce,
mě nikdy neomrzelo.

Jednou řekl: "Nevěděl jsem,
že jsem byl ve hrách spoutaný, dokud mě Zelda neosvobodila."
Trapák. No tak to pardon, princezničko. Díky této svobodě
se na hru dobře dívá, až je to návykové. Říkala jsem si: "Co je tohle?
A tohle? Všude samý poklad. A tady je zase semínko Koroku."
A přítel se vůbec nezlobil, protože svět je přeplněný
odměnami.

Ať už rébusy... Výzvami... A krásou. Jůů, lamička. Máte tu najít 900 semínek Koroku. Mimochodem, můžu se zeptat?
Jsou to hovínka? To jsme sbírali hovínka? A tady ten kvůli hovínkům tančí? Z 250 hodin, které můj přítel
věnoval hraní Breath of the Wild, strávil aspoň 90 % tím,
že chodil světem a dělal si, co chtěl.

Nintendo by mohlo odstranit
všechny hlavní úkoly, dungeony a postavy. Hlavně tohohle úchyla. A pořád
by to byla jeho nejoblíbenější hra. Ale kdyby odstranili
hovínka, tak nevím. Ale pro někoho, kdo tu hru nehrál,
nebylo těch 250 hodin vždy příjemných. Hlavně na poslech. Lidé se nás ptají,
jak nás napadlo točit tato videa, a odpovědí je tohle: Tento zvuk jsem slyšela
nejméně 5000krát.

A to nepřeháním,
spočítala jsem si to. Průměrně mapu otevře
jednou za 3 minuty, to je 20 za hodinu,
krát 250 hodin, rovná se 5000. A to nepočítám to,
když se mi to jen zdálo, jako by za mnou přítel
se Switchem celý den chodil. - Ten zvuk!
- Připomíná mi haitské voodoo mučení! Ale asi to stálo za to,
protože díky tomu točíme tato videa a potkali jsme vás všechny.

Klikejte na To se mi líbí! Nechápejte mě špatně,
zvuky jsou tu skoro perfektní. To, jak piano ví,
co děláte a cítíte, je až nadpřirozené. Noty se valí světem Breath of the Wild
jako ozvěna kdysi radostné civilizace. Úplně jako semínka pampelišky,
která odfoukl Ganon. A takhle zní infarkt! Panebože! Fakt je ta hra
bez věkového omezení? Kromě repetitivních písní,
koukám na tebe, hudbo svatyní, a pípání, co uslyšíte 5000krát,
koukám na tebe, Sheikah senzore, bylo v pohodě, že u nás Zelda
byla tak dlouho nastěhovaná.

Koukám na vás, Dark Souls. Pokud váš přítel hraje Breath of the Wild,
možná uděláte to co já, ukradnete mu Switch
a začnete hrát. - Vzbuď se, Linku!
- To jsem já! Jako někdo, komu videohry nejdou,
vás teď něco naučím. Tohle je nový segment
s názvem Tipy od přítelkyně.

Zaprvé si vytvořte nový profil. Jinak příteli smažete postup,
což není dobré téma diskuze. Zadruhé, s touhle
potvorou nebojujte. Zatřetí, uvařte si večeři. Přestože máte jen tři srdíčka, můžete
mít podezřelého jídla, kolik chcete. Úplně jako když vařím ve skutečnosti. Začtvrté, pořiďte si doplňky. Nakupování je zábava.


A když si obarvíte oblečení, Link vypadá, že ví,
že ho chcete zesměšnit. Vypadáš krásně! Zapáté, najděte velké dámy. Pokud jim přinesete hmyz,
zlepší vaše předměty. Navíc udělají: Zašesté, používejte foťák. Můžete si tu hrát na fotografa a naplnění databáze
je vlastně pokračování Pokémon Snap.

A mám tě, krabíku! Ale ne! Zasedmé, sežeňte si
Majořinu masku. Budete populární, ne mrtví. Překvápko! Jen jsem to předstírala! Úplně jako včera v noci! Bum! Zaosmé, surfujte na štítu. Protože Link je Johnny Tsunami. Potřebuje pomoc!

Není čas. Zadeváté, uvidíte ostrov,
na který budete chtít jít. Nechoďte. Nemáš náhodou zápalky, co? A zadesáté, neříkejte si
příteli o pomoc, o 5 hodin později je to jeho hra. Pa, Linku! Pa, Zeldo!
Pa, Spider-Mane! Díky za zhlédnutí. Víme, že chcete vidět recenzi
Last of Us, brzy ji vydáme.

Dejte vědět,
jaké další hry má přítel hrát. Říkali jsme si, že uděláme
rekapitulaci indie her roku 2018, hrál jich totiž spoustu. Užijte si Vánoce, pa!