U šéfkuchaře doma

Neumím si představit
jinou práci než být šéfkuchařkou. Lidé se mě ptají, co dělám, když nevařím. Vařím. VYNIKAJÍCÍ VEČEŘE V POHODLÍ DOMOVA BANGKOK
THAJSKO Jmenuji se Pam a jsem šéfkuchařka. U sebe doma provozuji
restauraci nazvanou Stůl. Každý večer vařím pro jeden stůl.

Mohou si přát cokoliv chtějí,
nic není zakázáno. Nejprve jsem začínala se známými. Přáteli, kamarády přátel... ale momentálně mám rezervace
na tři měsíce dopředu. Jean Georges je známý šéfkuchař, vlastní restauraci se třemi michelinskými
hvězdami v New Yorku. Pracovala jsem tam. Rozhodla jsem se vrátit do Bangkoku
a otevřít si vlastní restauraci.

Ale neotevřela jsem si ji. Místo toho zvu lidi k sobě domů. Dnešní hosté přáli studený
těstovinový salát s krabím masem a hovězí Wellington. Dojdu nakoupit suroviny. Snažím se soustředit na místní plodiny. Pro šéfkuchaře je Bangkok
velmi zvláštní místo, protože zde seženete tisíce ingrediencí.

Chuť každé ingredience je nezaměnitelná. Pak se vrátím domů
a den předem vše připravím. Stihnu připravit asi 80 % jídla, takže když přijdou hosté,
nikde nepanuje zmatek a vše je připravené. V kuchyni mám dva pomocníky. Také obsluhují hosty u stolu. Vše je čisté a připraveno k servírování. Jsem ráda, když lidé vidí mé úspěchy.

Ale nemyslím si,
že jsem se dostala na vrchol. Jakmile si myslíte,
že jste úspěšní, přestanete se učit. Jako šéfkuchař nebo kuchař
se musíte neustále učit něco nového. Lásku k práci promítám do svého jídla. Pokud sem hosté přijdou
a odchází s úsměvem a plným žaludkem, jsem šťastná. Být šéfkuchařem pro mě není jen práce,
je to moje vášeň. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz