Večeře u babičkyGreat Big Story
42
Jídlo u babiček pro mnoho lidí znamenalo dojídání porcí jídel, které by nakrmily celé vojsko. Ale v USA existuje restaurace, kam si můžete zajít na jídlo a tyto babičky vám uvaří.
Přepis titulků
Všichni milujeme kuchyni své babičky, že? Co kdyby existovalo místo,
kde dostanete jídlo ze všech koutů světa? Jez, jez, jez, jez! Takovéto místo existuje
za tímto lešením na Staten Islandu. VEČEŘE U BABIČKY Tohle je Jo,
je to Ital z Brooklynu. Jmenuji se Jody Scaravella
a vlastním podnik Enoteca Maria. Nezaměstnáváme šéfkuchaře,
zaměstnáváme babičky.
Když Jo restauraci v roce 2006 otevřel, něčeho si všiml. Lidé ze všech kultur světa oceňovali kuchařské umění italských babiček. Napadlo mě, jak by to vypadalo, kdybychom zapojili všechny kultury. Zrodily se babičky z celého světa. Pracuje u nás kolem 30 až 40 babiček z různých koutů světa. Jmenuji se Habiba. Jsem z Alžírska. Já jsem Lubof a jsem z Moskvy v Rusku. Jmenuji se Rosa Correa a jsem z Limy v Peru.
- Jsem ze Srí Lanky. - Z Bulharska. - Z Dublinu v Irsku. - Z Arménie. - Z Buenos Aires v Argentině. Každý večer tu vaří dvě babičky. Jedna je vždy italská, druhá je odjinud. Při jejich vaření v kuchyni panuje úplně jiná atmosféra. Je to jejich možnost zazářit. Mohou ukázat, jaká je kuchyně jejich národa. Vím, že to zní otřepaně, ale vaří s láskou.
Kvůli tomuto pocitu je to víc než restaurace. Když jsem Enotecu otvíral, byl jsem zdrcený žalem. Zemřela mi matka a sestra. Bylo skvělé mít v kuchyni tyto babičky. Štíply mě do tváře a řekly, že tohle musím ochutnat. V ten moment jsem si uvědomil, že tohle je víc než jen restaurace. Když si projdete restaurací a budete naslouchat, každý stůl bude mluvit o svých matkách nebo babičkách.
Každý se zde vrací do dětství. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Když Jo restauraci v roce 2006 otevřel, něčeho si všiml. Lidé ze všech kultur světa oceňovali kuchařské umění italských babiček. Napadlo mě, jak by to vypadalo, kdybychom zapojili všechny kultury. Zrodily se babičky z celého světa. Pracuje u nás kolem 30 až 40 babiček z různých koutů světa. Jmenuji se Habiba. Jsem z Alžírska. Já jsem Lubof a jsem z Moskvy v Rusku. Jmenuji se Rosa Correa a jsem z Limy v Peru.
- Jsem ze Srí Lanky. - Z Bulharska. - Z Dublinu v Irsku. - Z Arménie. - Z Buenos Aires v Argentině. Každý večer tu vaří dvě babičky. Jedna je vždy italská, druhá je odjinud. Při jejich vaření v kuchyni panuje úplně jiná atmosféra. Je to jejich možnost zazářit. Mohou ukázat, jaká je kuchyně jejich národa. Vím, že to zní otřepaně, ale vaří s láskou.
Kvůli tomuto pocitu je to víc než restaurace. Když jsem Enotecu otvíral, byl jsem zdrcený žalem. Zemřela mi matka a sestra. Bylo skvělé mít v kuchyni tyto babičky. Štíply mě do tváře a řekly, že tohle musím ochutnat. V ten moment jsem si uvědomil, že tohle je víc než jen restaurace. Když si projdete restaurací a budete naslouchat, každý stůl bude mluvit o svých matkách nebo babičkách.
Každý se zde vrací do dětství. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Komentáře (0)