Jak trénují profíci #4: Curling

Možná na olympioniky
nevypadají, ale jsou jimi. Vyrazili jste si včera večer? Znáš to... je víkend a máme volno... tak jsme si trochu užili. Toto je americký národní tým
v curlingu pro rok 2010. Posledních sedm zápasů
máme stejné kalhoty i trika. Když jsme na vítězné vlně,
tak je neměníme.

Je mi jedno jak moc páchnou,
prostě je neměníme. Takže, jestli se vám
bude na olympiádě dařit, neměli bychom se k vám přibližovat. Ale nenechte se zmást jejich
méně intenzivním tréninkem. Když se dostanou na led... stávají se silnými soupeři. Trvá velmi dlouho dobu, hodně hodin
tréninku, hozených kamenů a her, abyste se stali takovými hráči
a týmem, jako jsme my.

Pokud byste trénovali dva roky
a hráli proti nám, pravděpodobně byste udělali pár bodů. Ale abyste nás poráželi pravidelně, trvalo by vám to pět až deset let. John Shuster je kapitán
bronzového týmu z roku 2006 a celý tým upírá zrak na Vancouver... v honu za další medailí. Vlastně sem můžete
nacpat láhev od piva.

Tým možná často vtipkuje, ale jejich odhodlání
je nezpochybnitelné. Co si tak pamatuji, olympiádu jsem
sledoval a vždy jsem tam chtěl být. Vítězství nějaké nebo zlaté medaile na olympiádě by bylo skvělé
pro tento sport. A upřímně... trocha pozornosti by přišla vhod. Mnoho Američanů ani neví,
co curling je.

Zde jsou nějaká stručná fakta. Curling vznikl ve Skotsku
před více než 400 lety. Do dnešního dne jsou
curlingové kameny vyráběny z žuly, která se nachází na jediném místě. A to na malém ostrově
na pobřeží Skotska, který tak trochu vypadá
jako curlingový kámen. Navzdory bohaté historii nebyl curling až do roku 1998 jedním z olympijských sportů.

Celé to je o házení malých kamenů
a metení před nimi. A to běžnému člověku nedává smysl. Tak si to ujasníme. Tým tvoří čtyři hráči. Skip, lead, second a third.

Hráči nosí jednu úplně
hladkou botu pro klouzání. A jednu se zdrsněnou podrážkou
pro přilnavost. Hra je rozdělena na deset endů... podobně jako v baseballu. V každém endu háže
každý hráč dva kameny. Celkem osm kamenů na ledě
a v cílových kruzích. Cílové kruhy v podstatě
vypadají jako velký terč.

Usměvné je to,
že barvy kruhů nemají význam. Každý kámen je za jeden bod. Takže tým, jehož kámen
je po osmi kolech blíž ke středu kruhů, získává v daném endu bod. Myšlenka je dost jednoduchá, ale snadno se ztratíte v detailech. Dnes jsem ukazoval
a bavili jsme se o trefení středu.

A pokoušel jsem se trefit středový kruh. Na curlingové hřišti se pět setin
vteřiny rovná jednomu a půl metru. Ve skutečnosti dokážu vyrazit
a odsunout vše v rámci třech setin. Pokud jste tomu nerozuměli,
nedělejte si starosti já také ne. Proto mi John Shuster ukáže základy. První část je jen puštění kamene. Při druhé zvednu
a posunu boky dozadu. Chvíli takhle zůstanu,
abych se zpevnil a pak kloužu, dokud se nezastavím.

Pak následuje metení. Opravdu spousta metení. Je to těžko viditelné,
ale povrch ledu je pokryt kapkami ledu. Když je kámen hozen, metaři spěchají,
aby tyto kapky uhladili. Metení je velmi těžké. Vyvíjíme na koště velký tlak
a tím vytváříme tření.

Kámen nejede rychleji
ani nemůžeme měnit jeho směr. Jen mu umožňujeme jet dál. Všechno dohromady to vypádá takhle. - Jdeme na to.
- To dokážeš. Po krátké lekci jsem myslel,
že jsem připravený to zkusit. Jsi talent! Ale no tak, nemůžeme házet
oba dva kameny. Meť!

Pořádně! Dělej! Dostaneme ho přes čáru! Ve škole bys propadl. Je to mnohem težší, než to vypadá. Dávej pozor! Pro Time.com, Sean Gregory. Není to vůbec lehký! Přeložil: sp00ne
www.videacesky.cz