Jump Britain

Překlad: LaBleue
Korekce: BugHer0
www.videacesky.cz Tento film je o novém městském sportu
zvaném freerunning. Freerunning je nebezpečná aktivita, která by měla být provozována
pouze pod odborným dohledem. TRÉNINK PODLE
BRUCE LEEHO V roce 2003 podnikl Sébastien Foucan
se skupinkou francouzských freerunnerů neobvyklou cestu po střechách
nejslavnějších londýnských památek. Zájem o extrémní sporty freerunning a parkour
od té doby prudce vzrostl.

Letos se Sébastien vrací do Londýna, aby se vydal na další cestu, tentokrát po nejvýznamnějších a nejvěhlasnějších
památkách Spojeného království. Nyní se k němu ale na jeho cestě připojí
i několik britských nováčků. Společně zdolají Velkou Británii. SEVERNÍ IRSKO WALES SKOTSKO ANGLIE Když se o parkouru celosvětově
dozvědělo širší publikum, jen málokdo věřil,
že jde o něco víc než jen o podívanou na muže
skákající ze střechy na střechu.

Kouzlo parkouru však bylo mnohem silnější,
než se očekávalo. Ve Spojeném království se zrodilo
hnutí zasvěcené pohybu. Když lidé schází po schodech
nebo prochází turniketem, někdo jde vždycky o něco rychleji,
o něco efektivněji.

Někteří lidé si zkracují cestu, protože se chtějí dostat do cíle rychleji. Dělají různé pohyby a otočky. My jsme tento přístup
jen dále rozpracovali a vnesli do něj více jistoty,
entuziasmu a fantazie. Ústřední filozofie freerunningu přináší odlišný způsob nahlížení
na městský prostor. Překážky se stávají
jakýmsi městským nábytkem, odrazovým můstkem i doskočištěm.

Každý má svůj vlastní styl pohybu. Někteří se pohybují velmi elegantně a plynule,
zatímco jiní jsou mnohem výbušnější a dynamičtější. V parkouru každý uvažuje jinak. Různí freerunneři používají
různé techniky. Vytváří různé styly pohybu, i když překonávají jen
obyčejnou bednu. I s obyčejným zábradlím se toho dá
udělat tolik.

Je to neuvěřitelné. Když vidíte, jak k tomuto pohybu
lidi ani nepotřebují kola nebo brusle
a používají jen své vlastní tělo, je to prostě fascinující. Nejdůležitějším prostředkem
v šíření parkouru byl internet. Každý si může pořídit kameru
a nahrát na internet 5minutové video. A tak se to šíří. Zpočátku nebylo snadné
parkour na internetu nalézt. Mimo jiné i proto, že nikdo pořádně nevěděl,
jak se parkour píše.

Bylo jen otázkou času,
než vznikla i britská internetová stránka. Z Francie se to rozšířilo
velmi rychle, někdy během roku 2003. A Urban Freeflow byl prvním místem,
kde mohli lidé o parkouru diskutovat. Za vznikem stránky Urban Freeflow
stál bývalý boxer, který na tuto novou francouzskou disciplínu
přešel krátce před tím. S boxem jsem skončil ve 26 letech, protože jsem se oženil a měl dítě.

Dal jsem se na bojová umění,
abych tu mezeru zaplnil. Nikdy jsem ale neměl pocit, že by se to prázdno
podařilo opravdu zaplnit. Ale pak jsem objevil parkour. A bylo to. Našel jsem pár lidí v Londýně a sešel se s nimi,
abych vyzkoušel, jak to půjde. A zjistil jsem, že se mi to
opravdu hodně líbí.

Urban Freeflow vzniknul
víceméně dva dny poté. A od 10. února 2003 měly tyto stránky už více než 5 milionů návštěv. Britská scéna se začala organizovat a stejně jako ve Francii se po celé zemi dávaly dohromady
skupinky freerunnerů. Dostal jsem od Eze e-mail, kde psal, že chce v Anglii
začít dělat parkourový trénink, kde by mohli Angličani
společně trénovat a radit si.

Psal, že by se s námi chtěl seznámit. Opravdu jsem se bál, protože rodiče mě
přesvědčovali, že by to mohl být nějaký pedofil. Říkali: "Nikdy se s lidmi
neseznamuj přes internet. Ještě tě někdo znásilní." Ani jsem nevěděl,
jak bude Ez vypadat. A když jsem uviděl toho
obrovského, silného chlapa s tím drsným výrazem,
řekl jsem si: "Tak tohle ne!"

Ale pak jsem za ním uviděl Asida
s tím jeho širokým úsměvem, jako by celý den dělal
tu nejúžasnější věc na světě. A řekl jsem si: "Jo!
Tohle je budoucnost." Kerbie vyrostl v Surrey, obklopen poválečnou
městskou výstavbou, podobnou té v Lisses,
francouzské kolébce parkouru. Přestěhovali jsme se tam,
když mi bylo sedm. Začali jsme všude
jezdit na skejtech.

Ale městská rada nám
skejtování zakazovala. Začali jsme si hledat zábavu v parcích. Ale z parků nás vyhnali,
protože už jsme byli moc staří. Začali jsme tedy na všechno lézt a to nás povzbuzovalo
k nacházení nových forem pohybu. Pak jsem viděl na internetu video
Sébastiena a jeho přátel. A to bylo... něco, na co jsme
celou dobu čekali.

Jako bychom dostali zelenou
a potvrzení, že tohle je správná cesta. Ale pro Kerbieho se freerunning stal
něčím víc než jen fyzickým odreagováním. Když mi bylo kolem 14 nebo 15 let, začal jsem trpět depresemi. Chodil jsem k doktorům
a dalším specialistům, ale nikdo nepřišel na to,
proč mám deprese. Někdy to bylo hodně špatné. A pak jsem začal chodit ven
a dělat parkour, a to mi dalo zapomenout na sebe
a na všechny mé problémy.

Stal se ze mě Kerbie. Už jsem nebyl John. Už jsem neměl na ramenou
tu tíhu, co měl John. Byl jsem Kerbie, dělal jsem freerunning,
dával videa na internet. Lidi mě znali. Věděli, kdo jsem. Získal jsem díky tomu nejlepší přátele,
jaké jsem si mohl přát. Kerbie a další člen jeho týmu
se v rámci přípravy na nadcházející výzvu rozhodli podniknout cestu do Paříže, aby si prohlédli předměstí,
kde se freerunning zrodil, a zatrénovali si
se Sébastienem Foucanem na jeho domácí půdě.

Moc nevím, co od toho čekat. Je v tom hodně očekávání. Ohledně toho, co se tam dá dělat,
co tam všechno mají... Doufám, že to tam bude takové,
jak každý říká.

Nechtěl bych být zklamaný,
až tam přijedu. Sébastiena považuji
za hlavního propagátora parkouru. Zabýval se filozofií a intelektuální
stránkou parkouru velmi do hloubky. Jeho parkour
je na úplně jiné úrovni. Protože trénuje velmi tvrdě
a věnuje tomu mnoho času. On sám vždycky říká:
"Na parkouru není žádné tajemství. Je to celé jen o tréninku." Prostě jít ven a dát se do toho.

Lisses je bezpochyby
Mekkou parkouru. Takže místní lidé hodně z těch
dovedností taky pochytili. Klidně si jen tak trénují na ulici. Všechny ty děti kolem... Architektura Lisses se pro učení parkouru
vyloženě hodí. Úplně vidím, jak se
tady parkour zrodil. Tady, když jsme byli děti... Na to jsem se zrovna chtěl zeptat.

Tady to je. Máme tady spoustu věcí... ...na trénování. Sébastien je pro parkour
velmi důležitý. Vlastně nám všem otevřel oči
a ukázal, o čem freerunning opravdu je. Umění pohybu.
Ukázal nám, jak se má dělat. Není to o těch velkých úžasných skocích,
které někdy můžete vidět.

Je to všechno o... drobných detailech
v práci nohou, o umístění nohou a rukou, o tom, jak se hýbete. Tohle je taky slavné místo. Ano, tady. Na začátku bylo třeba jen tohle. Například. Tohle byl první skok. A potom...

odsud sem. - Opravdu? Tohle dokážeš?
- Ano. To bylo super. Ale ještě vám chci ukázat
spoustu věcí tamhle. Dobře. Dostat se na tuhle střechu... Jak jsi to... To je... To je tedy něco, vylézt až tam!

A tamhle vám taky
můžu něco ukázat. Scházíte se tady ještě někdy? - Společně?
- Ano, na trénink. Ano. Ale trénovat je nejlepší, když jsi sám. Myslíš? Ano. Protože se při tom potřebuješ
soustředit sám na sebe.

Můžeš pak chodit skákat s kamarády, ale když trénuješ sám, je to jiné. Máš trochu strach. A musíš zjistit proč. Musíš nalézt řešení. A... A tak dále. Tohle je dobrý.

Tohle je "Dame du lac" – dáma na jezeře. Tohle je "Dame du lac", přátelé. - Tady...
- Bože můj! To je šílený. Tady všude... LEZENÍ ZAKÁZÁNO
NEBEZPEČNÉ - To musí být děsivý.
- Tohle je šílený. Nemůžu tomu uvěřit. I letos bude Sébastiena
při jeho návratu do Británie doprovázet jeden z elitních
francouzských freerunnerů.

Ukážu vám... něco ze svého stylu. Ale ty máš taky svůj styl,
ty taky svůj... Můžete vyzkoušet něco z mé techniky, ale musíte si stejně najít
každý svůj vlastní styl. Můžete to taky zkoušet. Tohle je velmi dobré místo.

Jo. Jo, dobře! Jděte svou vlastní cestou. A když jste tady... Tady, tady, takhle. Pro mě je velmi zajímavé
sledovat techniku někoho jiného. Jo! Výborně. Skvěle.

Dají se dělat velké, efektní skoky... Ale tohle je opravdový trénink. Každý může takhle trénovat. Rozumíte? Tohle je velmi důležité. Splnilo to všechno, co jsem očekával,
a mnohem víc. Uvědomil jsem si, jak moc
jsou tihle chlapi dobří. A proč mají takovou prestiž,
proč jsou na špici.

Protože to, co dokážou,
je mnohem dál, než co dokážeme my... Byla to velká zkušenost. To znamená, že k tomu přistupujeme
trochu jako zvířata. Takhle. Tohle je... To je to, o čem jsem mluvil.

Jsme jako zvířata. Cítíme se jako zvířata.
Svobodně. Těší mě, když tady u nás
vidím další lidi. Třeba z Británie. Pro nás je to... velmi... Pro mě je to úžasné. Našli si cestu.

Běží. Nevíme kam, ale... on to ví. Je to skvělé. Opravdu skvělé. Chtěl jsem si v paměti uchovat
každý okamžik, ale událo se to tak rychle,
že mám všechno jakoby v mlze. Ale vzal jsem si z toho to, že teď můžu každý den trénovat a přesně vím, co hledám.

Mám k němu obrovský respekt,
a on vždycky udělá něco, díky čemu si ho vážím ještě víc. Předvede neskutečný skok
a místo toho, aby se na nás obrátil a řekl: "Jo! Podívejte se, co jsem dokázal", se jen usměje a řekne:
"A teď ty. To zvládneš." Sébastien, Kerbie a Blue se společně s Jeromem,
Benem a Aouesem chystají zpátky do Londýna.

Stojí před nimi nová výzva. Parkourová cesta po všech
čtyřech koutech naší země a po několika nejznámějších a nejslavnějších
památkách Spojeného království. VĚŘÍME VE SCHOPNOSTI Ez, Bam a mnoho dalších britských freerunnerů
se k nim po cestě připojí a ukážou nám Británii tak,
jak ji dosud nikdo neviděl. Pro parkour jsou možná charakteristické působivé skoky ze střechy na střechu
ve vysoké výšce, ale základy je třeba se naučit na zemi.

Urban Freeflow pořádá pravidelná setkání,
takzvané "PK days", kde mohou freerunneři trénovat a předávat zkušenosti
novým adeptům. Jedeme! Když jsme začínali, trvalo nám možná
rok nebo dva naučit se základní techniku. Ale teď sem můžou lidi přijít a naučit se to
za jeden den, protože jim ostatní pomůžou. V rámci svého tréninku
využil Sébastien příležitosti zatrénovat si parkour spolu s Brity.

Sébastien Foucan! - Jak to jde?
- Fajn. Nejdřív ukážu Monkey Vault
s dopadem do kotoulu... a pak ho všichni uděláte po mně. A pak si ukážeme variace. Začíná se přeskoky,
protože ty jsou nejjednodušší. Kotoul slouží ke zmírnění nárazu.

Když skáčete z velké výšky,
dopadnete velmi tvrdě. Kotoul ten náraz zmírní. Lidem se to zdá těžké, protože se bojí
přehodit nohy přes hlavu. A taky je dost lidí,
kteří kotoul podceňují. Ale jakmile ten strach překonáte, dostanete nohy do správné výšky
a všechno je snazší. Budete skákat... a budete se snažit
zůstat na místě.

Pohyb, který Bam právě učí, se jmenuje
Precision, neboli přesný skok. Jde o to, odrazit se z určitého bodu... a přistát na určitém
přesném místě. Třeba na zábradlí, trámu nebo na zdi... Je to o přesnosti.
Musíte přistát stoprocentně přesně. Tahle výška vás nutí... poklesnout v kolenou.
Takhle. To bylo pěkné.


Opravdu dobré. Pokud jde o nácvik
rovnováhy a přesnosti, myslím, že se to spoustě lidí zdá nudné. Ale jakmile dosáhnete
opravdu dobré rovnováhy, projeví se to ve všem ostatním,
co děláte. Momentálně nejraději trénuju
udržování rovnováhy na zábradlích. Základní Cat Leap – kočičí skok. Tady máme nářadí
a odsud budete skákat. Rukama se zaměřte na místo,
kde se chytíte, na tu tyč.

Ale nohama se dotknete první,
takže skončíte jakoby v sedu. Ano? Postupy naučené v tomto prostředí
mohou ve výšce zachránit život. Povrch, na kterém přistáváte,
může Cat Leap velmi ztížit. Jednou jsem přistál na zdi,
ze které se uvolnily cihly, takže jsem musel uhýbat,
aby nespadly na mě, jindy tam zase byl kluzký mech...

Takže je velmi důležité si nejdříve
prověřit místo, kam budete dopadat. Z některých chyb jsem se poučil
velmi rychle, když jsem s parkourem začal. Výborně. Tohle je Dash Vault
– přeskok s nohama napřed. A zrodil se... Tedy, my jsme ho
poprvé viděli v této tělocvičně. Hodí se na přeskakování
nízkých překážek. Musíte se přes celou překážku
přehoupnout v sedící pozici. Když skáčete třeba přes zábradlí,
musíte důvěřovat svému perifernímu vidění a doufat, že se vám to podaří,
jinak skončíte na zemi.

Tady si samozřejmě můžete zkusit
spoustu věcí, které venku nemůžete. Všechno je vypolstrované,
je tu i odpružená podlaha... Můžete si tady nacvičovat věci,
které jste vždycky chtěli zkusit. A ještě důležitější je to,
že si tady můžete věřit a uvolnit mysl.
Prostě se uvolnit... To je jedna z věcí, kterou se
v tělocvičně naučíte. Uvolnit se. Britští freerunneři přemýšlí o novém triku,
který ještě nikdo nezkusil.

Je příliš nebezpečný na to, aby se dal
zkoušet jinde než v tělocvičně. Tento kombinovaný skok
začíná jako přemet a končí jako Cat Leap. Zatímco britský tým si věří, Sébastien to vidí jinak. - Možná bys to mohl zkusit.
- Ne. Podle mě to nepůjde. Je to nemožné.

Skoro, skoro. I když je nový trik obtížný,
zjevně není nemožný. A nevyhnutelně se o něj teď Sébastien
bude muset také pokusit. Anglie – Francie: 2:0 Takhle se dělá parkour v Anglii. - Pane Bože.
- Měl bys někdy přijet na trénink. Sakra!

Vidíš? Říkal jsem ti to! Teď se dívejte! Pozor! Pozor! A proto je opakování tak důležité. Přípravy na letošní výzvu
jsou v plném proudu. Parkour se dostane do nových výšin, na vrchol několika nejznámějších památek
a dalších míst Spojeného království. K Sébastienovi a Jeromovi se po cestě připojí
Ez, Bam, Kerbie a mnoho dalších. Začnou opět tam,
kde kdysi všechno začalo.

Britští freerunneři jsou
v ulicích Londýna. Týmový koordinátor pro kaskadérské výkony
se chystá posoudit jejich dovednosti. Dnes bych se na ně chtěl opravdu jen podívat
a zjistit, jaký je individuální styl každého z nich. I když všichni dělají parkour
nebo freerunning, každý z nich ke skokům
přistupuje jinak. Je to úžasné.
Všichni jsou na vysoké úrovni. Každý z nich může být právem považován
za výborného sportovce. Není tady prostor pro hraní si na hrdiny
jen proto, že je tady kamera nebo lidi.

Nemusí jeden druhému nic dokazovat. Stejně jako při natáčení filmu "Jump London"
probíhají složitá jednání o přístupu na jednotlivé
památky po celé zemi. Ale tentokrát jsou navrhované pamětihodnosti
mnohem větších rozměrů než cokoli, na čem byl kdy parkour
dosud provozován. Mám pocit, že jsme trochu vysoko. Tohle je jedna z možností. Jedna z možností...

pro chůzi?
Nebo pro běh? Já nechodím. Já se pohybuju takhle.
Jako kočka. Železniční most Forth Rail Bridge je
jedno z mých nejoblíbenějších míst. Je to nádherná stavba. A je taky mimořádně nebezpečná. Při jeho stavbě zahynulo 57 lidí. A lidé, kteří tu pracují,
velmi dbají na bezpečnost. Ví o tom a jsou na to zvyklí.

Ale my tam přivedeme
Sébastiena a celý filmový štáb. Jsme ve výšce 120 metrů nad mořem. Pokud bychom něco zkazili, následky mohou být strašlivé. Je to prostě velký most. A nikdy nebyl určen k tomu,
aby po jeho konstrukci lezli lidé. Na jiných místech čelí tým
odlišným problémům. Jde o místa kulturního dědictví,
stovky let stará, postavená ze starobylých
a kluzkých materiálů s neobvyklými povrchy.

Na své cestě po Británii
využívá Sébastien příležitosti setkávat se s dalšími freerunnery a poskytnout jim povzbuzení i rady. Co bys chtěl dělat teď? Mohl bych jít s vámi,
mohli byste mi ukázat svá místa... Místo, kde většinou trénujeme,
je odsud asi 15 minut.

15 minut? Tak jo. Jdu s vámi. Jo! Zkoušej to! Pomalu. Musíš pomalu. Jo! Na některé skoky jsme se dříve
dívali, ale nedělali je. Ale po tom, co je udělal on,
udělal jsem je taky.

Takže je pro nás určitě inspirací. Vždycky ostatní lidi
ochotně cokoli naučí. Jo, to potěší. Hodně lidí, když něco dokáže, tváří se:
"Jen se na mě podívejte!" A on jen:
"Teď ty, ty to taky dokážeš." A taky má ve skutečnosti
větší svaly. Jasně. Některá ze zvažovaných míst
se dají považovat za ráje parkouru a byla navržena místními freerunnery.

Teď můžeš sem. Třeba takhle. To je dobré. Teď to můžeš zkoušet. Pořád takhle. Jo! A teď trénovat, trénovat...

Jednou, dvakrát... Udělej to, co chceš. Opatrně. Jo, dobře. Dobře. Ne. Myslím, že musíš dopadnout takhle. Vidíš?

A když skáčeš... neskákej takhle. Musíš... jako helikoptéra. Musíš dosednout takhle,
jako kočka. S citem. Pomalu. Hop!

Jo! Dobře! Takhle. A teď trénovat,
trénovat, trénovat. Ne všechna zvažovaná místa
jsou historicky významná nebo starobylá. Někde budou freerunneři skákat a přistávat
na velmi neobvyklých materiálech. Já zůstanu tady. A pak tudy a tamhle. Pokud to bude bezpečné.

Navrhuje skočit z téhle konstrukce, která na druhé straně
strmě klesá až k zemi a je to asi tak
50 metrů vysoko, doskočit na tuhle skleněnou věž... běžet po ní a skočit
tamhle na tu stavbu na druhé straně. Ta má na opačné straně
taky příkrý sráz, ale je tam dost místa na to,
aby Sébastien zastavil. Jeden, dva, tři...

"Sébastiene!" Ne, to bude v pohodě. Pozor na hlavu! Poměrně nové kongresové centrum
v Birminghamu nabízí úplně odlišné prostředí. Spousty terasovitých střech a zdí... Prostě parkourový ráj. Je tady plno možností.

Třeba tady na Precision Jump, tady Cat Leap, Cat Leap s otočkou o 180 stupňů, různé možnosti skákat ze střechy... Vypadá to dobře. Je to lepší než beton. - Ano?
- Jo, určitě. - S kotoulem?


- Ano. Blíží se podzim... a špatné počasí začíná být
reálnou hrozbou. Stejně jako na ostatních lokalitách
záleží i tady hodně na počasí, protože když bude mokro a větrno,
moc toho neuděláme. Nemůžou se potom pořádně zachytit
na povrchu střechy, a když fouká vítr, není jednoduché
vzít štáb a vybavení na střechy, protože je to prostě nebezpečné. Takže budeme doufat
v dobré počasí.

Nemám rád déšť. Jsem jako kočka. Sébastien, Jerome a britští freerunneři půjdou až na samou hranici
svých parkourových dovedností. Dostanou se do takových prostředí a výšek,
které nikdy nebyly pro freerunning určeny, a budou si muset poradit s materiály,
starobylými i moderními, na kterých je obtížné i chodit,
natož z nich skákat nebo na nich přistávat. Tato cesta je jedinečnou oslavou
několika míst a staveb, které formovaly tvář
Spojeného království.

Její součástí bude 9 míst
ve všech čtyřech zemích Spojeného království. Cesta, kterou začnou
dva jednotlivci a dokončí velká skupina. OBRŮV CHODNÍK, SEVERNÍ IRSKO
40 000 SLOUPCŮ ČERNÉHO VULKANICKÉHO ČEDIČE
(60 000 000 let př. n.l.)

OBRŮV CHODNÍK, SEVERNÍ IRSKO
40 000 SLOUPCŮ ČERNÉHO VULKANICKÉHO ČEDIČE
(60 000 000 let př. n.l.) HRADBY, MĚSTO DERRY, SEVERNÍ IRSKO
DÉLKA: 1,6 KM, TLOUŠŤKA: 5,5 METRU
(1613-1618) VSTUPUJETE DO SVOBODNÉHO DERRY MILLENNIUM STADIUM – VELŠSKÝ NÁRODNÍ STADION
WALES
OCEL A BETON, 56 000 TUN, (1999) KAŽDÁ ZEMĚ MÁ SVÉHO HRDINU 5,3 metru. Pěknej zadek. Je to velký.

Ne, ne. Žádný parkour. EDINBURSKÝ HRAD, SKOTSKO
140 METRŮ NAD MOŘEM
(CCA 1100 – 1700) MOST FORTH RAIL BRIDGE, SKOTSKO
OCEL, 7 MILIONŮ NÝTŮ
(1883 – 1890)

MOST TYNE BRIDGE, NEWCASTLE, ANGLIE
5 PATER OCELOVÝCH NOSNÍKŮ BEZ PODLAH
(1925 – 1928) STŘEDISKO MODERNÍHO UMĚNÍ BALTIC,
GATESHEAD, ANGLIE
ocel, železo, sklo, teflon, cihla (1950 – 2002) Nevěřila jsem vlastním očím. Mohl by dělat zloděje. Byla jsem ohromena, nikdy jsem
nic podobného neviděla. Je to naprosto úžasné. MEZINÁRODNÍ KONGRESOVÉ CENTRUM,
BIRMINGHAM, ANGLIE
(1991) SOUTH BANK (JIŽNÍ NÁBŘEŽÍ)
LONDÝN, ANGLIE

Napříč celým Spojeným královstvím se Sébastienovi
a dalším stoupencům parkouru podařilo dát freerunningu nové rozměry
a pozvednout ho do nových výšin. Možná jen této generaci se podařilo
obsáhnout takovou kombinaci filozofie a fyzičnosti. Tyto schopnosti vypadají, jako by
patřily do světa fantazie, do filmů jako je Matrix nebo do počítačových her
s jejich neskutečnými pohyby. Stejně jako život napodobuje umění,
i umění se inspiruje životem.

Společnost, která vytvořila Laru Croft,
vyvíjí freerunningovou počítačovou hru. Obsazení rolí nových počítačových hrdinů
nebylo obtížné. Pro každou postavu
máme základní kostru. Máme tedy tuto kostru... a polygonovou síť. A pak dáme postavě strukturu, takže vypadá jako dvojník. A pak ho rozpohybujeme.

Tady... Tady je ukázka zatím poslední verze
Eze, Bama a Sébastiena. Oproti skutečnosti jsou tady
všichni stejně vysocí. Museli jsme to tak udělat
kvůli povaze hry. Hra vyžaduje, aby byly postavy
přibližně stejně vysoké, kvůli tomu, aby na okolní prostředí reagovaly
přibližně stejně, když provádějí různé pohyby. Aby to nebylo závislé
na jejich výšce. Vypadáš fakt drsně.

To taky jsem. Tak to jo. Než se Sébastien vrátí do Francie,
podívá se i on na předměstí. Přijel do Surrey, aby navštívil Kerbieho
v jeho domácím prostředí. Tohle je první místo,
kde jsem začal s parkourem. Přistěhovali jsme se sem,
když mi bylo sedm, a všechny děti lezly sem nahoru a skákaly odsud sem.

- Tohle byl můj první skok.
- Aha. Myslel jsem si,
že v Lisses je to úplně jiné. Ale když jsem pak viděl,
jak si tam děti hrají, dělají parkour a využívají různé stavby
úplně stejně jako my, viděl jsem, jak jsou nám podobné
a že vyrůstají podobně jako my. Žijí na předměstí, kde není příliš co dělat, ale našly si svou vlastní zábavu.

Tak jo. - Ukaž mi všechno.
- Všechno. - Ve tvém městě.
- V mém městě. Nenapadlo by mě,
že je to možné. Je to možné. Hraje si na mém hřišti. Chci se zeptat, jestli máš teď
svoje město raději, když se na něj díváš
z perspektivy parkouru.

Když jsem s parkourem začínal,
tahle čtvrť se mi zdála hodně špatná, říkal jsem si,
že tu není co dělat. Teď, když dělám parkour,
mám tuhle čtvrť rád. Protože tu vždycky najdu
něco nového. Třeba o tomhle jsem ani neuvažoval,
skočit odsud sem. Ale pak jsem jednoho dne
přeskočil tohle... a přistál tady. A řekl jsem si,
že by to možná šlo.

Stačí se rozběhnout
a je to opravdu snadné. Ano. Tohle je super, protože... Nikdo... Většina lidí.. Pro většinu ostatních lidí
je tohle jen překážka. Která jim stojí v cestě. Říkají si: "Tohle je moje město
a ta překážka se mi tu nelíbí." Chápeš? Ale když se na svět díváš
očima parkouru, všude je to velmi dobré.

Chtěl bych vědět... Mám na tebe jednu osobní otázku. Jak změnil parkour tvůj život? Tvůj osobní život. Když jsem s parkourem začínal, všichni mi říkali: "Co to děláš, blázne?
Dospěj už konečně!" A první, co jsem si uvědomil, bylo, že jsem měl
dost sebedůvěry, abych jim řekl: "Dělám to, co mě baví.


Nechte mě na pokoji." Získal jsem sebedůvěru. Díky. Přesně tak. To je skvělé. Tohle se snažím
každému vysvětlit. Parkour ti něco dává, dává ti bohatství.

Chtěl bych tohle bohatství
předávat i ostatním lidem. Parkour není jen uměním pohybu. Je to bohatství
pro celý tvůj život. - Ano, tady.
- Tady, v srdci. Neučím příliš rád. Každý si svou cestu
dokáže najít sám. Přirozeně. Jako když se dítě učí chodit.

Potřebuješ jen průvodce, který ti řekne:
"Buď opatrný", nebo: "Nedělej to jen proto,
abys na někoho udělal dojem. Prostě jdi svou vlastní cestou. Následuj svůj instinkt." Porazil mě v parkourové bitvě. Je super, když se na mou čtvrť
podívá někdo zvenku. Obzvlášť někdo,
kdo se v parkouru vyzná.

A řekne mi: "Tohle je dobré,
tohle je dobré..." Je dobré to vědět. Je to povzbudivé. Tohle je dobré.
Tady je hřiště pro děti... A tady hřiště pro tebe. Tohle je dobré. A taky můžu říct lidem: "Pamatujete si na toho bláznivýho
Francouze, co skočil z lodi? Přijel se sem
za mnou podívat.

A zaskákat si." Tohle jsem nikdy nedělal. Možná to půjde. Možná. A kruci. Zkus to možná trochu výš. Zkus to tady. Rozběhni se a chytni se tady.

Nohama se tak nedotkneš zdi. A až ti to začne jít,
můžeš to udělat na zdi. Já bych to zkusil rovnou. - Opravdu?
- Jo. Vidíte to? - Už si v tom víc věříš?
- Ano. To byl teda zatracenej Cat Leap! To je...


Teď jsem se zranil. Tohle je divný. Teď zkus zmáčknout čtverec... A záběr úplně zblízka... Skvělý! Jo! Úžasný, to byl dvojitý Tic Tac
s dopadem do Cat Leapu. Na webu lidé psali:
"Proč dělají počítačovou hru? Lidé pak přestanou chodit ven."

Mě tohle inspirovalo,
už teď si říkám: "Chtěl bych jít ven
a něco z toho vyzkoušet." Myslím, že hodně lidí je
opravdu překvapeno, když vidí parkour. Je to něco, co nikdy neviděli a o čem si mysleli,
že to člověk nemůže dokázat. Ale když zjistí, že to ve skutečnosti
není tak těžké, jak si mysleli, dá se do toho možná
mnohem více lidí. Není to tak nebezpečné,
jak si lidé myslí.

A byl bych rád, kdyby parkour
dělalo mnohem více lidí. Já sám jsem se k tomu dostal tak,
že jsem to viděl, viděl jsem, jak je to působivé. Ale až teď, když parkour dělám, uvědomil jsem si,
jak mě to naplňuje a uspokojuje. Já myslím, že přijde doba,
kdy se člověk podívá z okna a uvidí někoho tamhle, jak někam skáče,
druhého tamhle... A ujme se to,
protože je prostě tak snadné to dělat...

Protože když třeba vidíte někoho,
jak jede na kolečkových bruslích, říkají si někteří: "To je tak těžké,
to nikdy nedokážu...” Ale co je těžkého na tomhle? Obujete si tenisky,
vyjdete ven, skočíte...
a už děláte freerunning. Vylezete na zídku, skočíte dolů...
A děláte freerunning. Co na tom může být těžkého?
Myslím, že se to ujme. Bude to úžasné.

Parkour si za velmi krátkou dobu
našel své místo. Z předměstí Paříže
se přes střechy Londýna dostal až do nejzazších koutů
Spojeného království. Obliba této disciplíny
den za dnem roste. Ale tím to nekončí. Zdá se, že parkour začíná být
celosvětovou záležitostí. Sydney Parkour! Já jsem Liam ze Švýcarska.

Salam. My jsme z New York City. My jsme Concept of Dash z Finska. Ahoj, já jsem Ashton
ze Singapuru. Tady je japonský parkour! PK! Překlad: LaBleue
Korekce: BugHer0
www.videacesky.cz