Počátky moderní policie: Skrytá identita

Jste v Londýně roku 1720 a právě vás přepadli. Otcovy hodinky, vaše peněženka a dopisy, které byste raději utajili, jsou pryč. A tak vyrazíte k Old Bailey, trestnímu soudu Londýna, kde Jonathan Wild, generál lovců zlodějů, hledač zcizeného majetku a nejvyšší vymahač práva, má svou kancelář. Za pár dní jeho agenti našli vaše věci. Wild vyjedná výkupné za vaše cennosti a vy vyplatíte lupiče na tajném místě.



Wild vám vrací věci a bere si za službu jen malý poplatek. A vy jste vděční za bojovníka se zločinem, jako je generál lovců zlodějů Wild. Ale zeptejte se v těch správných kruzích a možná zjistíte něco jiného. Říká se, že všichni městští zloději, od bytařů až po zbojníky, mají Pána. Toho, který vládne kapsářům na Drury Lane, sklářům vkrádajícím se okny do krámů, šuličům, zlodějům paruk, prutařům a lapkům.



A ona šedá eminence je také Jonathan Wild. Máte návrh na novou sérii nebo postřeh k titulkům? Napište do komentářů. Seznam sérií v popisku. Mezi lety 1680 a 1720 zažil Londýn nebývalou vlnu zločinu. Příval obyvatelstva, velká chudoba a legie propuštěných vojáků vytvořily podtřídu, která se snažila přežít v nové kapitalistické ekonomice. Systému, který moc nechápala.



Ale tato nová ekonomika také ironicky stvořila zoufalé a podnikavé lidi žijící v podsvětí, protože se na scéně objevilo nepřeberné množství komerčního zboží. Věci, které lze snadno odcizit a tajně prodat. A tak se zrodil nový věk zlodějny. Angličané tedy přepsali trestní zákony o majetkové trestné činnosti, kdy hodnota zboží určovala trest. Problém byl v tom, že se s tím britský právní systém nedokázal vypořádat, nemluvě o tom, že ve vězení už nebylo místo.



A tak Parlament přišel s něčím jiným – zastrašováním. Udělají tresty tak drakonické a krvelačné, že lidé prostě krást nebudou. Tehdy se krádež zboží za pouhých 12 pencí rovnala trestu smrti. „Lidé nejsou věšeni za krádež koní,“ napsal jeden politik, „ale tito koně nesmí být ukradeni.“ Tak vznikla sbírka zákonů jménem krvavý zákoník. Sedmileté děti odsoudili k smrti za krádež pohárku, muže pověsili na Tyburnu kvůli lžícím a stůčkám látky a popravy byly svátkem, kdy lidé sledovali na tribunách oběšence za oběšencem, aby lépe viděli cenu za zločin.



Soudy takto odsoudili tolik lidí, že se soucitní soudci snažili odsouzené označkovat na palci nebo přepravit, kdy prodávali odsouzené do nevolnictví v dalekých koloniích, jako je Amerika. Tento systém teroru nefungoval.



Gangy kapsářů v davu kradly peněženky a hodinky, zatímco byl dav zaneprázdněný jiným kapsářem, který visel na provaze. A aby to bylo to ještě horší, Londýn neměl žádnou profesionální policii. Vlastně se mu ten nápad vůbec nelíbil. V sousední Francii bylo právo prosazováno armádou, kde byli občané proti státu malí páni. Angličané to věděli, a tak měli profesionální policii za upadající a vojenskou organizaci.



A bez té se radši obejdou. Takže Londýn, město 700 000 obyvatel, byl známý svými postaršími místními strážci, civilní gardou a lovci odměn známými jako lovci zlodějů. Chytíte a usvědčíte zloděje a vláda vám dá 40 liber. Tehdy velká odměna, která by dnes činila 7000 dolarů. A pravě takto chytili generála lovce zlodějů, Jonathana Wilda.



1710, Wood Street Compter. Wildův příběh začíná dost příhodně ve vězení. Měl dluh, byl mezi zločinci a neměl moc na výběr. Wild, původně učeň výrobce přezek, opustil ve svých 20 letech ženu a syna a začal sloužit v Londýně, kde tuto práci rychle ztratil a nadělal si dluhy. Jak Wild skončil ve vězení, ocitl se najednou v neznámém světě londýnského podsvětí, protože tehdejší vězení byly proslulé jednou věcí.



Byly to univerzity zločinu. Věznice georgiánské Británie stály na zisku. Spíše než náprava nebo uvěznění, cílem bylo obrat vězně o všechno, co šlo. A i když byl zavřený na Wood Street, Wild platil nájem a kupoval si jídlo. Stráže svázaly vězně řetězy a chtěli zaplatit za jejich sundání a chudí byli posláni do žebrácké basy a vydělávali si tím, že prosili kolemjdoucí o mince.



Ale strážím se Wild líbil. Byl chytrý, okouzlující a nemilosrdný. A tak za ně začal zařizovat věci, zapadl do soukolí korupce a studoval, jak vydírat a zastrašovat. Dozvěděl se o zločineckých úskocích a naučil se jazyk londýnského podsvětí. Brzy si vydělal dost na to, aby půjčoval peníze svým spoluvězňům a v noci byl propouštěn, aby lovil zloděje.



Po propuštění byl už Wild profesionál. Učil se od těch nejlepších. A jeho nová dívka Mary Millinerová, sexuální pracovnice, měla vlastní gang. Ale nejlepší na tom je, že se konečně našel v londýnském ekosystému kriminality. Wild se stal čachrářem. Kupoval kradené zboží, odstraňoval poznávací znaky a prodával je dál. Ta role mu sedla. Wild za sebe jako čachrář nenesl žádné riziko a získal páku nad ostatními zloději.



A i když nákup kradeného zboží nebyl trestný, s prodejem to bylo jinak. Wild tedy mohl zmáčknout zloděje, jak jen chtěl, a kdyby se jim to nelíbilo, nebo chtěli jít jinam, prostě by je udal úřadům. Wild si získal reputaci a brzy se objevil gentleman jménem Charles Hitchen. Před pár lety Hitchen zaplatil 700 liber, aby se stal policejním ředitelem Londýna. Nejvyšší vymahač práva ve městě.



Ale to byla jen zástěrka. Ve skutečnosti řídil říši vydírání, žádal odměny a služby od městských bordelů a řídil obávaný gang známý jako Matematici. „Navrátí“ ukradený majetek, a stejně jako Wild ze sebe udělá lovce zlodějů, aby si namastil kapsy a trestal ty, kteří se mu nepodvolí. A nyní chtěl Wilda za svého zástupce. Muže, který by ho doprovázel, zastrašoval loudaly, podplácel radní a posvítil si na vlastníky ztracených věcí, které by pak vydíral.



Hitchen by se postaral o síť, Wild o organizační dovednost a vydírání. Wild se naučil, jak to chodí. Ale to se mu nelíbilo. Hitchenovi chyběla jemnost. Příliš osobních setkání, chamtivých poplatků, které odradily spojence i cíle. A Hitchen dokonce posílal jím podepsané výhružné dopisy. Ve skutečnosti Hitchen najal Wilda, protože se sám zapletl do protikorupčního vyšetřování.



Aby se vyhnuli skandálu, úředníci mu nechali titul, ale nařídili mu, aby aspoň na dva roky nechal svých činností. Takže Wild měl tuto operaci spustit, dokud se Hitchen slavnostně nevrátí. Ale jak asi tušíte, moc to zrovna nedopadlo. Jakmile Hitchen odstoupil, Wild začal provádět změny. Bral si menší podíl, dával zlodějům víc a účtoval svým „zákazníkům“ méně. Také přestal posílat výhružné dopisy a místo toho inzeroval své nálezy v novinách, kde je oběti viděly.



Když kvůli tomu za ním přišel klient, pozdravil ho a dělal si poznámky a řekl mu, ať přijde za pár dní. Následně řekl, že zloděje našel a za věci sjednal výkupné, ale Wild nikdy na peníze nesáhl, tedy kromě malého poplatku. Klienti zaplatí zlodějům a zlodějové pak dají Wildovi podíl spolu s věcmi, které vrátí klientovi. Nikdo mu nedokáže, že to celé naplánoval. Za další poplatek zloděje i chytal.



Ne své zloděje, samozřejmě, ale konkurenci. Když se Hitchen vrátil, Wild si rozjel svůj podnik. Přišel na nové zločiny. Kradl účetní knihy a vracel je podnikům zpět. Najal učitele etikety a taneční mistry, aby naučili kapsáře zapadnout na bálech, a přilepšili si tak šperky hostů. A na rozdíl od Hitchena bojoval se zločinem. Se svým gangem dělal policii a pak samozřejmě hlasitě a veřejně vyprávěl novinářům o svých zážitcích.



A veřejnost, lačnící po příbězích zločinu a spravedlnosti, je hltala. Když gang lapků během přepadení zastřelil jednu dámu, Wild přísahal pomstu. Jeho agenti pachatele přivedli a Wild je vyslýchal, dokud se navzájem neobvinili a neodkryli svou skrýš. Jeho agenti obklíčili budovu a střelili posledního podezřelého do ramena, když utíkal zadním oknem.



Jednou se Wild sám vrhl na ozbrojeného zbojníka, sevřel mu ruce a hryzal ho do brady, dokud nepustil pistole. Wild byl městským hrdinou a zároveň velmi zbohatl. Vydělával 400 liber ročně. A skandály se na něj nelepily, i když rozšířil svou zločineckou říši. Ale Charles Hitchen Wildovi úspěch nepřál. Zloději opouštěli Hitchenův gang, protože se báli, že je Wild pověsí, pokud neslíbí věrnost, což byla velice oprávněná obava.



Wild si došlápl na Hitchenovu organizaci, a tak se Hitchen rozhodl bránit. Na ulicích se najednou objevil leták, který odkrýval detaily Wildovy organizace. Když Wild četl tu neobratnou esej, věděl, že to byl Hitchen, a tak odpověděl svým vlastním šokujícím letákem. Nejen, že odhalil detaily Hitchenova korupčního skandálu, ale i to, že byl homosexuál, který pravidelně navštěvoval městské gay bordely.



To Hitchena dorazilo. Tehdejší velmi homofóbní společnost vyhodnotila Hitchenova tvrzení o Wildovi za lži. A na znamení svého vítězství pokřtil onen leták Wilda novým titulem. Jonathan Wild, generál lovců zlodějů Velké Británie a Irska. Nyní byl vnímán jako londýnský ochránce, nosil ušlechtilý meč a na vrcholu své moci držel zločin na uzdě.



Ale vůbec nic netušil. Wild se měl utkat se svým největším nepřítelem. Zlodějíčkem jménem Jack Shepherd, který časem spálí jeho zkorumpovanou říši na popel. Překlad: Kara www.videacesky.cz