Historie Tří králů

Mágové z východu neboli Tři králové. Tak tradičně nazýváme návštěvníky, kteří po narození Ježíše Krista přišli z cizích zemí, aby mu vzdali hold a předali symbolické dary. Matoušovo evangelium je jediný biblický zdroj, který mágy zmiňuje. Nezmiňuje se o tom, jestli byli králové, jak se jmenovali, kdy přišli a jestli byli tři. Číslo tři pravděpodobně vzniklo díky počtu darů.



Tyto názory se upevnily až po několika staletích a přetrvaly jako lidové tradice. Matoušovo evangelium praví, že hledali krále židovského, který se narodil v Betlémě. Když se tedy narodil Ježíš v Betlémě Judském ve dnech krále Heroda, přišli z východu do Jeruzaléma mágové a řekli: „Kde se právě narodil král židovský?



Viděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsme ho uctívat.” A když vešli do domu, uviděli dítě s matkou Marií a klaníc se ho uctívali. Otevřeli své poklady a nabídli mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Zlato představuje královskou hodnost. Byl to dar, po kterém králové toužili. Kadidlo představuje božskost Ježíše, které se používá k uctívání Boha.



Myrha, balzamovací směs pro mrtvé, představuje utrpení a smrt Ježíše. Je nutné vědět, že řecké slovo mág se nepoužívalo pouze pro čaroděje. Deuteronomium praví, že Pán zavrhuje ty, kteří čarují. V tomto případě mág představuje moudrého člověka. Tak se jim říká v různých verzích anglické Bible.



Nebo ještě konkrétněji vědci. Podle svatého Matouše byli astronomové a přesně znali pohyb jedné hvězdy. Je všeobecně uznané, že vyznávali zoroastrismus. Tři králové, svým způsobem jsou symbolem konverze z pohanství na křesťanství. V pátém století, papež Lev I. Veliký stanovil jejich počet na tři pro celé křesťanství. Nicméně Arméni předpokládají, že jich bylo dvanáct, a dali jim dvanáct různých jmen.



V polovině 6. století v kostele sv. Apolináře z Ravenny najdeme mozaiku, na které můžeme poprvé uvidět jména Melichar, Kašpar a Baltazar. Kolem roku 700 benediktýnský mnich Beda Ctihodný – učitel církve shromáždil v jednom ze svých textů jména s vlastnostmi králů. Melichar, stařec s bílými vlasy a vousy.



Kašpar, mladší a blonďatý. A Baltazar, muž s hnědší pletí. Beda je považoval za pány Evropy, Asie a Afriky. Z do té doby známého světa, aby zdůraznil univerzální svrchovanost Krista nad všemi rasami a zeměmi. Později ikonografické reprezentace představují Baltazara jako muže černé rasy.



V katedrále svatého Petra v Německu uctívají domnělé pozůstatky tří králů ve zlaté schránce na ostatky. Tyto relikvie byly převezeny v roce 1162 jako kořist Fridricha I. Barbarossy po zpustošení Itálie. V Bibli se říká, že tři krále vedla hvězda až do Betléma. A psal se rok 1305, když italský malíř Giotto poprvé začlenil a namaloval slavnou padající kometu.



Namaloval Halleyovu kometu, která byla v roce 1305 vidět v Evropě a která způsobila vlnu dojmů patrných ve spisech mnoha kronikářů té doby. Tři králové také symbolizují tři různé věky. 60, 40 a 20 let, tak jak píše sanctorum z 15. století. Po objevení Ameriky představovaly některé malby Baltazara s rysy obličeje a šatstva z Nového světa.



Byly i pokusy o přidání čtvrtého krále z Ameriky. Uctívání tří králů v katolických zemích se začalo slavit ve stejný den jako Epifanie. To je 6. ledna. Svátek, kdy Ježíš bere lidskou podobu a nechává se poznat.



Svátek Tří králů s dárky pro děti je známý pouze ve španělsky mluvících zemí. Ve Španělsku, Mexiku, Argentině, Porto Ricu, Venezuele Paraguayi a Uruguayi. Děti píší třem králům dopis s tím co si přejí. V Německu děti nedostávají dary. Nicméně se převlékají za tři krále, zpívají koledy, dostávají sladkosti a vybírají peníze na dobročinné akce.



V den tří králů je tradice péct sladký chléb s fazolí, figurkou nebo překvapením uvnitř. Je to pohanský zvyk odvozený ze Saturnálie, která se slavila v Římské říši. Svátek, který se slavil v prosinci na počest Saturna, boha zemědělství. Římský císař Konstantin se stává křesťanem a nahrazuje Saturnálii za Vánoce.



V té době se připravovaly koláče z fíků a z ovoce ochuceného medem, které se rozdělovaly mezi přáteli, rodinou a otroky. Později se do koláče začala přidávat suchá fazole a ten, kdo ji našel, se stal králem oslavy. Tyto koláče se ve Španělsku nazývají „královský koláč”, v Mexiku Rosca de Reyes a ve Francii Gallete des Roi.



Překlad:Pauli www.videacesky.cz