Jak vymýšlí G. R. R. Martin jména postav

Co mě napadlo,
když jsem četla ty knihy a samozřejmě viděla ten seriál,
že mám hodně kamarádů s dětmi, kteří měsíce, měsíce řeší,
jak pojmenovat jedno dítě. Jedno dítě. A vy, pane,
jste pojmenoval tisíce lidí. Odkud přichází ta inspirace?
Protože tam máte Jona Sněha a zároveň šílená exotická jména.
Kde nacházíte tu inspiraci? - Jména jsou vážně těžká.
- To rozhodně. To je zajímavá otázka.


Jména jsou opravdu těžká. A já to jméno postavy potřebuju znát,
než o ní můžu psát. Jednou jsem se setkal se spisovatelkou,
nebudu ji jmenovat, je úspěšnou autorkou sci-fi a fantasy knížek,
a pamatuju si, že před lety jsem ji navštívil doma a tenkrát psala
na svém psacím stroji od IBM, takže si umíte představit,
kdy to asi bylo. Ještě jsme neměli počítače.
Zrovna dokončovala román a všiml jsem si,
že tam neměla jména. Bylo tam třeba X13, "X13 přišel..."


Tak se ptám, jestli se tak jmenuje, a ona: "Ne, mám se jmény problém,
tak si je nechávám na konec. Mám seznam,
kde postavám přiřadím čísla, třeba A1, A2, A3,
dopíšu tu knihu, a když jsem hotová, vymyslím jim jména
a potom nahradím to X13 třeba Fredem." Ale já nemůžu psát o Fredovi,
když nevím, že se jmenuje Fred. To jméno Fred
ovlivňuje způsob, jak o něm píšu a tak. Takže tahle metoda...
Různí autoři pracují různě, ale tohle mi bylo naprosto cizí.

Když jste ještě malý, maličký autor,
který teprve začíná, naučí vás, že nemáte v příběhu dávat
dvěma postavám jméno od stejného písmena, protože si je čtenáři budou plést. A já se tím pravidlem dlouho řídil,
ale potom jsem začal psát Píseň ledu a ohně a došlo mi,
že se chystám mít víc než 26 postav. Co s tím udělám?
Použiju jména jako Xfred? Tak jsem se rozhodl
to pravidlo ignorovat. A dokonce jsem se rozhodl,
když jsem četl o historii, zajít ještě dál.


Prý je špatné dát postavám jména začínající na stejné písmeno.
Je ještě horší dát dvěma postavám ve stejném příběhu to samé jméno. Ale četl jsem o anglické historii,
která mě inspirovala, a v té historii,
o které jako Kanaďané určitě něco víte, tam se každý jmenuje
Eduard nebo Jindřich. Historie Anglie
je historie Eduardů a Jindřichů. Občas se tam vkrade Richard
a provede nějakou neplechu.

Ale nějak je rozlišujeme.
Přidáváme jim čísla, přídomky, třeba Eduard z Woodstocku,
Jindřich z Yorku a tak podobně. A jsme schopní je rozlišit přezdívkami.
Tak jsem si řekl, že to udělám, je to realističtější.
Budou tam rodinná jména, tak jako ve skutečných rodinách
budou pojmenovaní po prarodičích, nebo tam mají velkého krále,
a protože si chtějí získat přízeň, pojmenují po něm děti.
Chtěl jsem použít všechny ty vzory a všechny se v té knize vyskytují.

Třeba když Robert nastoupí na trůn,
kolem té doby se najednou děti jmenují Robert.
Ale také rodinná jména, třeba Starkové mívají
nějakého Brandona ve skoro každé generaci. To vede k jejich předkovi
Brandonu Staviteli. U Lannisterů často začínají jména na Ty.
Tywin, Tybolt, Tyrion a tak dále. To jsou ozvěny rodinných jmen
a těch tradic rodinných jmen. Také jsem chtěl naznačit
ty etnické skupiny. V tom světě bylo několik vln invazí,
které zasáhly Západozemí, když se podíváte na jeho dějiny.


Začalo to s Prvními lidmi. Ti mají většinou jednoduchá,
deskriptivní jména. Třeba Stark nebo Silný
nebo Mudd. - Jsou zkrátka po něčem pojmenovaní.
- Mořský. A potom přišli Andalové,
jejichž jména jsou o něco složitější a málokdy jsou pojmenovaní po věcech.
Lannister nebo Arryn, to jsou jména Andalů. A potom samozřejmě Valyrijci,
mezi nimi Targaryenové, kteří mají velice exotická jména,
se všemi těmi ae a y, divně napsaná, třeba Daenerys Targaryen,
což mi přišlo jako dost exotické jméno, které ukazovalo exotickou minulost
a hodilo se k těm stříbrným vlasům a fialovým očím a tak.

Je trochu zvláštní,
že mi přichází mailem ty fotky miminek, malých holčiček,
které se jmenují Daenerys. A za pár let...
První z nich už možná chodí do školky. Takže v celých USA a Kanadě
musí být vychovatelky, které mě teď proklínají,
když jim děti říkají: Ne, píše se to s ae a na konci je y.