Jednoho krásného dne u kadeřníka...

Překlad: LaBleue
Korekce: Fíkus
www.videacesky.cz To se mi zdá
trochu smutné. Ne, tohle se mi nezdá. To vypadá divně. Mně se líbí, když je to...
takové čisté. A co barva? To vypadá výborně,
krásně to rozjasňuje. - Není to moc dlouhé?


- Ne, ne. Tak takhle to všechno začalo. Jerome, prosím tě,
zajdi už konečně k holiči. Dobře, mami. Pokud trváš na tom, abych
se podřídil totalitnímu diktátu módy... Ale nejdříve bych se měl představit. Jmenuji se Jerome,
dělám doktorát v oboru filozofie. Troufám si říci, že ve svém životě
jsem dosáhnul pozoruhodné rovnováhy, založené na několika uvážených
a pragmatických pravidlech, vzešlých ze systematického studia
klíčových otázek lidského bytí.

Byť se filozofie může některým zdát
poněkud vzdálená od reality, já se naopak domnívám,
že je to jediný obor, který člověku umožňuje
přijímat efektivní rozhodnutí a vést svůj život
náležitým způsobem. Mám přítelkyni, Claire, se kterou mám
velice hezký vztah. Zkrátka, vedu naplněný, radostný život,
který je zcela vzdálen nekoordinovaným a hlučným výstřelkům
energie, charakteristickým pro osoby, jež se obvykle nevhodně označují
zobecňujícím názvem "mladí lidé" a jež jen slepě upadají
do regresivních stavů, které jim vnucuje
společenský vývoj.

Tedy, to jsem říkal dřív. A takhle to tedy
všechno začalo. Dobrý den. Hned jsem u vás. Už to je.

Podle mě to ještě úplně suché není,
ještě tak 5 minut. Jsem do tebe blázen... Cokoli si budeš přát, je předem splněno, protože díky tobě se cítím... Tak co to bude, mladíku? Musím k holiči. Promiňte, přišel jsem se
nechat ostříhat.

No, ty dlouhé vlasy... Tak alou k umyvadlu. Není moc teplá? Ne, je akorát. Brici, postaráte se
tady o mladého muže? Brice! Dobrý den,
já jsem Brice. Tak jak to ostříháme?

Já jsem Jerome. Nevím. Jak budeš...
Tedy, jak budete chtít. Tak to nebude složité. V jakém oboru pracujete? Já dělám... Píšu dizertační práci
z filozofie. To je bomba! Mně to ve škole hrozně šlo.

Zbožňuju televizní debaty. Lidi dneska fakt
strašně málo přemýšlí. A všichni mají předsudky. Tady je to dobře vidět. Obzvlášť s naší klientelou... Už vím, co vám udělám. Zůstaňme navždy spolu, budu tě stále milovat, v dobrých i zlých časech, ve štěstí i ve smutku...

A je to. Líbí? Udělal jsem něco
trochu originálnějšího. Super. 20 eur. Rovnou jsem vám udělala
i věrnostní kartičku. Takže...

samozřejmě se sám sebe ptám,
co se to se mnou děje. Co se to se mnou děje? Kritika soudnosti, pokračování. Krásné je třeba odlišovat
od příjemného. Příjemné je to,
co vyhovuje potřebám subjektu. Ale u krásného... není uspokojení určeno
mým očekáváním. Krásné se prosazuje
i přes svoji vůli. Krásné se prosazuje
i přes moji vůli.

A já soudím, že toto uspokojení, tuto plnost... v pravém smyslu slova, by měli sdílet všichni. Pane profesore, jak tuto plnost
vnímá Kant? Je to něco fyzického? Co? Jak tuto plnost vnímá Kant?

Není vám dobře? Samozřejmě, že je. Zřejmě je to jen momentální
hypertrofie pocitů. Absurdní krystalizace,
vzniklá z přepracování. Ale to mě nesmí rozhodit. Musí se to dát nějak léčit. Musí se to přece dát
nějak léčit? Léčit?

Myslíš třeba bylinkami? Nebo aspirinem? Aspirinem? To ne. Jerome, zamilovanost se neléčí. Cože? Tak si dej 2 aspiriny. Ale my dva...

Claire, jen si to predstav,
vždyť je to holič... Vlastně mě to spíš uklidnilo. Někdy jsem si říkala, že mám tolik
sex-appealu jako "Rozprava o metodě". Tedy, soudě podle tvých reakcí... To neříkej, Claire.
Já tě přece miluju. Claire! Claire! Claire!

Claire! Brici! Brici! Musel jsem si přiznat fakta.
Zamiloval jsem se. Filozof nalézá moudrost
v neuspořádanosti. Rozhodl jsem se tedy
přijmout svůj osud. Ke stolu! Tati, mami,
Charlotte, Kevine...

Musím vám říct
něco vážného. Zamiloval jsem se do holiče. Mami, přines už ty lasagne! Tedy... do muže,
který je kadeřník. Nemusíš se při tom
tvářit tak smrtelně vážně. Můžeš si přece dělat, co chceš. Nechceme se ti plést do života,
pokud je to tvé rozhodnutí. Nechceme, aby náš syn byl
nervózní a nešťastný.

Mami, ty lasagne! Francoise, malý chce lasagne. Aha, lasagne. Má rodina jako vždy reagovala
zcela mimo má očekávání. Zbývá tedy skutečný problém. Jak se znovu setkat s Bricem?
Jak mu to říct? Jak se vůbec mluví s holičem? Přečetl jsem tolik knih,
a nikde žádná odpověď.

Jak to, že Kant nebo Sokrates, který se v tom
možná mohl vyznat lépe, o tom nemají žádnou teorii? Musím jít znovu do kadeřnictví. Ale k tomu je třeba... Má dizertační práce
v té době moc nepokročila. Dobrý den. Ale vám se u nás nějak líbí!

To jste přišel tak brzy
kvůli mně? Nevím, co se děje, ale vlasy mi
teď rostou jako splašené. Ke komu z kadeřníků chodíte? A víte co?
Postarám se o vás sama. Když máme tak
dobrého zákazníka... Není moc teplá, zlato? A co vy, Brici? Vy musíte mít
spousty nápadnic, takový fešák... Přestaňte...

Nemelte sebou. Pozor na uši! Vy jste mi ale křehotinka. Takže nakrátko? Je to oběť. Přináším ji pro tebe, Brici. S každou padající
kadeří vlasů klesá i má naděje,
že se kdy setkáme.

S každým chomáčem
další kousek beznaděje. Docela si užívám.
Hrozně rád chodím večer pařit. Jistě! "Opíjejte se. Vínem, poesií nebo
ctností, čím chcete. Ale opíjejte se." To není ze mě, to je Baudelaire. Takže i Brice patří k tomu
epikurejskému plemeni, co tráví noci po diskotékách
a na koncertech? Možná budu muset
některé své soudy přehodnotit. Tak už jsme duchem zase zpátky?

Musím se s Bricem setkat
za každou cenu. Už jsem z toho
začínal být vyčerpaný. A nejen já,
i lidi kolem mě. Jsem tak ráda,
že jsi našel svou cestu. A kdy toho hezkého chlapce
konečně poznáme? Promiň, je to tvůj život. Pomoz mi. Pomoz mi, pomoz mi, pomoz mi!

Jako památku na staré dobré časy? Claire, je mi to líto. Už jsi zkusil kytici růží? Ne, vždyť by mu to
připadalo směšné. Nezapomeň, je to kadeřník. A pak si s ním popovídej
o něčem na jeho úrovni. O počasí... O výzdobě interiéru...

Jerome, děláš doktorát z filozofie a nejsi schopen zmobilizovat prostředky
pro realizaci svých záměrů. Buď budeš po zbytek života
stát a hloubat nad čistými idejemi, nebo se k realitě postavíš čelem
a promluvíš si s ním přímo, jasně, materiálně,
fenomenologicky. Myslíš? Ano.

DRUHÉ POHLAVÍ A to jsem taky udělal.
Promluvil jsem si s ním. To my sami si komplikujeme
jednoduché věci. Já ti tak rozumím.
Jsem na tom podobně. - Taky jsem teď někoho potkal.
- Ano? Někoho výjimečného,
ale bál jsem se vyjádřit. Tak se neboj,
teď je ta chvíle. Člověk nemůže celý život
jen hloubat nad čistými idejemi.

Věci je potřeba uchopit
přímo, jasně, fenomenologicky! Jerome, ty to tak krásně říkáš. Sotva se známe, ale mám úplně pocit,
že jsme na stejné vlně, to je... Půjdeš za ní se mnou? Je tak krásná! Je to pokladní z Miniprix. Mohl bys mi pomoct. Ty víš, co se v takových chvílích říká.


Já to sám nezvládnu. Tak půjdeš? Uděláš to pro mě? Ano? Díky! S pokladní jsem mu pomohl. Teď jsme kamarádi. A já už nevím nic. Vůbec nic.

Teď se starám o mámu,
je trochu v depresi. Vozím ji na akvagymnastiku,
aby se trochu rozptýlila. A takhle to dělám já:
sport, sport, sport. Nevím, proč trvala na tom,
abych sem jel s ní. Asi zase začnu psát
svou dizertační práci. Dobrý den. Končíme ve 4 hodiny, že? To je můj syn, Jerome.

Píše dizertační práci. Dobrý den. Takže ve 4 hodiny
zase přijdete? Ne, chtěl už jsem jet domů, ale... Ale ovšem, že pro mě
přijdeš, miláčku. Ano. Tak ve 4 hodiny. Výborně. Aspoň si pak
můžeme popovídat. Ano.

Tak ahoj za chvíli! A nebo se na dizertačku vykašlu. Nadobro. A budu se věnovat
filozofii v terénu. Participativní sociologii. Psychologii vztahů. Myslím, že mám ještě
spoustu práce. Překlad: LaBleue
Korekce: Fíkus
www.videacesky.cz