Krása se skrývá uvnitř #5: Chci ti něco ukázat

Nikdy nezůstat přes noc.
Nikdy k sobě nikoho nezvat. Ty pravidla mě měly chránit. Uvědomil jsem si,
že s Leou můžu být, jen když udělám něco,
co jsem ještě nikdy neudělal. Musím jí říct pravdu. Když mě čeká první den v práci,
mám jiný starosti než normální lidi. Co si vzít na sebe,
jak se chovat, jaký jsou pravidla... Jak se to říká?


"První dojem uděláte jen jednou." Ten, kdo to řekl,
nikdy nepotkal mě. Dobrý den. - Jsem tu na zaškolení.
- Výborně. Dobrý den. - Pojďte za mnou. Já jsem Leah.
- Těší mě. Jak vidíš,
máme tu spoustu úžasných kusů. Máme tady i spoustu haraburdí,
protože lidi nám sem nosí věci, o kterých si myslí, že mají hodnotu,
i když žádnou nemají. Jedna z věcí,
kterou se naučíš, je odmítat lidi, kteří chtějí víc peněz,
než si zaslouží.

- Tady to je.
- To je úžasný. Tohle se prodá okamžitě. - Je to nádhera.
- To je. - Chtělo by to možná přelakovat.
- Jo. Cítíš se na to? Takže... vyrážíš často ven? Všechny ty hodiny,
co strávíš tady...

Počítá se tohle? Ne? Jo. Mám pocit,
jako bych tady žila. Máš... přítele? Ne, ani ne. Ne. Co se stalo? Kdo je to? Někoho jsem potkala...

ale nic z toho nebylo. Co ty. Ty máš přítele? Ne. Já na vztahy moc nejsem.
Jen se se všema rozcházím. Leo? Můžu ti něco ukázat? Tudy. Pozor, ať nezakopneš.

- Nikdo tady ještě nikdy nebyl.
- Dobře. Poznáváš to? Co to má znamenat?
Proč to tady máš? Leo... Proč to tady máš? Řekni mi, proč tady máš moje věci.
Tohle je můj... stolek. - Co jsi zač?
- Chtěla jsem... - ti vysvětlit...


- Kdo vůbec jsi? - Ty tomu nerozumíš.
- Ty mě snad sleduješ? Ne. - Ne, ne, ne.
- Tohle je divný. Tohle je divný. - Musím...
- Ne, prosím počkej. Prosím. Chci ti něco ukázat.
Prosím. Nebude to dávat smysl. Jen chci, aby ses na to podívala. Prosím.

Úplně se jí rozzářil obličej, když mluvila o všedních věcech,
jako o váze... Šlo to skvěle. - Znáš ten pocit, když...
- Nemám špatnej život. Jen se na to podívej.
Jsem to já. Nezmizíš mi, že ne? Měla bych už jít,
protože ráno musím brzo vstávat. Všechno jsem to byla já, Leo.

Dobrý den. Vítejte.
Můžu vám s něčím poradit? Promiňte. Právě jsem si uvědomil,
že už musím jít. Prostě se to nedá nijak vysvětlit. Proč to musí být dneska? Občas si říkám, že když si něco
podobného člověk koupí, získá tím kousek
života někoho jiného. O všech věcech,
který v obchodě prodáváme. O rozhovorech,
který proběhly u starožitnýho stolu...

O lidech,
co se pod ním drželi za ruce... O hádkách,
který kolem něj měli. O příbězích... Tak to je. Každej den se probudím
jako někdo jinej. Tak to prostě je. Zvenčí vypadám jinak,
ale uvnitř jsem pořád Alex. Vím, že to zní šíleně.
Vím, že je to... divný.

Ale pořád jsem ten,
co tě tehdy vzal do muzea. Já jen... Proč tohle děláte? Chtěl jsem ti říct pravdu. Proč byste chtěla
někomu takhle ublížit? Už za mnou prosím nechoďte. - Ne, Leo...
- Už za mnou prosím nechoďte. Překlad: qetu
www.videacesky.cz