Mytologie v Zaklínači – Divoký honExtra Credits

Mýty nejsou nepravdivé příběhy. Jsou to příběhy, které nezapadají do historických záznamů… a které tvoří základ kultury. Kruci. Dneska budeme u táboráku dělat něco trochu nezvyklého. V Extra Credits milujeme hry stejně jako mytologii. Když jsme znovu hráli Zaklínače 3, došlo nám, že je to mnohem lepší, když rozumíte symbolice mýtů, ze kterých hra čerpá, což platí pro spoustu her.

Je mnoho případů, kdy popkultura využívá mytologii jako podtext nebo mytické postavy jako metafory k osvětlení toho, co chtějí tvůrci sdělit. Dnes se do toho tedy ponoříme a budeme mluvit o Divokém honu. Co je zač? Co znamená? A proč se kolem něj točí Zaklínač 3? Než začneme, berte na vědomí, že tento díl obsahuje spoilery ze hry.

Pokud jste ještě nedohráli, vraťte se za zhruba 80 hodin. Pořád tu budeme. Není tajemstvím, že mytologie v Zaklínači vychází ze skutečných mýtů. Vydavatel hry, polská společnost CD Projekt RED, a jejich hlavní autor Marcin Blacha sdělili, jak hru ovlivnily tradiční slovanské mýty. Jedním z hlavních mýtů ve třetím díle je titulní Divoký hon.

Tento mýtus se objevuje na mnoha místech, například v Německu, Anglii a Skandinávii. Ve světě Zaklínače jsou příběhy o Divokém honu prakticky všudypřítomné. Válkou sužovaní lidé popisují Divoký hon jako kavalkádu přízraků cválající po obloze na nemrtvých koních. Když však pátráte hlouběji po jejich původu, zjistíte, že to vůbec nejsou přízraky, nýbrž elfové. Ve světě Zaklínače v roce 2230 před lidmi, což u nás znamená před Kristem, byli jedinými inteligentními tvory na světě trpaslíci.

Pak ale na kontinent dorazili na bílých lodích elfové, prchající před zkázou vlastní země. Byl to sjednocený národ, dokud se nezačaly otvírat časoprostorové portály během události zvané konjunkce sfér. Tato konjunkce transportovala všelijaké bytosti z jiných světů do světa elfů a trpaslíků.

Ghúly, upíry a nejhorší ze všech, lidi. Nevíme, co se stalo s původním světem lidí, ale říká se, že sami sobě přivodili zkázu, než utekli skrz portály. Lidé byli obzvlášť nebezpeční, protože dovedli využít magii chaosu. To bylo něco. Aby utekli z toho nově sdíleného světa, prošli někteří elfové portály sami.

Začalo se jim říkat Lid olší. Dostali se do jiného světa, tentokrát obývaného pouze lidmi a jednorožci, a povedlo se jim způsobit vyhynutí lidské rasy. Dokázat totéž s jednorožci bylo těžší, proto si je místo toho podrobili. Pak, když si elfové z tohoto světa vybudovali civilizaci, došlo jim, že vyhlazení lidské rasy byla chyba. Některé věci jim totiž přišly pod jejich úroveň.

Jednorožci sice mohli tahat vozíky nebo vozit jezdce, nebyli však, řekněme, tak zruční jako lidé. Lid olší tedy přinutil jednorožce, aby otevřeli portály mezi světy, a oni tak mohli cestovat vesmírem, jako to udělali během konjunkce. Nyní, s přístupem ke všem portálům, vytvořil Auberon, král elfů, kavalerii známou jako Rudí jezdci. Ti měli jediný cíl – cestovat vesmírem a zotročovat lidi.

Zní to dost podobně jako mind flayeři z D&D. Poznamenám si, abych pak prošel i tohle. Jedeme dál. Jak jezdci začali projíždět světem a hledat oběti, začala se zemí šířit legenda o skupině divokých přízraků. Když se teď vrátíme do našeho světa, máme vlastně podobný mýtus. Je v něm sice o něco méně jednorožců a portálů, ale to odbíhám.

Detaily se v jednotlivých kulturách liší, ale podobnost zůstává. Divoký hon se zjevuje jako přízraky prohánějící se noční zimní oblohou a přinášející sníh a bouři. Hroziví a děsiví, tito jezdci, někdy zobrazovaní jako přízraky nebo duchové, někdy jako lidé z masa a kostí a někdy jako nemrtví, jezdí na černých koních a doprovází je smečka psů, kteří hlasitě štěkají a vyjí.

Pokud jste v noci osamělí a uslyšíte přízračné psy a klapot kopyt, doufejte, že je uvidíte první a stihnete se schovat. Pokud vás totiž uvidí, unesou vás a už vás nikdo nikdy neuvidí. Ve středověké Anglii se věřilo, že čarodějnice se k honu mohou přidat dobrovolně. Jejich duše poletí s kavalkádou, zatímco jejich těla budou spát v posteli. Divoký hon se také může dostat do vašeho města nebo dokonce domu, aby vám ukradl jídlo a nadělal nepořádek.

Někteří lidé u sebe na ochranu nosí chléb, když jdou o Vánocích do kostela. Věří totiž, že kdyby narazili na Divoký hon, hodí chleba psům a získají čas k útěku. Ve středověké Anglii to nazývali Divoká honba, ve středověkém Německu zase Odinova jízda. To dává smysl.

Odin není jen norský bůh mrtvých, ale i boje, extatického transu, šílenství a je asociovaný s Vánocemi a zimními měsíci. Tato asociace je tak silná, že legenda o Divokém honu přetrvávala ve Skandinávii po celá staletí, dokonce i poté, co v zemi převládlo křesťanství. Proč si tedy ze všech mýtů vybrali autoři Zaklínače zrovna tenhle? Proč přivolávat Divoký hon ne na prastarou vánoční oblohu, ale jako nepřítele protagonistů?

Odpověď zní válka. Divoký hon předpovídá válku a Zaklínač 3 je příběh o válce. Mrtvoly pokrývají půdu Severních zemí, padlí Nilfgaarďané i Seveřané. Na stromech visí těla, uprchlíci se krčí v chatrčích a vojáci hlídají cesty, po kterých projíždíte.

Ovšem když popojedete, narazíte na rolníky, jak obdělávají pole, děti si hrají, matky perou prádlo, zatímco na obzoru se možná zvedá sloupec kouře z vesnice, která takové štěstí neměla. Válka v Zaklínači je všudypřítomná a neustále číhá ve stínu. Tahle hrůza je přesně to, co představuje Divoký hon. Zkoumáním původu tohoto mýtu můžete ještě lépe porozumět příběhu Zaklínače, jak jeho svět na tyto přízraky reaguje a proč je Geralt odhodlaný zařídit, aby Ciri Divokému honu nepodlehla.

Díky za zhlédnutí. Pokud se vám příběh líbil a chcete více popkulturních mýtů a jejich skutečných základů, tak dejte groš vypravěči do komentářů a uvidíme, co se dá dělat.

Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz