Odkud pocházejí draci?

Mýty nejsou nepravdivé příběhy. Jsou to příběhy, které nezapadají do historických záznamů… a které tvoří základ kultury. Posaďte se k ohni, milovníci mýtů, nebo spíš k obrazovkám. Uděláme si takový malý experiment. Co vás napadne, když řeknu slovo drak? Asi si představíte létajícího hadovitého tvora s drápy a protáhlou koňskou hlavou.



Někteří si možná představí hrůzného netvora, jiní v něm vidí příznivé znamení. Odkud se tedy tyto mýty o dracích berou? Asi každá civilizace si vytvořila tvora, který by se dal nazvat drakem, od babylonského mušchuššu s hadím tělem a lvími tlapami po egyptského boha Apepa, nepřítele boha Ra, který chtěl svrhnout Slunce.



Draci jsou s námi od počátků civilizace. I když ve skutečnosti často předchází tomu, co nazýváme civilizací. Symbol draka byl nalezen i na jadeitových řezbách a na neolitické keramice v Číně. Quetzalcoatle, aztécký okřídlený had, se v Mezoamerice vyskytoval staletí předtím, než připluli Evropané. Duhový had australských Aboridžinců je zřejmě nejstarším uctívaným bohem na světě.



Od světového draka Vikingů až po uznávaného japonského draka, na světě zřejmě neexistuje místo, kde bychom tyto tvory nenašli. Objevují se v nejranějších mýtech, jsou jednou z prvních věcí, které jsme si jako druh vysnili. Buď aby nás strašili, nebo chránili. Aby se o svět starali, nebo ho zničili. Ale proč? Jedním z důvodů může být ofidiofobie, strach z hadů.



Bylo prokázáno, že lidé na hady biologicky reagují. Náš strach z nich je atavistický a prvotní. Existuje v amygdale hluboko v podvědomí. Když uvidíme hada, rozezní se náš vnitřní alarm. Proto i když se hadů nebojíte, můžete mít husí kůži nebo jiné nepříjemné pocity, když nějakého uvidíte nebo se ho dotknete. Ale přiznejme si to, hodně lidí se hadů bojí.



Je to vlastně asi nejrozšířenější fobie, statisticky se více než třetina z vás bojí hadů. Vzhledem k těmto dávným pocitům dává smysl, že jsme si vymysleli mocné tvory a bohy v podobě hada. Mýty mohou vznikat z projevů našeho podvědomí a tohle je jeden z nejsilnějších podvědomých spouštěčů. Existují ale i jiné odpovědi. Podíváme se na některé typické znaky draků.



Mnohé kultury vymyslely drakům zvláštní hlavy, které nepatří hadovi. V západní Evropě jejich hlava připomíná koňskou, v Číně zase velbloudí. Často těmto tvorům přisuzujeme tvar hlavy, který vůbec nevypadá jako hadí. Pokud draci pouze představují náš strach, proč nepřijmeme celé prase? Teda…



hada. Jedna teorie praví, že to byli dinosauři. Přesněji řečeno jejich fosilie. Jak lidé po celém světě naráželi na kosti těchto ohromných tvorů, představovali si, z jakých bytostí asi pocházely. Když nevíte, co kam patří, je snadné vidět v deskách stegosaura velké šupiny. Při pohledu na lebku triceratopse si začali představovat hrůzné rohy. Lidé si navíc dříve nemuseli uvědomit, že se dívají na hromadu kostí z několika různých zvířat.



Spojili je a vytvořili smyšlené tvory, někdy i s vícero hlavami, jako jsou draci ze slovanských mýtů nebo hydra. Jsou i dohady, i když je to spíš hypotéza, pro niž nejsou důkazy, že různé fosilie z celého světa stojí také za různými podobami draků.



Ale opakuji, berte to s rezervou. Vypadá to totiž, že je více důkazů proti než pro. Další teorie nahrává naší zálibě ve vykládání báchorek. Když sedíte u ohně a povídáte, rázem krokodýl, co vás málem dostal, vyroste ze tří metrů na devět, narostou mu křídla a začne chrlit oheň. Tahle teorie patří k těm, které se zdají správné, ale nikdy je nemůžeme s jistotou ověřit.



Pak jsou tu velryby. Někteří draci, obzvlášť ti ze severní Evropy a Asie, jsou spojováni s vodou. Skok velryby může připomínat let. Vystřikující gejzír, když se velryba vynoří k nádechu, může představivost proměnit v myšlenku, že tvor dovede chrlit všelijaké živly. Nicméně ať už pocházejí odkudkoli, po celém světě je vnímáme různými způsoby.



V západní Evropě jsou draci často vnímáni jako zlí a slouží jako alegorie démonů či ďábla od doby, co začalo dominovat křesťanství. V Číně naopak draky vnímají jako moudré a vlídné tvory, symbol štěstí, síly a blahobytu. Různé vnímání draků samozřejmě ovlivňuje mýty o nich. V Evropě se mluví o hrdinech, kteří draka zabili, naopak v Číně vznikají příběhy o potomcích draků či těch, jež k nim šli pro pomoc.



Poslední část je pouze má vlastní teorie, ale podle mě to bylo tak trochu… řekněme, politické? Cože? Politika a mýty? A je to v háji. V antickém Řecku a středověké Evropě, kde byla nejednotná společnost, bylo spoustu příběhů o dracích.



V Římě jich naopak tolik nebylo. Podle mě to bylo tím, že v chaotickém světě místní politiky byste jako politik chtěli představit nebezpečného nepřítele, který všechno zničí. Něco, před čím vás ochrání pouze silný vůdce a jeho družina. Naopak v Římě nechcete nic, co by napovídalo, že tam venku je něco, s čím si říše neporadí.



Čína a Loong, jejich verze draka, pokročili ještě dál, když draka spojili s moudrostí a dobře využitou mocí a následně spojili císařský palác s drakem. Vznikl mytický cyklus, který zpevnil společenský řád a podporoval myšlenku moudrého a vlídného panovníka. Je to jenom spekulace, ani si nejsem úplně jistý, jestli tomu věřím, ale je vždycky zajímavé nepřemýšlet o mýtech izolovaně, ale brát je jako produkt společnosti, z níž pocházejí.



Já teda nechápu, jak mohli draci fyzicky a biologicky vůbec existovat. Páni! Julián z MinuteEarth! A u mého táboráku! Ještě že mám marshmallows navíc. Jsem rád, že jsi tady. Zrovna jsem si říkal, že někteří draci jsou možná přesvědčivější než jiní.



Je to tak. Vlastně je můžeme seřadit podle realističnosti, takový Dragonite by asi daleko nedoletěl. Ani jsem nikdy neslyšel o tak velkém létajícím tvorovi, jako je Drogon. Teď mě napadá tolik draků z popkultury, jdeme je seřadit na MinuteEarth. Veď nás! Zoe, mohla bys Juliánovi opéct marshmallows? Hmm, skvělé a křupavé.



Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz