Velikonoční vajíčko: Marie Magdalena a Ostara

Mýty nejsou nepravdivé příběhy. Jsou to příběhy, které nezapadají do historických záznamů a které tvoří základ kultury. Velikonoce jsou slavnostní svátek, který se slaví už tisíc let. K určení samotného dne sice vedou dvě různé cesty, sbíhají se však k jednomu symbolu, velikonočnímu vajíčku. Pro někoho je to pouze nazdobená hračka pro děti, pro jiné je to symbol sebeobětování, znovuzrození a plodnosti.



Nastal čas tento příběh rozlousknout. Začneme u muže, který je možná tou nejznámější náboženskou postavou vůbec. Ježíš Kristus z Nazaretu, žid ze Středního Východu, který obětoval svůj život pro lidstvo. Předtím byl však známý pro konání zázraků, chození po vodě, léčbu malomocných pouhým dotekem a podobně. Asi si říkáte, že někdo takový si musel snadno hledat přátele a být zván na večírky, ale bohužel to tak vždycky nebylo.



Poté, co ho Jidáš Iškariotský zradil, skončil na kříži. Co ale skutečně utužilo Kristův odkaz bylo jeho zmrtvýchvstání. Prvně proměnil vodu ve víno, tímto pak udělal z citronů limonádu. V očích jeho následovníků je zmrtvýchvstání důvodem, proč máme Velikonoce.



Krátce po zmrtvýchvstání a nanebevstoupení se vynořil příběh pojednávající o jisté ženě z Kristova života, jeho truchlící družce Marii Magdaleně. V tom příběhu šla Marie za římským císařem, nabídla mu vajíčko a řekla, že Ježíš obživl. Císař se jí vysmál. „Je asi tak živý, jako je to tvoje vajíčko červené!“ řekl.



Ale cynický císař byl donucen uvěřit, když mu vajíčko údajně zčervenalo přímo před očima. Když se v oblasti objevily první kostely, věřící si navzájem dávali červená vajíčka jako připomínku zmrtvýchvstání, a to po celá staletí. Jenže tato tradice nepochází jen z příběhu o Marii Magdaleně. Ostara, která zřejmě přišla ze severské mytologie, zjistila, že germánští pohané potřebují božstvo, které ovlivní počasí tím, že zkrátí zimu a vytvoří úrodnou půdu.



Když to splnila, udělali z ní zosobnění jarní rovnodennosti, kterou slavili vatrami a slavnostmi. Jak šel čas a jara v jejím podání kvetla, ti, kteří ji uctívali, byli šťastní jako blechy. Nejprve Ostara pracovala sama a měla spoustu práce, což vysvětluje, proč to někdy časově úplně nezvládala.



Někdy přinesla jaro moc brzy. Dokážu si představit, že to bohyně zimy asi pěkně namíchlo, když přišel nevítaný host a jejich bělostný koberec polil slunečním svitem a duhou. Bez úcty. Rovnováhu narušilo i to, když přinesla jaro příliš pozdě.



Jednoho takového opožděného jara potkala Ostara ptáka, který během dlouhé zimy skoro umrznul. Zděšená svou chybou proměnila ptáka v zajíce, kterého ihned zahřála nová srst a zachránila ho před skonem. Následně tento pták-zajíc, který se pořád choval tak trochu jako pták, snesl barevná vajíčka jako poděkování Ostaře.



Nějaký čas pak cestovali spolu. Můžete si pomyslet, že pouto, jaké měla Ostara se zajícem, bude to, které se dožije dalšího tisíciletí. No… ne tak docela. Někdo sice uctíval Ostaru, ale celý svět začal brát právě zajíčka nejen jako toho, kdo dal vejce, ale i jako maskota jara.



Zajíček se inspiroval Santou Clausem a bezděky skočil na opomíjený velikonoční trh. Děti. Říká se také, že jednou v Pensylvánii, když imigrantka z Německa schovala v zahradě vajíčka pro děti, se v pravou chvíli objevil velikonoční zajíček. Když veselé děti přičetly první sbírání vajíček právě jemu a ne matce, a ona je při tom nechala, následovaly události, jež nás po staletích přivedly do současnosti, kdy děti pro zábavu sbírají vajíčka a budou je sbírat i dál.



Abych uctil tyto příběhy, které se o vajíčkách vyprávějí, sám jsem nějaká přinesl. První je to od Marie Magdaleny, červené jako krev, zdobené zlatým křížem, jak stanovili obyvatelé Mezopotámie, když příběh slyšeli.



Je to pocta krvi, kterou Ježíš prolil na kříži, a znamení vítězství ducha nad smrtí. Má představovat úctu, víru, společenství a uctívání. Dále mám Ostařino vajíčko. Tato levandulová krása plně vyjadřuje jarní rovnodennost. Jsou na něm namalované jarní květiny, tulipány, narcisy a orchideje.



Je to pocta Ostaře, jež přináší svítání a je poslem bohaté úrody. Tenhle maličký drobeček… je výsledek mé spolupráce s velikonočním zajíčkem, říkám mu Kousek od vymření čokolády, je velký asi jako kopačák, skořápka má asi tisíc kalorií, a to nemluvím o vnitřku, který je celý z karamelu, nugátu a asi zmrzliny?



Nevím, dovnitř jsem se nikdy nedostal, ale je dekadentní, je vynikající a je úplně celé moje. No tak, mysleli jste, že jsem na vás zapomněl? Ale teď vážně, s tolika skvělými příběhy o tom, jak vznikla barevná tradice velikonočních vajíček, se pojí i různé způsoby, jak slavit. Ať už jdete do kostela, zahradničíte nebo malujete vajíčka a cpete se čokoládou, chtěli bychom vám popřát krásné prožití tohoto období obrození.



Tak se do toho pusťte! Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz