Raně křesťanská schizmata: Efez, synoda zlodějů a ChalkédónExtra Credits

Pojďme přeskočit 125 let od nikajského koncilu k posledním dnům západořímské říše. Ztratila Galii, Hispánii a velkou část severní Afriky. Ariánští barbaři ovládli téměř celý Západ. Británie už dlouho zela prázdnotou. Do říše pronikli Hunové a zničili zbytky její síly. Ale stále tu byl Východ a jeho bohaté provincie, Malá Asie a Egypt, aby říši podržely.

Kdyby tehdy zakročily, možná mohly dát Řím zase dohromady, jako kdysi za vlády Aurelia. Východ však čelil náboženskému sporu. To však nebyl jediný důvod, proč nezakročil. Východ a Západ se nyní víceméně podobaly spíše soupeřům než sladěným částem říše, a Hunové, ačkoliv nenapáchali tolik škody jako na Západě, z východořímské říše hodně vytěžili. To, že by Východ zasáhl, se stalo ještě nepravděpodobnějším, když uprostřed téhle krize uvíznul císař Theodosius II.

v náboženském schizmatu. A tady se to začíná zamotávat. Všechny ty ezoterické a učenecké spory, o kterých jsme mluvili dřív, byly jen rozcvička před tím, co přijde teď. Připravte se. Byl jeden mnich, Nestorius, který se kamarádil s císařem. Zvolili ho konstantinopolským patriarchou, nikdo významnější tehdy v křesťanském světě už nebyl, zatímco Řím byl stále stěží částí říše.

Nestorius se však zapletl do debaty o podstatě Krista a začal zastávat názor, že Kristus má podstaty dvě, božskou a lidskou. Říká se tomu nestoriánství. To způsobilo poprask mezi lidmi, kterým budeme říkat, z důvodů, které objasníme později, chalkedoňané, protože věřili, že Kristus má dvě sjednocené podstaty, božskou a lidskou, což dost namíchlo lidi, kterým budeme říkat monofyzité, ti totiž věřili, že Kristus má jen jednu podstatu – božskou a lidskou.

Tuším, co si myslíte. „Jo, to dává smysl.“ Pokud se však náhodou ztrácíte v tom, jak moc to dává smysl, rozeberu to důkladněji. V zásadě je to asi takhle: Má Kristus dvě odlišné podstaty, dvě sjednocené, nebo jen jednu, která zahrnovala to, co ostatní nazývali dvěma?

Může se to zdát triviální, ale pro lidi to tehdy bylo víc než otázka života a smrti, byla to otázka věčného života, nebo věčného zatracení, takže to pro spoustu lidí bylo opravdu hodně důležité. Zaplete se do toho ale i církev, místní spory a císařská autorita, protože tento muž, Cyril Alexandrijský, nazval nestoriánství kacířstvím.

Jenže kněží z Konstantinopole si pomysleli: „Kdo jsi, ty z té daleké Alexandrie, abys nám poroučel?“ Cyril tedy oslovil papeže v Římě s žádostí o posouzení. Ten řekl něco jako: "Ty, Cyrile, exkomunikuj ho, pokud do… řekněme, 10 dní nezmění názor.“ Nestorius se tedy obrátil na svého přítele Theodosia II. a řekl: „Svoláme koncil a vyřešíme to,“ čímž myslel „exkomunikujeme Cyrila“. Ale ještě než ho svolali, Cyril se zvedl a prohlásil: „To neuděláš!

Já exkomunikuji tebe!“ A bylo to. Koncil byl svolán a Cyril se snažil proplížit do jeho čela tím, že řekl: „Já jsem ten, kdo tady tomu velí.“ Nejdřív to nefungovalo, ale pár delegací se zpozdilo, a Cyril tak získal čas k pobízení těch nerozhodných, dokud nezískal většinu. Prohlásil tedy koncil za zahájený a sám se postavil do jeho čela.

Nestorius to samozřejmě nepřijal, neuznával Cyrila a odmítal zahájit koncil předtím, než dorazí delegace z Antiochie, jež se opozdila. Biskupové stojící za Nestoriem přišli na místo konání koncilu protestovat a začalo se přiostřovat. Tady zakročili zástupci císaře a vyzvali Cyrila, aby počkal ještě 4 dny, jestli z Antiochie nedorazí. Cyril využil své ninjovské schopnosti a navedl císařova zástupce, aby si přečetl císařův dekret, který končí nedbalým pokynem, aby, cituji: „začali bez prodlení a rychle opět nastolili jednotu církve.“ Jenže nedbalý císařský rozkaz je stále císařským rozkazem.

Takže když přečetl dekret nahlas před efektivně vytvořeným kvórem, biskupové podporující Nestoria byli totiž uvnitř, koncil byl zahájen legálně z pohledu církve i státu. Koncil samozřejmě ihned navrhnul exkomunikaci Nestoria.

Jenže poté konečně dorazila delegace z Antiochie. Naštvaní, že začali bez nich, vytvořili vlastní koncil a exkomunikovali Cyrila. Cyrilův koncil tedy exkomunikoval Antiochijce, a teď, když se všichni exkomunikovali navzájem, musel každý oznámit císaři, jenž byl zpět v Konstantinopoli, koho exkomunikovali. Jenže nestoriáni měli přátele u dvora a všechny Cyrilovy zprávy zabavovali, dokud Cyrilovci neposlali muže v žebráckých šatech se zprávou ukrytou ve vydlabané holi, aby ji propašoval dovnitř.

Císař dostal zprávu a nechal Nestoria vykázat, což zajisté všechno vyřeší. Všichni se pokorně vzdají, budou se snášet a všechny církevní rozkoly navždy zmizí. Jenže – jaké překvapení – se všichni pořád navzájem exkomunikovali. Císař svolal druhý koncil, aby určil, které exkomunikace byly legální. Jenže i tenhle koncil byl průšvih známý jako „synoda zlodějů“, protože žádní zástupci ze Západu se nemohli dostavit včas, tudíž ho vedli téměř výhradně monofyzité z Východu.

Exkomunikovali a odsoudili každého byť jen trochu spojeného s Nestoriem. Pak zašli ještě dál a prohlásili, že jediný správný způsob vnímání Krista je ten s jednou podstatou. To ovšem rozpálilo úplně všechny. Papež zuřil, vyloučení biskupové byli zlostí bez sebe, a netřeba říkat, že ty, kteří byli exkomunikovaní, aniž by se mohli vyjádřit, to také lehce namíchlo.

V církvi kvůli tomu nastal další rozkol. Uprostřed toho všeho navíc Theodosius II. natáhl bačkory. Nový císař, Marcianus, tedy svolal třetí koncil, aby to zkusil rozmotat a zjistit, zda něco z toho bylo vůbec legální. Tentokrát se všichni biskupové sjeli na místo zvané Chalkédón. Všechno stanovené druhým koncilem bylo téměř okamžitě zrušeno, zastánci druhého koncilu byli sesazeni nebo exkomunikováni a chalkedonské vyznání, tedy myšlenka, že Kristus byl dvě podstaty v jednom, se stala oficiálním kanónem církve.

Takže teď už je určitě všechno v pořádku, že? Zase špatně! Tady se koptská, etiopská, eritrejská, syrská, arménská apoštolská a malankarská církev odtrhly od toho, čemu dnes říkáme katolické a pravoslavné církve, i když tehdy to bylo to samé. Pamatujete na Justiniána a Theodoru, jak se Justinián snažil opět sjednotit církev?

To je ten rozkol, jenž se bude snažit zažehnat. A víte, jak on byl pravoslavný a ona patřila k monofyzitům? To byl problém, protože tenhle koncil, chalkedonský koncil, rozpoltil celý křesťanský svět a tenhle rozkol bude rozdělovat byzantskou říši po celá staletí. Bude zasahovat do politické i náboženské sféry, protože císaři se vždy dalo snadno oponovat podporou náboženské skupiny, do níž nepatřil.

Rozkol také usnadní ostatním skupinám odtrhnout monofyzitské oblasti od zbytku říše, která začala upadat. Kdo ví, jak by se historie vyvinula bez těchto schizmat, kacířství a sporů. Zachránilo by to Řím, nebo by byla Evropa ještě víc roztříštěná, nebýt vydřených myšlenek, jak ji sjednotit? Víme jen, že všechny ty myšlenky a všechna ta snaha pomohly zformovat pozdně klasické a raně středověké období.

K lepšímu či horšímu, tyto spory hrály velkou roli v přerodu starověku ve středověk. Díky, že jste celou tuhle cestu ušli s námi. Slova jako ariánství, monofyzité nebo chalkedoňané se budou po cestě tímhle obdobím objevovat znovu a znovu. Bez nich bychom nedokázali obraz této doby vytvořit. Díky za zhlédnutí a uvidíme se příště.

Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz