Pandemie chřipky 1918: Začátek

Září 1918. Tábor Devens, Massachusetts. Muž na pitevním stole zmodral. Doktor William H. Welch dá pokyn. Kolegové mu dají pilku na kosti a začnou otevírat hrudní koš. Mužovy plíce jsou těžké. Welch a jeho kolegové se poté nakloní. Tekutiny je v plicích tolik, že přetéká do průdušnice.



Ten muž se utopil ve svém vlastním těle. Stejně jako ostatní. Welch musí na vzduch. Otvírá dveře a prochází kolem mužů na podlaze. V nemocnici už není dost lůžek. 6000 lidí nacpaných v zařízení určeném pro 1200. A začínají modrat. Toto je hororový příběh, jeden z nejděsivějších v historii. V roce 1918 se objevila nová nemoc.



Stále nevíme přesně, jak nebo kde nakazila lidi nejdříve, ale během měsíců se rozšířila po planetě, ze zákopů západní fronty do nejodlehlejších vesnic na zemi. Nakazila třetinu světové populace a zabila 50 až 100 milionů lidí. Pro srovnání, nejnižší odhady uvádějí dvojnásobek obětí než u 1. světové války, ale u nejvyšších to je dvakrát více než u obou světových válek dohromady. Za osmnáct měsíců zemřelo tři až šest procent světové populace.



Byl to první moderní mor, který otočil náš propojený svět proti nám. Šířil se po moři, železnicemi a tepnami průmyslové války. Také to byla první pandemie doby vědecké, kdy doktoři mohli do jisté míry pochopit, s čím bojují, a infekci se postavit. I přes nedostatek nástrojů. A tak v roce 1918, i když vědci viry neviděli, věděli, že musí existovat. Neměli tušení, že na rozdíl od bakterií, které mohli vidět mikroskopy, nebyla chřipka naživu v pravém slova smyslu.



Jen nestabilní genetický materiál, který ovládl buňky a přinutil je udělat miliardy svých kopií. A z nakažených buněk zmutovala menšina těchto nových virů v něco více nakažlivého, více smrtícího. Mikroorganismus, který se díky nahodilosti přirozeného výběru v každém hostiteli postupně zlepšil v napadání a zabíjení. Nakonec změnil světovou válku, vyhubil jazyky a zničil pocit nezranitelnosti, který moderní medicína začala pěstovat.



A když noční můra skončila, svět udělal, co dělá každý člověk, když se probudí. Zapomněl. Ale tohle si nemůžeme dovolit, protože virus, který v roce 1918 zpustošil svět, je stále tam venku, stále mutuje a vrátí se. I přes takový dopad stále nevíme, kde pandemie vznikla. Ale existují teorie.



Kanada, 1917. Vlak uhání pláněmi. Vojenské stráže mají udržet civilisty dál od lokomotivy. Pokud uvidí vnitřek, můžou být nepokoje. Tyto vagóny, navržené pro dobytek, ukrývají čínský dělnický sbor, pěšáky v politické hře. Doteď byla mladá a křehká Čínská republika v 1. světové válce neutrální. S tolika zahraničními státy s územím uvnitř jejích hranic by zapojení do konfliktu mohlo udělat ze země bojiště.



Na neutralitu ale mohla zapomenout. Japonsko, jeden ze spojenců, využilo války, přesunulo vojsko na čínské území a prosazovalo kontrolu nad vládou. Čína politicky zaperlila a vyhlásila Německu válku. Ostatní spojenci snad Čínu ochrání před japonskou agresí a po válce ji usadí k vyjednávacímu stolu. Mohla by i získat zpět své okupované území.



Ale kvůli zachování neutrality jsou čínští rekruti vyloučeni z boje. Budou kopat zákopy, nosit munici a čistit minová pole. A tady je máme: Posláni do Kanady, nacpáni ve vagónech a cestující zemí na vojenskou loď v Halifaxu. Ale mezi nimi je ještě něco. Respirační onemocnění, které vloni zpustošilo severní Čínu. Zimní onemocnění, kvůli kterému můžete začít vykašlávat krev a zmodrat. Nejdřív začne kašlat jeden rekrut, pak druhý.



Dělníci postupně onemocní bolestmi hlavy a nachlazením. V nacpaném dobytčáku není kam utéct, není kam izolovat nemocné. Prosili stráže, aby je pustili vyhledat lékaře, ale kvůli bující kanadské nevoli vůči Číně mají stráže rozkaz udržet cestující v tajnosti. Když dorazí do Halifaxu, musí jich být 3000 umístěno do karantény. Doktoři jim předepíší ricinový olej na škrábání v krku a zbytek rekrutů naloží na vojenské lodě do Francie.



Ti muži nejsou nemocní. Zatím. Ale oběti chřipky jsou nakažlivé dny před projevem symptomů, což znamená, že britské impérium právě přivedlo pandemickou chřipku do zákopů. Pokud to byla chřipka. Protože další případy se objeví na nejnepravděpodobnějších místech. 4. března 1918. Kemp Funston, Kansas.



Jako každá vojenská základna v Americe je tábor Funston přeplněný. V druhém největším cvičebním centru v zemi žije 56 000 mužů v kasárnách a stanech. Čekají na povolání do USA nebo Francie. Nemoci vždy přijdou do války i s rekruty, takže není divu, když vojín, třeba kuchař, ohlásí chřipku. V poledne se k němu přidalo dalších 107 vojáků. Za tři týdny to bylo přes 1100. Alarmující, jistě, ale je válka.



Táborové epidemie se dějí. I když mělo 20 procent pacientů zápal plic a 38 z nich zemřelo, lékařům to přišlo normální. Ale chyběl jim důležitý dílek skládačky. O měsíc dříve a 480 kilometrů dále se lékař v Haskell County v Kansasu díval, jak chřipka zabíjí tucty jeho nejzdravějších pacientů. Její tempo a úmrtnost ho tak vyděsily, že napsal Veřejné zdravotnické službě a varoval v Národním zdravotním věstníku, ale nikdo neposlouchal. Nekrolog byl tou dobou v únoru neobvykle plný, ale kromě zpráv o smrti a nemoci tu byly i dojemné články.



Vojáci z Haskell County jeli k přijímači nebo se ještě naposledy vraceli domů. Všichni míří do tábora Funston. A odtud do Francie. Dva týdny po prvním případu ve Funstonu hlásilo 10 procent rekrutů dvou táborů v Georgii nemoc. Ke konci měsíce mělo 24 z 36 největších vojenských základen v Americe případy. Spolu s 30 velkými městy. Nikdo si toho nevšiml.



Zatím. Armádní lékařské oddělení, Washington D.C. Doktor William H. Welch sledoval epidemii. Jeden z neznámějších lékařů v zemi pomohl přivést americkou medicínu do moderní éry. Stál za Lékařskou školou Johna Hopkinse, rozšířil používání mikroskopů a organizoval Rockefellerův institut, první lékařskou laboratoř v zemi. Jeho práce změnila Ameriku z národa místních lékařů na titány vědecké medicíny jako v Pasteurově institutu ve Francii a Kochově institutu v Berlíně.



Díky němu se Amerika připojila k věku mikroskopu a vakcíny, zářnému světu, kde doktoři mohli vidět nemoci a zabít je. Poslední desetiletí vznikly vakcíny proti neštovicím, vzteklině, antraxu, záškrtu a meningitidě. Na Rockefellerově institutu podnikali první kroky k opětovnému přišití končetin a transplantaci orgánů. Někteří optimisté dokonce předpovídali budoucnost bez přenosných nemocí. A Amerika potřebovala tuto vědeckou sílu víc než kdy dřív.



Ještě před válkou doručil Welch zprávu hlavnímu vojenskému lékaři. „Až dojde k mobilizaci, budete mít epidemii. Budete potřebovat nejlepší lékaře a mikrobiology, výzkumníky, vagóny jako mobilní výzkumné laboratoře, zásobu vakcín a antitoxinů, vše, co bude připraveno.“ Když válka začala, hlavní lékař Welche a jeho výzkumníky nenaverboval. Jen zařadil Rockefellerův institut do armády. A tak tu byla: Epidemie, které se Welch obával.



Viděl, jak se na mapě pohybuje z tábora do tábora a jak už zabila skoro 6000 lidí. Poslal výzkumníky zmapovat šíření a bojovat s menšími případy zápalu plic, které u epidemií nejvíce zabíjely. Varovali armádu, že k tomu u přeplněných táborů dojde, ale nikdo neposlouchal. Welch odeslal experimentální vakcínu bojující s bakteriálním zápalem plic a sérum snižující počet úmrtí na polovinu. Výsledky testu byly dobré, ne-li stoprocentní. Byla to úspěšná reakce.



Ale byl tu problém. Protože epidemie, proti které Welch bojoval, nebyla chřipka, ale spalničky. Také viděl zprávy o šíření chřipky, ale chřipka byla sezónní. Něco, co se očekávalo a pak zmizelo. Doktoři ani nemuseli hlásit případy Veřejné zdravotnické službě, takže vypuknutí spalniček se zdálo mnohem vážnější, zejména u rekrutů ve výcvikových táborech a 36 000 národních lékařů nasazených ve Francii.



Když Welch bojoval se spalničkami, infikované jednotky se naloďovaly. Vměstnaly se do nákladového prostoru, dokud tam nebylo dvojnásobek cestujících. Vypluly z přístavu, mávaly svým rodinám a blízkým na břehu a zamířily do Evropy. Už to bylo v krevním oběhu, nejen mužů, ale celého světa. Překlad: Kara www.videacesky.cz