Pandemie chřipky 1918: Boj s duchemExtra Credits

28. září, Filadelfie. Válečná přehlídka je v plném proudu. Tisíce lidí pochodují ulicemi. Stovky tisíc se dívají. Málokdo ví, že zdravotníci tlačili na starostu, aby akci zrušil. Ženy mávají vlajkami, dítě sedí na ramenou svého otce. Dav nad simulovaným náletem ani nedutá. Letadla létají vzduchem, protiletadlové zbraně střílí do vzduchu.

Dav natahuje hlavy a představuje si, jaké to je být ve smrtelném nebezpečí. Ale vůbec netuší, že už jsou. Filadelfii už chřipka spalovala, ale po přehlídce válečných dluhopisů exploduje. O tři dny později se začaly plnit nemocnice. Kvůli odvodu profesionálů tu není dost doktorů ani sester. A nemocniční personál začíná umírat.

Kolegové kolem nich padají, ale doktoři a sestry se tím nezdržují. Někteří mají v soukromé praxi 60 domácích případů denně. První týden zemřelo přes tisíc lidí a za tři týdny se počet obětí přiblížil pěti tisícům. Mrtví začínají Filadelfii rychle zatěžovat. Pohřebáci přijíždějí do nemocnic, aby uvolnili lůžka po mrtvých. Když pacient začne modrat, sestry je označí do márnice. Šetří to čas.

Ale márnice nemá místo a odmítá přijmout další těla. Pracovníci vyvětrávají zápach okny i dveřmi a tekutina teče ze dveří a do kanálů. Katolická církev se zapojuje, povolává duchovenstvo, aby odneslo mrtvé. Když kněz vstoupí do márnice, najde 400 těl. Jsou všude. Leží na stolech i v koutech.

Budova přesáhla dvanáctinásobek své kapacity. Na hřbitovech to není o nic lepší. Vykopané hrobky jsou plné. Městu došly rakve a dřevo na výrobu rakví. Lidé přenášejí své blízké na hřbitov na trakařích a v pytlích od brambor, pak je tam nechají. Církev ještě jednou zasáhla. Najala si stavební četu, aby vykopala hroby rypadly.

Rakve naskládá do dvou pater a zapisuje přesné místo každého nebožtíka. V noci je občané slyší nad masovými hroby odříkávat latinsky modlitby. Ale zorganizování trvalo. A po týdnech jich stále nejsou tisíce pohřbeny. Když nemocnice, márnice a hřbitovy odmítají přijmout mrtvoly, lidé musí žít s mrtvými doma. A mnoho rodin je tak nemocných, že s tělem vůbec nepohnou. Jednoduše spí, jedí a žijí vedle zesnulého.

Po týdnech si filadelfští zástupci konečně pronajali skladiště za přeplněnou márnici. Organizované týmy policistů a kněží obcházejí město a kupí mrtvé na koňské vozíky. Filadelfie bude nejhůř zasažené město v Americe s půl milionem případů. Městská vláda do konce října téměř přestala fungovat a běžní občané se rozhodli převzít otěže. Lidé nabízeli auta jako sanitky a dělali v lékařských telefonních bankách, primitivních 911.

Ale severněji na pobřeží to byl jiný příběh. Zatímco šéf newyorské Rady pro zdraví reagoval pomalu, město zažilo boj s epidemiemi, jako je obrna a tuberkulóza. Veřejná zdravotnická služba dost pomohla a v newyorském přístavu prověřovala a uzavírala lidi. Přístav uzavíral lodě do karantény hned po prvních případech na západní frontě.

Ale válka úplné karanténě bránila. Město přijalo zákony postihující plivače a lidi, kteří si při kašlání a kýchání nezakrývali ústa. Vyvěsilo oznámení nabádající nemocné, aby zůstali v dobrovolné karanténě, hlásili nemoci doktorovi a vyzvali lidi, aby nosili gázové roušky. Rada pro zdraví sledovala šíření nemoci ulicemi, zřídila lékařská centra, posílající doktory a sestry po domech, a hlavně přesvědčila podniky, aby zkrátily pracovní a nákupní hodiny, aby snížila počet lidí v MHD.

Ale v New Yorku přesto tisk pokračoval v minimalizaci nákazy, aby „ochránil morálku“. A v jiných městech v Americe to nebylo jiné, i když se nemoc šířila na západ. Noviny jeden den tvrdily, že se není čeho obávat, a další oznámily, že byla všechna veřejná shromáždění zrušena.

Výsledkem byla nejistota a strach. Všichni věděli, že to noviny tají. Lidé viděli nekrology. Viděli reklamy Červeného kříže hledající sestry, rodiny na zadních stranách novin sledovaly, že chřipka přichází železnicí a dálnicemi. Byla ve vedlejším státě, ve vedlejším okrese, ve vedlejším městě a pak ve vedlejším domě.

V tomto nejistém období kolovaly zvěsti. Jedna konspirační teorie tvrdila, že chřipka je biologická zbraň vypuštěná z německých ponorek u břehů Atlantiku. Další říkala, že německá Bayer Corporation otrávila svůj aspirin nemocí. Po Phoenixu se šuškalo, že nemoc nosili psi, a kvůli tomu Arizoňané zabili tisíce tuláků a mazlíčků. A v San Franciscu policista zastřelil muže, který odmítl dodržovat nové zákony o rouškách.

Evangelista Billy Sunday říkal, že nemoc je „trestem, který se snesl na hříšný národ“, a uspořádal modlitební setkání za konec epidemie. Několik lidí se z chřipky zhroutilo, zatímco se modlilo za vysvobození. Celá města se izolovala, najímala ozbrojené stráže. Chřipka stejně dorazila s pošťáky a mlékaři. Obchody žádaly zákazníky, aby zakřičeli své objednávky a nechali peníze na prahu.

Majitel si vzal peníze a nechal tam zboží. Děti zesměšnily tuto paranoiu do švihadlové říkanky, která zachytila pocit nezvaného hosta vkrádajícího se do domu. Měla jsem ptáčátko a jmenovala se Pipka, oknem vyletěla do světa jako chřipka. Země potřebuje něco, co tuhle noční můru zastaví. V polovině října na Rockefellerově institutu izolovali Pfeifferův bacil a na vojenské lékařské škole začíná proces vstřikování do koně, odebírání krve a izolování protilátky pro vakcínu.

25. října je vakcína připravena. Rychlíky vezou dodávky na západní pobřeží, aby tam chránili vojáky a stavitele lodí. Dokázali s tím naočkovat celou americkou armádu a své civilní pracovníky. Ale pouze pro celou armádu. Během války byl Rockefellerův institut vojenskou organizací, a proto se jejich práce zaměřovala na armádu. Ale i když starostové a guvernéři prosili o vakcínu, nedostali ani jednu lahvičku.

Na pomoc veřejnosti se vyžadovalo souběžné civilní úsilí. Williamsová v hygienické laboratoři zkoumá vzorky plic z nemocnic a dětských domovů a snaží se prokázat přítomnost Pfeifferu ve většině obětí. A najde ho. Všude. Izoluje vzorek a dokazuje jeho vazbu na protilátky, což ho potvrzuje jako původce. Poté kultivovala obrovské množství Pfeifferu, litry a litry, předala je Parkovi, který ho na své farmě připravil na masovou výrobu.

Vědci podvědomě věděli, že to není správná věda. Proces byl příliš rychlý. Nikdo vlastně nevěděl, jestli Pfeiffer chřipku způsobuje. A pokud, jak někteří předpokládali, byl viníkem virus neviditelný mikroskopům, tyto vakcíny nezaberou. Bylo to, jak jeden vědec řekl, „jako bojovat s duchem“. Ale za pokus to stálo.

Bylo možné, že ve vzorku náhodou ulovili prvek způsobující nemoc a koně si na něj vytvoří protilátky. Tak přece vznikla první vakcína proti vzteklině. Jeden rockefellerský vědec s tím vlastně počítal, vyrobil vakcínu, která obsahovala protilátky pro každou možnou bakterii, všechny smíchal dohromady a doufal, že jedna nemoc zastaví. I když vakcínu uvedli na trh, hlavní lékař Gorgas varoval, že je experimentální, a nevěděl, jestli funguje.

A... nefungovala. Laboratoře po celé zemi produkovaly desítky vakcín a žádná z nich nepomohla, protože chřipka byla, jak se někteří obávali, neviditelný virus. Navzdory tomuto selhání však medicína nebyla bezmocná. Pro pacienty zabité přímo chřipkou, kteří zmodrali, nemohli moc udělat, ale mohli bojovat proti zápalům plic, které nemoc provázely.

Vakcína proti zápalu plic a sérum, na kterém Avery při minulé epidemii spalniček pracoval, zabraly. Vakcína nejspíš pomáhala. Vzali si ji tisíce vojáků. Lékaři vyvinuli v chirurgii nový zákrok pro vstup do plic a odvodnění hnisu topících se pacientů. Jiní nemocným nabízeli kyslík, rentgeny a srdeční stimulanty. Ale nejzáslužnější péči poskytly sestry. Bylo tu příliš málo lékařů, příliš mnoho pacientů, nedostatek léků a léčbám často trvalo moc dlouho, než se podávaly hromadně.

Na druhou stranu sestry udržovaly pacienty hydratované, v teple a pomáhaly v dýchání. Mohly zmírnit kašel a snížit teploty. A tento druh dlouhodobé péče zřejmě ovlivnil přežití pacienta víc, než doktor během několika minut strávených u každého lůžka. Červený kříž poté vyvinul systém, který předvídal chřipkový cyklus infekce, kdy v jedné oblasti zemře a objeví se v jiné, takže rozmístil pohotovostní týmy sester dřív, než byly potřeba.

A i když všichni od městských úředníků po Červený kříž reagovali na krizi, byl tu jeden muž, který odmítl cokoliv udělat. Prezident Wilson. Když byl informován o epidemii chřipky, jeho jedinou otázkou bylo, zda má nařídit vojenským lodím, aby dál převážely vojáky do Francie. Nařídil.

A chřipka dál zabíjela. Překlad: Kara www.videacesky.cz