Léčba tuberkulózy – Desetitisíciletá válkaExtra Credits

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 67
95 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:35
Počet zobrazení:3 934
Po Kochově nezdaru s tuberkulinem vyhlásili tuberkulóze válku vědci z různých oborů a z různých zemí. Podařilo se jim vynalézt vakcínu a posléze i lék. Dokázali tím, že armáda jednoho muže nemoc neporazí, ale týmová spolupráce by mohla. Přestože však nyní máme v rukou vakcínu i léky, tuberkulóza pořád tvrdošíjně odmítá zmizet…

Přepis titulků

Tyto kosti našli u pobřeží Izraele v prastarém městě na dně oceánu. Ta osada byla stará 9 tisíc let, tak stará, že lidé, již tam žili, umřeli a byli pohřbení, neměli technologie jako hrnčířský kruh nebo kolo. Co však měli, byla tuberkulóza. TBC nás pronásleduje jako stín po celou historii lidstva. Našli ji v plicní tkáni mumií v Egyptě a píše se o ní v Bibli, ve védských sbírkách a v Hippokratových textech.

Nemocní tuleni ji zřejmě zavlekli do Jižní Ameriky dlouho před kolumbovskou výměnou. Tady se lidstvo nejvíce přiblížilo biologické odplatě a v roce 1944 jsme na ni našli lék. Tuto sérii vám přináší program Child and Teen Checkups. Děti potřebují prohlídku aspoň jednou ročně.

Jste-li z Minnesoty, může vám pomoci. Více na getctc.com. Přestože Kochův tuberkulin nebyl lékem, v jaký se doufalo, při jeho uvedení na trh v roce 1891 už experti z jiných oborů hledali způsoby, jak na TBC vyzrát. Kochův problém byl, že se nechal unést mýtem o vědeckém géniovi, myšlenkou, že jediný člověk zničí nemoc silou své inteligence.

Takhle ovšem věda v moderním světě nefunguje. Vyléčit bílý mor si ve skutečnosti žádalo tým expertů z různých oborů a ještě větší skupinu ne-vědců, kteří lék zavedou. Než Koch začal zkoumat tuberkulózu, veřejná zdravotní péče a technologie už snižovaly její tempo v Evropě a Severní Americe. Ve městech, kde žili lidé blízko sebe a kde bylo nejvíce nemocných, spustila hygiena kampaň, aby si lidé při kašli či kýchání zakrývali ústa, zakázala plivátka a plivání na ulici trestala pokutou.

Odbory a reformátoři chtěli více místa pro továrny, aby na sebe dělníci nebyli namačkaní. Nemocnice zavedla oddělení pro TBC, aby se ostatní pacienti nenakazili. Lékaři měli nové přístroje, například stetoskop či rentgen, aby nemoc odhalili včas. A Kochův tuberkulin, přestože selhal jako lék, sloužil jako diagnostický test.

V roce 1908 skupina vědců zjistila, že typ TBC zvaný skrofulóza, který způsoboval spíš léze než plicní infekci, se nacházel v těle krav a člověk se mohl nakazit pitím mléka. Ukázalo se, že krátké převaření v procesu pasterace, pojmenovaném po Louisi Pasteurovi, problém vyřešilo.

Veřejný skepticismus však způsobil, že se metoda začala používat ve velkém až za 2. světové války, ale když ji zavedli, počet případů skrofulózy klesl. Tento objev o spojení mezi lidskou TBC a TBC skotu byl skvělý z dalšího důvodu. Přinesl naději na vakcínu. Koneckonců, vakcína proti neštovicím vzešla z podobné situace. Lékaři naočkovali pacienty méně závažnými kravskými neštovicemi, aby se jejich tělo obrnilo proti těm pravým.

Problém byl, že na rozdíl od neštovic byla tuberkulóza skotu pro člověka smrtelná. Francouzskému týmu trvalo 13 let, než vyvinul dostatečně slabý kmen, který by u člověka vybudoval imunitu, aniž by se u něj plně rozvinula TBC. Výsledná vakcína, známá jako BCG, se začala testovat na lidech v roce 1921 a dodnes zůstává nejpoužívanější vakcínou proti TBC. Ale BCG nebyla lék.

Po dobu 10 let sice bránila imunitní systém, ale již nakaženému člověku pomoct nedokázala. K nalezení takové látky se věda bude muset ponořit do nejexotičtější, nejzáhadnější biologické směsi, jakou lidstvo zná. Do hlíny v New Jersey. No fuj. Selman Waksman, mikrobiolog na Rutgers University, se zabýval biochemií a mikrobiologií hlíny.

Nejprve posuzoval mikroby pro možné využití v zemědělství, ale po objevení penicilinu v roce 1928 začal intenzivně hledat antibiotika, což bylo slovo, které proslavil, která by zabírala na bakterie odolné proti penicilinu. Vlastně hledal mikroby, které by vraždily ostatní mikroby. Za čtyři desetiletí vypěstoval Waksman a jeho tým 10 tisíc druhů mikrobů z hlíny v New Jersey a dalších zdrojů.

Jen jeden z nich byl účinné antibiotikum, které se dalo vyrábět v potřebném množství. Streptomycin. Testy provedené v roce 1944 ukázaly, že streptomycin dovedl zničit TBC. Nejprve o tom mlčeli, každý si totiž pamatoval, jak dopadl Koch a jeho tuberkulin. A to patřil mezi největší lékařské mozky vůbec. Testovali málo a pod pečlivou kontrolou, zaváděli ho pomalu, tím, že ho zkoušeli na vojácích vracejících se z války.

Ale Britové dokázali jeho účinnost provedením první randomizované klinické studie, která se později stala standardní metodou testování léků. Mezi lety 1946 a 1948 podali britští lékaři streptomycin skupině náhodných pacientů a porovnávali je s kontrolní skupinou v podobném stádiu TBC. Tenhle plán nevznikl vědeckou precizností, ale utahováním opasků po válce.

Britové si mohli dovolit jen omezené množství vzácného léku a chtěli, aby získaná data byla co nejjasnější. Zpočátku to sice vypadalo dobře, jakmile však lék došel, stav pacientů užívajících streptomycin se zhoršil. Přišli na něco, co sužovalo vědce zabývající se TBC po celá desetiletí. Pokud není TBC zcela zničena, exceluje v budování odolnosti proti antibiotikům.

Naštěstí švédští vědci Jörgen Lehmann a Karl-Gustav Rosdahl vyrobili kyselinu PAS, která dokázala zpomalit metabolismus bakterie. Britský tým ji vyzkoušel na znovuožívající mikroby. Byla to první kombinovaná terapie a… fungovala. Poprvé v historii lidstva jsme měli lék na tuberkulózu. A nebylo to díky jednomu vynikajícímu vědci. Byla to týmová práce, což bylo zdůrazněno v roce 1952, když Waksman dostal za streptomycin Nobelovu cenu, přestože to byl jeho student, Albert Schatz, kdo jej objevil.

Následoval ošklivý spor, který vyhrál Schatz a byla mu přiznána spoluúčast a honorář. Během deseti let se objevila sestava čtyř léků na TBC, které odsunuly streptomycin a PAS do pozadí. Léky, co se vytáhnou, když ty přední selžou. Bylo důležité mít je v záloze, protože přestože měli v rukou lék, TBC prokázala pěknou tvrdohlavost.

Zkrátka prostě odmítala umřít. Aby zničili tuberkulózu, a tím opravdu myslím zničili, musí pacienti brát antibiotika několik týdnů. Musí je vlastně brát i poté, co se začnou cítit lépe, což je těžké, protože i lék může mít vedlejší účinky, od nevolnosti po ztrátu sluchu. Mnoho pacientů přestalo a mikrob se vrátil, odolný proti antibiotikům, která ho léčila.

I když odolnost nemusí vadit, může hrát roli výdrž. Když antibiotika napadnou TBC, většina mikrobů se rychle a plynule zničí. Pár jich však začne, řekněme, hibernovat, a vydrží. Nejsou imunní, ale vyčkávají. Zákeřné potvory.

Léky samotné byly navíc drahé. TBC byla čím dál vzácnější v rozvinutých zemích, ale pořád řádila v Indii, východní Asii, Africe a Jižní Americe. Když pacienti zahájili léčbu, ale nedokončili ji, objevovaly se další odolné kmeny. Odolné kmeny vyžadovaly delší léčbu, některé až jeden rok, což dělá 20 tisíc pilulek, a různé přístupy, aby se zajistilo jejich zničení.

Dlouhodobé braní antibiotik spolu s hospitalizací stálo až milion dolarů za jednoho pacienta. Počátkem 80. let však pokročily charity a nemocnice ze zámoří. Chvilku to vypadalo, že by se desetitisíciletý sen mohl splnit. Mohli bychom vymýtit TBC stejně jako neštovice. Dvě věci však vychýlily rovnováhu. Rychlé mezinárodní cestování a AIDS.

Díky létání se mohla odolná TBC šířit do míst, kde byla téměř vymýcená a kde ji lékaři přestali hledat. S nárůstem HIV/AIDS si TBC našla novou skupinu lidí se špatnou imunitou, na kterou zaútočit. Obzvlášť v místech, jako je jižní Afrika, kde bylo těžké sehnat lékařskou pomoc, opět hrozilo, že se bílý mor stane skutečností. Není však třeba panikařit, je v co doufat.

Vypadá to, že WHO, vlády států a charity jako Nadace Billa a Melindy Gatesových bohatě financují nové levné diagnostické testy a vylepšené vakcíny. V testovací fázi jsou nové léky, které mohou pomoci bojovat proti kmenům odolným vůči antibiotikům, a místní lékaři jsou mnohem pečlivější, aby při diagnostice nepřehlédli TBC. Bitva mezi lidstvem a tuberkulózou pokračuje. Porazit ji bude vyžadovat spolupráci vlád, vědců, zdravotníků a vás.

To nejlepší, co můžete udělat pro zastavení šíření odolných kmenů… no, vlastně všeho, nejen TBC, je dobírat antibiotika až do konce, když jste nemocní. Hele, víme, že je to na nic, Rob při psaní téhle epizody bral antibiotika na bronchitidu, ale jakkoliv je nemá rád, dobere je do konce, aby někdo jiný nechytil něco horšího.

Vyléčili jsme tuberkulózu, ale pořád ji musíme porazit. To si žádá všechny, včetně vás. Pomozte nám s tím a dýchejte volně, přátelé. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Pěkné, děkuji za překlad :) . Co bude příště? Nechcete zase dát hlasování? :)

40

Odpovědět

Video: Dýchejte volně
CoVId: Podržte mi pivo :D

70

Odpovědět

Za současné situace je to velice příhodné doporučení :D

60