Pandemie chřipky 1918: Objednejte víc rakvíExtra Credits
67
Chřipka, o které si lidé začali myslet, že pomalu mizí, se nyní vrací v plné síle. Začíná boj s časem. Doktoři zčistajasna omdlévají, buď z vyčerpání nebo na nákazu, a mrtvých přibývá. Velitelé jednotek ale odmítají polevit ve válečném tažení, zvlašť když je vítězství tak blízko. Brzy se ale z táborů a vlaků stanou centra nákazy a doktoři přichází se zprávami, že pro mrtvé už nejsou rakve.
Vysvětlivky: Homeopat je člověk, který dává přednost alternativní medicíně, kdy se nemocný léčí v malých dávkách látkou, která mu ve velkých dávkách způsobila onemocnění.
Epizoda 1: Začátek
Epizoda 2: Zákopová horečka
Přepis titulků
O měsíc později. Brzdy skřípají, pára vyfukuje. Doktor Welch a jeho tým přijíždějí
na vlakové nádraží Washingtonu D.C. Vracejí se z vyčerpávající
prohlídky vojenských nemocnic. Doufají, že podají hlášení
a odpočinou si. Místo toho se s nimi na nástupišti
setká voják s novými rozkazy. Ihned se dostavit do Devensu. Španělská chřipka zasáhla tábor.
O osm hodin později Welch a jeho tým přijeli do Massachusetts. Shledají tábor Devens paralyzovaný. Pacienti jsou namačkáni v nemocnici, modrají a kašlou tak moc, že si potrhají břišní svaly. Krvácejí z nosu a z blouznění vykřikují. V extrémních případech jim nemoc v plicích udělala malé díry. Kyslík uniká ven a dostává se pod kůži obětí, takže praskají, když je sestry otáčejí.
Jako praskání rýžových lupínků. Co se to děje? Cvičení se zastavilo. Zdraví rekruti se starají o ty, kteří jsou nemocní. Téměř půlka zdravotnického personálu je nemocná. Někteří ani nevykazovali symptomy, prostě odpadli. Tito náhlí pacienti často umírají během 12 hodin. Ti, kteří se vyhnou rychlé smrti, podléhají sekundárnímu zápalu plic.
Armáda připravila zvláštní vlaky, které odvezou mrtvé. A už se objevují v Bostonu. Po kolotoči pitev odhalujících plíce plné zpěněné krve se tým obrátí na Welche. Je vedoucím Americké lékařské asociace a studoval vzácná onemocnění na třech kontinentech. Otřesený Welch říká: „To musí být nějaký nový druh infekce nebo moru.“ Pak vyběhne z místnosti, obchází nemocné, aby se dostal k telefonu.
Volá svému šéfovi, hlavnímu armádnímu lékaři, Gorgasovi. „Tohle se rozšíří,“ říká. „Armáda musí hned zrušit pohyb vojáků a rozšířit nemocniční prostory!“ Pak zavolal do Rockefellerova institutu a povolal do Devensu dr. Oswalda Averyho. Avery je výstřední chlap. Stejně jako Welch se nežene do manželství nebo rodiny, ale na rozdíl od Welche, který obráží soukromé kluby v Atlantic City, Avery neměl koníčky ani společenský život.
Je to samotářský podivín, který žije v bytě vedle institutu a mluví jen o své práci. Pokud by někdo mohl najít odpovědný patogen, pak Avery. Ale nemají času nazbyt. „Musí se stát několik věcí,“ usuzuje Welch. Musí přijít na to, jak se nemoc šíří a jak ji zabít, a jestli ji dokážou nějak zastavit.
Potřebují identifikovat patogen, bakterie nebo toxin způsobující toto onemocnění, aby mohli vyvinout sérum, antitoxin nebo vakcínu. A to byl Averyho úkol. Avery odvedl skvělou práci na séru zápalu plic testovaném v létě, což by se mohlo hodit, vzhledem ke všem sekundárním zápalům plic. Ale Welch a jeho tým nebyli jediní, kdo hledal patogen. Long Island, New York.
Uhánějící auto Rady pro zdraví se smýká po prašné cestě. Uvnitř sedí ten nejneobvyklejší pár v americké medicíně. Na sedadle spolujezdce se jako o život drží doktor William Park. Za volantem, s pedálem až na podlaze, je asistentka ředitele laboratoře, doktorka Anna Williamsová. Ti dva jsou naprosté protiklady. Park je věřící, Williamsová pochybuje. On je gentleman z vyšší společnosti, ale ona raději rychlá auta a létání v kaskadérských letadlech.
Ale za 25 let spolupráce se proslavili svou prací na obrně, vzteklině a záškrtu. Proto uhání na vojenskou základnu. Pokud američtí lékaři doufají, že vyrobí vakcínu nebo sérum proti této nové nemoci, je tu Park a Williamsová. Nikdo, dokonce ani jejich soupeři v Rockefelleru, nedokážou vyrobit vakcínu v takovém množství jako Park.
Pokud izolují patogen, můžou ho vpíchnout koni, pak odebrat krev a extrahovat koňské protilátky. A Park má hodně koní. Tak vyrobili protilátky proti záškrtu a zásobili doktory v New Yorku zdarma. Zaparkovali auto, nasadili si roušky a dali se do práce. Za pár hodin jednou zpět do města. Zadní sedadlo je plné krčních výtěrů, vzorků krve a plicní tkáně. Oba týmy hledají to samé.
Bacilus infuenzae. O 16 let dříve ho německý lékař Richard Pfeiffer identifikoval jako příčinu chřipky. Objev tak významný, že byl mikrob přezdíván Pfeifferův bacil. Ale je těžké ho identifikovat a izolovat. Malá chyba v přípravě může zničit vzorek, takže najít ho chce čas. Mezitím armádní epidemiologové sledují šíření nemoci. Zakreslují ho na mapě, jak skáče mezi základnami podél lodních tras a železničních tratí.
Boston, Filadelfie, New York, New Orleans, Puget Sound, Velká jezera. Někdy muži onemocní během přepravy tak moc, že musí být v cílových destinacích přenášeni z lodí a vlaků. Jejich počáteční vyšetřování naznačuje, že je to těžká chřipka. To znamená, že se přenáší vzduchem a na povrchu může přežít celé hodiny. Velký počet sekundárních infekcí značí, že potlačuje imunitní systém.
Hlavní lékař Gorgas se snaží spustit poplach. Trvá na tom, aby jeho nadřízení zastavili všechny převozy a vojenské lodě. Přinejmenším by mohli držet muže v karanténě týden předtím, než nastoupí. Armáda to odmítá. Německo mele z posledního, argumentují. Říká se, že Rakušané a Osmani připravují mírové nabídky. Teď není čas na to, aby se polevilo v nátlaku. Nic nesmí rozptylovat je nebo veřejnost od válečného úsilí.
Posílají další registrace na odvody a nutí tisíce mužů po celé zemi do veřejných budov vyplňovat papíry. Gorgas protestuje. Jaký to má smysl? Tábory přestaly trénovat, aby se vypořádaly s nákazou. Tihle noví rekruti se nestanou bojovníky, jen se přihlásí do služby a dostanou chřipku. Konečně vítězství. Armáda souhlasí a ruší další nábor.
Ale už je pozdě. Zatímco Gorgas bojuje s generály, velitelé jednotek ignorují rady lékařů. V táboře Grant sedí doktor v kanceláři velitele a říká mu, že přeplněná situace je nebezpečná. Ignoruje předpisy. Příliš mnoho mužů v kasárnách a v převozních vlacích. Velitel si odpovědí zpečetí svůj osud. Za dva týdny se doktor do této kanceláře vrátí a řekne mu, že je 500 mužů mrtvých.
Poslední vlak, který poslali, se zamořil nemocí. Čtvrtina vojáků musela být hospitalizována a táboru došly rakve. Když to velitel uslyší, nechá doktora opustit kancelář. Vytáhne pistoli a vezme si život. Ale to je za dva týdny. V tuto chvíli říká, že přeplnění je nezbytné.
„To je válka, doktore.“ Ale i když je to v armádě špatné, na domácí frontě je to horší. Vedoucí veřejné zdravotnické služby to popírá. Vydává zbytečné oznámení o tom, jak se vyhnout chřipce, a sesbírá nějaké statistiky, ale nic víc. Armáda se obává, že zvyšování povědomí veřejnosti o chřipce poškodí morálku. A on se armádě rozhodně nepostaví. A není sám.
V Bostonu, New Yorku a Filadelfii se lidé hroutí na ulici nebo padají z koňského hřbetu. Třesoucí se pacienti zaplňují nemocnice. Absence zaměstnanců narůstá, ale mluvčí lidu si odmítají přiznat rostoucí krizi. Zatímco Park a Williamsová hledají patogen a půlka jejich týmu onemocní a někteří umírají, vedoucí newyorské Rady pro zdraví, homeopat bez vědeckého vzdělání, popírá, že by došlo k epidemii.
Ve Filadelfii starosta a jeho zdravotníci sdělují tisku, že je téměř po epidemii. Pokračují v tom, den za dnem, zatímco počet mrtvých stoupá a nemocnice se plní. Tisk pohřbívá chřipku na zadních stranách, aby zachoval válečnou morálku. Koneckonců, zpanikaření občané nepřijdou do práce v loděnici, nenavštíví sousední námořní náboráře a nekoupí dluhopisy k financování války.
A to poslední je důležité, protože Filadelfie se chystá vydat největší dluhopis v zemi. Brzy napochodují do města tisíce lidí a stovky tisíc lidí se budou dívat a přispívat. Doktoři naléhají na starostu, aby zrušil všechna veřejná shromáždění. Ten to odmítá. 27. září. Došlo k pokroku.
Welch a jeho tým v táboru Devens sdělují své hlášení Gorgasovi. Ve většině případů chřipky našli Pfeifferův bacil. Park a Williamsová nálezy ve vzorcích potvrdili. Pokud dokážou izolovat a vypěstovat vzorek Pfeiffera, mohou začít dělat na vakcíně. Ale Avery si tak jistý není. Našel Pfeiffera, ale ne důsledně. Vlastně si říká, jestli za to nemůže ještě něco jiného.
Virus příliš malý na to, aby ho viděl. Pokud ano, mohli jen doufat, že až vyrobí vakcínu, kůň vytvoří protilátky i pro tento virus. Nic lepšího udělat nešlo. Poté, co Welch podal zprávu, nastoupil do vlaku do D.C. Bylo to období vyčerpávající, nebezpečné práce. Je unavený a bolí ho hlava. Symptomy se ukazují při jízdě vlakem.
Vymění si lístek a ubytuje se ve svém oblíbeném hotelu v Atlantic City. Zůstane tam, v blouznění, několik týdnů v karanténě. Nejrespektovanější muž americké medicíny je mimo hru, právě když ho země potřebuje nejvíc. Protože Americe dojdou rakve. Překlad: Kara www.videacesky.cz
O osm hodin později Welch a jeho tým přijeli do Massachusetts. Shledají tábor Devens paralyzovaný. Pacienti jsou namačkáni v nemocnici, modrají a kašlou tak moc, že si potrhají břišní svaly. Krvácejí z nosu a z blouznění vykřikují. V extrémních případech jim nemoc v plicích udělala malé díry. Kyslík uniká ven a dostává se pod kůži obětí, takže praskají, když je sestry otáčejí.
Jako praskání rýžových lupínků. Co se to děje? Cvičení se zastavilo. Zdraví rekruti se starají o ty, kteří jsou nemocní. Téměř půlka zdravotnického personálu je nemocná. Někteří ani nevykazovali symptomy, prostě odpadli. Tito náhlí pacienti často umírají během 12 hodin. Ti, kteří se vyhnou rychlé smrti, podléhají sekundárnímu zápalu plic.
Armáda připravila zvláštní vlaky, které odvezou mrtvé. A už se objevují v Bostonu. Po kolotoči pitev odhalujících plíce plné zpěněné krve se tým obrátí na Welche. Je vedoucím Americké lékařské asociace a studoval vzácná onemocnění na třech kontinentech. Otřesený Welch říká: „To musí být nějaký nový druh infekce nebo moru.“ Pak vyběhne z místnosti, obchází nemocné, aby se dostal k telefonu.
Volá svému šéfovi, hlavnímu armádnímu lékaři, Gorgasovi. „Tohle se rozšíří,“ říká. „Armáda musí hned zrušit pohyb vojáků a rozšířit nemocniční prostory!“ Pak zavolal do Rockefellerova institutu a povolal do Devensu dr. Oswalda Averyho. Avery je výstřední chlap. Stejně jako Welch se nežene do manželství nebo rodiny, ale na rozdíl od Welche, který obráží soukromé kluby v Atlantic City, Avery neměl koníčky ani společenský život.
Je to samotářský podivín, který žije v bytě vedle institutu a mluví jen o své práci. Pokud by někdo mohl najít odpovědný patogen, pak Avery. Ale nemají času nazbyt. „Musí se stát několik věcí,“ usuzuje Welch. Musí přijít na to, jak se nemoc šíří a jak ji zabít, a jestli ji dokážou nějak zastavit.
Potřebují identifikovat patogen, bakterie nebo toxin způsobující toto onemocnění, aby mohli vyvinout sérum, antitoxin nebo vakcínu. A to byl Averyho úkol. Avery odvedl skvělou práci na séru zápalu plic testovaném v létě, což by se mohlo hodit, vzhledem ke všem sekundárním zápalům plic. Ale Welch a jeho tým nebyli jediní, kdo hledal patogen. Long Island, New York.
Uhánějící auto Rady pro zdraví se smýká po prašné cestě. Uvnitř sedí ten nejneobvyklejší pár v americké medicíně. Na sedadle spolujezdce se jako o život drží doktor William Park. Za volantem, s pedálem až na podlaze, je asistentka ředitele laboratoře, doktorka Anna Williamsová. Ti dva jsou naprosté protiklady. Park je věřící, Williamsová pochybuje. On je gentleman z vyšší společnosti, ale ona raději rychlá auta a létání v kaskadérských letadlech.
Ale za 25 let spolupráce se proslavili svou prací na obrně, vzteklině a záškrtu. Proto uhání na vojenskou základnu. Pokud američtí lékaři doufají, že vyrobí vakcínu nebo sérum proti této nové nemoci, je tu Park a Williamsová. Nikdo, dokonce ani jejich soupeři v Rockefelleru, nedokážou vyrobit vakcínu v takovém množství jako Park.
Pokud izolují patogen, můžou ho vpíchnout koni, pak odebrat krev a extrahovat koňské protilátky. A Park má hodně koní. Tak vyrobili protilátky proti záškrtu a zásobili doktory v New Yorku zdarma. Zaparkovali auto, nasadili si roušky a dali se do práce. Za pár hodin jednou zpět do města. Zadní sedadlo je plné krčních výtěrů, vzorků krve a plicní tkáně. Oba týmy hledají to samé.
Bacilus infuenzae. O 16 let dříve ho německý lékař Richard Pfeiffer identifikoval jako příčinu chřipky. Objev tak významný, že byl mikrob přezdíván Pfeifferův bacil. Ale je těžké ho identifikovat a izolovat. Malá chyba v přípravě může zničit vzorek, takže najít ho chce čas. Mezitím armádní epidemiologové sledují šíření nemoci. Zakreslují ho na mapě, jak skáče mezi základnami podél lodních tras a železničních tratí.
Boston, Filadelfie, New York, New Orleans, Puget Sound, Velká jezera. Někdy muži onemocní během přepravy tak moc, že musí být v cílových destinacích přenášeni z lodí a vlaků. Jejich počáteční vyšetřování naznačuje, že je to těžká chřipka. To znamená, že se přenáší vzduchem a na povrchu může přežít celé hodiny. Velký počet sekundárních infekcí značí, že potlačuje imunitní systém.
Hlavní lékař Gorgas se snaží spustit poplach. Trvá na tom, aby jeho nadřízení zastavili všechny převozy a vojenské lodě. Přinejmenším by mohli držet muže v karanténě týden předtím, než nastoupí. Armáda to odmítá. Německo mele z posledního, argumentují. Říká se, že Rakušané a Osmani připravují mírové nabídky. Teď není čas na to, aby se polevilo v nátlaku. Nic nesmí rozptylovat je nebo veřejnost od válečného úsilí.
Posílají další registrace na odvody a nutí tisíce mužů po celé zemi do veřejných budov vyplňovat papíry. Gorgas protestuje. Jaký to má smysl? Tábory přestaly trénovat, aby se vypořádaly s nákazou. Tihle noví rekruti se nestanou bojovníky, jen se přihlásí do služby a dostanou chřipku. Konečně vítězství. Armáda souhlasí a ruší další nábor.
Ale už je pozdě. Zatímco Gorgas bojuje s generály, velitelé jednotek ignorují rady lékařů. V táboře Grant sedí doktor v kanceláři velitele a říká mu, že přeplněná situace je nebezpečná. Ignoruje předpisy. Příliš mnoho mužů v kasárnách a v převozních vlacích. Velitel si odpovědí zpečetí svůj osud. Za dva týdny se doktor do této kanceláře vrátí a řekne mu, že je 500 mužů mrtvých.
Poslední vlak, který poslali, se zamořil nemocí. Čtvrtina vojáků musela být hospitalizována a táboru došly rakve. Když to velitel uslyší, nechá doktora opustit kancelář. Vytáhne pistoli a vezme si život. Ale to je za dva týdny. V tuto chvíli říká, že přeplnění je nezbytné.
„To je válka, doktore.“ Ale i když je to v armádě špatné, na domácí frontě je to horší. Vedoucí veřejné zdravotnické služby to popírá. Vydává zbytečné oznámení o tom, jak se vyhnout chřipce, a sesbírá nějaké statistiky, ale nic víc. Armáda se obává, že zvyšování povědomí veřejnosti o chřipce poškodí morálku. A on se armádě rozhodně nepostaví. A není sám.
V Bostonu, New Yorku a Filadelfii se lidé hroutí na ulici nebo padají z koňského hřbetu. Třesoucí se pacienti zaplňují nemocnice. Absence zaměstnanců narůstá, ale mluvčí lidu si odmítají přiznat rostoucí krizi. Zatímco Park a Williamsová hledají patogen a půlka jejich týmu onemocní a někteří umírají, vedoucí newyorské Rady pro zdraví, homeopat bez vědeckého vzdělání, popírá, že by došlo k epidemii.
Ve Filadelfii starosta a jeho zdravotníci sdělují tisku, že je téměř po epidemii. Pokračují v tom, den za dnem, zatímco počet mrtvých stoupá a nemocnice se plní. Tisk pohřbívá chřipku na zadních stranách, aby zachoval válečnou morálku. Koneckonců, zpanikaření občané nepřijdou do práce v loděnici, nenavštíví sousední námořní náboráře a nekoupí dluhopisy k financování války.
A to poslední je důležité, protože Filadelfie se chystá vydat největší dluhopis v zemi. Brzy napochodují do města tisíce lidí a stovky tisíc lidí se budou dívat a přispívat. Doktoři naléhají na starostu, aby zrušil všechna veřejná shromáždění. Ten to odmítá. 27. září. Došlo k pokroku.
Welch a jeho tým v táboru Devens sdělují své hlášení Gorgasovi. Ve většině případů chřipky našli Pfeifferův bacil. Park a Williamsová nálezy ve vzorcích potvrdili. Pokud dokážou izolovat a vypěstovat vzorek Pfeiffera, mohou začít dělat na vakcíně. Ale Avery si tak jistý není. Našel Pfeiffera, ale ne důsledně. Vlastně si říká, jestli za to nemůže ještě něco jiného.
Virus příliš malý na to, aby ho viděl. Pokud ano, mohli jen doufat, že až vyrobí vakcínu, kůň vytvoří protilátky i pro tento virus. Nic lepšího udělat nešlo. Poté, co Welch podal zprávu, nastoupil do vlaku do D.C. Bylo to období vyčerpávající, nebezpečné práce. Je unavený a bolí ho hlava. Symptomy se ukazují při jízdě vlakem.
Vymění si lístek a ubytuje se ve svém oblíbeném hotelu v Atlantic City. Zůstane tam, v blouznění, několik týdnů v karanténě. Nejrespektovanější muž americké medicíny je mimo hru, právě když ho země potřebuje nejvíc. Protože Americe dojdou rakve. Překlad: Kara www.videacesky.cz
Komentáře (0)