V první polovině 19. století vypukla v anglickém Newcastlu epidemie cholery. Mladý lékařský učeň John Snow si všiml, že to, co se doposud považovalo za příčinu zákeřné nemoci – tedy špatný vzduch – za vypuknutím nákazy zřejmě nestojí. Když tedy epidemie později vypukla v Londýně, věděl, že tomu musí přijít na kloub. Pacienti si stěžovali, že ukrutná bolest začíná v břiše. Co když tedy příčinou není vzduch, jak se doposud věřilo, ale něco, co nakažení lidé pozřeli? John Snow se rozhodl, že na to rozhodně musí přijít, ovšem lékařská společnost té doby mu cestu rozhodně neusnadnila.
Škodlivým výparům, které způsobují různá onemocnění, se říká miasma. Šíří se ovzduším a po vdechnutí se lidská bytost stává posedlou onemocněním. No… neřekl bych, že to funguje zrovna takhle. Ty nevíš nic, Johne Snowe! John Snow – ano, to jako vážně – nebyl syn žádného lorda. Narodil se do rodiny horníka v jedné z nejchudších čtvrtí Yorku. Psal se rok 1813.
Napoleon se právě stáhl z Ruska a průmyslová revoluce v Anglii byla na vrcholu. Mysl mladého Snowa předběhla svoji dobu. Byl to bystrý mladík, stále zvídavý a dychtivý, snažil se všemu přijít na kloub. Jeho matka si všimla synovy zvídavé mysli a přísahala, že nedovolí, aby se stal horníkem. Vzala malé jmění, které zdědila, a zaplatila mu vzdělání.
Učení si oblíbil jako nic jiného. Když mu bylo 14, stal se učněm jednoho lékaře z Newcastlu. Tady se poprvé setkal se strašákem, který ho pronásledoval po zbytek života. S cholerou. Cholera sice pochází z Indie, ale s rozkvětem dopravy a obchodu v 19. století se proplížila do Ruska a odtud na západ, do Evropy.
Nejprve se objevila v Londýně a poté v roce 1831 v Newcastlu. Nemoc udeřila tak rychle a v takovém rozsahu, že lékař, u kterého se Snow učil, nestíhal. V 18 letech se tedy John Snow vydal o samotě vstříc hrůze chudinských čtvrtí, aby léčil umírající horníky. Nenechte se zmýlit, cholera je jedna z nejhorších nemocí, jaké existují. Nemá tak šíleně vysokou úmrtnost jako mor, neštovice nebo některé kmeny chřipky, ale chytit ji opravdu nechcete.
Její hrůza spočívá v jejích projevech, v tom, jak ovládne lidské tělo, jak je rychlá a nemilosrdná. Cholera napadne zdravého člověka a přes noc z něj udělá skořápku. Její nástup je náhlý, člověk jde po ulici a najednou se popadne za břicho, zhroutí se, zvrací a má průjem. Kvůli průjmu ztrácí až 20 litrů tekutin denně, dokud jim nezvrásní kůže a krev se nepromění v bláto.
Kvůli ztrátě tekutin se stává příliš hustou na to, aby cirkulovala. Jeden po druhém začnou selhávat orgány a člověk zemře, ne přímo na choleru, ale kvůli velké ztrátě tekutin a neschopnosti tvořit plazmu, kterou potřebuje k životu. A všechno, co se John Snow jako učeň naučil, bylo k ničemu. Chodil od domu k domu a snažil se nemocné léčit všemi dosud známými metodami: pouštěním žilou, opiem nebo bylinami, které měly čistit vzduch.
Nic z toho nefungovalo. Pacienti jeden za druhým umírali. Dokonce i když jim dával vodu, nezáleželo, kolik jí dostali, vypadali sice na chvíli lépe, ale poté znova sklouzli k apatii a nakonec zemřeli. Bez ohledu na studium tedy při obchůzkách odcházel od bledých mrtvol svých pacientů.
S hydratací na to šel správně, ale lékaři teprve začínali chápat, že při průjmu pacienti neztráceli jen vodu, ale i sodík, který je nezbytný k tvorbě plazmy. Zásadní zlom ovšem nastal až ve 20. století, kdy se zjistilo, že pití glukózy pomáhá cholerou napadeným střevům získat soli, které tolik potřebovala. Pacienti Johna Snowa umírali.
Jako učeň si však vedl podrobný deník obsahující jeho pozorování a teorie. Zjistil, že horníci často onemocní cholerou v dolech, daleko od hřbitovů, bažin a splašků, odkud se údajně bralo miasma. Předpokládal tedy, že muselo jít o něco jiného. Nevěděl, o co přesně, ale snažil se přesvědčit místní lékaře, že spíše než miasma to bylo… něco. Něco, co přežívá ve vodě, přenáší se z člověka na člověka a způsobuje tu nemoc.
Všichni mu řekli: „Ty nevíš nic, Johne Snowe.“ A tak, když epidemie cholery pominula stejně tajemně, jako se objevila, Snow začal s další prací. Chvíli se učil u několika dalších lékařů, dokud v roce 1836 neodešel do Londýna, aby získal oficiální lékařské vzdělání. Ten člověk vzdělání miloval. Za rok dokončil studium nezbytné k tomu, aby mohl být praktickým lékařem.
Pak získal licenci lékárníka. Pak získal bakalářský a doktorský titul z medicíny, což tehdy zřejmě pro práci lékaře nebylo třeba. Pak získal místo v Anglické královské chirurgické společnosti, víc už tehdejší lékař ani chtít nemohl. V této době začal John zkoumat anestezii. Předtím používala většina lékařů chloroform, který nalili na kus látky a dali pacientovi na obličej.
„Dobrou, s trochou štěstí za pár hodin!“ Ale Snow začal vědecky testovat dávkování a zkoumal, jaké směsi a za jak dlouho nejlépe působí. Způsobil tím v anesteziologii revoluci. Jeho práce byla natolik ceněná, že dvakrát uspával samotnou královnu, a lékařská společnost konečně uznala: „Ty něco víš, Johne Sněhu.“ Nikdy však nezapomněl na choleru, přízrak, který ho děsil od mládí. V roce 1848, když bylo Johnovi 35, se cholera do Londýna vrátila.
Tentokrát byl odhodlaný nenechat ji vyhrát. Věděl, že cholera nepochází jen ze špatného vzduchu, a byl odhodlaný to dokázat. Kontaktoval své známé z lékařské společnosti a našel první případ od nového vypuknutí, námořníka Johna Harnolda. Měl stopu.
Ihned vyhledal lékaře, který měl Harnolda na starost, a zjistil, že ten léčil dalšího muže ve stejném pokoji, který měl Harnold pronajatý, 8 dní poté, co zemřel. Případ běžel. John podezříval přenos, možná ze špinavého prádla, které po první smrti nikdo nevyměnil. Žádný jed poletující ve vzduchu. Kdepak.
Tahle nemoc se přenášela mezi lidmi. Byl si tím jistý, jen mu chyběl důkaz. Případy přibývaly po celém Londýně. Běhal od jedné stopy k druhé, ptal se pacientů i lékařů, aby je dovedl spojit. Všichni pacienti mu řekli, že bolest začíná ve střevech, což ho dovedlo k víře, že příčinou je něco, co snědli, ne vdechli. Nezačala by nemoc jinak působit v nose, hrdle nebo v plicích?
Tedy, ne všechny jeho dedukce byly bezchybné, ale šel správnou cestou. Spekuloval, že průjem způsobený cholerou nemusí být jen příznak, ale i způsob šíření nemoci. Jelikož se tehdy lékaři na slovo „bakterie“ docela mračili, začal Snow psát, že choleru způsobuje samomnožící se jed nacházející se ve vodě znečištěné fekáliemi. Provedl studii. Našel ulici, kde na jedné straně všechen odpad obyvatel tekl ke studně, z níž brali pitnou vodu, kdežto na druhé straně tekl směrem od studny.
Prohlédl obyvatele žijící na obou stranách ulice. Tam, kde se voda mísila s odpadem, téměř všichni lidé onemocněli. Na druhé straně ulice podlehl choleře pouze jeden člověk. Našel to. Našel svůj důkaz. Zuřivě a detailně to celé sepsal a pak chvátal do tisku. Dokázal to!
Jeho letáky kolovaly městem. Nejsečtělejší lidé té doby se o jeho objevu doslechli a řekli: „Ty nevíš nic, Johne Snowe.“ Přidejte se příště, kdy se z Johna Snowa stane Sherlock Holmes, aby dokázal, že se cholera šíří vodou. A mezitím dal vzniknout epidemiologii. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz
Marky98Publikováno: Před 5 lety
