Jihomořská bublina: Bystrá mysl Johna Blunta

Nezapomeňte si přidat
Extra Credits do sledovaných. Vítejte ve čtvrtém díle
Extra History. Tentokrát to bude smělý příběh
o dobrodružství a romantice na širém moři. Né, kecám.
Bude to celé o financích a ekonomice. Zaprvé, chci jen říct,
že je úžasné překládat tuhle epizodu. Každý měsíc budou diváci
hlasovat o dalším tématu. A minulý měsíc jsme tam
hodili téma Jihomořské bubliny. Je důležitá a zásadní, ale říkali jsme si, že nezvítězí
nad císařem Justiniánem a jeho Theodorou.

Ale rádi jsme se spletli. A tohle na téhle sérii miluji. Všechno od komentářů
až po návrhy epizod a hlasy fanoušků neodráží nihilistický internet,
o kterém se mluví, ale spíše ryzí zvědavost
a lásku k historii. Určitě chci prozkoumat Justiniána a to,
jak moc ho Theodora ovlivnila, ale je úžasné mít publikum, které se také zajímá o něco tak nejasného
a tajemného, jako je Jihomořská bublina.

A co je to Jihomořská bublina? Je to možná jeden z nejdivočejších
finančních podvodů 18.století. Proč nás zajímá? Protože sdílí mnoho podobností
s některými nedávnými událostmi. Skvěle zdůrazňuje význam
a hodnotu finančních institucí, ale slouží i jako varování před velkým
nebezpečím vymyšleného bohatství. Ale než dáme řeč o Jihomořské bublině,
musíme dát řeč o Jihomořské společnosti.

A než dáme řeč o Jihomořské společnosti,
dáme řeč o Británii v raném 18. století. Za prvé, žádná Velká Británie
v raném 18. století nebyla, protože před zákonem o unii z roku 1707
byly Anglie a Skotsko dvě různé země. Ale protože se to odehrává
uprostřed příběhu, budu Anglii říkat Velká Británie,
pokud to nevadí. A první věc, co byste měli vědět, je,
že se na konci 17. a počátku 18. století zkrátka nemohla nabažit
všech možných válek. Nejenže Angličané prošli v 17.

století
velkou občanskou válkou, na kterou jistě také dojde, ale pak pokračovali v boji
snad s každým v Evropě dalších 100 let. Takže začnu v roce 1710
chlápkem jménem Robert Harley. Srpen 1710 vypadá jako
skvělý měsíc pro pana Harleyho. Po spoustě politických pohlavcích
byl jmenován ministrem financí, což je stejné jako tajemník
státní pokladny v USA. Byl chvíli mimo hru,
ale dostal se zpět k moci. Myslí si, že všechno bude boží.

Pak se podívá na britskou bilanci. V jednom sloupci je 5 000 liber,
které ještě zbývají ve státní pokladně, a v tom druhém je
načmáraná poznámka o dluhu okolo, zhruba,
dost možná, 9 milionů liber? Rudým inkoustem. Abyste věděli,
jak velký tento dluh je, tak před čtyřmi lety
ministr financí oznámil, že tento konsolidovaný dluh
byl splacen dne 1.

února 2015. Ten červený inkoust
byl splacen až nedávno. O 300 let později. Takže si asi umíte představit,
jak Harleyho málem kleplo, když si uvědomil,
jak nemožnou práci má. Jeho prvním úkolem bylo udržet
vládu do konce roku nad vodou. Naneštěstí před ním
bylo několik překážek. Nejprve tu bylo vládní účetnictví. Británie tehdy neměla jednotný rozpočet,
takže zatímco všichni věděli o dluhu, tak dokud to Harley nezačal vyšetřovat,
nikdo přesně nevěděl, jaký dluh mají.

Takže se neprovedla
žádná skutečná příprava. A protože každé vládní oddělení
mělo svůj vlastní rozpočet a dluh, tak i po ponoření do knih mohl Harley jen odhadnout,
jaký dluh skutečně museli řešit. Druhý problém – dolní sněmovna byla
hluboce stranickým dvoustranným orgánem. Posledních pár let
byl Parlament řízen liberálními whigy s konzervativní menšinou toryů
blokujících jejich návrhy zákonů.

Teď se toryové dostali k moci a věřte,
že jim whigská menšina udělá to samé. A tak byli toryové zaneprázdněni voláním
po odvolání členů předchozí whigské vlády, takže se zvýšení daní
téměř blížilo utopii. Po zatrhnutí zdanění příjmů se Harley
obrátil k další možnosti, kterou měl. K Bank of England. Ale tato banka byla vytvořena whigy
a ti tuto instituci také řídili. Jde vlastně o počátek
centrálního bankovnictví. Bank of England byla
první institucí svého druhu.

Banka navržená, aby půjčovala peníze vládě
a zajistila, že vláda zůstane solventní. Ale protože většina členů představenstva
byli whigové, a Harley byl tory, tak se v pomoci
vládě moc nepřetrhli. Jako možný zdroj příjmů pro vládu
zbývají už jen zahraniční věřitelé, ale kvůli dluhu, který vláda měla,
a tomu, kolik lidí bojovalo, se mohlo na vnější úvěr zapomenout. Takže bez dalších možností
se Harley obrátil k jaksi jiným zdrojům. Jmenovitě k Johnu Bluntovi
z Hollow Sword Blade Company.

A i když "Blunt" (angl. tupý)
je divné jméno pro hlavu společnosti mající monopol na ušlechtilé meče, náš pan Blunt měl bystrou finanční mysl
a velmi malé, pokud nějaké, zábrany. Neviděl kritický finanční stát vlády
jako nějakou velkou národní krizi, ale spíše jako možnost pro výdělek. Hodně velký výdělek. Ale nešlo jen tak
prodat vládní kordy. Ne. Blunt potřeboval tvrdou měnu.

Tak si vymyslel plán tak spletitý, že je těžké ho popsat,
ale i tak to zkusím. Irský trh s nemovitostmi
byl v té době k mání, protože britská vláda právě
zabavila spoustu katolické půdy. Blunt chtěl po Hollow Sword Blade Company,
aby nakupovala co nejvíc co nejlevněji. Bohužel na to Hollow Sword
Blade Company neměla kapitál. Takže to chtělo rychlé prachy. Běžně byste prodali
akcie ve společnosti.

Ale Blunt měl složitější plán. Prodá akcie společnosti
Hollow Sword Blade Company za armádní dluhopisy pod tržní cenou všem,
kteří jsou ochotní je vyměnit. Armádní dluhy byly
formou vládního dluhu. Byl to dluhopis, který armáda vydala,
když si nemohla dovolit platit za věci. Problém byl,
že je nemůžete opětovně vlastnit, takže tyto směnky
se vlastně neopírají o nic, čímž se velmi těžko shromažďují,
což je dělá téměř bezcennými.

Dobře, teď jste asi zmatení. Jak může Hollow Sword Blade Company
vydělat peníze výměnou akcií společnosti pod tržní cenou za vojenský dluh,
kterého se většina stejně snaží zbavit? Blunt si uvědomil, že nabídka
tohoto zboží bude lákat hodně lidí, čímž se masivně zvýší poptávka,
a tedy ceny armádních dluhopisů. Takže šel velmi tiše napřed a nechal společnost tajně koupit
co nejvíc armádních dluhopisů, než nabídl výměnu dluhopisů
za akcie společnosti.

Když oznámili nabídku, hodnota
získaných dluhopisů prudce vystřelila. A protože půda, kterou chtěl
koupit, byla vládou držená, mohl vyměnit vládní dluh za půdu
za jakoukoliv cenu, ke které dluh dohnal. Tato spletitá sít finanční magie mu zajistila nejen 200 000 liber
potřebných ke koupi pozemků v Irsku, ale také dalších 20 000 liber,
které půjčil vládě za nízkou sazbu. To, co Blunt a Hollow Sword Blade
Company udělali, je jistě dnes nezákonné a bylo asi nezákonné i tehdy.


Bylo i soudní nařízení proti společnosti, ale protože teď půjčovali
vládě peníze, tak se nic nestalo. Když půjčujete peníze vládě,
kdo vás potrestá za porušení zákona? Což je samozřejmě to,
co dalo Blunta a Harleyho dohromady. Blunt pomáhal vládě peníze najít
a Harley chtěl, aby se peníze našly, takže byl nejvyšší čas na čaj. Bank of England vedla v posledních letech
pro vládu poměrně průměrnou loterii. A Harley věděl, že Blunt byl muž,
který to pořádně vyšponuje. Takže dostal práva k vládní loterii,
obrátil se k Bluntovi a jeho týmu a Blunt udělal bombovou práci.

Za čtyři dny prodal všechny lístky. A během toho
si nahrabal slušnou částku. Poté pokračoval s neuvěřitelně
přehnanou loterií s lístky, které by dnes stály
tisíce dolarů za kus. A ty taky vyprodal. Jediný problém byl v tom,
že každý lístek něco vyhraje. Měli jste záruku, že dostanete alespoň
deset procent z ceny vašeho lístku zpět.

Což je skvělé pro hráče,
ale ne tak skvělé pro vládu. Klíčové však bylo, že vláda mohla
vyplatit výhry do 10 let, ne okamžitě, což přineslo potřebný příliv
peněz do státní pokladny. I když to zvýšilo ještě
dlouhodobější dluh, který vláda měla, tak to Harleymu dalo 300 000 liber,
aby to zvládl příštích několik měsíců. Ale bude to chtít víc než jen loterii,
aby se vyřešila blížící se dluhová krize. Příště uvidíte plán, který vymysleli,
aby vyřešili dlouhodobý britský dluh. Systém pojmenovaný
Jihomořská obchodní společnost.

Překlad: Karolína I.
www.videacesky.cz