Jihomořská bublina: Příliš velká na bankrotExtra Credits
67
Velká Británie začíná pomalu získávat finance na splácení obřího poválečného dluhu. K tomu ale nebude stačit prostá loterie. Harley a Blunt tak přijdou se společností, jejímž úkolem bude pohltit celý vládní dluh. Nejdřív ale musí přesvědčit držitele vládního dluhu, aby vyměnili svůj dluh za akcie v neznámé společnosti. Aby toho nebylo málo, proběhne i pokus o svržení anglického monarchy. Blunt ale opět ukáže svojí genialitu ve stylu Montgomeryho Burnse a obrátí věci ve svůj prospěch.
Epizoda 1: Bystrá mysl Johna Blunta
Vysvětlivky:
Dividenda je vyplacený podíl na zisku podniku, vycházející z držby akcie.
Pretendent je uchazeč o trůn dané monarchie.
Přepis titulků
Odebírejte Extra Credits pro více než jen historii. Další série již brzy. Naposledy jsme skončili, když Harley, ministr financí, a Blunt, jeden z ředitelů Hollow Sword Blade Company, hledali něco lepšího než loterii, aby udrželi vládu nad vodou. Plán, který vymysleli, byla Jihomořská společnost. Než začneme, velké díky patří divákům této série. Z Extra Credits je nyní oficiálně pravidelný pořad. Děkujeme. No nic.
Harley, odcházející s nepořízenou a naštvaný na whigskou Bank of England odmítající pomoci, si nakonec řekl: Co založit toryovskou společnost, která by dělala práci Bank of England? Načež Blunt zřejmě uviděl dolary a hyperventiloval. Společně přišli s obchodní společností, která by pohltila celý vládní dluh. Bude to takhle: Každý, kdo drží britský vládní dluh, ho vymění za akcie v nové společnosti. Vláda bude platit nové společnosti zhruba 6% úroky z tohoto dluhu neboli 500 tisíc liber.
Mnohem nižší úrok, než který vláda platila, když byl dluh v rukou soukromých osob. Společnost pak použije tyto peníze jako dividendu pro své investory. Ale aby byla tato nabídka lákavá, musí tu být něco dalšího. A tady začíná ta část o jižním moři. Abyste přesvědčili lidi s vládním dluhem, aby se vzdali hlavního dluhu, peněz, které původně půjčili vládě, za akcie v neznámé společnosti a dividendy, které byly dost možná nižší než zisk, který měli stejně dostat, tak je budete muset přesvědčit, že akcie budou cennější než jejich dluh.
Takže kromě půl milionu liber, který bude vláda dávat ročně společnosti, tak jim také dala monopol na obchodování v jižních mořích. A tím se postarali o pořádné pozdvižení. Všichni od vlády přes ředitele Hollow Sword Blade Company až po Daniela Defoa, autora Robinsona Crusoa, začali mluvit o obrovském bohatství, které bude po založení společnosti proudit z jižních moří. A každý věděl, jak vážená Východoindická společnost odměnila své akcionáře.
Teď se mohli svézt na vlně něčeho podobného. Tento systém měl jen jeden malý problém. Jižní moře v dohodě zmiňovalo Střední a Jižní Ameriku. A Střední a Jižní Amerikou mysleli všechny hlavní přístavy Střední a Jižní Ameriky. A všechny hlavní přístavy byly přístavy, které vlastnilo výhradně Španělsko. A Británie byla zrovna se Španělskem ve válce. Jak jsem řekl minule, Británie válčila skoro se všemi. Tohle ale Harleyho a Blunta neodradilo.
Pro ně byla odpověď prostá. Prostě ukončí desetiletí trvající nadnárodní válku. Tentokrát měli autora Gulliverových cest, aby dělal jejich propagandu. Přehnali to tak moc, že dostali slavné whigy, sira Roberta Walpola a Johna Churchilla, vévodu z Marlboroughu, hrdinu z války o španělské dědictví, do vězení v Toweru jako součást jejich úsilí potřít opozici. Ale i tak neměli potřebné hlasy, aby se dostali přes Sněmovnu lordů. Vtipná věc na Sněmovně lordů. Pro účast stačilo být jen lordem.
Nemuseli jste být zvoleni do Sněmovny. Až donedávna, pokud jste byli členy říše, tak jste měli místo. Takže s trochou škemrání od Harleyho vytvořila královna dvanáct nových členů a presto! Většina sněmovny lordů nyní chtěla mír. Ale ta ironie. Tím, že uzavřeli mír, si zabouchli dveře před mírem, který chtěli. Británie prosazující mír uzavřela mír nezávisle a dříve než jejich spojenci, kvůli čemuž nemohla moc vyjednávat, když přišel čas na podmínky o míru. Španělsko tak uzavřelo se společností sporně lukrativní právo na obchod s otroky a právo vyslat jednu loď za rok do španělských přístavů.
Jedna loď za rok. Vážená Východoindická společnost posílala měsíčně flotily lodí k udržení daných zisků, které Blunt a Harley propagovali. A zatímco bude veřejnosti nadále vykládáno o bohatství jižních moří, tak každému v podniku bylo jasné, že Jihomořská společnost byla jen finanční instituce, která jen řídila vládní dluh.
V roce 1714 královna Anna, anglická panovnice, zemřela bez dědice. Parlament pak nakonec vybral Jiřího I., kurfiřta hannoverského, aby Annu nahradil. A s novým králem přišla nová vláda. Harley přestal být užitečný a whigové opět převzali otěže. A jak na to náš dobrý pan Blunt odpověděl? Udělal to, co každý poctivý občan. Nemilosrdně vykopl bývalého spojence Harleyho, vyměnil většinu toryjských členů představenstva za whigy a lišácky dosadil králova syna, Jiřího II., na Harleyho místo jako slavnostního guvernéra společnosti.
Donutil i krále, který potřeboval peníze pro královskou domácnost, aby do společnosti investoval. Aby se vše nakonec vyžehlilo a aby se vyhnula hněvu vracejícího se Walpola a Churchilla, mužů, které před několika lety zavřela, tak společnost souhlasila, že odpustí dva roky úroků, které předchozí vláda dlužila, což pomohlo nové vládě udržet se nad vodou.
Obratem umožnila vláda vydat společnosti více akcií za stejné ceny k vyrovnání ztráty. Což znamenalo, že společnost vydala zhruba 10 milionů liber akcií. Pro srovnání to je asi polovina hodnoty akcií vydaných všemi společnostmi Anglie. A to vše pro obchodní společnost, která při obchodováním jen prodělávala. Tento úspěch vedl členy vlády k rozhodnutí, aby společnost pohltila více vládního dluhu. Protože proč by ne?
Pokud jedna společnost vyúčtovala přes polovinu toho, co newyorská burza, s žádným zdrojem příjmů, jistě bude správné zatopit pod kotlem, než vyšetřovat její činnost. Nový plán byl umožnit Jihomořské společnosti vydat ještě více akcií a za to se společnost... počkej si... postará o vládní dluh z loterie roku 1710.
Loterie, kterou Blunt sám vytvořil. Geniální. To je génius ve stylu Montgomeryho Burnse. Ale nemyslete si, že zvláštní důvěra vlády v Jihomořskou společnost byla jen kvůli naivním politikům toužícím, aby po nich někdo zametl. Bylo to jinak. V roce 1717 se král a jeho syn, Jiří II., dostali do rozepře. Král v zášti odstranil svého syna z pozice guvernéra Jihomořské společnosti a nahradil ho sám sebou.
John Blunt nyní měl krále jako královskou figurku společnosti. Mazec, co? Nejen že dostala novou důvěru a prestiž, kterou se nikdy nepřiblížila výdělku, ale také společnost byla v některých ohledech příliš velká na bankrot. Pokud by šla společnost ke dnu, mohla by i víra v monarchu. A to by nešlo. Ale když se roku 1719 vyměnil loterijní dluh, stala se další podivná věc.
Byl tu krátký neúspěšný pokus o svrhnutí krále Jakobity. Odvětví anglické monarchie sesazené při občanské válce před sedmdesáti lety. Nebyl úspěšný, ale když se to celé uklidnilo, tak Jihomořská společnost udělala vše, aby přiživila radost šířící se Anglií. Zašla tak daleko, že šířila výmysly jako: "Pretendent trůnu byl zajat!", "Ukončení jakobitské hrozby provždy!" A tím se jim podařilo navýšit akcie Jihomořské společnosti ze 100 liber za akcii na 114 liber za akcii.
No nevlepili byste jim za to? A zvýšení ceny akcií je důležité, protože když se společnost dohodla s vládou na množství vydaných akcií, shodli se na částce, která jim pokryje veškerý dluh, na sto librách za akcii. Ale když cena akcií stoupla, tak zjistila, že splácí stejný dluh za 114 liber za akcii, a tak už ani nepotřebovala všechny ty akcie na pokrytí dluhu. Co udělala s akciemi, které vydala, ale kterých už není potřeba na pokrytí dluhu?
No, prodala je a shrábla zisk. Tak jak jinak, že? A tak dostal Blunt nápady. Velmi, velmi velké nápady. Přijďte i příště na bleskový vzestup Jihomořské společnosti, pasování Johna Blunta a cenu společnosti, která bude vyšší než všechny měny obíhající nyní Anglií.
Překlad: Karolína I. www.videacesky.cz
Harley, odcházející s nepořízenou a naštvaný na whigskou Bank of England odmítající pomoci, si nakonec řekl: Co založit toryovskou společnost, která by dělala práci Bank of England? Načež Blunt zřejmě uviděl dolary a hyperventiloval. Společně přišli s obchodní společností, která by pohltila celý vládní dluh. Bude to takhle: Každý, kdo drží britský vládní dluh, ho vymění za akcie v nové společnosti. Vláda bude platit nové společnosti zhruba 6% úroky z tohoto dluhu neboli 500 tisíc liber.
Mnohem nižší úrok, než který vláda platila, když byl dluh v rukou soukromých osob. Společnost pak použije tyto peníze jako dividendu pro své investory. Ale aby byla tato nabídka lákavá, musí tu být něco dalšího. A tady začíná ta část o jižním moři. Abyste přesvědčili lidi s vládním dluhem, aby se vzdali hlavního dluhu, peněz, které původně půjčili vládě, za akcie v neznámé společnosti a dividendy, které byly dost možná nižší než zisk, který měli stejně dostat, tak je budete muset přesvědčit, že akcie budou cennější než jejich dluh.
Takže kromě půl milionu liber, který bude vláda dávat ročně společnosti, tak jim také dala monopol na obchodování v jižních mořích. A tím se postarali o pořádné pozdvižení. Všichni od vlády přes ředitele Hollow Sword Blade Company až po Daniela Defoa, autora Robinsona Crusoa, začali mluvit o obrovském bohatství, které bude po založení společnosti proudit z jižních moří. A každý věděl, jak vážená Východoindická společnost odměnila své akcionáře.
Teď se mohli svézt na vlně něčeho podobného. Tento systém měl jen jeden malý problém. Jižní moře v dohodě zmiňovalo Střední a Jižní Ameriku. A Střední a Jižní Amerikou mysleli všechny hlavní přístavy Střední a Jižní Ameriky. A všechny hlavní přístavy byly přístavy, které vlastnilo výhradně Španělsko. A Británie byla zrovna se Španělskem ve válce. Jak jsem řekl minule, Británie válčila skoro se všemi. Tohle ale Harleyho a Blunta neodradilo.
Pro ně byla odpověď prostá. Prostě ukončí desetiletí trvající nadnárodní válku. Tentokrát měli autora Gulliverových cest, aby dělal jejich propagandu. Přehnali to tak moc, že dostali slavné whigy, sira Roberta Walpola a Johna Churchilla, vévodu z Marlboroughu, hrdinu z války o španělské dědictví, do vězení v Toweru jako součást jejich úsilí potřít opozici. Ale i tak neměli potřebné hlasy, aby se dostali přes Sněmovnu lordů. Vtipná věc na Sněmovně lordů. Pro účast stačilo být jen lordem.
Nemuseli jste být zvoleni do Sněmovny. Až donedávna, pokud jste byli členy říše, tak jste měli místo. Takže s trochou škemrání od Harleyho vytvořila královna dvanáct nových členů a presto! Většina sněmovny lordů nyní chtěla mír. Ale ta ironie. Tím, že uzavřeli mír, si zabouchli dveře před mírem, který chtěli. Británie prosazující mír uzavřela mír nezávisle a dříve než jejich spojenci, kvůli čemuž nemohla moc vyjednávat, když přišel čas na podmínky o míru. Španělsko tak uzavřelo se společností sporně lukrativní právo na obchod s otroky a právo vyslat jednu loď za rok do španělských přístavů.
Jedna loď za rok. Vážená Východoindická společnost posílala měsíčně flotily lodí k udržení daných zisků, které Blunt a Harley propagovali. A zatímco bude veřejnosti nadále vykládáno o bohatství jižních moří, tak každému v podniku bylo jasné, že Jihomořská společnost byla jen finanční instituce, která jen řídila vládní dluh.
V roce 1714 královna Anna, anglická panovnice, zemřela bez dědice. Parlament pak nakonec vybral Jiřího I., kurfiřta hannoverského, aby Annu nahradil. A s novým králem přišla nová vláda. Harley přestal být užitečný a whigové opět převzali otěže. A jak na to náš dobrý pan Blunt odpověděl? Udělal to, co každý poctivý občan. Nemilosrdně vykopl bývalého spojence Harleyho, vyměnil většinu toryjských členů představenstva za whigy a lišácky dosadil králova syna, Jiřího II., na Harleyho místo jako slavnostního guvernéra společnosti.
Donutil i krále, který potřeboval peníze pro královskou domácnost, aby do společnosti investoval. Aby se vše nakonec vyžehlilo a aby se vyhnula hněvu vracejícího se Walpola a Churchilla, mužů, které před několika lety zavřela, tak společnost souhlasila, že odpustí dva roky úroků, které předchozí vláda dlužila, což pomohlo nové vládě udržet se nad vodou.
Obratem umožnila vláda vydat společnosti více akcií za stejné ceny k vyrovnání ztráty. Což znamenalo, že společnost vydala zhruba 10 milionů liber akcií. Pro srovnání to je asi polovina hodnoty akcií vydaných všemi společnostmi Anglie. A to vše pro obchodní společnost, která při obchodováním jen prodělávala. Tento úspěch vedl členy vlády k rozhodnutí, aby společnost pohltila více vládního dluhu. Protože proč by ne?
Pokud jedna společnost vyúčtovala přes polovinu toho, co newyorská burza, s žádným zdrojem příjmů, jistě bude správné zatopit pod kotlem, než vyšetřovat její činnost. Nový plán byl umožnit Jihomořské společnosti vydat ještě více akcií a za to se společnost... počkej si... postará o vládní dluh z loterie roku 1710.
Loterie, kterou Blunt sám vytvořil. Geniální. To je génius ve stylu Montgomeryho Burnse. Ale nemyslete si, že zvláštní důvěra vlády v Jihomořskou společnost byla jen kvůli naivním politikům toužícím, aby po nich někdo zametl. Bylo to jinak. V roce 1717 se král a jeho syn, Jiří II., dostali do rozepře. Král v zášti odstranil svého syna z pozice guvernéra Jihomořské společnosti a nahradil ho sám sebou.
John Blunt nyní měl krále jako královskou figurku společnosti. Mazec, co? Nejen že dostala novou důvěru a prestiž, kterou se nikdy nepřiblížila výdělku, ale také společnost byla v některých ohledech příliš velká na bankrot. Pokud by šla společnost ke dnu, mohla by i víra v monarchu. A to by nešlo. Ale když se roku 1719 vyměnil loterijní dluh, stala se další podivná věc.
Byl tu krátký neúspěšný pokus o svrhnutí krále Jakobity. Odvětví anglické monarchie sesazené při občanské válce před sedmdesáti lety. Nebyl úspěšný, ale když se to celé uklidnilo, tak Jihomořská společnost udělala vše, aby přiživila radost šířící se Anglií. Zašla tak daleko, že šířila výmysly jako: "Pretendent trůnu byl zajat!", "Ukončení jakobitské hrozby provždy!" A tím se jim podařilo navýšit akcie Jihomořské společnosti ze 100 liber za akcii na 114 liber za akcii.
No nevlepili byste jim za to? A zvýšení ceny akcií je důležité, protože když se společnost dohodla s vládou na množství vydaných akcií, shodli se na částce, která jim pokryje veškerý dluh, na sto librách za akcii. Ale když cena akcií stoupla, tak zjistila, že splácí stejný dluh za 114 liber za akcii, a tak už ani nepotřebovala všechny ty akcie na pokrytí dluhu. Co udělala s akciemi, které vydala, ale kterých už není potřeba na pokrytí dluhu?
No, prodala je a shrábla zisk. Tak jak jinak, že? A tak dostal Blunt nápady. Velmi, velmi velké nápady. Přijďte i příště na bleskový vzestup Jihomořské společnosti, pasování Johna Blunta a cenu společnosti, která bude vyšší než všechny měny obíhající nyní Anglií.
Překlad: Karolína I. www.videacesky.cz
Komentáře (1)