Pandemie chřipky 1918: LeviathanExtra Credits

USS Leviathan. Šplouch. Tělo spadne do vody. O pár dní dříve ozbrojená vojenská policie nahnala vojáky na Leviathan a zavřela je do vodotěsných oddílů. Byla to jakási karanténa. Kdyby měl jeden voják chřipku, ohrozil by jen spolubydlící, kteří jsou s ním zavřeni.

Stejně se to rozšířilo. Už není místo v ošetřovně, v kantýně nebo v jiných provizorních nemocnicích. Pacienti leží na slunci a větru na palubě. A těla míří jen na jedno místo. Kaplan mumlá u zábradlí modlitbu. Šplouch. Další muž zmizí v Atlantiku.

Šplouch. Za šest týdnů bude po válce. Šplouch. Leviathan není jediná zamořená loď. Takových je hodně. Novozélandské transporty, HMS Tahiti a Mantua, doručí tichého návštěvníka do Afriky. Nakažené lodě předají chřipku pracovníkům v přístavu vždy, když se zastaví pro uhlí.

Odtud si to šine železnicí do vnitrozemí, pak se šíří krajinou na kolech, na koních nebo auty. Každá z tří virových vln, mírná první vlna, smrtící druhá vlna a méně smrtící třetí vlna, se šíří po celém světě. Prohnala se každým kontinentem a ušetřila jen Antarktidu. Když sledoval nemoc z úřadu hlavního lékaře ve Washingtonu D.C., Welchův přítel a náhrada, Victor Vaughan, vyjadřoval nad chřipkou znepokojení.

„Pokud bude tato epidemie pokračovat matematickou mírou zrychlení,“ píše, „civilizace by mohla snadno zmizet z povrchu zemského během několika málo týdnů.“ Podívá se na svou mapu. Kimberley, Jihoafrická republika. Když lidé mluví o chřipce, budou si vždy pamatovat zvuk kopyt a kol.

Je to zvuk sběrných vozů naskládaných mrtvolami. Lidé z Kimberley to čekali. Železničáři sledovali ve vnitrozemí postup chřipky na trati. Během týdne se rozšířila o tisíc mil. Kimberley je diamanty těžící město, největší v Jižní Africe. A lidé tu žijí a pracují v uzavřených prostorách. Dělníci z řad přistěhovalců spí v nacpaných betonových domech proslulými šířením nemocí.

Lidé se začínají navzájem obávat. Když v obchodě někdo popotáhne, lidé hodí zpátečku. Krev tuhne v žilách. Říká se, že pach chřipky je jako sláma. Nakažené domy poznáte podle zápachu. Strach vede na temná místa. Běloši začnou obviňovat své černé sousedy z nemoci a za pět let své obavy z „hygieny“ vyjádří zákonem, který zakáže černým Jihoafričanům vstup do městských oblastí bez povolení.

Je to další cihla ve stoupající zdi apartheidu. Po celé jižní Africe trauma přináší několik vesnických proroků do popředí. Kázají církevní a sociální oživení, zatímco popisují své vize, když byli v sevření chřipky. Někteří se poté spojí s Africkým národním kongresem v boji za politická práva. Budou uvězněni nebo zavřeni v blázinci. Chřipka, bez zájmu o politiku, zuří dál.

Je dobře, že důlní město Kimberley je plné výkopového vybavení, protože bude potřeba na hroby. 2500 horníků zemřelo v podzimní vlně. Čtvrtina pracující populace města. Než epidemie skončí, devět procent obyvatel Kimberley bude pohřbeno v půdě bohaté na diamanty. Nejhůře zasažená země v Africe přijde o půl milionu obyvatel. Ale další kolonie bude mít nejméně dvacetkrát více mrtvých.

Indie. Indové tradičně zpopelňují své mrtvé na břehu řeky a vypouštějí jejich popel do Gangy. Ale už není co spalovat. Mrtvoly ucpávají širokou řeku a kupí se na sebe. Indii nejsou epidemie cizí. Před pouhými 20 lety země bojovala s černým morem. Ale kvůli tehdejšímu chování britských kolonistů si Indové na západní medicínu dávali pozor.

Nahnali lidi do „zdravotních táborů“, pálili osobní věci a stříkali do domovů kyselinu karbolovou. Někde jinde nedělali vůbec nic. A i když se chřipka proháněla zemí, britští zástupci nabídli jen malou pomoc a Indové ji přijímali ještě méně. Západní medicína byla vyhrazena hlavně pro bohaté kolonisty nebo ty ve městech. Byla tu ale organizace, která zkoušela pomoci.

A často byla jediná fungující ve venkovských oblastech. Hnutí za nezávislost. Vysokoškolští aktivisté doručovali do vesnic léky na kole nebo na koni. Šlo hlavně o lidové léčitelství, které potlačí příznaky, ale protože každý západní ústav od Rockefelleru přes Pasteur v Paříži až po Koch v Německu selhal ve výrobě léku, nebyla to o nic horší léčba, než kterou poskytovali v USA a Británii.

Zpráva byla jasná. Články v indickém tisku odsoudily koloniální zanedbávání, tvrdily, že se britské úřady o Indy starají málo a v nouzi nejvyšší se jako jediní objevili revolucionáři. Měli podporu obyčejných lidí, kterou se dlouho snažili získat. A tak Indie udělala další krok blíže k revoluci. Hnutí za nezávislost získalo legitimitu, i když byl jeden z jeho hlavních vůdců, Mahátma Gándhí, mimo hru.

Virus ho málem zabil. Podle posledních odhadů zemřelo na chřipku 14 až 20 milionů Indů. Nejvíc na světě. I tak chřipka zabíjela dál, ovlivňovala každou zemi úplně jinak. Japonsko tomu říkalo „sumo nemoc“, protože první epidemie vypukla po veřejném wrestlingovém zápasu. Nošení roušek se tam tak zakořenilo, že je běžnou praxí i dnes.

Jen na ostrově Jáva zabila asi 4 miliony lidí. Prohnala se Ruskem a Mexikem, když byly obě uprostřed občanské války. Do roku 1919 pronikla i do nejizolovanějších oblastí. Řeka Wood, Aljaška. Pobřežní strážci vstoupí na břeh řeky a volají na vesnici Yup'ik. Nikdo neodpovídá. Jsou na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi. Je normální zde potkávat lidi, kteří mají stále Aljašku za součást Ruského impéria ovládaného carem.

Ruské impérium už neexistuje, natož car. A i když zprávy o revoluci nedorazily, chřipka ano. Slyšeli zprávy o ničení v ospalých vesnicích. Nemoc postihuje domorodé populace obzvláště tvrdě. Gardisté jsou tu s lékařem, aby nabídl lékařskou pomoc a zhodnotil dopad. Ale vesnice vypadá opuštěně. Praporčík uslyší, jak se v jednom domě něco hýbe, a otevře dveře, aby to prozkoumal.

Zabouchne je a vycouvá s tím, že chce pušku. Pak rozbije okno a začne střílet do domu. Znovu a znovu a znovu. Přestane, až když se všechno uvnitř přestane hýbat. Pak vesnici polili petrolejem a spálili ji do základů. Po zbytek svého života nikdy nezapomene, co viděl. Tři obrovští tažní psi, hladoví a divocí, bojující o kosti mrtvé rodiny.

Jak gardisté na Aljašce zjistili, španělská chřipka byla obzvláště smrtící pro domorodce s izolovaným imunitním systémem. Protrajdala si to Pacifikem z ostrova na ostrov z Nového Zélandu. Na Fidži zemřelo pět procent obyvatel. V Tonze deset procent. Na Vanuatu zabila v některých vesnicích devadesát procent lidí a vyhladila dvacet jedinečných jazyků.

A pak dorazila do Samoy. Pago Pago, Americká Samoa. Velitel John Poyer, námořní guvernér Americké Samoy, rád poslouchal rádiové zprávy. Měl tak zprávy z války, z domova. Mohl tak mít o všem přehled. Najednou něco zachytil.

Španělská chřipka je na Novém Zélandu. Byl guvernérem Americké Samoy už asi čtyři roky a věděl, že západní nemoci představují pro místní ostrovany extra nebezpečí. A když Nový Zéland převzal sousední Západní Samou od Němců, zřejmě tu byl lodní spoj mezi Aucklandem a přístavem Apia v Západní Samoe. Poyer volal na své sesterské území. „No, ano“, řekli, „byla tu loď z Nového Zélandu. A jo, bujela tam nějaká místní nemoc.

Proč?“ Poyer poslal rozkaz do přístavu. „Hned uzavřete přístav. Bez ohledu na to, kdo přijde, nedovolte jim zakotvit. Nechte je na konci mola a přesuňte nemocné do karanténních plavidel námořnictva. Nechte vesnice vytvořit pobřežní hlídky, které chytí ty, kteří zkusí proklouznout.“ Vysílá varování svému protějšku v Západní Samoe a pro jistotu nabízí karanténní a nemocniční lodě. Guvernér Západní Samoy, uražený nabídkou pomoci, zavěsí.

O týden později dorazila ze Západní Samoy poštovní loď. Zachytila ji americká námořní loď. Kapitán říká, že nemůžou přistát. Ani Samoa, ani žádná americká poštovní loď v přístavu nepřijme vnější dopisy. Musí se vrátit do Apie. Naštvaný guvernér Západní Samoy zcela přeruší rádiový kontakt a zmrazí diplomatické vztahy. Od té doby začnou lidé v Západní Samoe, sedící ve svých domovech, umírat.

Protože celé rodiny nemohou chodit, pole strádají. Příští rok bude hladomor. Sfouklo to celou generaci vesnických stařešinů. Dvacet dva procent Západní Samoy zemře na španělskou chřipku, včetně třetiny mužské populace. Americká Samoa byla v karanténě až do roku 1920, dokud poslední zprávy o španělské chřipce neutichly. Bude to jediné místo na Zemi, které nezaznamená žádná úmrtí na chřipku.

Horečka začíná slábnout. Překlad: Kara www.videacesky.cz