Pandemie chřipky 1918: Zapomenutá nakaza

Rio de Janeiro, 1919. Tento rok je karneval jiný. Chřipka, která v Riu zabila 15 000 lidí, je pryč. Ale její duch přetrvává. Posádky vozů napodobují děsivá témata převzatá z vrcholu nákazy. Je tu blok svaté chýše, který hraje oblíbený eufemismus na nemocnici. Za ním se předvádí blok půlnočního čaje, pojmenovaný po zvěsti, podle které doktoři předávkovali své pacienty opiem.



Projíždějí tramvaje vyzdobené čajovými konvicemi a hřbitovními bránami. Před pár měsíci ty stejné tramvaje sbíraly místní mrtvé. Zapomene se časem i na současnou pandemii? Dejte vědět v komentářích. Třetí vlna pandemie zabíjela až do roku 1920, ale bylo jasné, že nejhorší už skončilo. Lidé toho proti viru moc neudělali. Místo toho mu prostě došla šťáva. Nakažení se stali imunními.



A rozšířil se tak rychle a nakazil tolik lidí, že kolektivní imunita začala chránit ty, kteří unikli předešlým vlnám. Ale pořád tu byly výjimky. 11. listopadu 1918 přišla zpráva: Příměří. Velká válka skončila. Lidé zaplavili ulice a ignorovali zákazy o veřejném shromažďování. A v každém městě přišla se spontánními oslavami i nová vlna nákazy. To samé se opakovaně stane v menším měřítku, až budou blízcí vítat vojáky vracející se domů.



Pořád tu budou epidemie, pořád mrtví, ale všichni viděli, že už to pomalu mizí. Horor byl minulostí. Už stačilo jen spočítat náklady, projekt, který pokračuje dodnes. Po pandemii vědci původně odhadli, že nemoc zabila 20 miliónů lidí. Moderní odhady tento počet navýšily na 50 miliónů.



I přesto, že nemáme data z nejvíce zasažených oblastí, jako je Indie a Rusko, konečný počet může být dvojnásobný. Podle moderních odhadů to v Indii zabilo 17 až 20 miliónů lidí, možná 4 milióny v Indonésii, asi milión v Rusku, 400 tisíc ve Francii a 390 tisíc v Japonsku. Ve Spojeném království to nakazilo čtvrtinu populace a zabilo 220 tisíc lidí.



Ve Spojených státech to dělalo 675 tisíc. Víc než u občanské války. A jen ve Filadelfii to zabilo 16 tisíc lidí. Ale u nemoci, která zabila tolik lidí, je těžké určit přímé následky. Vlastně se zdá, že chřipka šla ruku v ruce s válkou. Navzájem se zhoršovaly. Ve 20.



letech se zeměmi celého světa prohnala vlna politických nepokojů. Bylo to kvůli válce, ale také proto, že chřipka odhalila hluboké nerovnosti, obzvláště v koloniální vládě. Povirová únava z nákazy chřipkou zřejmě přispěla k depresi a netečnosti, které se po válce objevily. A i přes daň, kterou si chřipka vybrala, a hrdinství zdravotníků, kteří na ni zemřeli, tu stále není památník, který by to připomínal, kromě plaket, označujících hromadné hroby.



Učebnice to zmiňují, ale obvykle jen zběžně. Rozhodli jsme se zapomenout, proto se jí také říká zapomenutá nákaza. Existují teorie, proč se společnost rozhodla na chřipku zapomenout. Možná se prohnala tak rychle, že ji lidé brali jako součást války. Nebo možná zaměření na válku a neschopnost vidět širší obraz znamenalo, že společnosti nikdy nedošlo, co se stalo. Ale pamatujte, že také zasáhla generaci, která byla na epidemie více zvyklá.



V době, kdy bylo masové umírání méně šokující. Naopak někteří tvrdí, že chřipka byla tak traumatizující, že rodiny uzavřely nepsanou dohodu o tom nikdy nemluvit. Vzpomínky, které zůstaly, byly příliš osobní. Mrtví rodiče, mrtví sourozenci, přátelé, kteří odešli moc brzy. Zbídačené rodiny, když jejich živitel zemřel. Někdy se vojáci vrátili ze zákopů a našli celou svou rodinu pod zemí.



Zeptejte se své rodiny a možná uslyšíte svůj příběh. O generace později trauma stále přetrvává. Kromě Bledého koně, bledého jezdce Katherine Anne Porterové tu nebyly žádné romány o chřipce, o válce ovšem ano. Bylo to složitější téma. Je těžší vykreslit nepřítele bez tváře než člověkem vytvořený teror v zákopech. Ale Porterová nebyla jediný významný člověk trpící chřipkou. Chřipka nakazila tolik slavných lidí, že to vyvolává mrazivou otázku.



Jak odlišný by náš svět byl, kdyby jen jeden z nich zemřel? Mezi nemocnými byl prezident Wilson, britský premiér David Lloyd George, Gándhí, císař Vilém a generál Pershing. Měla ji i generace významných umělců. Včetně T. S. Eliota a mladého řidiče sanitky jménem Walt Disney. Franklin Roosevelt ji chytil při plavbě na USS Leviathanu. Pak jsou tu lidé, které jsme ztratili.



Zvolený prezident Brazílie a rakouští malíři Egon Schiele a Gustav Klimt. Leninův pobočník podlehl a uvolnil cestu svému náhradníkovi Josefu Stalinovi. A v New Yorku chřipka zabila tajemného německého imigranta a jeho syn získal životní pojištění, a rozšířil tak rodinné nemovitosti. Jeho jméno bylo Frederick Trump. Možná jste slyšeli o jeho vnukovi.



Ale chřipka také vedla k vědeckému objevu. Lékaři vyvinuli nové chirurgické techniky a postupy pro zadržování nemocí. Pravděpodobně urychlila celosvětové přijetí sanitek. Zoufalé vakcíny vyrobené během pandemie, koktejly protilátek od každé možné bakterie, byly předchůdcem dnešních kombinovaných vakcín, jako ta proti diftérii, tetanu a pertusi. Sestry, které nesly velké břemeno, získaly novou důvěru a respekt ke své profesi.



Jejich úloha byla stále větší než jen lékařské asistentky. A díky chřipce začaly být viděny jako profesionálky. Mnoho měst a zemí, zaskočeno krizí, založilo nová zdravotnická oddělení a organizace pro sledování nemocí. Pomohla zavést národní zdravotní pojištění a vládou poskytované léky. A to vedlo k výzkumu. Ve 30.



letech vědci dělali účinné vakcíny proti chřipce. A mnozí, kteří s chřipkou bojovali, budou dělat velké věci. Anna Williamsová vychovala celou generaci výzkumnic. FDR velebil Welche rádiem. A pamatujete Oswalda Averyho? Jak pro Welche hledal Pfeifferův bacil a jak pomohl vyvinout sérum na zápal plic? Po válce se vrátil k výzkumu bakterií a snažil se rozeznat, jak se bakterie bez povlaku transformuje do bakterie s povlakem.



Po 20 letech práce konečně našel látku, která změnu způsobila. DNA. Tak tak. Avery zjistil, že účelem DNA je přenést genetické instrukce. Dnes je považován za průkopníka moderní genetiky. Díky chřipce se zaměřili i na Pfeifferův bacil, který podle mnohých způsobuje chřipku.



Po práci ve vojenské nemocnici během války se jeden skotský lékař věnoval celý svůj život studiu mikrobů. Jednoho dne omylem nechal přes noc v misce kulturu. Když se ráno vrátil, našel zvláštní plíseň, která zabila všechny bakterie, kterých se dotkla. Ten muž byl Alexander Fleming. A ta záhadná plíseň? To byl penicilín. První zázračný lék a zřejmě nejvýznamnější objev 20.



století. I dnes zůstává chřipka z roku 1918 pro výzkumníky předmětem studia. Vlastně v průběhu několika posledních desetiletí vědci a epidemiologové začali dělat průlomy v chřipce z roku 1918, takže lépe pochopíme, co se stalo, a budeme moci bojovat proti další velké epidemii. Vědci stále neví, kde se chřipka objevila. Je tu mnohem víc teorií, než které jsme ukázali. Ale teď můžeme ukázat na viníka.



V roce 1998 vědci získali vzorek plic ze zmrazeného hrobu na Aljašce a potvrdili, co mnozí tušili. Chřipka z roku 1918 byla H1N1. Ptačí kmen. Nový tehdy, ale méně nebezpečný nyní, protože se náš imunitní systém přizpůsobil. Také začali odhalovat záhady pandemií. Například nyní si myslíme, že zabila mladé zdravé lidi právě proto, že byli mladí a zdraví.



Ti pacienti, co zmodrali? Ty pravděpodobně nezabila chřipka, ale jejich vlastní imunitní systém. Jak se nakazili, imunitní systém spustil masivní zánětlivou reakci, známou jako „cytokinová bouře“. Ale místo neutralizace chřipky toto obrovské uvolnění nemoci zabilo cytokiny, zaplnilo plíce tekutinou a zanítilo je tak moc, že nemohly pohlcovat kyslík.



Největší ponaučení z pandemie chřipky je, že chřipku nelze ignorovat. Už se nebojíme nových chřipkových kmenů. Vlastně mnoho zdravotnických organizací sleduje lidské i zvířecí kmeny a každý rok předpovídají dominantní kmen a vytvářejí vakcínu v předstihu. Pokud dorazí nový kmen, budeme mnohem připravenější než doktoři v roce 1918. Máme elektronové mikroskopy, antivirotika, vakcínové laboratoře a testované plány izolace.



Ale vyrobit vakcínu bude trvat měsíce. Což znamená, že bychom začali stejnými opatřeními jako před sto lety. Dobrovolnou karanténou, zákazem veřejných shromáždění, omezením pracovní doby. Vlastně když Rob dělal tyto epizody, město, kde žije, Hong Kong, zavřelo školy, aby zabránilo sezónní chřipce, a usmrtilo pozitivně testované ptáky na ptačí chřipku. O století později boj proti chřipce z roku 1918 a jejím potomkům pokračuje. Takže se vážně nechte očkovat proti chřipce!



Od skutečného lékařského profesionála a ne... kreslené kočky. Překlad: Kara www.videacesky.cz