Anglie: Studna na Broad Street – Mapa modré smrti

Na Broad Street vypukla cholera. Počet mrtvých rostl a nářky nemocných zněly skrz tenké zdi činžáků. Po této ulici kráčel John Snow a klepal na jedny dveře za druhými. Mnozí však utekli a na životy těch, kteří zůstali, si již brousila zuby cholera. John Snow opět zoufale pátral po důkazech.



Jenže hodiny tikaly. Každá další minuta přinesla víc úmrtí. Každá další minuta snižovala šanci, že se podaří zabránit dalšímu vypuknutí. V úterý v poledne 4. září 1854 mu došlo, že je jen jedno místo, kde může rychle získat údaje, které tak zoufale potřeboval. Matriční úřad. Utíkal z Broad Street rovnou na úřad, kde si vyžádal záznamy všech úmrtí a adresy všech, kteří zemřeli na choleru.



Začal v tom celém hledat nějaký systém. Důkladně procházel a zkoumal záznamy, aby získal údaje potřebné k léčbě a také k boji s nemocí. A bojovat s ní bude. Právě tady, na Broad Street. Vrátil se do epicentra, nasáklého utrpením a smrtí, aby zjistil, co vyplývá z těch adres, které získal.



Jeho podpatky zvonily na dlažbě opuštěných ulic, jak běhal od domu k domu a hledal spojitosti. A pak na to přišel. Samozřejmě! Musel ta úmrtí brát jako mapu. A tak ji začal vytvářet a zakreslovat úmrtí, jedno po druhém. Jak jeho mapu zaplňovaly tragédie, začal se v tom objevovat systém. Epidemie skutečně začínala na Broad Street, rozbíhala se odtamtud a směrem od středu slábla.



Ale to už věděl. Potřeboval víc. Potřeboval ukázat, že zdrojem byla samotná studna. Potřeboval zjistit nejen to, jak spolu úmrtí souvisela, ale také jak souvisela s místními studnami. Udělal tedy to, co dnes známe jako Voroného diagram. On to však vymýšlel z hlavy v zoufalé snaze najít nejrychlejší řešení problému, jemuž čelil. Vyznačil studny na mapě a tu pak rozdělil na části podle vzdálenosti od studen.



Úmrtí, která byla blíže k jedné studni než k jakékoli jiné, spojil k sobě. Předpokládal, že zdrojem vody byly studny a lidé si brali vodu z té nejbližší dostupné. Když tedy rozdělí mapu podle jejich umístění a podívá se, kde zemřelo nejvíce lidí, uvidí, zda tam není znečištěná studna. Tady to bylo, černé na bílém.



Lidé, kteří to měli nejblíž ke studně na Broad Street, měli daleko vyšší riziko úmrtí. Jenže tady už jednou byl. Věděl, že tohle zastánce miasmatu nepřesvědčí. Řeknou, že se kolem studny vznáší nějaký jedovatý oblak a studna s tím nemá co dělat. Potřeboval něco víc, tak znovu vytáhl mapu. Pár věcí nesedělo.



Aha, tady! Cross Street! Několik úmrtí blíže ke studni na Little Marlborough než na Broad Street. Rozběhl se k činžáku, aby získal odpovědi. Pozdě. V těch ranních záznamech bylo zapsáno jen prvních pár úmrtí. Odpoledne už cholera vyhladila celou rodinu. Z 84 úmrtí, která si zaznamenal, jich pouze osm pocházelo z jiné oblasti, než byla ta okolo studny na Broad Street.



Musel sledovat vodítka. Tři byly děti, které chodily k Broad Street do školy a mohly ze studny pít cestou tam nebo zpátky. Další tři byli dělníci, kteří se tam často zastavovali. O dalších dvou nemohl nic zjistit. Pořád to jasně souviselo se studnou, i když od ní někteří žili dál, a stejně tak byli dál od jakéhokoli argumentu o jedovatém mraku.



Ale potřeboval pochopit i ostatní mezery ve svých údajích. Na Poland Street byl obrovský chudobinec s 535 obyvateli a téměř nikdo tam nezemřel. A bylo to kousek od studny na Broad Street. Mělo by tam být aspoň desetkrát tolik mrtvých. Rozběhl se tam, cítil, jak čas chvátá s každou uplynulou minutou. Pospíchal.



Když se zeptal ředitele, odpověď byla naprosto zřejmá. Chudobinec měl svůj vlastní zdroj vody. Jistěže. Snow se dál vyptával: „Odkud berete vodu?“ A ředitel odpověděl: „Od Grand Junction Waterworks.“ Snow už díky předchozímu pátrání věděl, že voda odtamtud je nezávadná. Začínalo to dávat smysl.



Šel do místního pivovaru. Tam mu jako abstinentovi řekli, že u nich se pije jenom pivo. Všechno to do sebe zapadalo. Přišel na to. Teď musel jen přesvědčit úřady, aby studnu uzavřely. To všechno se stalo během 48 hodin od doby, co Snow přišel na vypuknutí. 48 hodin se vlekl po ulicích, z nichž ostatní utíkali, navštěvoval nemocné, zapisoval výpovědi pozůstalých, mapoval, vytvářel statistiku, studoval a lovil údaje.



Teď, ve čtvrtek v noci po krátkém odpočinku, se připravoval na možná ještě větší výzvu: schůzi místní zdravotní komise. S vervou a odhodláním jim předložil své údaje, ukázal jim mapy a tabulky, poukázal na obrovskou úmrtnost těch, kteří pili z oné studny, a shovívavost vůči těm, kteří z ní nepili.



A poté, po dlouhém rozmýšlení, řekli: „Hm… možná něco víš, Johne Snowe.“ Souhlasili, že následujícího rána z pumpy sundají páku. Dalo by se diskutovat o tom, jestli by nákaza nevymizela během pár dnů sama, jisté však je, že do pondělí epidemie prakticky pominula. Jakmile však epidemie skončila, páku vrátili a život šel dál. Začalo vyšetřování epidemie a většina odborníků té doby se vrátila k teorii, že nemoc způsobilo miasma.



Ovšem mladý kněz sloužící obyvatelům Broad Street, který trávil s umírajícími poslední chvilky, zašel dál. Tento muž, Henry Whitehead, začal vyšetřovat sám, aby to celé vyřešil. Znepokojený tím, proč to postihlo jeho farnost, začal psát o svých nálezech a vyvracet teorie ostatních.



Obzvlášť tu o epidemii jako důsledku špatných mravů chudiny. Jednou z teorií, které chtěl vyvrátit, byla ta hloupá představa Johna Snowa, že za vypuknutí nemoci může studna. Ale neudělal to. V listopadu shromáždili komisi, která měla epidemii prozkoumat, a pozvali i Snowa a Whiteheada, aby se zúčastnili. Tehdy začal Whitehead zkoumat Snowovy výsledky. Jistě, Snow ukázal, že ti, kteří pili vodu ze studny, trpěli.



Ale co přeživší? Jestli ze studny pili a neonemocněli, nezpochybňuje to teorii, že na vině je voda? A jako prelát mohl Whitehead dělat věci, které Snow nemohl, třeba oslovit místní, kteří nemoc nechytili. Jeho znalost oblasti a důvěra lidí v něj jakožto v kněze mu umožnila získat zbytek údajů, které Snow potřeboval. Když je získal, jeho pochyby o Snowově teorii se začaly rozplývat.



Chyběl poslední kousek skládačky. Proč zrovna teď? Studna na Broad Street lidem sloužila léta, byla to podzemní voda, ne ta znečištěná z vodárny, a když to prozkoumali, nenašli nic, co by studnu propojovalo s odpadem. Hledal důvod, listoval záznamy na matričním úřadě, a tehdy to našel.



První případ. Pacient nula. Dítě, které si dobře pamatoval, zemřelo během epidemie. Ovšem na rozdíl od jiných pacientů tohle dítě podle záznamů na matrice vydrželo čtyři dny. To znamenalo, že se nakazilo před vypuknutím. Ihned se vydal za matkou dítěte, ženou, která ho dobře znala, zeptal se na ty dny a ona mu řekla, že vyhazovala plenky do jímky pod domem.



Komise ihned schválila prozkoumání jímky a další prohlídku studny. Ukázalo se, že je jímka špatně postavená a odpad prosakuje do okolní půdy stejnou měrou jako do kanálu. Půl metru od jímky byla voda studny na Broad Street.



S tímto posledním kouskem už měli vše, co potřebovali. Komise zveřejnila posudek, který v té době mnoho lidí odmítlo nebo ignorovalo, ale dnes ho známe jako posudek, který změnil svět. Ale Snow to možná podal nejlépe. Řekl Whiteheadovi: „My dva se toho asi nedožijeme a na moje jméno se asi zapomene, ale přijde den, kdy budou epidemie cholery otázkou minulosti.



Znalost způsobu, jakým se nemoc šíří, způsobí její zánik.“ Díky neúnavnému pátrání Johna Snowa ten den nastal. Historie na tebe nezapomněla. Skutečně něco víš, Johne Snowe. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz