Léčba tuberkulózy – Hrdina Koch

Berlín, rok 1890. Lékaři plní divadelní sál. Přišli se podívat, jak vzniká historie. Je nemožné sehnat vstupenky. Jeden britský lékař, který fušuje do psaní a přišel jménem londýnských novin, prosí o sedadlo. Když se mu ho nepovede získat, zkouší podplácet a pak se proplížit kolem uvaděčů. Oboje bez úspěchu.



Dveře se zavřou a on uznává porážku. Arthur Conan Doyle zůstává venku. Uvnitř však začíná německý vědec Robert Koch předvádět svůj lék na tuberkulózu. Tuto sérii vám přináší program Child and Teen Checkups. Děti potřebují prohlídku aspoň jednou ročně. Pokud jste z Minnesoty, může vám pomoct. Více na getctc.com. V 19.



století nazývali tuberkulózu různými jmény. Nejrozšířenější byly souchotiny kvůli pacientovu výraznému úbytku váhy. Dále bílá smrt, protože pacienti byli smrtelně bledí. A nakonec vůdce pěšáků smrti kvůli počtu úmrtí, která způsobila. Žít v Evropě či v Americe v 19. století znamenalo žít ve stínu tuberkulózy. V 19. století na tuto nemoc zemřel každý sedmý Němec. Během určitých období měla tuberkulóza na svědomí čtvrtinu všech úmrtí v Londýně. Přelidněné a špinavé prostředí měst a továren, obojí na vzestupu, bylo ideální pro přenos nemoci.



V období před hygienickými kampaněmi nebo rozšířením povědomí o bakteriích bylo kašlání, kýchání a plivání na ulicích běžné. Plivání bylo obzvlášť běžné. Dokonce ho měli za zdravé, kvůli množství kouře, který se lidem usazoval v dutinách. Lidé plivali v tramvajích nebo dokonce na podlahu v Kongresu USA. Nechutné.



Nástup byl pomalý, usazovalo se to lidem v plicích, kde to zůstalo neaktivní měsíce až roky. Začalo to kašlem, který se objevil a zase zmizel. Následovala ztráta váhy a slabost. Poté našel pacient na kapesníku pár kapek krve. Následovala slabost a smrt. Nedalo se nic moc dělat. Rybí tuk, opium a chinin snižovaly utrpení, ale neléčily.



Mnoho pacientů navštěvovalo sanatoria a místa s dobrým vzduchem, alpské oblasti nebo místa se suchým podnebím. Ostatní zkoušeli neprokázané praktiky jako ledové koupele nebo nehybnost. Někteří v touze po úlevě podstupovali operace tak strašné, že je nebudeme popisovat. Většinou lidé našli způsob, jak žít, dokud to šlo, koneckonců, bylo to pomalé umírání. Považovali to téměř za milosrdenství, byla to vlastně hezká smrt v obklopení rodiny a přátel, kterou lidé ve viktoriánské éře chtěli.



Tuberkulóza se dokonce stala módní záležitostí, kterou spojovali s bohémy a romantiky. Poté, co na ni zemřelo několik slavných umělců, začaly si ženy pudrovat tváře, aby vypadaly bledé. Romány a opery vyprávěly o milencích, které tato bílá smrt rozdělila. Do toho vstoupil doktor Robert Koch, hrdina Německé říše.



Byl to přesně ten člověk, od kterého byste čekali, že nemoc vyléčí. Začínal skromně, byl lékařem v prusko-francouzské válce a poté si otevřel vlastní ordinaci. Výdělky investoval do domácí laboratoře. Na dvorku choval zvířata na testování, od slepic a králíků po morčata a bílé myši. Tady začal zkoumat nemoc, která ničila jeho venkovskou komunitu.



Sněť slezinnou. Jeho příležitost přišla, když vyvinul a demonstroval proces izolace a pěstování bakterií v čistě laboratorním prostředí, což využil při rozpoznání bakterie sněti slezinné. Koch rázně pokračoval ve výzkumu mikrobů a rychle si vysloužil pověst pedantského vědce. Když mu chyběly nástroje, aby dokázal, co potřeboval, prostě je vynalezl. Našel způsob, jak pěstovat bakterie v rosolu a agaru a vynalezl fotografický mikroskop, aby lékaři nespoléhali jen na kresby.



A nebyly to žádné bezvýznamné úspěchy. Rozpoznáním specifické bakterie jako příčiny sněti slezinné a dokázáním, že pomocí ní mohl infikovat zdravá zvířata, konečně dokázal mikrobiální teorii nemocí. K tomu přeměnil tyhle experimenty na své čtyři postuláty, kritéria k zjištění toho, jestli určité mikroby způsobují dané nemoci.



Tenhle venkovský lékař se z velké části zasloužil o počátek bakteriologie. Dále využíval své postuláty k izolování bakterie způsobující choleru v Bombaji a v jednom velkolepém prohlášení v roce 1882 oznámil, že našel patogen způsobující tuberkulózu. Tohle oznámení vyvolalo senzaci. Tuberkulóza byla největší zabiják v Evropě a odhalení její příčiny naznačilo, že je možná na cestě lék. Takhle to totiž bylo, když Koch poprvé izoloval bakterii způsobující sněť.



O pět let později představil Louis Pasteur vakcínu. A to byl důvod, proč se Koch zabýval tuberkulózou. Vadilo mu, že Pasteur představil vakcínu na sněť slezinnou dřív než on a že během práce na ní stěží zmínil jeho výzkum. Místo aby objev společně oslavili, zahájili celoživotní boj a navzájem do sebe šili ve vědeckých časopisech. Kocha rozčilovalo, že Pasteur, kterého považoval za chvástavého lajdáka, se vetřel na jeho území.



Ještě k tomu byl Koch Němec a Pasteur Francouz. Šlo o národní hrdost. Koch se rozhodl, že tuberkulóza bude jeho největší odměnou. Pokud najde na bílý mor účinnou léčbu, zajistí tím svůj odkaz. Možná bude mít, stejně jako jeho rival Pasteur, svůj vlastní institut. Po osmi letech konečně přišel zlom. Díky látce, kterou píchnul morčatům, patogen vyhladověl, zničila totiž infikovanou tkáň, jíž se živil.



Mrtvá tkáň se oddělila a pacient se jí zbavil vykašláním. Sice to nemoc přímo nezničilo, ale už se nemohla dál šířit. Otestoval ji na zvířatech a poté na zdravých lidech, včetně sebe sama. Žádná špatná reakce. Když ji však dal lidem s tuberkulózou, vyvolala silnou horečku, zimnici a způsobila zjevné zpomalení nemoci.



U pacientů, kterým natékaly uzliny, otoky zmizely. Byl to dobrý výsledek. Blížil se X. lékařský kongres. Byl pod velkým tlakem, aby předvedl tohle německé vítězství na poli vědy. V roce 1890 stál Koch v sále plném lékařů na X. lékařském kongresu v Berlíně, kde odhalil svůj zázračný přípravek, tuberkulin.



Zdůrazňoval, že jeho výzkum není hotový a že látka nejlépe zabírá u lidí, u nichž nemoc ještě příliš nepokročila. Trval také na tom, že přesný charakter látky musí nyní zůstat tajemstvím. Ale konečně existoval prostředek, který dovedl postup souchotin zpomalit. To se za pár měsíců ukázalo. Poprask ve zprávách. Noviny oznámily, že Koch našel lék. Císař mu udělil nejvyšší ocenění v Německu, velkokříž Řádu červené orlice.



Jeho dům a laboratoř zasypaly dopisy z celého světa se žádostmi o tuberkulin. S vidinou řešení svého trápení proudily do Berlína tisíce pacientů, následkem byla krize a musela zakročit policie, aby udržela nemocné od zbytku lidí. Kochovi se splnilo přání, jeho vlastní institut pro infekční nemoci s celým oddělením na výzkum tuberkulinu.



Začali látku vyrábět a testovat na lidech. Veřejná ukázka byla úspěšná. Budova byla tak plná, že lékaři bez vstupenky, jako byl Conan Doyle, měli smůlu. Naštěstí pro něj si však opsal poznámky od muže, který se zúčastnil, a druhý den navštívil oddělení, kde testovali tuberkulin na pacientech. Jeho článek byl zachráněn. Ale Conan Doyle byl v šoku, když to uviděl.



Roztřesení, kolabující pacienti rozpálení horečkou. Tehdy ten termín ještě neexistoval, ale dostávali se do šoku. To nebyl lék. „Celé je to jen nevyzrálý experiment,“ varoval v článku pro The Daily Telegraph. Navíc řekl, že injekce možná zničí nakaženou tkáň, ale patogen tam zůstane. Díky otoku v místě vpichu v nízkých dávkách to však může sloužit jako test k diagnostice TBC.



Doyle byl jedním z mála zdrženlivých. Během pár měsíců začali rozesílat první dávky. Nejen do Berlína, ale i do Londýna, Paříže a Edinburghu, na soukromé kliniky, do sanatorií a do nemocnic. Novináři a davy se shlukovali, aby sledovali první injekce. Nehlídalo se, kolik jich jeden pacient dostane. Přes dva tisíce lidí, mladých i starých, dostaly tuberkulin.



Jeho složení však zůstávalo záhadou. Koch stále nechtěl odhalit, z čeho byl tuberkulin vyrobený. Bylo to neobvyklé, ba dokonce znepokojivé. Ovšem Koch byl světově proslulý génius. Někteří pacienti se zlepšili, jiní… zemřeli. Ty zemřelé nejprve považovali za beznadějné případy, jímž nešlo pomoci, ale jak testy pokračovaly, čísla začala mluvit jinak.



Přestože se někteří pacienti zlepšili, jen zhruba dva tucty se povedlo vyléčit. Zemřelo jich 30. Byl to neúspěch. K tomu se objevila zpráva, že si Koch nechal tuberkulin patentovat, aby ze zisku financoval svůj institut. Ještě hůř, studie ukázala, že odstranění infikované tkáně ve skutečnosti nezastavilo šíření TBC. Pod tlakem veřejnosti Koch odhalil složení tuberkulinu: mrtvé bakterie tuberkulózy v glycerinovém extraktu.



A zmizel do Egypta, aby unikl poprasku. Bylo jasné, že to nebyl lék. Nicméně jak řekl Conan Doyle, otok v místě vpichu se ukázal jako dobrý test pro zjištění TBC u pacientů, kteří byli na látku alergičtí. Kochův omyl byl otázkou pýchy a postupu. Ve svém odhodlání zajistit výhru sobě a své zemi opustil své charakteristické metodické postupy. Ponořil se do mýtu o vědci jako o samostatném hrdinovi místo komunity, kde jeden staví na práci druhého.



A jak uvidíme příště, bude to chtít týmovou práci a postupnou inovaci, aby se podařilo bílý mor vyléčit. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz